Severus rozhodně nehodlal, na tuhle pitomost přistoupit, jenže výraz Malfoyovy tváře jej neuvěřitelně iritoval. Byl v něm jasně vidět výsměch a přesvědčení o jeho strachu z hadů. Severus samozřejmě vymýšlel, jak se tomu vyhnout, bez toho aniž, by utrpěla jeho čest Zmijozela. Přál si, aby někdo, kdokoliv, přišel do ředitelny a tuhle bláznivost zarazil. Bohužel nikdo nepřicházel a minuty napjatého ticha se každým okamžikem prodlužovaly. Severus za tu dobu zjistil, že má úplně propocené dlaně. Odmítal si přiznat, že je to kvůli strachu, vždyť on ho nemá! Pouze obavy.

Nevydržel se dál koukat na Malfoyův škleb, který každou chvíli přidával na intenzitě. Pohled mu sklouzl k hadovi. Plaz byl v klidu. Ležel na kameni a bez hnutí si je prohlížel. Žádná známka neklidu na něm nebyla znát. Zdání, ale mohlo klamat, a právě proto Severus váhal. Ono je něco jiného zvykat si na plaza ukrytého za sklem a něco zcela jiného sahat na něj.

„Snape, ty máš skutečně strach," vysmíval se blonďatý Zmizel.

„Nemám!" bránil se Severus přesvědčivě.

„To vidím," odsekl Malfoy. „Víš co, nech to být, stejně by ses dovnitř nedostal, ještě bys to zvíře vyděsil svým strachem.

„Já nemám strach!" vykřikl Severus vytočeně.

„Tak tam pro Merlina šáhni!" vrátil mu to na vlas stejně Lucius.

„Fajn!" vyprsknul profesor lektvarů a zkrátil vzdálenost od terária. Vzal za víko a otevřel.

Ani jeden v zápalu rozčílení nepocítil magii hradu, která těsně před tím, odstranila všechna ochranná Brumbálova kouzla.

Lucius napjatě vyčkával na mužův další krok. Popravdě nečekal, že víko půjde tak jednoduše odkrýt. Byl připraven to v momentě, kdy je ochranná kouzla nepustí dovnitř, celé zrušit. Kdo mohl tušit, že se na něm. Žádná nenachází.

Nabízela se tedy otázka, zastavit či nezastavit? Než se však Malfoy stačil rozmyslet, Severus už dovnitř strčil ruku.

Mistru lektvarů uhánělo srdce jako splašený srnec. Tělo měl najednou polité, ledovým potem. Nehodlal však ustoupit a ukázat tak svou slabost. V hlavě si ale neustále opakoval důležitou informaci: Není jedovatý. Zároveň se modlil, aby byl had v klidu. Ruka se mu zastavila těsně nad hadovým tělem a dál se odmítala hnout. Zkrátka zdřevěněla. Severusovi málem vypadly oči z důlků, když se plaz pohnul. Okamžitě chtěl paži vytáhnout, ale nestihl to. Hadova hlava se dotkla prstů. Profesor měl pocit, že dostane na místě infarkt. Po pár minutách, když ten největší nápor strachu opadl, uvědomil si, že had strká hlavou do jeho nehybných prstů. Jemně jimi pohnul. Had se k nim přitiskl a vypadal naprosto spokojeně. Po nějaké době získal Severus na jistotě a strach se stal jak si nedůležitý. Ještě několikrát pohladil plaza po hlavě, užívající si přitom svoje osobní vítězství. Jeho spokojenost přerušil, až Malfoy.

„Opravdu to byly jen sprosté fámy, odpusť mi," omlouval se neupřímně, s kyselým výrazem pozoroval výjev před sebou.

„V pořádku." přijal Severus omluvu blahoskoně a vyndal ruku s terária. Překvapeně nadzvedl obočí, když viděl, že se Lucius pokouší také dovnitř strčit ruku a zvíře pohladit. Jenže narazil, plaz se nenechal. „Nelíbíš se mu," prohlásil samolibě.

Lucius po něm hodil rozzlobený pohled. „Zřejmě. Já ho však naučím mě milovat. Jednou bude můj."

Po tomhle veškerá legrace zmizela. Severus se na muže zamračil jako bouřkový mrak. „Tenhle had není na prodej!" procedil skrz zuby.

„Všechno je na prodej Snape, stačí nabídnou správnou cenu," řekl Malfoy přesvědčeně, upřeně zírající na zvíře.

Severus už měl na jazyku připravený další ostrý protest, když se ode dveří ozval třetí hlas.

„V tom se mýlíte, pane Malfoy, všechno se skutečně nedá koupit.

Oba muži se otočili na ředitele, který právě za sebou zavíral dveře.

„A platí to zejména na tom, na čem nám záleží." Albus došel až ke dvojici. „Proto nehodlám tohoto hada prodávat. Záleží mi na něm."

Lucius kývl na srozuměnou, přesto si v hlavě pomyslel něco o sentimentálních dědcích.

„Koukám, že jsem zase zapomněl zajistit víko terária," zamumlal si poťouchle Albus pod vousy a přešel ke sklu. Bez zaváhání sáhl dovnitř pro hada.

Severus pozoroval, jak se zvíře chovalo v ředitelových rukách. Bylo klidné jako beránek, dokonce spokojeně zasyčelo, když si ho muž položil okolo ramen.

„Na hada je velmi krotký," ozval se Lucius zamyšleně.

„Ano, možná proto byl napaden."

„Napaden?"

„Strašné že? Hagrid s Tesákem jej našli na okraji Zapovězeného lesa, bylo to za minutu dvanáct. Dodnes nevíme, jestli za to mohla zvířata v lese kvůli jeho barvě nebo se někomu nelíbala jeho neprůbojnost..." Nad posledním slovem se Brumbál podivně zasmál, jako kdyby řekl vtip, kterému rozumí jen on sám.

„Rozumím," kývl Lucius důležitě. „Rozhodně ale potřebuje převychovat. Nenechá na sebe sáhnout." V mužově hlasu byla znát jasná nelibost a nepřímo se tak přiznal, že se o to sám pokusil.

„Nemáte pravdu pane Malfoy. Můj společník je sice vybíravý, co se týče lidí ve své blízkosti, ale rozhodně znám minimálně další tři osoby, které na sebe nechá sáhnout."

„Chce tím naznačit, že mě ve své blízkosti, nechce, zatímco tady Severuse ano?" hněval se aristokrat divoce.

Albus se podíval na učitele lektvarů, v očích tisíce ohňostrojů. „Jsem rád, že si k němu nacházíš cestu chlapče," usmál se šťastně.

Severus momentálně necítil štěstí ani trochu. Spíš chuť zabít jistého blonďáka. Raději ale kývnul hlavou, dávajíc tím řediteli najevo, že jeho slova bere na vědomí a víc se k tomu nevyjadřoval.

Brumbál naštěstí pochopil a vydal se ke svému stolu. Otevřel jeden ze šuplíků.

Severus přimhouřenýma očima pozoroval scénu před sebou.

Ředitel vyndal jakousi rachotící plechovku. Had v ten okamžik na jeho rameni zpozorněl. Zvedl mírně hlavu, pohled upřený vyčkávavě na plechovku.

„Co je to?" ozval se ostražitě Lucius.

Albus pohladil hada a mrkl po mužích. „To je dobrota pro něj, může se po nich utlouct viď?"

Severus zhnuseně vyčkával, co za nechutnost se v plechovce skrývá a podle Malfoyova výrazu myslel na to samé.

Plechovka se za pomocí starého muže s lupnutím otevřela, avšak žádný zápach z ní nešel.

Severus překvapeně pootevřel ústa, když z ní Brumbál vyjmul drops. Vedle sebe zaslechl uchechtnutí.

„To vaše zvíře má rádo bonbóny!"

„Ano pane Malfoy, přesněji řečeno medové dropsy," upřesnil ředitel a postrčil hadovi pochoutku.

Mistr lektvarů si pomyslel, že z toho hada opravdu mít obavy nemusí. Had co pojídá medové dropsy, pro něj opravdu postrádá jakýkoliv druh nebezpečí.

Brumbál uklidil sladkosti a vydal se zpět k teráriu. „Severusi?" oslovil muže, zatímco si sundával plaza z ramen. „Hádám že se k nám přidáš?"

„Ano takovou podívanou bych si nenechal ujít.

***

Harry sledoval, jak všichni tři muži odchází z ředitelny. Stále byl trochu mimo z toho, že se ho Severus dotknul. Byl to tak silný zážitek, že měl stále pocit, že jeho prsty cítí na hlavě. Vznášel se kvůli tomu na obláčku blaženosti a doufal, že mu muž v příštích dnech věnuje další dotyk.

Tak další kapitola za námi, co říkáte na hada který pojídá medové dropsy ?

Děkuju vám všem za obrovskou podporu, ale hlavně za komentáře a hvězdičky je to pro mě neuvěřitelné :)

Přeju všem hezký, zbytek týdne.