Další části deníku byly pro Severuse nezáživné, a když se konečně dostal k poslednímu řádku, měl chuť jej z frustrace zahodit, jelikož text dál prostě nepokračoval, přestože samotná knížečka byla zaplněná ani ne do poloviny. Očekával, že se dočte něco o Nagini a útoku na Odboru záhad, ale nikde ani zmínka. Severus netušil, jestli má cítit úlevu, nebo hněv, protože mu bylo jasné, že zbytek deníku mu byl zatajen. Cítil z prázdných stránek silné ochranné kouzlo. Nebyl by to on, aby se nepokusil kouzlo prolomit. Nedokázal to. Ať se snažil, jak chtěl, prázdné stránky zůstaly zahalené tajemstvím. Po pár dalších pokusech to vzdal a deník zaklapl, cítil se přitom ještě o něco víc frustrovaně. Potter mu prostě dal přečíst jen to, co podle něj potřeboval vědět, a zbytek pro Severuse začaroval tak, aby se k tomu nedostal. Pro Mistra lektvarů to bylo ale zatraceně málo informací. Potter ho nechal nahlédnout do své minulosti, ale to, co se odehrálo v posledních letech, v kůži zachránce kouzelnického světa, mu odmítl zpřístupnit. Proč!?

Severus ukládal deník zpátky do šuplíku a nevědomky, když ho pouštěl z rukou, jej pohladil po hřbetě. Poté, co byl šuplík bezpečně zavřený, se s hlubokým povzdechem otočil na záda. V hlavě měl totální chaos, některé pasáže z deníku se mu v mysli nestále opakovaly jako kolovrátek. Spát teď už určitě nebude, proto zauvažoval, čím by vyplnil čas. Zrovna chtěl vstát, když pod polštářem ucítil silné vibrace. Zaraženě ho nadzvedl a pohled mu padl na jeho hůlku. Stačila vteřina a půl, aby mu došlo, co se děje. Sebral hůlku a vyskočil z postele. Za běhu popadl ještě župan a nemotorně si jej oblekl při cestě do obývacího pokoje. Mířil rovnou ke krbu. Letax s krabičky nabral tak zbrkle, že málem polovičku vysypal. Stát se mu to v jiný čas, klel by, ale v tento okamžik pouze odhodil krabičku zpět na místo a vstoupil do krbu. Ostře vykřikl: „Ošetřovna Bradavice," a upustil letax do ohniště. V cukuletu jej pohltily zelené plameny.

***

Na ošetřovně vyběhl z krbu a rozhlédl se kolem sebe. Kamenná podlaha ho studila do bosých chodidel. Severus to však vnímal jen okrajově. Pospíchal k Potterovu lůžku, odkud se ozývaly tiché výkřiky. Zdálky viděl Poppy, jak se naklání nad Nebelvírem a šeptem se jej snaží uklidnit.

„Co se děje!" ozval se rázně a upoutal tak na sebe Poppyinu pozornost.

„Co tu děláš, Severusi! Nevolala jsem tě." Poppyin hlas zněl chladně a pohled, kterým po něm loupla, také nebyl zrovna přátelský.

Severus si z ošetřovatelčiny reakce nic nedělal, stoupl si k Harryho posteli z druhé strany a kriticky si ho prohlédl. Mladík měl tělo pokryté potem a nestále něco polohlasně vykřikoval.

„O kolik mu stoupla teplota?" zeptal se napjatě a přitom sledoval, jak Poppy otírá z Potterova obličeje pot.

„Teplota se před hodinou vyhoupla na třicet devět a půl," odpověděla madam Pomfreyová pochmurně.

V Severusovi zatrnulo, už otvíral ústa, aby se zeptal, kolik lektvarů Potter dostal, než ale stačil vydat jediný zvuk, Poppyin napjatý hlas mu odpověděl na nevyřčenou otázku.

„Dostal všechny potřebné lektvary, ty však moc nezabírají. Jeho imunita je přiliž slabá a infekce v těle momentálně v plné síle."

Severus v ženině hlase zaslechl bezmoc a to jej vyděsilo víc, než cokoli jiného, protože jestli je Poppy bezmocná... Severus zahnal nebezpečné myšlenky.

„Tak mu dej silnější dávku!" nařídil a založil si paže na hrudi ve snaze zahnat ledový chlad, který ho zčista jasna zasáhl.

„Stalo se, Severusi," povzdechla si Poppy. „Harryho tělo je přiliž slabé, na lektvary téměř nereaguje," vysvětlila a neúnavně přitom zas a znovu namáčela hadřík a otírala Potterův obličej a paže.

Harry neustále něco šeptal, tentokrát však v hadím jazyce.

Mistr lektvarů to pozoroval s čím dál větší hrůzou. „Vždyť na tom nebyl zas tak zle, nemůže přece..." Hlas mu selhal, v očích Poppy Pomfreyové zahlédl slzy.

„Podle mě to, co se stalo v Prasinkách, bylo pro zdravotní stav pana Pottera poslední kapkou," zašeptala smutně Poppy.

Severus jí věnoval nechápavý pohled, a tak s strhaným nádechem pokračovala: „Pan Potter, ve snaze vše a všechny zachránit, zapomněl na sebe, jeho výsledky mluví jasně. Podvýživa, nedostatek spánku a také poškozené nervy v celém těle. Hádám, že je to od množství Cruciátů, kterým byl vystaven. Harryho magie se to samovolně snažila vyléčit, ale mučení bylo příliš časté, aby se jí to podařilo. Neustálá snaha zapříčinila, že je teď mladíkova magie slabá, proto i taková infekce může dopadnout hodně zle."

Severus to nějak nechtěl pochopit, vždyť Potter byl jeden z nejmocnějších kouzelníků. Myšlenky se musely Severusovi odrážet ve tváři, protože Poppy po něm loupla nahněvaným pohledem a nakvašeným hlasem prohlásila.

„Mladík se až příliš spoléhal na magii, ale i ta má své hranice, a to se v Prasinkách naplno projevilo."

„Poppy, to nedává smysl. Byl jsem špionem řadu let, mučení od Pána zla jsem si zažil tisíckrát a nikdy moje magie neselhala," kroutil hlavou Severus.

Poppy se po Mistru lektvarů podívala unaveným pohledem. „Severusi, ty jsi to stále nepochopil. Pan Potter spoléhal na magii ve všech směrech. Pořádně nejedl, nepil, protože neměl tu potřebu, vše obstarávala jeho magie."

Profesor lektvarů opět nesouhlasil. „Poppy, sama víš, že pan Potter chodil na jídla do Velké síně."

„Ano, ale snědl toho příliš málo. Na ten obří výdej energie, který dennodenně ze sebe vydával, to nestačilo. A pak je tu ten rituál, co tě zachránil."

Severus se napjal, připraven se bránit, ale Poppy mu k tomu nedala šanci.

„Prověřila jsem váš zdravotní stav ještě před rituálem a ani jeden jste nebyli zdravotně v pořádku. U tebe jsem se nedivila, avšak u pana Pottera mě to překvapilo a trvala jsem na tom, abychom našli jinou cestu, jak tě vyléčit, protože podle všeho rituál za těchto podmínek nemohl vyjít." Poppy setřela z mladíkova čela kapky potu, než pokračovala: „Rituál však k mému šoku vyšel a ty jsi začal sílit; po jedu v tvém těle nebylo ani památky, jenže něco v tvé magii bylo jinak. Chvíli mi trvalo, než jsem na to přišla, ale nakonec mi to došlo. Pan Potter obětoval pořádný kus své magie a věnoval ji tobě."

Severus tohle všechno věděl díky rozhovoru se Salazarem Zmijozelem, u kterého byl k Severusově nelibosti i Lucius Malfoy.

„Vidím, že nejsi překvapený," konstatovala Poppy klidně.

Severus neměl potřebu se k tomu vyjadřovat, raději se rozhodl přejít k jinému tématu. „Podle toho, co jsem četl, pokud se rituál nepovede, tak se jeden ze zúčastněných stane motákem..."

Poppy nenechala Severuse ani pořádně domluvit. „V tomto případě to neplatí, rituál se povedl tak, jak měl, z pana Pottera není moták."

„Tak jak je pak možné..."

„Severusi, pan Potter ti věnoval kus své magie, a ta mu teď chybí. Nedivila bych se, kdyby měl problémy s kouzlením. Když k tomu připočteme jeho oslabený stav... ano, může se zdát, že se z něj stal moták, ale není tomu tak. Jeho magie znovu dorůstá, jen velmi pomalu."

Konečně Severus pochopil. Potter byl studentem, ale také špionem, který byl s Pánem zla téměř neustále. Nikdo neměl tušení, co přesně černokněžník hadovi v soukromí provádí. Jisté je, že nic příjemného, pokud Potterova magie musela pracovat na tak silné úrovni. Severus věděl, jaké to je vrátit se ze setkání s Pánem zla. První, po čem šáhl, byly léčivé lektvary. Poté, co se dal jakžtakž do hromady, si mohl oddechnout, protože věděl, že si jej černokněžník na pár dnů, ne-li týdnů znovu k sobě nepovolá. Potter však toto ujištění neměl a dělit čas mezi Pánem zla a studiem v Bradavicích muselo být přinejmenším vyčerpávající. Nebelvír přecenil své síly, a kvůli komu? Světu, který jím od jisté doby pohrdá. Ale aby všechnu vinu nesvaloval jen na kouzelníky, i on na tom všem má lví podíl viny.

Nebyl však čas plakat nad rozlitým lektvarem, bylo třeba jednat. Přisunul si k lůžku židli a vázu, ve které byly povadlé květiny, přeměnil v podobný lavor, jaký stál na druhé straně. Naplnil jej studenou vodou a beze slova si od Poppy vzal ručník. Dělal, že nevidí její pochvalný úsměv. Ručník namočil pořádně ve vodě, pak jej důkladně vyždímal a začal jím otírat Harryho paže.

Ahoj, doufám, že jste všichni v rámci možností v pořádku? A snad vám další kapitola zlepšila náladu. 

Děkuju všem za přižeň a přeji hezký zbytek týdne.