„Kde mám začít?" zabručel Harry spíš sám k sobě.

„Začni od začátku. Jak vůbec ten rituál vzniknul?" Napomohla Hermiona, v očích třpyt, který měla vždy, když profesoři začali vykládat novou látku.

„To nevím, ale řeknu ti, co všechno jsem o něm dokázal zjistit," odpověděl Harry a natočil hlavu k oknu.

„Rituál zpočátku nesloužil jako svatební. Popravdě, vědět o něm v této době Ministerstvo, tak jej okamžitě prohlásí za produkt černé magie a zakáže ho. Důvod je prostý, nachází se v něm ukrytá velmi silná magie, která je podle dnešních norem považována za temnou. Skutečnost je ovšem taková, že magie v něm ukrytá, je tak silná, že má téměř vlastní vědomí, a právě proto může kouzelník přijít o svou kouzelnickou moc. O tom však později," utnul Harry zajímavé vyprávění v zárodku a zavrtěl se v křesle. Stále nespouštěl pohled z pochmurného obrazu za oknem. „Rituál původně sloužil k záchraně životů. Přesněji řečeno životů malých nevinných dětí."

Knihovnou se ozvalo silné zalapání po dechu.

„Jak to myslíš?"

Harry stočil pohled k rozrušené kamarádce.

„Hermiono, v dobách, odkud má duše pochází, mnoho lidí umíralo na nemoci, které se dnes považují za triviální."

„Lektvary ale v té době už existovaly?" vyptávala se Hermiona zapáleně.

„Ano, avšak přísady do nich byly velmi drahé a těžko se sháněly. Navíc nebyly na takové úrovni, jako jsou dnes. Dalším problémem bylo najít dobrého lektvaristu, který by dokázal lektvar uvařit. Bohužel bylo víc podvodníků, než lektvaristů, a ti uvařili takový utrejch, že ti mnohdy ještě přitížil, ne-li tě zabil. Ono bylo tehdy bezpečnější se obracet na báby kořenářky, které svému řemeslu rozuměly jako nikdo na světě. Bylinky ale nedokázaly vyléčit všechno, nastaly i případy, kdy už se nedalo pomoci ani lektvary, ani bylinkami."

„Chápu," hlesla tiše Nebelvírka.

„Právě v ten okamžik byly matky pro záchranu svých dětí schopné položit i vlastní život..."

Mladíkův hlas se smutně nesl místností. Svíralo se mu z toho srdce, avšak musel to dovyprávět, aby Hermiona pochopila. Ve snaze se trochu rozptýlit, dopil chladnoucí kávu, než ve stejném duchu pokračoval: „Použít rituál chtělo pořádnou dávku odhodlání, jelikož magie ukrytá v rituálu byla nejen velmi mocná, ale také nekompromisní, co se týče mateřských citů. Pokud se rituál povedl tak, jak měl, matka na místě zemřela a dítě se probudilo do nového dne zcela zdravé a už nikdy v životě neonemocnělo."

„Ale bylo bez matky!" vykřikla dívka rozčileně.

Harry sebou pod tím ostrým tónem trhl. „Máš pravdu, ale její dítě žilo, a pokud Merlin požehnal, tak to byl dlouhý a šťastný život. To je pro matku největší dar."

Na to Hermiona neměla co říct.

„Rituál měl ale i svou temnou stránku, proto jej matky využívaly jen ve stavu nejvyšší tísně, jelikož následky případného nezdaru byly pro ně noční můrou." Harry se zhluboka nadechl ve snaze zahnat tu tíseň, která se mu usadila na hrudi. Při pohledu na Hermionu, která se kousala do hřbetu ruky, měl chuť s vyprávěním přestat.

Dívka jako kdyby jeho úmysl vycítila.

„Pokračuj, prosím," požádala jej sotva slyšitelně.

Harry s povzdechem povídal dál: „V případě, že magie ukrytá v rituálu usoudila, že matčiny city k dítěti jsou nedostačující, vzala si jeho život. Pro ženu to bylo utrpení a málokterá svůj žal a selhání unesla..."

V Hermioniných očích se objevily slzy, držela je však statečně, žádnou z nich nepustila ven.

„Po čase se na rituál pozapomnělo a možná by už nikdy nespatřil světlo světa, kdyby jej neobjevil můj dávný příbuzný. Netuším, kde k němu přišel, možná jej zdědil, kdo ví." V Harryho tváři se náhle mihlo rozčilení. Konečky prstů začal lehce ťukat o desku stolu.

Nebelvírka vycítila, že teď nastane ten zlom.

Mladíkovy prsty se zastavily v klepání a zaťaly se v pěst. „Jako správný Zmijozel se rozhodl z toho něco vytěžit. Dostal geniální nápad ten rituál předělat na svatební, pro sebe a svou milou, kterou mu v té době rodina neschvalovala a odmítala jim dát povolení k sňatku.

„Ale, Harry!" skočila do vyprávění Hermiona zbrkle. „Něco takového předělat k obrazu svému chce čas a ten on, jak předpokládám, neměl."

Nebelvír se pousmál. „Máš pravdu, avšak nezapomeň, v jaké době žil. V tom století bylo pramálo zákonů, které bylo třeba dodržovat, a pokud byl člověk chytrý, dokázal obejít i ty."

Hermiona vypadala tou představou silně pohoršená.

Harry byl ale rád, že zřejmě pozapomněla na předchozí vyprávění. „Neřeknu ti, jak dlouho mu to trvalo, ale je zřejmé, že se mu to podařilo..."

Mladík se schválně odmlčel, aby dodal příběhu na dramatičnosti. Dívka si mezitím mohla ukousat nehet na palci.

„No tak, Harry, mluv a nenapínej mě!" popoháněla jej netrpělivě.

Nebelvír se rozhodl ji tedy dál netrápit. „Obřad se uskutečnil, jenže se při něm stalo něco, s čím muž nepočítal." Tentokrát to Harry nijak neprotahoval a rovnou přešel k tomu podstatnému. „Nějak při své přeměně rituálu pozapomněl na jeho podstatu, takže magie při obřadu prověřila jejich vzájemnou lásku. Muž prošel, ale jeho milovaná ne."

„Zemřela?!" vyjekla Hermiona s očima doširoka otevřenýma.

„Ne, ale ve chvíli, kdy si řekli ano, žena pozbyla své magie a stal se z ní moták." Harry s povzdechem dokončil své vyprávění.

„Pane jo, to je mi ale příběh!" ozvala se po dlouhé chvíli Hermiona. „Zůstali pak spolu?"

„To netuším, záznam jsem o tom nenašel," pokrčil Harry rameny.

V knihovně nastalo na nějakou dobu ticho.

Harry mezitím přejížděl pohledem tituly knih, které měl na dohled.

Chtěl dopřát kamarádce čas, aby vše, co slyšela, mohla vstřebat.

Následně se knihovnou ozval přidušený výkřik. Harry automaticky sáhl po hůlce, nestačil ji však ani pořádně vytáhnout, když mu došlo, že ten výkřik pocházel od Hermiony. Prudce trhnul hlavou, až mu vzadu na krku ošklivě zakřupalo. „Co se děje?" zeptal se poplašeně. Zrak upíral na bledou Nebelvírku.

„Harry, řekni, že to není pravda!" zaúpěla Hermiona.

Mladík se na ni nechápavě zamračil.

„Že jsi nepřišel o svou magii, že ne?!"

„Jak jsi na tohle pro Merlina přišla?!" Harry nedokázal zabránit podráždění, které mu bylo znát v hlase.

„Víš, všimla jsem si, že máš ve vyučovacích hodinách jisté potíže..." odmlčela se a nervózně začala popotahovat za rukáv svého svetru.

„Přijdu ti snad jako moták?!" Harry se snažil s hlubokým nádechem své emoce trochu zkrotit. Nerad by řekl něco, čeho by později určitě litoval.

„Ne, to ne, ale nemůžeš popřít, že tvé schopnosti už nejsou jako dřív!" trvala na svém dívka tvrdohlavě.

Harry cosi zabručel, vstal a vydal se k oknu. „Máš pravdu, jako vždycky," potvrdil a zastavil se, čelo si opřel o chladné sklo.

„Může za to svazek?"

Harry zavřel oči a odpověděl: „Ano, může. Magie se na mě tenkrát rozhněvala, protože slib, i když silný, proběhl jen z jedné strany. Chtěla mě potrestat za opovážlivost," vysvětloval monotónním hlasem, zatímco si chladil čelo. Doslova cítil, jak ho kamarádčin pohled pálí do zad. Otevřel oči a napřímil se, avšak k ní se neotočil. Pozoroval, jak venku padají sněhové vločky.

„Pořádně ani nevím, jak se to stalo," pokračoval dál, avšak už v tom chyběl jakýkoliv zápal. „Vím jen to, že jsem o svou magii bojoval, ale vyhrál jsem jen částečně. Zbytek se chystala pozřít magie z rituálu, jenže pak se tam objevila třetí, Severusova, a ten nechráněný kousek pojala do sebe. Nespokojená magie běsnila, ale má a ta Severusova splynuly v jednu a společně ji zkrotily." Harry se konečně otočil k dívce s podivnou emocí ve tváři. „A víš, co je nejhorší, Hermiono?"

Nebelvírka zakroutila hlavou, příliš překvapená, než aby něco řekla.

„Netuším, jestli to, co se stalo s našimi magiemi, je dobře nebo špatně."

Ani jeden z přátel nevěděl, že za nedalekým regálem stojí ukrytá osoba, která rozhovor téměř celý slyšela.

Dnes, to nebudu nijak okecávat. Doufám, že se všem kapitola líbila a přeju hezký zbytek týdne.