Harry nešel moc dlouho, popravdě jen pár minut, když je zahlédl. Zamračeně pozoroval, jak všechno kolem sebe ničí s Voldemortem kráčejícím v čele skupiny. Nebelvír si celou skupinku pozorně prohlédl a zjistil dvě věci. První: jednalo se o mladé nezkušené Smrtijedy. Druhá: bylo jich pouhých deset.

Harry v hlavě postupně sestavil chatrný plán, o kterém doufal, že vydrží, dokud nedorazí posily. K tomu všemu zjistil další komplikaci, a to, že se mu při pohledu na Voldemorta, hrudník plnil ledovým strachem. Pryč byly ty doby, kdy se ho nebál. Teď toho muže znal velmi důvěrně a věděl čeho je schopen. Snažil se proto strach změnit ve spravedlivý vztek, jelikož ten jediný dokázal jeho magii správně povzbudit.

Celá skupinka Smrtijedů byla do své práce tak zabraná, že si mladíka ani nepovšimla, dokud on sám na sebe neupozornil tím, že jednoho z nich zneškodnil.

Voldemortovi se na tváři objevil úšklebek, když Nebelvíra zpozoroval. „Ahoj, Harry, jaképak překvapení! Dlouho jsme se neviděli," roztáhl srdečně ruce do stran. „Jakpak se máš?" vyptával se medově, kráčeje pomalu k mladíkovi.

Celá scéna mohla působit přátelsky nebýt mladíkovi napřažené hůlky.

Harry mu oplatil úšklebek a vyšel Voldemortovi vstříc. „Za tu dobu ti trochu prořídly řady, Tome," rýpnul si a očekával útok, ale nic se nedělo. Černokněžník akorát dal paže zpět podél těla a tvrdě se na Harryho podíval. Ten se zachvěl, avšak sváděl to na vlezlý vítr, který se začínal zvedat.

Voldemortovi mladíkovo zachvění v žádném případě neušlo a jeho úšklebek se změnil v krvelačný úsměv. „Mýlíš se, Harry, tohle jsou noví rekruti, kteří přímo dychtí se zaučovat mému řemeslu," chlubil se a konečně se zastavil v chůzi.

Harry také zůstal stát a nasadil udivený výraz. „Promiň, že se ptám, Tome, ale tréninková místnost už byla zabraná?" Všemožně se snažil vyprovokovat muže k boji, protože tento rádoby zdvořilý rozhovor v něm akorát vzbuzoval větší paniku a obával se, že pokud bude trvat ještě dlouho, nebude pak schopen se bránit. Rozum však Harrymu našeptával, ať udržuje hovor co nejdéle, ať získá tak co nejvíce času, jenže jeho hlava mohla prasknout od bolesti, která pocházela ze zanícené jizvy na čele. Čím blíž Voldemortovi byl, tím to bylo horší.

„Takhle je to větší legrace. Moji Smrtijedi potřebují nabrat zkušenosti a kde jinde je nejlépe nasbírají nežli v terénu," odpověděl Voldemort klidně.

„Já vám ale nedovolím jít dál," řekl Harry chladně a vyslal první kouzlo.

Voldemort ho lehce zneškodnil. „Jsi tak předvídatelný Harry, copak ses nepoučil, že tak jednoduchým kouzlem jako Expeliarmus mě neporazíš!"

„Za pokus to stálo," pokrčil Harry rameny a vyslal další kletbu, jenže v ten moment se stalo to, čeho se nevíce obával. Magie jej zradila. Sprostě zaklel a se zatnutými zuby naslouchal posměšnému smíchu.

„Copak Harry, došla ti kouzla?" vysmíval se Voldemort a téměř líně vyslal své vlastní.

Harry kletbě stačil jen tak tak uhnout.

„Nebo je to tím, že sis na nohu nechal přivázat kouli jménem manželství," chechtal se Voldemort a Smrtijedi se jako na povel přidali.

Harry zůstal v šoku. Jak je to možné? Ptal se sám sebe.

Pánovi Zla se na obličeji objevil podivný výraz. Harrymu pár vteřin trvalo, než mu došlo, co je to za emoci. Muž se zřejmě snažil tvářit lítostivě.

„Harry, věř mi, velmi dobře chápu tvůj šok. Znám ten pocit zrady," povzdechl si a pomalými kroky došel těsně k Harrymu. „Vždyť náš milý Severus se ke mně zachoval stejně," dodal a natáhl dlaň a položil ji mladíkovi na tvář.

Harrym projela neuvěřitelná bolest, než se stačil ovládnout, tak se mu podlomily nohy a z úst mu vyšlo bolestivé zaúpění. Chladné paže jej objaly a přitáhly více k sobě. Proměnily tak bolest v agonii.

Nebelvír byl bezbranný. Bez magie nezmohl zhola nic. Pokoušel se sice ze svého nitra dostat vztek, ale jediné, co cítil, byla neskutečná hrůza a šok. „Kdo," zachraptěl, klepaje se přitom jako osika.

Voldemort se pohnul, takže jej téměř zakryl svým pláštěm. Jednu z dlaní, která doposud byla na mladíkových zádech, přesunul k jeho zátylku. Mírně naklonil hlavu do strany, aby se dostal lépe k Harryho uchu a mohl zašeptat: „Igor mi vše prozradil," řekl tak tiše, že nikdo z přihlížejících jej nemohl zaslechnout.

Z Harryho srdce se odvalil pořádný kus balvanu. Nikdo z blízkých ho nezradil. V hrudníku se mu usadil plamínek radosti, který trochu rozťal tu mrazivou paniku a dodal mu sílu se bránit. Vší silou zatlačil do Voldemortova hrudníku, jenže muž měl více síly, než se na první pohled zdálo.

„Ale no tak, Harry, uklidni se, nechci ti ublížit!" okřikl mladíka nevrle a vynaložil víc síly, aby ho u sebe udržel. „Copak bych mohl ublížit někomu tak vzácnému, jako jsi ty," hlesl fascinovaně.

Harry dnes už podruhé zůstal v šoku, avšak honem se to pokusil zamaskovat. „Já!? A vzácný, co to meleš! Jsem ti tak maximálně trnem v oku!" vykřikl vztekle a znovu se opřel do Voldemortovi hrudi a zabral. Paže konečně povolily a Harry se s klopýtnutím dostal ven z toho mrazivého objetí. Pro jistotu zacouval několik kroků dozadu, aby se dostal z jeho blízkosti.

„Bývávalo, Harry, doneslo se mi totiž, kdo jsi ve skutečnosti zač."

Harry se ocitl v jedné ze svých nočních můr. Díval se do Voldemortovi tváře a se zoufalstvím uvažoval, co všechno ta kreatura ví.

Situace se s mrknutím oka změnila a mladík musel pozměnit dosavadní hru.

„Jsem Harry, syn Jamese a Lily Potterových," prohlásil přesvědčivě bez jediného zaváhání.

„Ano, v této době, ale na počátku jsi byl Harold Zmijozel. Bratr Salazara Zmijozela a spoluzakladatel Bradavic," vyřkl Pán Zla s jistotou, a aby svá slova potvrdil, před Smrtijedy se mladému muži poklonil.

Harry v duchu vytočeně zavřískal. Voldemort se tohle neměl nikdy dozvědět. „Dobrá tedy, jsem tím, kým jsem," potvrdil hořce, nespouštěje tvrdý pohled z muže, a kysele pokračoval: „Dovol mi proto říct pár věcí na rovinu."

Pán Zla nedočkavě přikývl.

„Proč se pro Merlina snažíš vyhladit lidstvo!" vypálil hned z ostra Harry.

Voldemort se zatvářil zmateně. „To se pleteš, chci pouze, aby na zemi vládla čistá krev!"

Mladík si opovržlivě odfrknul. „Čistá krev neexistuje, Tome! Tato pokroucená idea je jen v tvé hlavě, a pokud se jí nezbavíš, dopadneš hodně špatně." Harry mluvil klidně a věcně, přesto poznal, že u Voldemorta nepochodil.

Výraz se mu během v pár vteřin změnil na vzteklou grimasu. Opět z něj byl vyšinutý maniak.

Tak jsem zvědavá na vaše reakce :) 

Všem děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne.