Harry se probral, když za okny vládla stále tma. Rozespale začal tápat po brýlích, jenže tam, kam je obvykle pokládal, nebyly. Na vteřinu ho to zmátlo, než se rozvzpomněl, že si je nesundával on, ale že to byl Severus, kdo mu je sundal. Tato maličkost spustila řetězec vzpomínek, při kterých se Harrymu zatajil dech. Přestal slepě šátrat rukou po desce nočního stolku a se širokým úsměvem civěl do tmy. Včera – nebo to bylo už dnes? – překonali se Severusem další dva důležité milníky a prohloubili tak vzájemnou důvěru, což nakonec vedlo i k mnohem intimnějšímu potěšení. Nemilovali se, ale pro Harryho to bylo něco nezapomenutelného. Stačila pouhá vzpomínka na Severusovy naléhavé doteky a tělo se mu příjemně roztřáslo. Živě si vybavil, jak prosil, jak se vzpínal v potřebě být co nejblíž. A Severus? Jindy tak zdrženlivý a chladný, se pod Harryho dotyky stával úplně jiným člověkem.

***

Harry ten večer políbil každou jizvu, kterou na mužově těle objevil, nevynechal ani neaktivní Znamení zla. To Severuse přinutilo lapat po dechu a slastí zatínat prsty do prostěradla. Mezi trhanými nádechy se snažil Harrymu naznačit, ať zpomalí, ale to Nebelvír neměl v plánu. Na tuhle chvíli čekal tak dlouho! Byl tak neuvěřitelně vyprahlý! Snažil se krotit, aby nebyl až moc hrubý, jenže občas to prostě nešlo zastavit. Místo něžného polibku použil zuby a hladkou, bledou kůži označil, vzápětí však vždy ono místo v omluvě polaskal rty.

Severus nevypadal, že by mu to vadilo. Ležel na posteli s očima pevně zavřenýma a tiše sténal. Párkrát se pokusil mladíka přetočit pod sebe, jenže Harry se nedal, ještě ne, stále ještě nebyl dostatečně sytý. Potřeboval víc, mnohem víc, a měl strach, že nedokáže přestat. Emoce s ním doslova cloumaly, každý Severusův dotyk byl tak neuvěřitelně intenzivní a čím víc jich bylo, tím víc se Harry sám v sobě ztrácel. Ty dlouhé štíhlé prsty na jeho pokožce byly jako fata morgána. Sytily jeho hlad a jako jediné dokázaly krotit všechny ty palčivé pocity. Severus byl všude kolem, obklopovala ho jeho vůně a v uších mu zněly jeho tiché steny, které muž nedokázal zadržet. Harry drtil zuby o sebe ve snaze nechovat se jako zvíře. Nemohl mluvit, nebylo to možné, ačkoli hlavou mu běželo jediné – Severusi, Severusi, Severusi.

Severus však neměl problém s vyslovováním jeho jména. Hluboký hlas, zhrublý touhou, Harryho zcela pohltil, točila se mu hlava, takže byl nucen povolit zatnutou čelist, aby nabral více potřebného kyslíku do plic. Pak se sklonil, aby Severuse políbil, a přitom se nechal konečně přetočit na záda.

Harry líbal muže jako smyslů zbavený, chuť Severusových úst byla hořká po whisky a Harry se nedokázal odtrhnout, byl jimi úplně uhranutý. Krmil svůj nekonečný hlad.

Připadal si jako na horské dráze plné emocí, ze kterých se doslova zajíkal. Ta nekonečná potřeba být muži blíž se skoro nedala snést. Bylo to tak silné, že měl strach, že ho to pohltí, převálcuje, a on ztratí sám sebe. Jediné, co mu v tuto chvíli paradoxně pomáhalo držet se zbytků zdravého rozumu, byla váha mužského těla.

Kdyby ho teď někdo napadl, nedokázal by se bránit. Netušil ani, kde má hůlku, a to se mu dosud nestalo, vždy, za každé situace byl ve střehu. S tímto mužem však ne, s ním jako kdyby se veškerá ostražitost vypařila. Nechal se přimáčknout do matrace a nezmohl se na nic jiného, než slepě zatínat své prsty do Severusova těla. Neprahl po ničem jiném, jenom mu být blíž, blíž než je člověk v tomhle světě schopen.

Sám sebe nepoznával. V předchozích vztazích, ať už jakýchkoli, byl vždy on ten zdrženlivější, jeho rozum měl vždy navrch. Nyní v sobě našel vášeň, o níž netušil, že by ji mohl cítit, natož skutečně a nahlas projevit. Prosil, škemral a ani pořádně netušil, o co, jen věděl, celou bytostí, do morku kostí věděl, že je to stále málo, přestože Severus už nemohl být fyzicky blíž. Harrymu málem vyhrkly slzy do očí, když si skutečně v jednu chvíli uvědomil, že blíž už to nejde, že s tím nedokáže nic udělat. Severus musel vycítit jeho náladu, jelikož udělal něco, čím Harryho úplně vykolejil. Následujících několik minut Harry prožil v mlze rozkoše a poslední, co si dokázal vybavit, byl polibek na čelo a pak Severusovu náruč.

***

Harryho z myšlenek probral roztřesený povzdech, který, jak si s rudnutím uvědomil, pocházel od něho samotného. Zakroutil nad sebou hlavou. Opět začal šátrat po brýlích a konečně je nahmatal. Poněkud nešikovně si je jednou rukou nasadil a najít potom hůlku byla už brnkačka. Když zjistil, že je teprve pět hodin ráno, byl překvapený, to zejména z toho důvodu, že se necítil nijak unaveně, i když museli usnout hodně pozdě. Ležet v posteli nemělo cenu, zbytečně by se převaloval a vzbudil by tak Severuse, který výjimečně tvrdě spal a nevzbudil ho ani Harryho jemný dotek na tváři.

Nebelvír si s úsměvem vzpomněl na první dny ve společné ložnici. Nebyli jako klasické páry, co se k sobě v noci tisknou. U nich to bylo úplně opačně. Oba měli rádi svůj prostor a pohodlí, kvůli tomu vznikaly občasné šťouchance, sem tam rána do obličeje. Co však ani jeden nedokázal akceptovat, byla ztráta deky, to pak byl boj na život a na smrt. Ale všechno chtělo jen čas, ten vše urovnal. Samozřejmě, stále nebyli žádný tulící se pár, ale už se v noci nefackovali a ke krádeži deky docházelo jen minimálně. Nutno dodat, že to byl právě Nebelvír, kdo byl většinou na vině a uzurpoval si deku pro sebe.

Harry co nejtišeji vstal a oblékl se, nezbytné věci provedl kouzlem, jeho manžel měl lehké spaní a tekoucí voda z koupelny by jej mohla o spánek připravit. Nerudný, nevyspalý Severus byl takto po ránu nebezpečný pro své studenty, i když byla sobota. K tomu všemu, Harry měl své vlastní důvody setkání s ním oddálit. Byl popravdě hodně nervózní, neměl ponětí, jak se lektvarista bude chovat.

S povzdechem se natáhl po hůlce, která ležela na hromádce knih na nočním stolku, a už se ji chystal umístit do rukávu košile, kde měl na předloktí připevněné dva kožené popruhy, když jej pohyb na posteli vyrušil. Harry se zatajeným dechem čekal, zda se vrtící tělo jeho manžela zase uklidní.

Severus se rozvalil na obě dvě poloviny postele a s bručením si přitáhl Nebelvírův pološtář do obětí.

Mladík se něžně usmál a natáhl se, aby znovu pohladil Severuse po tváři. Dotyk byl tak jemný, že to s mužem ani nehlo. Harry se musel kousnout do rtu, aby se nerozesmál nahlas, Severus byl prostě roztomilý. To mu ale nikdy nahlas nepřizná, nerad by měl tichou domácnost. Věnoval mu poslední pohled a tiše odešel z ložnice.

V obývacím pokoji se kolem sebe rozhlédl. Za okny byla neustále tma, takže louče rozmístěné takticky po celé místnosti plály v plné síle a občasným prskáním narušovaly ticho. Podobně na tom byl i krb, jenž se rozhořel po jeho příchodu.

Nebelvír si tady postupně zvykl, a měl to o to snazší, když Severus vyměnil výhled za okny. Hlubiny jezera nahradily bradavické pozemky, které sem ve dne vpouštěly světlo, takže si Harry nepřipadal jako v kobce. Pod jedním z oken stál Severusův pracovní stůl, za kterým opravoval většinu písemek. Harry mu už několikrát nabídl svou studovnu, ale muž vždy odmítl. Stejně tak nesnesl, když dělal Harry úkoly u krbu, prý to bylo kvůli jeho zádům, jež trpěla, když byl takto shrbený nad svitky. Harry mu musel dát s mrzutostí za pravdu. Jednou takto dělal úkoly dvě hodiny v kuse, a když se pak narovnal, bolest mu vystřelovala do celých zad a krk měl tak ztuhlý, že s ním sotva pohnul. Zatracený nízký gauč. Zase si tu ale rád četl, natažený na pohovce hltal text a jako kulisu vnímal Severusův brk škrábající o pergamen. Takto trávili většinu večerů a Harry se toho nemohl nabažit, bylo v tom tolik klidu a domácké pohody. Proto teď stál u dveří ložnice a váhal, jestli má zůstat tady, nebo jít do své studovny. S pokrčením ramen si to nakonec namířil do studovny, protože bez Severuse rozčilujícího se nad písemkami by to nebylo ono. Za chůze si stačil zívnout do dlaně a promnout rozespalou tvář. Potřeboval urgentně kafe a jeho přání, jako už mnohokrát, bylo hned vyslyšeno. Dveře do místnosti otevíral stále poněkud malátný, proto si všimnul snídaně teprve tehdy, když dveře zavíral. Harry tiše poděkoval, jelikož věděl, že to skřítčí magie zachytí, a vydal se ke stolu. Do nosu ho zasáhla lahodná vůně jídla a kávy. Z konvice vycházel stále slabý kouř, když si s úsměvem sedal na židli. Jako první si nalil a osladil kávu, pak se zaměřil na snídani, která také vypadala velice lákavě v podobě volských vajec s topinkou a slaninou. Dal ji však stranou. Posnídá později, společně se Severusem. Co však nesneslo odklad, byla vytoužená káva. Pohodlně se opřel do židle, opatrně uchopil šálek do rukou a labužnicky přivoněl, teprve potom usrkl horkého nápoje.

První dva doušky připadaly Harrymu v pořádku, jenže čím více usrkával, tím víc mu docházelo, že je s chutí něco špatně. Káva byla příliš hořká na to množství cukru, které si tam dal. Poněkud vyvedený z rovnováhy se chystal odložit šálek na talířek, když ale pohnul rukou, hrudí mu projela nečekaně ostrá bolest, jež jej donutila zalapat po dechu. Hrneček, který byl ještě z dobré polovičky plný, se roztříštil o zem. To už však Harry nevnímal, bolestí zkřivil tvář a zcela automaticky se chytil za hruď, ve které se bolest zvyšovala do takové míry, že mu znemožňovala dýchat. Bojoval skutečně o každý nádech, přesto se pokusil zavolat o pomoc, byl to však předem prohraný boj. Jediné, co ze sebe dokázal dostat, byl nepravidelný sípot. Začínal panikařit a jeho tělo podle toho zareagovalo. Paže Harrymu prudce vystřelila k tácu se snídaní, který se s rachotem zřítil na zem. Tím pohybem se bolest zvýšila do takřka nesnesitelné agonie. Harrymu se postupně začínalo rozmazávat vidění a hučelo mu v uších, dělal, co mohl, aby neomdlel.

Najednou se však spustil bradavický alarm a v ten samý okamžik Severus rozrazil dveře. Na pár vteřin Harry na jeho tváři viděl rozezlení, to však zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku, když Severusovi došlo, co se stalo.

Tak...Kdo z vás mě teď chce minimálně přiškrtit? 

Každopádně vám všem děkuju za obrovskou podporu, nebít vás nebyla bych tam kde sem teď děkuju...