Severusova tvář před ním plula v mlze, přesto v ní Harry dokázal číst emoce, které mu v tuto chvíli na klidu nepřidaly, právě naopak, panika mu postupně jako bílý závoj zatemňovala mysl, což bylo velmi nešťastné, jelikož se mu zrychloval srdeční rytmus, a to agonii jen zhoršovalo. Pouze nezlomná vůle mu pomohla tep o něco zklidnit a nepropadnout zděšení úplně.

V mužově zsinalém obličeji se zračila hrůza, nevíra a mnoho dalších šokujících pocitů, jež Harry ani nedokázal ve svém momentálním stavu rozeznat. Několik vteřin stál Severus šokovaně na místě, zatímco se Harry snažil trhaně nadechovat. To byl také jediný zvuk, který z něj vycházel, neboť, ať mu žilami proudilo cokoli, zdálo se, že ho to postupně zcela paralyzuje. Jediné, co ještě dokázal vnímat, byla ostrá bolest v hrudi, jež se znecitlivění vyhnula, a Severusovu tvář.

Když se lektvarista konečně vytrhl z šoku, rychle se k Harrymu rozeběhl a cosi na něj křičel, jenže ten přes sílící šum v uších nedokázal slova rozeznat. Jeho tělo sebou najednou samovolně trhlo a bolest se rozšířila z hrudi dolů. Bylo to, jako kdyby mu někdo trhal zevnitř maso. Přes agonii bolesti si neuvědomoval, že jej Severus jednou paží pevně chytil, aby ho udržel v židli, zatímco prsty druhé ruky mu rozevírá oční víčka. Ve snaze neomdlít upřel Harry veškerou pozornost zpět na Severusovu tvář. Šlo to těžko, ale Harry nebyl z těch, kteří by se tak lehce vzdávali. Bohužel, z mužovy tváře nyní již nedokázal nic vyčíst, Severus se ovládnul a konečně všechny emoce ukryl pod svou obvyklou nečitelnou masku.

Dýchání se každou vteřinou stávalo víc a víc obtížným. Harry začínal propadat strachu z blížící se smrti. Nechtěl nyní zemřít! Ne teď, když se se Severusem tak sblížili! Nehodlal Severuse opustit, ne bez boje. Jenže i přes svou tvrdohlavost ho síly rychle opouštěly. Dokonce se zdálo, že přestává vnímat čas, poněvadž v Severusově ruce se ocitnul lektvar, který tam předtím nebyl, a Harry si ani nevšiml, že by muž pro něj odešel nebo si ho přivolal.

Severus musel mladíkova ústa otevřít násilím, aby mu mohl lektvar vlít do úst, a podobně mu pak i ústa sám zavřel. Jedině díky masáži krku dokázal Nebelvír tekutinu spolykat.

Harry se zadíval s nadějí na Severuse, napjaté čekání jako by na chvíli přerušilo jeho trýzeň, ale žádnou úlevu nepocítil, naopak, příznaky se ještě o něco zhoršily a Harryho ústa se začala plnit hustou tekutinou, která jej dusila a obírala i o to málo kyslíku, který dokázal získat. Severova bledá tvář pomalu ztrácela obrysy, až zmizela úplně, a místo ní mu před očima pluly jen černé skvrny. Už cítil, že svůj boj prohrává, když jeho tělem neočekávaně projela ostrá pronikavá bolest. Přál si nahlas zakřičet, ulevit si. Merline! Potřeboval tu bolest překřičet! Veškerá nehybnost byla v tu chvíli pryč a šílená bolest se rozeběhla celým tělem, dostala se všude, avšak paradoxně díky tomu nejspíš dokázal opět zaostřit. Severus ho prudce stáhl ze židle a položil na zem, na bok. Harry už nedokázal déle to utrpení snášet, měl dojem, že každou chvíli musí zešílet. Doteď netušil, kolik je odstínů bolesti, zvlášť když nemůžete vydat ani hlásku a každý pohyb jen zvyšuje agonii. Ležel bez hnutí na zemi a z úst mu vytékal pramínek husté krve. Pak se k bolesti zčistajasna přidaly i křeče, jež nutily svaly se v pravidelných intervalech stahovat do nesnesitelného napětí. Harry sebou házel a nemohl to zastavit. Navíc mu Severusova tvář k jeho hrůze opět zmizela z dohledu. Jediné lano, které jej drželo nad propastí, zmizelo a on se zřítil do černé tmy, kde konečně mohl křičet.

Severus se Mistrem lektvarů nenazýval pro nic za nic. V pouhých devatenácti letech dokázal uvařit vlkodlačí lektvar bez jediné chybičky a to někteří jeho vrstevníci nedokázali doteď. Popral se s každou překážkou na cestě k vysněnému titulu. Přál si získat uznání, být někdo. Lidí s takovým titulem bylo málo, v kouzelnické Británii žili v tuto chvíli jen dva kouzelníci, kteří se mohli pyšnit titulem Mistra lektvarů. On sám a ještě jeden o hodně starší kouzelník, kterého věk už doháněl. Byl na sebe opravdu hrdý, svůj titul nosil právem, dosud dokázal zvrátit každý jed spolehlivým protijedem.

V tomto okamžiku ale nic z toho nemělo význam. Harryho krevním oběhem kolovalo něco zcela nového, něco, na co protijed zřejmě ještě neexistoval, a všechno, co jed obvykle zpomalilo, zde selhalo, nebo účinky naopak ještě znásobilo. Severus poprvé v životě nebyl schopen podat protijed...

Po celou dobu lektvarista držel emoce na uzdě a jednal s čistou hlavou. Neztrácel ji, ani když se Bezoár minul účinkem a spustil odstrašující reakci – Harryho krev se po spolknutí změnila  v černou. Severus musel urychleně jednat, stáhl mladíka ze židle a položil jej na zem, na bok, aby se nezadusil vlastní krví. Pokožku měl Nebelvír úplně ledovou, pokrytou slabou vrstvou potu. Tep byl nepravidelný, dech mělký... Severusova mysl postupně zpracovávala fakta, zatímco se mu ruce chvěly a po spáncích stékal horký pot. V okamžiku, kdy sebou Harryho tělo na podlaze začalo trhat a z úst se mu vyvalilo ještě více krve, Severus zděšením vykřikl jeho jméno a chytil ho pevně do náruče, aby si neublížil. Panika si konečně prorazila cestu do jeho útrob, které se mu stáhly takovým způsobem, až měl pocit, že se na místě pozvrací. Jak náhle křeče začaly, tak i ustaly. Severus se chystal vyhrknout nějakou úlevnou nadávku, když v tom mu přejel mráz po zádech. Mladíkovo tělo v jeho náručí podivně ztěžklo, jako kdyby... Severus přejel očima k jeho hrudi, ale ta se vůbec nehýbala! Třesoucími se prsty se snažil nahmatat tep. Jeho vlastní srdce mu skočilo málem až do krku, když žádný tep nenašel. Harryho srdce přestalo tlouct! Severus neváhal ani vteřinu a položil Harryho opět na zem, aby mohl zahájit masáž srdce. Mudlovské oživování si pamatoval jen matně, ale neměl na výběr. Netušil, jak by mohlo reagovat kouzlo, a zkoušet to nehodlal. V pravidelných intervalech stlačoval hrudník a polohlasně na svého manžela mluvil. „Harry, no tak," vydechoval těžce, přestal z masáží a vdechnul do mladíkových úst kyslík, než znovu začal stlačovat hrudník. Nejraději by řval bezmocí, ale na to mu nestačil dech. Pot mu z čela stékal do očí, kde nepříjemně pálil, a paže postupně umdlévaly, přesto pokračoval dál v nezměněném rytmu. „Harry... Tohle jsme si nedomluvili..." Lektvarista byl na pokraji svých sil a mladík stále nejevil známky života. Severus se nepovažoval za věřícího člověka, ale teď se modlil za zázrak tak vroucně, jako ještě nikdy. Znovu silou stlačil hrudník, paže se mu námahou třásly a zrak vysílením zamlžoval. „Harry! Neumírej!" křikl bezmocně a mezi rty se mu prodral vzlyk, než ještě naposledy vdechl do Harryho úst kyslík. Právě v tu chvíli, kdy už si myslel, že prohrál, se Harryho hrudník znovu sám namáhavě začal zvedat. Dech se zdál nepravidelný a slabý, ale žil, a to bylo pro Severuse nejdůležitější. Štěstěna k němu zase jednou obrátila svou tvář. Vyčerpaně dosedl na zadek a přitáhl si vysílenými pažemi Harryho k sobě. Věděl, že je třeba jej dostat na ošetřovnu, jenže jak? Nohy i ruce měl jak z cukrové vaty. Musel v sobě nejprve najít sílu, aby mohl pokračovat. Vzal mladíkovu nezdravě bledou tvář do dlaní a pohladil ji. „Zůstaň tu se mnou," šeptl mu těsně u tváře. Zpozoroval pod mladíkovými víčky nepatrný pohyb, jinak však dál nejevil známky vědomí.
„Ten, kdo ti tohle udělal, tvrdě zaplatí!" slíbil a vzal ze země hůlku, kterou ve spěchu odhodil. Schoval ji do rukávu, který měl speciálně očarovaný, aby z něho hůlka samovolně nevypadla. Strach postupně ustupoval a do popředí se dostával vztek. Severus ho vítal, avšak nenechal se jím ovládnout, na to bude času dost později...
Ještě než se pokusil vstát, zkontroloval Harryho ústa. Dásně měl úplně rozdrásané a jazyk prokousnutý, ale vypadalo to, že krev již netekla, nehrozilo, že by se krví začal dusit. „Sláva Merlinovi," zašeptal Severus do ticha a otřásl se zimou. Přestože v místnosti bylo teplo, on div nedrkotal zuby, pot na něm začínal stydnout a nepříjemně zasychat, bylo načase vzchopit se a dopravit Harryho na ošetřovnu. Vzal Nebelvíra pevněji do náruče a opatrně se zvednul. Ačkoliv byl Harry poměrně lehký, nohy se Severusovi stále třásly a pouze jeho tvrdohlavost a naléhavá potřeba dostat Harryho pod lékařský dohled, jej udržela vzpřímeně a dovolila mu dostat se ke krbu.

Tak tahle  kapitola se přiznám,  mi dala zabrat a nechtějte vidět její neučesanou verzi. Nebýt korektorky, která se do toho pořádně obula nebyla by kapitola tak úžasná. V konečné verzi na mě působí daleko lépe, ale jsem ráda, že ji mám zasebou :D 

Všem moc děkuju za ty úžasné komentáře k příběhu velice si jich vážím a omlouvám se, že v poslední době na ně odpovídám tak pozdě, prosím buďte se mnou trpělivý :) 

Přeju hezký zbytek týdne.