Severus se se svou sklenkou Ohnivé whisky také usadil na pohovku. Harry překvapeně pokrčil nohy, aby mu udělal víc místa. Nestávalo se příliš často, že by Snape vyhledával místo na pohovce, spíše jste jej našli v jeho oblíbeném křesle.

„Proto, když jsi mě začal pronásledovat, rozhodl jsem se rázně zakročit. Domníval jsem se, že jsi stejný jako Edward a posedl tě jakýsi vrtoch, o kterém sis myslel, že je láska."

„Zamilovanosti bych neříkal vrtoch, ať je, jaká je," zamračil se Harry. Nelíbilo se mu, co tady Severus tvrdil a jak pohlížel na lásku.

„Pokud je cit upřímný, nemám proti němu vůbec nic!" odsekl Severus a tu sladkost v puse musel spláchnout trochou hořké whisky. Nevyhledával zrovna tyhle romantické řeči, ale jeho manžel uměl velmi dobře číst mezi řádky, a tak raději takto kličkoval, než aby mu to řekl napřímo.
„Abych však pokračoval, Edwardovo neustálé vtírání mi lezlo na nervy a rozptylovalo mě, tak jsem na něj uhodil."

Harryho stisk na skleničce zesílil, tušil, co přijde, nitro se mu nečekaně stáhlo do ledového uzlu a srdce zběsile rozbušilo.

„Vyznal mi lásku, a přestože já o něj zájem neměl, nechtěl to vzdát, a to ani potom, co jsem se jeho citům vysmál, takže jsem přitvrdil, byl jsem k němu opravdu odporný..." Mistr lektvarů se odmlčel a věnoval Harrymu všeříkající pohled. Ten měl však sklopený zrak, takže si toho nevšiml. „Zaplať Merlin, že se objevil Ben Clarke a Edwardova pozornost se přesunula na něj."

Harry přestal zírat do hlubin vína a podíval se konečně na Severuse. „Nemáš štěstí na partnery," uchechtl se trpce a lokl si sladkého nektaru, který mu muž daroval k Vánocům. Potřeboval svlažit vyprahlé hrdlo. To, co tady jeho manžel vyprávěl, jej nenechávalo klidným. Až příliš se to podobalo jejich příběhu.

„Až donedávna ne," pronesl Severus lehce a odložil sklenku na stolek.

Srdce Harrymu škobrtlo.

„Nechme Clarkea, Clarkem a pojďme si promluvit." Severus už měl dost toho, jak spousta věcí mezi nimi byla stále nevyřčených, a rozhodl se tomu učinit přítrž.

Harry do sebe zbrkle hodil zbytek vína a shodil nohy na zem. „O čem?" zeptal se neklidně a skleničku málem upustil, když se k němu Severus přesunul tak blízko, až se dotýkali koleny.

„Třeba o tom, že se pokaždé odtáhneš, když se tě dotknu."

Harryho polil studený pot a každý sval v těle se mu bolestivě napjal, nedokázal však ze sebe nic rozumného vypravit, přestože v hlavě křičel jasný nesouhlas, jeho hlasivky zůstaly němé. Jediné, co zvládl, bylo dívat se dál Severusovi do očí, ve kterých se schylovalo k bouři.

„Jsem ti odporný?" zeptal se mrazivě lektvarista.

Harry šokovaně vyvalil oči a konečně našel řeč: „Ne! Tak to vůbec není!"

„Tak jak tedy?" mračil se Severus a nepřestával Nebelvíra propalovat pohledem.

Harry se trhaně nadechl. „Naše manželství..."

Lektvarista zasyčel jak vzteklý had. „To je pouhá výmluva. Prokaž čest své koleji a do očí mi řekni, že tě zkrátka fyzicky nepřitahu..." Severus nestačil větu dokončit, protože se na něj mladík doslova vrhnul. Políbil jej tak prudce, že se málem bolestivě srazili nosy, kdyby Severus včas nenaklonil hlavu do strany.

Nebelvír si nemotorně přelezl na mužův klín, a aniž by se odtrhl od druhých rtů, které mu pomaličku začínaly odpovídat, udělal to, po čem prahl už tak dlouho, nechal své prsty zabořit se do Severusových vlasů, za které mírně zatahal. Docílil toho, čeho chtěl, lektvarista pootevřel ústa a tichounce zavzdychal. Harry zaváhal, jenže touha byla silnější, proto polibek prohloubil. Nebyl žádným nováčkem. Ani při činnostech, které sem tam následovaly po líbání, se nijak nečervenal, naopak, rád se ještě před svazkem občas uvolnil. S nikým to však nebylo jako se Severusem, už pouhý polibek jej dostával do kolen a po těle mu naskakovala husí kůže.

Severus chvíli tápal, kam s rukama, až je položil Harrymu na zadek a postupně přebral vedení nad polibkem. S Nebelvírem se již líbal tehdy před Vánocemi, ale tohle bylo jiné. Nesmělost, která je tenkrát držela zpátky, byla pryč. Zůstala jen potřeba být tomu druhému co nejblíž. Nikdy nepřišel na chuť tomu, co předváděli jeho adolescentní studenti na chodbách, hnusilo se mu to, a popravdě se tomu vyhýbal i u Karkarova. Naštěstí na to měli podobný názor. S Harrym, jak se zdálo, to bylo úplně jiné. Nedostavil se pocit zhnusení, ani pomyšlení, ať to rychle skončí. Prozkoumával mladíkova ústa doslova s hladovým zanícením a tělo citlivě vnímalo každý záhyb Harryho těla. Mozek měl zamlžený touhou a nemohl se soustředit na nic jiného, než na ústa, která chutnala po sladkém víně a palčivé potřebě získat víc.

Harry se od Severuse udýchaně odtrhl. „Chci tě, až to bolí," vydechl a palcem přejel lektvaristovi po vlhkém spodním rtu. „Jenže v okamžiku, kdy podlehneme, se naše manželství stane nezrušitelným."

„Vypadám snad, že jsem proti?" zhoupl Severus lehce boky.

Harrymu ze rtů vyklouzlo zasténání a pohyb samovolně zopakoval. „Ne, ale za pár let bys mohl být," dostal ze sebe trhaně.

Severus se sám pro sebe ušklíbl. Dokázal to, stačilo jen zatlačit a Harry byl proti němu bezbranný. Odmítal si připustit, že je na tom podobně.

Mistr lektvarů si myslel, že má vyhráno, jenže se spletl. Harryho mysl možná ovládaly hormony, avšak strach byl silnější. V nestřežené chvíli z mužova klína vstal a přesunul se na křeslo.

„Bude lepší, když rozhovor dokončíme s čistou hlavou," prohlásil zhrublým hlasem. „Jak ses právě přesvědčil, s přitažlivostí problém nemám," zamumlal a zalitoval, že nemá po ruce polštářek, kalhoty všechno skrýt nedokázaly.

Severuse přepadla rozmrzelost, když si Potter odsedl do křesla. Když si však povšimnul jeho nemalého problému, rozmrzelost polevila. „Odpověz mi, vzal by sis mě, kdyby mě Nagini nepokousala?" položil Severus poněkud zvláštní otázku.

„Ne," zakroutil Harry hlavou v jasném gestu. „Nemělo by to smysl. Proč taky? V té době jsi mě nedokázal ani vystát, ať jsem dělal, co jsem dělal, vždycky jsem to jen zhoršil. A když už jsem to vzdal, rozhodnutý pozorovat tě pouze z povzdálí, zdál se mi sen, jak jsi napaden Nagini. Pak už to šlo všechno z kopce. Plán, jejž jsem poté měl, nevyšel..."

„Jaký plán?" skočil Harrymu Severus do řeči, poposedl si na kraj pohovky a bezděky zatnul prsty do čalounění.

„Vytvořil jsem repliku našich prstenů a tu nasadil Karkarovovi na prst. Doufal jsem, že podvod vydrží neodhalený do té doby, dokud Voldemort nepadne. Jenže jsem nepočítal s oslabením vlastní magie do takové míry, že mi bude dělat problém vyčarovat i obyčejné Lumos."

„Tvá magie je skoro na stejné úrovni, jako byla dříve, čarování ti již v hodinách nedělá problémy." Severus začínal cítit jistý druh provinění při pohledu na Harryho, který vypadal ztraceně, a plameny odrážející se na jeho tváři ten pocit ještě umocňovaly.

„To ano, ale na poražení Voldemorta to zdaleka nestačí." Harry polkl další slovo, které se mu dralo na jazyk. Dnes ještě ne, Severus nebyl v rozpoložení, kdy mohl přijmout pravdu. Proto raději změnil téma. „Pak tu byla, a stále je, samotná kletba. Nikdy jsem neměl v plánu ji posílit sňatkem a můžeš mi věřit, že jsem hledal jiné možnosti, abych nás toho svazku ušetřil. Ale Nagini byla nejen neobyčejný tvor, jejíž jed byl sám o sobě smrtelný. Když se ukázalo, že je i viteálem, tvoje šance se rapidně snížily." Harry sklopil zrak k podlaze, cítil, jak se mu krk stahuje nervozitou, a přestože bylo u krbu příjemné teplo, po zádech mu běhal mráz při pomyšlení, jak málo chybělo k tomu, aby jeho manžel byl mrtvý. „Severusi, nikdy jsem neměl v plánu se k tobě takto připoutat, a to nejen kvůli kletbě, která, jak se zdá, je ve skutečnosti dost nestabilní, ale hlavně proto, že jsem byl, jak už jistě víš, špehem u Voldemorta."

Z Harryho vycházela slova čím dál pomaleji, až úplně utichla.

Severus se nepříjemně ošil, neměl tušení, jak Potterovi říct, co očividně potřeboval slyšet. „Čeho se bojíš, Harry?" zeptal se po delší odmlce a doufal, že mu mladík poskytne svou odpovědí nápovědu.

Nebelvír se podíval Severusovi zpříma do očí. „Mám strach, že jednoho dne odejdeš a já zůstanu sám a šílený."

Lektvarista se už nadechoval, aby se k tomu vyjádřil, jenže Harry mu nedal prostor.

„A také, že bych tě mohl ve své pomatenosti zabít." Harry se zajíkl pod tíhou zoufalých emocí a jen silou vůle se donutil pokračovat. „Severusi, já nechci být tvůj vrah ani věznitel. Nenech ty okovy, aby se zacvakly navždy! Uteč, dokud je čas!" Mladíkovi se leskly oči, ale nepřestával se na muže dívat. Bylo to zkrátka nemožné, Severus pro něj tolik znamenal, že si nedovedl představit jediný den bez jeho přítomnosti, až tolik mu propadl. Musel mu ale prozradit, co by je mohlo čekat v budoucnosti, jestliže se Harry pustí těch pár stébélek, které jej ještě držely od toho, aby byl Severusovým skutečným partnerem.

Severus seděl několik sekund ztuhlý jako socha. Ticho, které se mezi nimi rozprostřelo, se dalo takřka krájet. Najednou se muž pohnul tak rychle, že se Harry zmohl jen na překvapené zamrkání a zapření se zády do křesla.

Severus se nad ním naklonil a těsně u obličeje mu začal naléhavě šeptat. „Nikam nepůjdu, jsi jistota, kterou já potřebuju, a nemíním se toho vzdát teď, ani v budoucnu. Nejsem manžel, který ti bude nosit kytky a do ucha ti šeptat sladká slovíčka. Jediné, co ti mohu nabídnout, je to, že s tebou zůstanu, dokud naposledy nevydechnu."

Harry nemohl mluvit, nešlo to, Severus jej zase jednou nechal beze slov. Zvedl proto ruku a pohladil jej láskyplně po tváři.

„Pojďme zapomenout na celou zatracenou kletbu, kterou stejně nikdy úplně nevyřešíme, a buďme jen párem, jenž se hádá v noci o deku." Severus mluvil tišeji než předtím, přesto mu Harry rozumněl.
„Prosím," vydechl a nechal se Severusem vyzvednout do náruče.

Konečně jste se dočkali :D 

Můžu vám říct, že jsem se bála, aby Severus nebyl příliš přeslazený, bylo mi však řečeno, že ne, tak doufám, že ne :D

Přeju všem hezký zbytek týdne.