Harry, opět ukrytý v hadí podobě, se hbitě plazil okolo nadšených Smrtijedů. Byl nucen několikrát popuzeně zasyčet, aby ho samým vzrušením nezašlápli. Konečně dorazil k železnému trůnu, který prozatím zel prázdnotou. Pohodlně se vedle něj stočil a čekal. Srdce mu bilo jako splašené a mohl být rád, že se z hadí tváře nedala vyčíst nervozita, která jím lomcovala.

Hluk v sále se najednou zvýšil. Plaz zvedl zvědavě hlavu, zatímco Smrtijedi se začali uctivě klanět a rozestupovat tak, aby uprostřed vznikla volná ulička.

Bosé nohy pleskaly o podlahu, plášť jemně vlál za hadím mužem, který se tvářil na výsost spokojeně. Voldemort procházel uličkou a za ním plula ve vzduchu čtyři vzpouzející se těla. Na tváři se mu objevil úsměv, když si všiml svého hadího miláčka. „Ty nikdy nezklameš drahá," syčel směrem k hadovi a mávl hůlkou. Čtveřice spadla s duněním na podlahu.

„Kdo je to, můj pane?" ptala se Nagini a zvědavě si prohlížela lidi zvedající se z podlahy.

„To jsou prosím rodiče a prarodiče slečny Grangerové," zašeptal Voldemort radostně. „Věřím, že už teď ví ta malá špína, co se stalo, protože ten alarm, co jsem zničil, řval na celou ulici."

„To jistě," kývl had. „Jenom mě udivuje, že byli všichni v domě takhle uprostřed dne."

„Máš pravdu, i mě to zprvu zarazilo. Stejně tak to, že jich bylo v domě dvakrát tolik." Vyjádřil své myšlenky černokněžník a sednul si, aniž by bral na vědomí nedočkavé Smrtijedy. „Vše se ale vysvětlilo, když jsem si všiml kufrů a letenek," zasmál se Voldemort. „Představ si, Nagini, že nás Grangerová chtěla připravit o zábavu." Jen co dořekl pro něj tak veselou historku, mávl opět hůlkou a lidé mohli zase mluvit.

Muži si k sobě ochranitelsky tiskli své milované polovičky. V očích vepsaný strach a odhodlání bránit je do posledních sil. Harry měl chuť zavřít oči a dělat, že neexistuje. Mnohokrát tuto scénu viděl a pokaždé to dopadlo stejně. Bolestným křikem a prosbami z posledních sil o milost pro sebe nebo své blízké. To že tu stály hned dvě generace Grangerových, Harrymu ztížilo situaci. Někde v hloubi duše věděl, že se mu nepovede zachránit všechny. Přesto to jako správný Nebelvír musí zkusit.

„Přátelé, rád vás vidím," zvolal na oko přívětivě Voldemort a přátelsky při vstávání roztáhl paže, jako kdyby je chtěl obejmout. Čtveřici zřejmě proběhlo myslí to samé, jelikož se všichni ustrašeně stáhli.

„Ale no tak, dámy a pánové, přece byste se nás nebáli," mlask popuzeně muž. „S námi si užijete hodně legrace, že přátelé?" oslovil Smrtijedy, kteří horečně kývali na souhlas.

„Já vím, kdo jste," promluvila z čista jasna postarší žena, dívajíc se zpříma Voldemortovi do tváře.

„Ano?" řekl černokněžník překvapeně. „Tak mluv, rád si poslechnu, kdo podle tebe vlastně jsem." Rukou ženu pobídnul, ať k němu přijde blíž.

Žena neváhala a přes manželovy protesty před Voldemorta předstoupila. „Jsi člověk, který tuto zemi pustoší a její lid drží v neustálém strachu o život." Hlas se ženě ani jednou nezachvěl. Stála hrdě před Voldemortem a beze strachu mu oplácela pohled z očí do očí. Sálem se roznesl pomalý potlesk.

„Hezky řečeno, stařeno," pochválil ji samolibě. „Škoda jen, že nebudeš žít tak dlouho, aby si tvou slavnou řeč mohl někdo zapamatovat," řekl černokněžník a chytil ubohou ženu za vlasy. Silou ji donutil klesnout do kleku. Jasně chtěl dokázat, že je tady pánem situace on, a následující slova to jen potvrzovala. „Víš, ženo, je celkem úleva, že ti nemusím vysvětlovat , kdo vlastně jsem, a rovnou můžeme přejít k zábavě."

„Má vnučka se svými přáteli tě porazí," prohlásila žena neochvějně, ignorujíc Voldemortova předchozí slova.

Voldemort se pouze zasmál. „Je hezké, že své vnučce tak věříš, ale povím ti jedno malé tajemství," zašeptal Voldemort a nahnul se k ženině tváři. „Tvá drahocenná vnučka se k ochránci kouzelnického světa otočila zády," vydechl se šíleným úsměvem. „A víš proč? Protože se ukázalo, že jsme stejného rodu a krve." dokončil a se šíleným šklebem na tváři čekal na reakci.

„Na krvi ani rodu nezáleží, mladý muži. Důležité je chování a hodnoty člověka, a pokud naše Hermiona sešla z určené cesty, zase ji objeví a pak vynaloží všechny síly, aby tě porazila."

Smrtijedi se přikrčili, když si všimli, jak pánův výraz ztratil na lidskosti. Dobře věděli, co teď přijde. Silný úder do tváře srazil ženu k zemi. Pár vlasů zůstalo na Voldemortových prstech, znechuceně je setřásl a narovnal se. Pohled mu padl na jejího manžela, který se doteď vzpouzel dvěma Smrtijedům, kteří ho pevně drželi na místě. Kývnutím jim dal znamení, ať ho pustí. Následovníci uposlechli a muže pustili, ten to nečekal a málem ztratil rovnováhu, ale honem se vzpamatoval a běžel k manželce, která už se pomalu sbírala země.

„Zabijte je do jednoho!" přikázal znechuceně při pohledu na lásku, co se jim zrcadlila v očích, když na sebe pohlédli.

Harry musel okamžitě jednat. „Můj pane," zasyčela mazlivě. „Dejte je mně," zavlnila se, užívajíc si, jak z ní muž nemůže odtrhnout zrak.

„To nejde, jsou darem pro Smrtijedy," odmítl hadovu žádost.

„Ale no tak, oni si je nezaslouží," prskala nahněvaně.

Voldemort nebezpečně přimhouřil víčka. „Máš snad pocit, že tě zanedbávám!?"

Nagini se pohybovala na tenkém ledě. „Ne, můj pane, jen mám chuť si hrát a nechci je umučené, nasáklé kletbami. Sám víte, že mi to nedělá dobře na zažívání," upřesnila.

Voldemort potlačil zoufalé povzdechnutí. Kéž by jí dokázal říct ne! Jenže právě jí jako jediné, odmítnout neuměl. Jednou bude jeho zkázou. „Dobrá tedy, že jsi to ty, Nagini, vyber si dvojici," sykl nekompromisně.

Harry se odplazil z podia, pozorně přitom sleduje dvojice, které se k sobě zase ustrašeně tiskly. Žaludek mu podivně ztěžknul, když si uvědomil, že dnes nezachrání všechny. Výčitky do něj udeřily plnou parou. Honem je zatlačil zpátky, na ně bude čas později.

Kývl k rodičům Hermiony. Vnitřně sebou trhl, když se prostorem ozval křik a pláč.

„Dobrá volba, má drahá," kývl muž směrem k hadovi a na rtech se mu roztáhl škodolibý úsměv. „Já se milerád postarám, aby se slečna Grangerová dozvěděla, co její rodiče prožívali v posledních chvílích života," syčel černokněžník spokojeně, když se najednou stalo něco, co nikdo nečekal. Postarší žena se s vřískotem rozběhla proti obřímu plazovi.

Harry stihl zahlédnout její oči, než ji kouzlo odhodilo na druhou stranu sálu.

V pohledu měla tolik nenávisti, kolik může cítit jen matka chránící své dítě před tvorem, který se jí ho chystá zabít.

,,Za to budeš trpět, stařeno!" zařval Voldemort nepříčetně a vyslal na ni první z řady mučících kouzel. Smrtijedi si zatím vzali na paškál jejího manžela.

Plaz se honem plazil pryč, ale nestihl to včas, první bolestné výkřiky stejně zaslechl.

***

Do pokoje dorazil za pár minut a první čeho si všimnul, byl omráčený pan Granger s tržnou ránou na hlavě. Smrtijedi, co hlídali zajatce, se nemohli zřejmě udržet a přece jenom hadovu svačinku trochu pocuchali. On jim to ale spočítá, až přijde čas, budou prosit, aby je ušetřil.

S hrozivým syčením je poslal pryč a počkal, až spěšné kroky za dveřmi utichnou. Poté se obrátil na paní Grangerovou. Nijak se k ní nepřibližoval, zůstal ležet bez hnutí, pouze ji pár vteřin pozoroval.

Klečela u manžela, jeho hlavu měla v klíně a zírala vyděšenýma, uplakanýma očima na hada.

Harry viděl, jak naprázdno otvírá a zavírá ústa, snad chtěla křičet hrůzou, jenže umlčovací kouzlo, které na ni musel uvalit jeden ze Smrtijedů, odvádělo perfektní práci.

Harry neměl moc času, a tak si se studem připustil, že kouzlo bylo správným řešením, jak to všechno urychlit, otázky by je jen zdržovaly. Neváhal a začal s transformací. Netrvalo dlouho a před ženou stál mladý chlapec, kterého dobře znala.

Harry k nim udělal pár rychlých kroků. Paní Grangerová sebou ustrašeně cukla, ale od svého zraněného manžela se nehnula.

„Jen klid, dostanu vás odsud, všechno bude v pořádku," zašeptal Potter a prsty si začal vytahovat něco z pod límce hábitu.

Ženě se až do teď zadržované slzy spustily po tvářích. Nevěděla, co se tady děje, proč je Harry Potter právě tady, v tomhle pekle, v hadím těle?! Chtělo se jí na něj hystericky křičet, ať si pospíší a konečně je odtud dostane, avšak nemohla z krku vydat ani hlásku a o to byla její bezmocnost větší. Její pozornost upoutal řetízek, který si chlapec sundal z krku. Ve světle loučí a krbu si všimla přívěšku, který na něm visel a houpal se sem a tam, jako kyvadlo od hodin. Měl tvar zelené slzy se stříbrným lemováním po okrajích.

„Chyťte pevně manžela a za žádnou cenu se ho nepouštějte!" přikázal Harry mírně, ale naléhavě. Nasadil paní Grangerové řetízek na krk a počkal, až uposlechne jeho pokynů. Chystal se zašeptat kouzlo k aktivaci, když ho žena chytla bolestně za ruku. Pohled, který na něj upřela, Harry pochopil i beze slov. Němě zakroutil hlavou a sklopil oči k zemi. Se staženým hrdlem špitl kouzlo a dvojice zmizela v zelené záři.

Říká se že 13. je opravdu smolné číslo a prarodičům Herminy opravdu, štěstí nepřinesla.

Jak vy by jste, se zachovali být na místě Harryho?

Všem děkuju za podporu a přeju příjemný zbytek dne :)