Harry, chlapče, klid," snažil se Albus šeptem mladíka uklidnit, jenže nemělo to skoro žádný účinek. Nebelvír s široce rozšířenýma očima, ve kterých byla vidět hrůza, ředitele absolutně nevnímal.

Severus koutkem oka zaznamenal pohyb a zareagoval zcela instinktivně. Než mohl Moody cokoliv udělat, měl hrot Severusovy hůlky přiložený k hrdlu. Ostatní, vyvedení z míry, také začali vytahovat hůlky, avšak ředitelova zvednutá dlaň je zastavila v konání.

„Severusi, co to děláš?" ozval se zaskočeně.

„Chtěl Pottera proklít!" vysvětlil Severus chladně.

Bystrozor mu za to věnoval nakvašený výraz.

„Je to pravda, Alastore?" zeptal se Brumbál rozzlobeně.

Moody se podíval za Severusovo rameno. „Ano, pane řediteli!" prohlásil bez jediného zaváhání a bylo na něm vidět, že nechápe, proč se ředitel na něj najednou tak mračí a Snapeova hůlka je nadále přiložena k jeho hrdlu.

Členové Fénixova řádu byli touto Bystrozorovou odpovědí viditelně zaskočeni. Někteří z nich znali starého Moodyho dost dobře, takže je mužovo jednání vyvedlo z míry.

„Nekoukejte na mě jak vyvalený vrány!" rozčílil se Moody, když si všiml výrazů svých kolegů. „Jenom jsem chtěl na Pottera použít mírnější verzi Mdlob, nic víc!" vysvětloval vztekle a přitom se snažil pohledem Snapea zastrašit.

„To by nebyl dobrý nápad, Alastore," Brumbálův hlas zněl nebezpečně. „Nevíme, jaká kouzla byla na Harryho použita, mohli bychom mu tímto konkrétním kouzlem ještě více uškodit."

Muž si odfrkl a jeho kouzelnické oko si ředitele zlostně prohlíželo. „Potřebujeme se všichni dostat do bezpečí a ten kluk nás zdržuje, chtěl jsem jenom situaci urychlit..."

Odsuzující pohledy, které Moody následně uviděl, ho donutily sklapnout.

Severus měl chuť protočit oči nad mužovou až přehnanou paranoiou. Proto odmítal sundat hůlku z jeho krku, nevěřil tomu šílenci natolik, aby riskoval Potterův život.

Mladíkův následný křik si získal pozornost všech přítomných.

„Hoří," křičel z plných plic. „Salazare, prosím, zastav to!" nepřestával Nebelvír nepříčetně křičet a ředitel měl znovu problém udržet ho na nosítkách. Musel se do toho vložit Lupin. Chlapce teď na místě držely dva páry rukou, k ničemu to ale nebylo, akorát to zvýšilo Harryho strach.

Severusovi se v hlavě objevila znepokojivá myšlenka.

„Harry, uklidni se, nikde nehoří," utěšoval Brumbál Pottera, v jeho hlase však bylo poznat jasné napětí a starost.

Harry prudce zakroutil hlavou a následně se v zádech propnul do oblouku: „Ne, prosím, bolí to!"

Nikdo v okolí nemohl být na pochybách, že mladík prožívá strašné bolesti.

Severus přestal tápat a podle Brumbálova šokovaného nadechnutí, které zaslechl i on, věděl, která bije. „Lupine!" vyštěkl hlasitě, aby na sebe upoutal vlkodlakovu pozornost, protože jako většina kouzelníků zde, byl Lupin v šoku a vyděšený z Nebelvírova stavu. Možná proto chvíli trvalo, než ho ten tupec začal vnímat. Když se tak konečně stalo, Severus v jeho očích zahlédl slzy. Jindy by si do Lupina s chutí rýpnul, jenže na to teď nebyl čas a kupodivu ani ta chuť. Kývnul směrem k Bystrozorovi a vlkodlak okamžitě pochopil, pohledem naposledy zkontroloval Harryho a na Brumbálovo přikývnutí se vydal ke dvojici. Severus byl překvapený Lupinovým nenávistným výrazem, který však nepatřil jemu, ale Moodymu. Počkal, až muž přijde blíž, teprve pak s úšklebkem přenechal Moodyho rozezlenému vlkodlakovi.

Harryho hlasité prosby o pomoc neustávaly.

To, co Nebelvír vykřikoval, byly pro členy Řádu nesmyslné bláboly, ale Mistr lektvarů společně s ředitelem věděli, že se o žádné nesmysly nejedná. Harry utrpěl těžký otřes mozku a ten se zřejmě rozhodl poslat jeho mysl do daleké minulosti.

Severus si stoupl na druhou stranu nosítek a přejel Pottera kritickým pohledem. Chystal se Harryho dotknout, ale na poslední chvíli si vzpomněl na pasáž o dotyku v jeho denících. Položil proto ruku raději vedle mladíkovi hlavy a promluvil: „Harry, poslouchej mě."

Mladík v tu ránu zmlknul a natočil hlavu nepatrně za hlasem. Pootevřel popraskaná ústa a několikrát těžce polknul, než se mu podařilo zašeptat: „Severusi."

Mistrovi lektvarů přejel mráz po zádech, protože Harry jeho jméno zasyčel podobně, jako to dělával Pán Zla. Cuknul sebou, když zaslechl hlas ředitele.

„Mluv na něj Severusi, zdá se, že ho to uklidňuje."

Snape se opět zaměřil na Pottera a skutečně, Nebelvír vypadal klidněji, když na něj mluvil. „Dostaneme tě domu," oznámil a kývnul na Brumbála, ten hůlkou zvedl opatrně nosítka.

Mladík sebou trhnul.

„Klid, Harry." Severus šel vedle nosítek, jednu ruku položenou těsně u nebelvírovi hlavy, druhou pevně svíral hůlku.

Členové Řádu kolem nich utvořili kruh, připraveni kdykoliv zasáhnout, kdyby se cokoli dělo.

***

Po příchodu na ošetřovnu se spustil hotový poprask. V místnosti byli nejen členové Fénixova řádu, ale i Harryho přátelé a světe div se, v koutě ošetřovny stál pobledlý Draco Malfoy.

Madam Pomfreyová měla plné ruce práce dostat pacienta do stabilizovaného stavu, takže plná ošetřovna jí momentálně dělala nejmenší starosti.

Severus do Pottera lil už pátý dokrvovací lektvar a úlevně si oddychl, když si všiml, že ošetřovatelka již zašívá ránu po rozsáhlé operaci žaludku. Nebelvír byl v hlubokém bezvědomí, do kterého upadl někde v půlce cesty do hradu.

Madam Pomfreyová si otřela unaveně čelo a přitom neustále nad pacientem nepřestávala mávat hůlkou, její ustaraný obličej mluvil jasně – mladík neměl zdaleka ještě vyhráno. Převlékla Nebelvíra do nemocniční košile a přikryla jej přikrývkou. Monitorující kouzla uvedla do pohotovosti.

Severus tohle všechno sledoval s nic neříkajícím výrazem. Byl mistrem ve skrývání emocí a děkoval Merlinovi, že dokázal skrýt obavy o toho pitomce, co si znovu hrál na hrdinu. Pořád si v hlavě pokládal tu samou otázku. Proč? Proč ten hlupák nešel s ostatními? Svaly ve tváři Severusovi ještě o něco víc ztuhly, když si vybavil, jak se před ním v Prasinkách objevil Dracův patron a sdělil mu, co se děje a na co se Potter chystá. Samozřejmě, že první Severusův impuls byl běžet za Harrym a v té hrozné pitomosti mu zabránit, jenže situace se zkomplikovala. Několik dětí zahlédlo Dracova patrona a zpráva, že na vesnici útočí Voldemort, se rozšířila rychlostí blesku. Takže první musel dostat do bezpečí zpanikařené děti a trvalo příliš dlouho...

„Severusi, děkuju, můžeš jít," oslovila jej ošetřovatelka tiše, čímž přerušila nit jeho vzpomínek. Stroze přikývl, avšak z místa se nehnul.

Poppy se otočila připravená odhrnout zelený závěs, když ji Severusova slova zarazila.

„Jak je na tom můj manžel, Poppy."

Tak se nám to pomaloučku všechno rozkrývá :)

Všem děkuju za obrovskou podporu, moc si jí vážím.

  Přeju hezký zbytek týdne.