Potter byl pryč už pět dní a Severus byl těch pět dní doslova nesnesitelný. Jeho nálada se odrážela od strachu, který si nechtěl vůči tomu klukovi připustit. Brumbál tomu také moc nepomáhal, těm jeho uklidňujícím řečem vůbec nevěřil. Sám byl jednu dobu špehem u Pána Zla, věděl, jak to tam chodí. Nálada se tam mění z minuty na minutu, v jednu chvíli se na vás Pán Zla pochvalně usmívá, následně ležíte na zemi a kroutíte se pod jeho mučícím kouzlem. Potter byl silným kouzelníkem, o tom Severus nepochyboval, jenže jeho povaha nebyla na takové hurá akce stavěná, byl příliš útlocitný. Snažil se to Brumbálovi říct, ale ten blázen ho vůbec neposlouchal. Severus se ocitl v bezvýsledné situaci, proto se uchýlil k lektvarům a vařil jeden za druhým. Ke svému vzteku později zjistil, že vaří přesně ty samé lektvary, které potřeboval on sám po setkání. Takzvané lektvary první pomoci.

V ten den byl zrovna uprostřed dalšího vaření podobného lektvaru, když zaslechl prásknutí dveří. Mrzutě pozastavil lektvar, který naštěstí nebyl v kritické fázi a šel se podívat, kdo tropí takový randál. Vyšel z laboratoře rovnou do obývacího pokoje, kde stál rozkročený a očividně rozzuřený Igor Karkarov.

„Ach, to jsi ty," promluvil vláčně Severus a zavřel za sebou dveře. „Můžeš mi vysvětlit, proč tu děláš rámus?" ptal se zvědavě, přestože tušil důvod toho povyku.

„Ano já a hned ti řeknu, proč tu dělám rámus!" Rozčiloval se Karkarov. „Ten pošetilý stařec mi dal výpověď!" prskal vousatý muž na všechny strany. Ve tváři rudý jako krocan.

„Já vím," řekl Severus klidně a opřel se zády o dveře.

„Tak ty to víš!" vytřeštil Karkarov oči a doslova přidupal blíž k mistru lektvarů. „A to s tím jako nic neuděláš!?"

„Proč bych měl." Zatvářil se Severus lhostejně. „Varován už jsi byl a to dokonce opakovaně. Ředitel měl plné právo tě vyhodit."

Po těchto slovech nastalo v místnosti ticho.

Karkarov vypadal, že nemůže uvěřit tomu, co Severus právě řekl. „Jsem tvůj manžel." Použil Igor argument, o kterém věděl, že bude fungovat.

Dnes tomu ovšem tak nebylo, naopak to přidalo ještě více oleje do ohně.

„To bohužel ano, a tak mi prozraď, proč jsi mě nehledal, když jsem tvůj manžel?" ptal se mistr lektvarů mrazivě i když to v něm začínalo nebezpečně bublat.

„Ale já tě samozřejmě hledal." Oponoval Karkarov naléhavě.

„V hospodě jak mi bylo řečeno, jenže v tom zařízení, jsem se v tu dobu nevyskytoval. Tak mi zatraceně vysvětli, proč si se ukázal téměř po pěti dnech. Zatím co já už jsem dávno doma." Severus se během svého dlouhého proslovu musel držet, aby nevytáhl hůlku a Igora neproklel za jeho přihlouplý výraz.

„A jak jsem to měl, asi tak vědět, že jsi doma, když jsi mi ani ty ani nikdo jiný, neuráčil poslat vzkaz!" Obhajoval se Igor divoce, nezapomínající přitom rozhazovat rukama do stran.

„Stačilo si přečíst těch několik vzkazů, co ti ředitel posílal po Rosmetě." Usadil ho Severus.

„Žádný vzkaz jsem nedostal!" odporoval zoufale vousatý muž.

„Aspoň nelži!" Severusovi docházela trpělivost.

Karkarov se začal zčistajasna smát. „Já ti tady drahý Severusi lžu ze všech lidí nejméně." Dostal ze sebe mezi záchvaty smíchu.

„O čem to pro Merlina mluvíš!" zasyčel Severus.

„Zeptej se toho svého milovaného Brumbála, proč ten zpropadený rituál vyšel."

Severus přimhouřil nebezpečně oči. Nic na to však neřekl, tak Igor povídal dál.

„Sami jsme ten rituál zkoušeli několikrát a nikdy to nevyšlo. Tak v čem to bylo najednou jiný?" ptal se bývalý profesor se zlou škodolibostí v hlase.

Severus byl bystrý, a proto si velmi rychle spojil jednotlivá pojítka, která utvořila jedno jediné jméno a s ním i řešení proč ten rituál vyšel, Potter. Mistr lektvarů byl nucen, se víc opřít o dveře, jinak hrozilo, že se neudrží na vlastních nohách. Klika se mu nepříjemně zaryla do zad. Nohy měl, jako z gumy, v uších mu hučelo. Nic z toho nevnímal. Jediné na co dokázal myslet bylo: Potter je můj manžel! Pozoroval jak Karkarov zavírá a otvírá ústa, však jeho slovům nerozuměl. Dotek na jeho loktu ho přinutil vnímat. Otřásl se, jelikož samotný kontakt mu do těla vehnal chlad, který ho však donutil dát se, zpět dohromady. Okolní svět zase dával smysl, akorát Severusovi připadalo, že tak nějak nabyl ostrých hran. Zaostřil na muže naproti sobě, koutkem oka zaznamenal, jak Igor stáhl ruku zpět.

„Severusi no tak není to tak špatné, teď když to všechno víš, můžeme Pottera zničit." Karkarov pozoroval Severuse, který se najednou napřímil. Igor mimoděk o jeden krok couvl. V pohledu ve kterém se před několika vteřinami nedalo téměř nic vyčíst, byl najednou plný emocí, negativních emocí.

„Zmiz!" přikázal mrazivě Severus.

„Severusi no tak poslouchej mě přece, máme v ruce samé trumfy, společně můžeme..." Víc toho říct nestačil, protože se mu pod bradu zapíchla špička Severusovi hůlky.

„Vypadni, jinak ti zlámu každou kost v těle!" řekl Severus takovým způsobem, že nebylo pochyb, že vyřčená slova myslí smrtelně vážně.

Karkarov těžce polkl a začal couvat nechápající, co se stalo, vždyť on byl v tom všem nejméně vinen. „Severusi no tak pochop to, všechno vymysleli-" Opět nebyl schopen dokončit větu. Bolestí se z čista jasna zlomil v pase. Podbřišek měl v jednom ohni.

Severus stojící pořád na tom samém místě na něj zhlížel, jako na něco odporného s hůlkou napřaženou zopakoval: „Vypadni!"

Karkarov s vykulenýma očima zvedl pohled a dech se mu zadrhnul v hrdle. Naléhavěji zacouval směrem ke vchodu. Konečně pochopil, proč byl Severus jeden z Pánových oblíbenců. Ta mocná temná aura, která se kolem mistra lektvarů vznášela, naháněla sama osobě strach. Nyní před ním nestal mistr lektvarů, ale obávaný Smrtijed a on udělal tu chybu, že ho proti sobě z hloupé škodolibosti poštval. Udělal tu největší chybu, jakou mohl v téhle nebezpečné době udělat. Snape byl jeho jediná jistota, že ho tato strana dobra bude akceptovat. Plný strachu a nejistoty zacouval, až ke schodům, které s obtížemi zdolal. Neustále za sebou cítil hrozbu v podobě Severusovi napřažené hůlky. Běhal mu z toho mráz po zádech a zároveň se neuvěřitelně potil. Málem se úlevou rozbrečel, když se vchod před ním sám otevřel, proklouzl ven a byl konečně mimo nebezpečí.

Severus počkal, až se portrét zavřel, teprve pak dal paži s hůlkou podél těla. Držel ten kousek kouzelného dřeva, tak pevně, že měl pocit, že jej rozlomí v půli. Z emocí které momentálně zažíval, se mu dělalo špatně od žaludku. Jak jen mohli přes jeho výslovný nesouhlas... Uvědomění do něj uhodilo plnou silou. Je ženatý s Harrym Potterem. Zařval ve své hlavě na pokraji hysterie. Nevěděl jak, ale ocitl se na zemi, zády opřený o dveře. Ve snaze posbírat myšlenky, začal podivně zpomaleně uvažovat, co bude dělat. Potter mu svým sobeckým jednáním zachránil život, přestože se Severus smířil se smrtí. Potter jako správný hrdina, musel přijít a v lesklé zbroji se o něj být i se samotnou smrtkou. Pohled Severusovi sklouznul na levý prsteníček, kde se nacházel krásný zlatý prsten. V návalu vzteku se ho následující okamžik pokusil servat z prstu. Plný frustrace odhodil hůlku a tahal plnou silou. Ničeho nedosáhl, ten kus zlata zůstával stále na svém místě. Po pár dalších marných pokusech to vzdal, toho nechtěného závaží se zkrátka nezbaví. Začal proto uvažovat racionálně, přivolal si zpět ohozenou hůlku. Stále sedící na zemi s ní mávnul k velké knihovně, která se táhla po celém obvodu jedné ze stěn. Jak tu knihovnu miloval, vždy když se něco nedařilo nebo byl rozčílený, přivolal si jednu z knih, která ho téměř vždy přivedla na jiné myšlenky. Bohužel dnes tomu tak nebylo. V rukách mu přistála kniha, kterou z celé duše nenáviděl, jelikož mu přinesla tolik problémů. Přitom na první pohled působila tak obyčejně. Potažená černou kůží, na jejíž přední straně a hřbetu bylo vyryto: Zapomenuté rituály.

Už teď se těším na vaše názory :) 

Přeju hezký zbytek večera.