Harry Prasinky svým způsobem miloval. Byly pro něj v mnoha ohledech výjimečné. Minulost na něj zde vykukovala ze všech stran. Odmítal však myslet na to špatné, raději se zaměřil na to dobré, co tady v minulosti prožil. S úsměvem na rtech kráčel s Ronem a Herminou po cestě.

Hermiona se po marném vyptávání, co se přesně stalo ve Velké síni, nakonec vzdala.

Na začátku vesničky se rozdělili, každý si šel po svém s tím, že se zde znovu za hodinu sejdou a půjdou společně na máslový ležák.

Harry nabyl dojmu, že Ron nemá stále koupené všechny dárky, proto tak ochotně souhlasil, aby se rozdělili, a Hermiona si s ním potřebuje osamotě pohovořit, takže si jej v nejbližší době někde odchytne. Harryho to nijak nermoutilo, naopak, pokud mají mezi sebou problém, který si potřebují vyříkat, ať to udělají. On se jim do toho plést nebude. Sám měl problémů víc než dost, a tím teď nemyslel dárky, ty měl kupodivu už nějakou dobu nakoupené. Teď mohl jenom doufat, že to nebude jako minulý rok, kdy se většina dárků vrátila nerozbalená. Starost mu dělal Severus s jeho zkoumavými pohledy, které nedokázal rozluštit. Mohl však děkovat Merlinovi, že z mužových očí zmizela nenávist. Téměř vždy poznal, že jej Severus pozoruje. Vždy se mu vzadu na krku rozlilo příjemné teplo, které ostatně cítil i cestou sem.

Severus a Remus dělali dnes profesorský doprovod do vesničky. Harry se škodolibostí popřemýšlel, čím mistr lektvarů Brumbála tak rozhněval, že dostal dozor. Všeobecně se totiž vědělo, že profesor odmítá doprovázet studenty do Prasinek.

Harryho první cesta vedla do Medového ráje, kde nakoupil všechny možné sladkosti. Vůně, která tam vládla, byla opojná. Harry v té vůni našel přesně to, co měl rád: čokoládové žabky, kotlové koláčky, kostky smetanové zmrzliny s různými příchutěmi, sirupové košíčky a mnoho dalšího. Všechny ty pochutiny tvořily dohromady vůni, které nebylo možné odolat. Nikdo, kdo do krámku vešel, neodolal a alespoň něco si koupil.

Prodavač se na Harryho zvláštně podíval, když svůj nákup pokládal na pult.

„Budete to chtít do tašky?" zeptal se, oči upřené na tu hromadu sladkostí před sebou.

„Ano, děkuju," odsouhlasil Harry s úsměvem.

Prodavač se tedy pustil do práce. Harry zatím vytáhl váček s galeony a postupně je odpočítával na pult. Přikládal poslední dva, když se za ním ozval pobavený hlas.

„Ty jsi snad vykoupil celý Medový ráj, ne?"

Harry si převzal tašku, kterou mu muž za pultem podával. „Ne, Malfoyi, to, co mi nechutná, jsem ti tu nechal," prohlásil poťouchle a otočil se čelem ke Zmijozelovi.

Dracův úšklebek mluvil za vše, než se ale stačil k tomu vyjádřit, ozvala se zvenku strašná rána.

Všichni v obchodě se automaticky přikrčili a ti pohotovější už měli v ruce dokonce připravenou hůlku. Následovala další, mnohem silnější rána. Děti v krámku začínaly brečet, některé se dokonce hnaly ke dveřím. Harry instinktivně namířil na dveře a zamknul. A právě v čas. Jeden z třeťáků se pověsil na kliku a začal s ní lomcovat, ale v té chvíli dům naproti Medovému ráji zachvátily plameny. Všechny děti odskočily od výlohy a vyděšeně se k sobě přitiskly.

„Smrtijedi," vydechl Draco a se strachem vepsaným ve tváři se obrátil k Nebelvírovi.

Harryho v tu samou chvíli příšerně rozbolela jizva. Zasyčel bolestí a dlaň si přitiskl k čelu. Vynaložil všechny síly, aby bolest potlačil.

Draco Potterovo syknutí pochopil okamžitě a strach se změnil v čirý děs, když mu došlo, že pánové v maskách mají doprovod.

Harry se přestal starat o bolest a prudce s ním zatřásl. „Hlavně žádnou paniku, Malfoyi!" procedil skrz zuby a cloumal se Zmijozelem tak dlouho, dokud nezačal reagovat.

„Co budeme dělat?" zeptal se roztřeseně mladý Malfoy a pomaličku dostával paniku pod kontrolu. Za nic na světě by ale nepřiznal, že je to díky Potterovým pevným nervům.

„Musíme ty děti dostat do bezpečí! Tady ve sklepě je tajná chodba do Bradavic. Hlídá ji jednooká čarodějnice, heslo je: Dissendium. Odvedeš je do bezpečí a pak varuješ Brumbála!"

Draco začal kývat zprudka na souhlas. „Kde přesně je ve sklepě ten tajný vchod?"

Harry ani nestačil otevřít ústa, když se ozval prodavač. „Ukážu vám to." Muž byl bledý a celý se třásl, budiž mu ke cti, že neomdlel.

Harry přikývl a otočil se k panikařícím dětem. V místnosti byl takový rámus, že obyčejným křikem to neměl šanci zvládnout, proto si přiložil hrot hůlky k hrdlu a řekl zvýšeným hlasem: „Ticho!"

V tu ránu veškerý randál v krámku ustal. Všechny pohledy se šokovaně obrátily na Harryho. Ten dal ruku s hůlkou zpět podél těla a podíval se všem postupně zpříma do očí.

„Teď se všichni uklidněte. Nebojte se, dostaneme vás do bezpečí." Harryho hlas sklouznul do modu ředitele, aniž by si to uvědomoval. „Zde v tomto krámku ve sklepě je průchod, za nímž se nachází tajná chodba do Bradavic. Tady Draco Malfoy vás do hradu doprovodí a já je zatím zdržím."

„A co moje sestra?" vzlykala dívenka s mrzimorskou kravatou. „Je tam někde venku," zalykala se, až jí málem nebylo rozumět.

Harry se k ní pomalým krokem vydal. „Neboj se, varuju je včas a tvoje sestra se společně s profesory dostane do bezpečí."

V Harryho hlase nebyla znát žádná pochybnost. Zastavil se u dívky a díval se klidně do jejích uplakaných očí. „Jdi tady s Dracem a dobře to dopadne," slíbil.

Mrzimorka přikývla a společně s kamarádkou obešly Harryho a vydaly se za prodavačem, který už mířil ke schodům vedoucím dolů do sklepa. Ostatní studenti se postupně také dali do pohybu.

Za chvíli byl krámek prázdný. Zůstal jen Malfoy.

„Pottere, nemůžeš jít na ně sám!" rozkřikl se najednou.

Harrymu cukly koutky úst a možná by si z něj začal utahovat, kdyby situace nebyla tak vážná a netlačil je čas. „Neboj, Malfoyi, nechystám se tam venku umřít, pouze je chci zaměstnat, aby se ostatní mohli dostat bezpečně do hradu."

Draco se hořce ušklíbnul. „Uklidňuješ mě zbytečně, protože to, co se chystáš provést, se ti může lehce vymknout z rukou." Snažil se Nebelvírovi rozumně domluvit, ale zbytečně. „Pro Merlina, vždyť ani netušíš, kolik jich sebou má! Nech mě, ať ti pomůžu!" rozhodil Draco zoufale rukama. „Dvě hůlky toho zvládnou víc než jedna!"

„Vážím si tvé nabídky Draco, ale budu ji muset odmítnout. Sám jsi řekl, kdykoliv se to může vymknout z rukou, a já si tvůj život nevezmu na svědomí." Harry během vysvětlování došel ke Zmijozelovi a obezřetně mu položil ruku na rameno, krátce jej stiskl. „Odveď ty děti do bezpečí, Draco, a dojdi pro Brumbála, tím mi pomůžeš víc, než tušíš."

Mladý Malfoy krátce kývnul a dvakrát byl nucen polknout, než mohl promluvit. „Jdi, Pottere, jsou blízko. Dám vědět patronem Severusovi."

Harry byl překvapený, nečekal, že Draco dokáže vyčarovat plnohodnotného patrona, který dokáže předat zprávu. „Děkuju ti," poděkoval a obrátil se ke dveřím, jelikož z venku zaslechl smích. Jsou tady. Pevněji sevřel hůlku a donutil nohy k pohybu. Přešel místnost, s hlubokým nádechem vzal za kliku a otevřel. Zvoneček nad jeho hlavou zvesela zacinkal.

Harry měl nervy napjaté k prasknutí, takže málem vyletěl z kůže, když ten zvuk zaslechl. Podíval se nahoru a provrtal ten malý zvoneček nenávistným pohledem. Poté vyšel ven a zavřel za sebou dveře, na poslední chvíli si však povšiml modrobílé záře, která šla z Malfoyovy hůlky. Věnoval mu poslední pohled, než dveře pro jistotu zamknul, aby Draco neměl na vybranou.

Dlaně se Harrymu začínaly potit. Adrenalin mu doslova zpíval v žilách a srdce tlouklo bolestivě do žeber. Kráčel však po cestě bez váhání. Měl jediný plán a to zdržet je, dokud nedorazí Brumbál s Fénixovým řádem. Doufal jenom, že ho magie nenechá na holičkách.

Tak máme za sebou další kapitolu. Příště se můžete těšit na pořádné šoky :) 

Všem děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne.