Harry chodil nervózně po pokoji. Nervy už měl nějaký čas napnuté k prasknutí. S každým okamžikem očekávající novinky se napětí v něm stupňovalo. Zrovna se otáčel, že si tu samou prošlapanou cestičkou projde znova, když se v místnosti rozezněla podivná melodie. Nebelvír okamžitě zpozorněl a utíkal ke dveřím. Ještě za běhu je pohybem ruky nechal ze své strany zprůhlednit, aby se ujistil, kdo za nimi stojí. Vydechl úlevou, když uviděl Draca Malfoye. Doběhl a prudce zastavil chytající za kliku. Zprudka otevřel dveře a bez meškání ze sebe vyrazil: „Tak co?!"

Draco Pottera zpražil pohledem, teprve pak odpověděl. „Nenašli jsme ho a to jsme s ředitelem prohledali každé místo, kde by se mohl zdržovat."

Harry zaklel a nechal Draca vejít dovnitř.

,,Je nezvěstný dva dny a my pomalu ani netušíme, jestli ještě žije," řekl Malfoy ponuře.

„Žije," prohlásil Harry s jistotou a práskl vzteky dveřmi.

„Jak si tím můžeš být tak jistý!" vyjel Draco na Nebelvíra z ostra.

Potter si pouze poklepal na ukrytý prsten na levém prsteníčku. „Kdyby se tak stalo, prsten by zčernal." Na důkaz svých slov odstranil maskovací kouzlo.

Mladý Malfoy ihned přistoupil blíž a podíval se zblízka na zlatý lesklý prsten. „Alespoň že tak," oddechl si. Následně se, ale vážně podíval do Potterových očí. „Opravdu ho u sebe nemá Pán Zla?"

„Ne nemá, kolikrát ti to mám ještě opakovat!" odbyl ho netrpělivě Harry a ve snaze získat trochu prostoru, si šel stoupnout ke krbu. „Co Karkarov, mluvil si s ním?" zeptal se, dívající se upřeně do ohně.

„Já ne, ale ředitel," odpověděl Malfoy tiše, s povzdechem usedl na pohovku, co stála naproti krbu. „Prý se ten večer ošklivě pohádali. Což je pravda, oba jsme to slyšeli," ušklíbl se Zmijozel.

Harry stále otočený čelem ke krbu, zaskřípal vzteky zuby. Musel tenkrát odejít, jinak by je oba proklel, a pak sebe. Za to, jaký nivní byl hlupák, když si myslel, že se ti dva mají rádi. Draco mu sice říkal, jak to doopravdy je, ale stále doufal, že Zmijozel přehání. No očividně tomu tak skutku nebylo. Potom co Harry, celý rozhozený dorazil sem, Komnata ihned reagovala na jeho náladu a nechala pokoj změnit. Mladík se tak zčistajasna objevil v místnosti plné bojových figurín. Harry ani nevytahoval hůlku, pustil se do nich holýma rukama. Magie, která od jisté doby byla poněkud nestabilní, v tomto okamžiku rozmetávala figuríny, jako kdyby to byly obyčejné hračky. Nebelvírova zloba jí dokázala naplno posílit. Různé barevné paprsky létaly prostorem, bez milosti zasahovaly vytoužené cíle. Bojovníci se rozpadali na prach, aby je následně jiní nahradili, ti se do chlapce pustili ještě větší vervou. Harry tak klidně mohl bojovat do nekonečna, beze strachu, že někomu ublíží. Bohužel nebyl superhrdina z románu i on měl své limity. Tělo mu těžklo únavou, reflexy byly čím dál pomalejší, až nakonec Harry svůj boj vzdal a klesl vyčerpaně na kolena. V ten okamžik figuríny zmizely, stejně tak místnost. Chlapec se opět ocitl v útulném pokoji, plném jeho osobních věcí. Magie, která doteď řádila, jako splašený kůň, se uklidnila a unaveně se stáhla. Harry si roztřesenou rukou stáhl brýle z nosu a druhou rukou si promnul oči. Vztek byl pryč, zůstalo jen hořké pobavení nad jeho žárlivým chováním. Unaveně si nasadil brýle zpět a složil ruce do klína. Najednou z něj vyšlo uchechtnutí, které nedokázal zadržet. Následně se přeměnilo v hlasitý, nekontrolovatelný smích. Emoce si s ním zase jednou pohrávaly. V poslední době to u něj byl docela častý jev. Jednou byl veselý, podruhé zase vzteklý nebo smutný. Připisoval to nervovému vypětí, jelikož toho v poslední době přibývalo. Voldemort, chystal velký zátah na Azkaban a Harry společně s Fénixovým řádem, se na to nenápadně snažili připravit. Potom tu byla únava a noční můry, díky kterým spal sotva tři hodiny. Byl zkrátka úplně vyšťavený ve všech ohledech. K tomu všemu se ještě dozvěděl, že Severus nevede tak idylický manželský život, jak si myslel. Život byl někdy vážně na prd. Harry sedící na zemi, dívajíc do prázdna uvažoval, kdyby o tom věděl, jestli by to něco změnilo. Nakonec usoudil že ne, přestože momentálně hrozilo, že se bude chtít Severus se svým falešným protějškem rozvést, avšak tato pravděpodobnost byla mizivá, aspoň do té doby než skončí válka. Pak už je to jedno, pouto padne, tak jako tak, buď Harryho smrtí nebo jednoho dne vyprchá, jelikož není posilováno manželským soužitím. Hlavní bylo, že Severus bude žít dál, bez toho aniž by v jeho žilách koloval hadí jed. Svazovací rituál splnil svůj účel a nadále ho nebylo potřeba. Harryho chmurné myšlenky přetrhl Dracův zvýšený hlas.

,,A představ si Pottere, že si Severus přivolal plášť a prostě odešel." Vyprávěl Malfoy škodolibě.

„Jaký plášť?!" skočil Harry, Zmijozelovi do vyprávění a otočil se čelem k němu.

„Cože?" ptal se vykolejeně Draco.

„Ptám se tě, jaký plášť si sebou bral," zopakoval, Harry otázku, v hlase měl znát jasné napětí.

„Učitelský, proč se ptáš?" Zpozorněl Draco.

„Jsi si jistý?" Ujišťoval se Nebelvír.

„Ano. Cestovní má doma pověšený na věšáku." Potvrdil Malfoy popuzeně.

Harrymu se na rtech objevil úsměv od ucha k uchu. „Je stále na hradě," vydechl tiše, avšak dostatečně hlasitě, aby to druhý chlapec zaslechl.

„Pottere, to je nepravděpodobné. Severus by jen tak pro nic za nic, nezmeškal své vyučovací hodiny." Zavrtěl hlavou Draco v jasném nesouhlasu.

„Zkus se nad tím zamyslet Malfoy!" vykřikl Harry hlasitěji, než bylo třeba a opět začal chodit sem a tam. „Kdyby Severus vyrazil na procházku mimo hrad, určitě by si vzal svůj cestovní plášť a ne učitelský. Podle mě vyrazil na obchůzku hradem, načapat pár studentů a zchladit si tak na nich žáhu." Rozebíral na hlas svou teorii Harry.

„Zní to uvěřitelně Pottere, ale nevysvětluje to, proč se poté nevrátil zpět do komnat. Místo toho je nezvěstný už dva dny." Uhodil hřebíček na hlavičku mladý Malfoy.

„Co já vím, třeba na něj někde spadlo brnění a uhodilo ho do hlavy!" Rozhodil Nebelvír rozčíleně rukama.

„Uklidni se Pottere a přestaň laskavě kecat hlouposti!" rozkřikl se Draco na Nebelvíra přivírající přitom oči do vzteklých štěrbin.

Oba toho měli dost. Dva dny plné strachu a nejistoty, si vybíraly svou daň. Ztráta Severuse byla náhlá a každou uplynulou hodinou, co byl pryč, v nich strach o milovanou osobu stoupal. Stávali se díky tomu nedůtklivý a každou chvíli se na někoho bezdůvodně utrhli.

Harry si povzdechl a přešel k pohovce, na kterou se doslova svalil, jak pytel brambor. Víčka měl napuchlá od únavy, hlava mu třeštila, jako kdyby vymetal hospody celičkou noc. Potřeboval se pořádně vyspat, jenže co byl Severus pryč, nedokázal zamhouřit oka. To neustálé vypětí mu kvalitní spánek bralo. Jediné co mu zabránilo se úplně nezbláznit, byl prsten na jeho prsteníčku.

„Musím dát vědět Brumbálovi, ať nechá prohledat hrad," promluvil do ticha Draco.

„To nebude potřeba, najdu si ho sám," prohlásil Harry a zavřel oči.

Draco se už chtěl ohradit, ale všimnul si, že je Potter mimo. V prvním momentě si myslel, že usnul, ale pak si všimnul jeho, až příliš napjatého výrazu v obličeji. Instinktivně mu došlo, co se děje. Zůstal proto tiše několik minut. Napětím si začal žmoulat spodní ret, když si to uvědomil, rychle přestal, Malfoyové se přeci umějí ovládat! Najednou sebou Potter trhnul a otevřel zprudka oči, které zářily smaragdovou zelení, víc než dřív. Ona zelená slibovala Avadu. Draco se nepatrně odtáhl, připraven se bránit.

„Já ho roztrhnu na sedm malej kousků!" Zařval zuřivě Nebelvír.

Draco strachem nadskočil na pohovce. Potterův výbuch ho děsil. Následně mu krev ztuhla v žilách a po zádech mu přejel mráz. Z Pottera vytryskla magie, která začala zuřivě kroužit kolem něj. Zmijozel se přesunul na samý konec gauče, kde se strachy krčil, s vykulenýma očima zíral na Nebelvíra jak zatíná pěsti. Dokonce Draco zaslechl, jak něco syčí, jak rozdrážděný had. Po dlouhé době, která se Malfoy zdála nekonečná, se Potter uklidnil nebo svůj hněv potlačil. Každopádně magie kolem něj se rozplynula a oči nabraly opět přirozenou, zelenou barvu.

„Malfoy," ozval se do ticha Harryho nakřáplý hlas.

Draco sebou již podruhé trhnul. „Ano?" ptal se bázlivě, polykající slovíčko pane, které se mu samovolně dralo na jazyk.

„Běž do Snapeova bytu a připrav potřebné lektvary. Já ho tam, brzy přivedu!" Přikázal Potter a jednoduše se přemístil.

Draco poté na nic nečekal, vystřelil z pohovky jak namydlený blesk. Z místnosti vyběhl, aniž by dával pozor, jestli ho někdo nesleduje. Hnal se do sklepení, jako kdyby mu šlo o život, a kdo ví, možná i šlo. Nohy ho po nějaké době začaly bolet a zaplétat se do sebe. V boku jej píchalo, ale on stále běžel. Udýchaný, avšak s úšklebkem na rtech. Dosud měl pochybnosti při pohledu na Pottera, jestli válku vyhrají. Byl sice mocný, ale byl dobrota sama a občas vypadal, jako kdyby neuměl do pěti počítat. Svěřil se svými obavami Brumbálovi i Salazarovi a oba mu řekli podobnými slovy: Že nic není takové, jak se zprvu, může zdát. Draco jim nevěřil, až do teď kdy viděl, jaký Potter dokáže být, když se skutečně rozhněvá. Merline ta moc co z něj tryskala, by snad i dokázala srovnat se zemí celé Bradavice. Válku mají předem vyhranou a kdyby to vypadalo nahnutě, stačí Severuse někam schovat a svést to na Pána Zla a ten před rozběsněným Potterem nemá šanci.

Tak další kapitola za námi. 

Co myslíte, bude Harry hodně řádit?

Všem děkuju, za podporu a přeju, přijemný zbytek týdne.