„Nech tu rybu na pokoji, Pottere, dnes už žrát dostala." Severusův hluboký hlas se nesl pracovnou až k mladíkovým uším.

„Ty jí ale dáváš málo," zabručel Harry na protest a přisypal rybě do vody žrádlo.

„Dávám jí tolik, kolik potřebuje. A ne jako někdo, kdo ji nestále přecpává," zamumlal rozmrzele Severus a odložil těžké knihy na stůl. Nenáviděl začátek školního roku, vždy toho bylo potřeba zařídit tolik, že jeden nevěděl, kam dřív skočit.

„Já to slyšel!" vykřikl Harry naoko dotčeně a odložil krmivo na poličku vedle akvária. Reakce se však od muže nedočkal, jediné, co vyplňovalo ticho v místnosti, bylo šustění pergamenů a Severusovo mumlání si pro sebe. Harry si za ta léta zvykl, že pokaždé, když se blížil začátek roku, nebylo s lektvaristou k vydržení. Zpočátku mezi nimi vznikaly kvůli tomu i hádky, poněvadž Harry chtěl Severusovi pomoci, ten však ustavičně jeho pomoc odmítal. Mladý muž tento manželův postoj nechápal, dokud si nepohovořil se Salazarem, který mu naznačil, kde by mohl být problém. Jednalo se o Severusovu pýchu. Odmítal jeho pomoc pouze proto, aby si u zakladatelů získal respekt. Netušil však, že to není dávno potřeba. Zakladatelé si ho vážili už jen proto, čím byl pro Harryho. Mladík se poté přestal s mužem dohadovat a vždy trpělivě čekal, až se ta největší bouře přežene, a to samé radil i svým kolegům. V tomto rušném období nebylo moudré Severuse rušit banalitami, jinak mohl člověk skončit s ošklivým prokletím.

Mladý muž tiše sledoval rybku v akváriu, jak hladově polyká nasypané krmivo. Pořídil ji před dvěma lety v Asii, kde byl tehdy na kurzu obrany proti černé magii. Dobře si vzpomínal na ten moment, když rybku uviděl. Její černé střapaté závoje mu okamžitě připomněly Severusův plášť. A když se pak od prodavače dozvěděl, že je dobré chovat tento druh ryb samostatně, jinak mohou být agresivní, věděl, že je to perfektní dárek pro Severuse.

Nutno podotknout, že Mistr lektvarů nijak nadšený nebyl. Stejně si však rybku s akvárkem nechal. Měl tak jistotu, že ho manžel přijde vždy odpoledne navštívit, jelikož si umanul, že jí Severus dává málo žrát. Netušil však, že to byl tak trochu Severusův záměr. Měl rád Harryho přítomnost v ředitelně. Nesměl mít ale příliš mnoho práce, to ho každý další vjem rušil.

Harry nadále stál bez hnutí před sklem a pozoroval, jak rybka sezobává poslední kuličky. Dokázal se jejím pozorováním krásně uklidnit. To samé se bohužel nedalo říct o Severusovi, kterému se právě převrhla kupička pergamenů a bez ladu a skladu se smíchala s těmi, co ležely na stole. Harry se raději po Severusově vzteklém výkřiku rozhodl pro taktický ústup.

„Harry!" ozval se nečekaně Severusův naléhavý hlas.

„Ano?!" otočil se mladík poplašeně, očekávaje katastrofu obřích rozměrů. Vše ale vypadalo v pořádku, samozřejmě až na ten nepořádek kolem. Jeden by nevěřil, že tohle dokáže natropit dospělý člověk.

„Pojď ke mně, prosím." Severusova žádost Harryho upřímně překvapila, přesto neváhal a se šťastným úsměvem překonal prostor, který je od sebe dělil, a sedl si muži na klín.

„Nesnáším začátek školního roku," zamručel lektvarista do manželova ramene a víc ho k sobě přitiskl.

„Já vím," zašeptal tiše mladík a něžně vjel prsty do Severusových vlasů. Rád se jich dotýkal, ačkoli se v některých pramenech již začaly objevovat první šediny. „Ty to ale zvládneš, a až prvního září vyděsíš několik prvňáčků, svět se zase bude točit ke tvé spokojenosti.

„Ty je zase pro změnu utěšíš a budeš tvrdit, že Bradavice nejsou zas tak hrůzným místem, jak pan ředitel tvrdí," zvedl Severus pobaveně hlavu z Harryho ramene a ušklíbl se na něj.

„Jistě, jinak by ty malé chuděrky chtěly jet prvním vlakem domů," vrátil mu Harry úšklebek, který se však během chvíle změnil na láskyplný.

Severus byl první, kdo mezeru mezi nimi zmenšil.
„Někdo je musí připravit na svět venku. Tam se s nimi nikdo mazlit nebude," vydechl ztěžka na manželovy rty, které následně políbil. Polibek mu byl okamžitě náruživě opětován. Touha po mladíkově těle Severuse zastihla zcela nečekaně a podle toho, jak se Harry na jeho klíně vrtěl, na tom nebyl o moc líp. Jenže se nacházeli v ředitelně, tudíž se museli držet zkrátka.

Harry se se zasténáním odtáhl. „Měl bych jít," vydechl a zaklonil hlavu, aby Severusovi umožnil lepší přístup ke svému krku.

„To bys měl," souhlasil lektvarista a líbnul Harryho pod ucho.

Ten se rozkoší roztřásl a dech mu uvízl v hrdle. „Nehraješ fér," zmohl se na nepatrný odpor. Jinak si ale manželovu pozornost užíval plnými doušky.

Kdyby je v té chvíli nevyrušilo decentní odkašlání, Merlin ví, kam by to zašlo.

Severus vypadal, že bude v tom okamžiku zabíjet. „Albusi, jasně jsem řekl, že sem nemá nikdo..."

„Vím, chlapče, vím," přikývl starý muž horlivě, „jenže Protiva opět dělá neplechu, a dokonce i já jsem na něj krátký."

„Já to strašidlo odsud vážně jednou vyženu!" rozčiloval se Mistr lektvarů, zatímco Harry to bral s humorem.

„Jen se nudí, zajdu tam a urovnám to," pronesl smířlivě Nebelvír a uhladil manželovy vlasy, které během toho vášnivého vzplanutí rozcuchal. Poté vstal a nemohl si nevšimnout jistého Severusova problému. Už otvíral ústa, aby k tomu něco dodal, ale lektvaristův smrtící pohled ho donutil mlčet, nezabránil mu však, aby se křenil od ucha k uchu.

„Jdi už," zavrčel Severus, „uvidíme se večer."

Harry potlačil hlasitý smích. „Dobře, ale nezapomeň, že jdeme večer k Eleonor na večeři," připomněl poťouchle.

„Jak bych mohl, je to každý měsíc!"

„Nebruč, Severusi, je to jen jeden den v měsíci," povzdechl si Harry a dobrá nálada ho začínala pomalu opouštět.

„Máš pravdu, není to zas tak zlé, dokonce se pokusím chovat slušně i k té skřítce," obrátil okamžitě Severus, když si všiml manželovy skleslé tváře, která se po jeho slovech zase projasnila.

„To je od tebe milé, Winky díky Eleonořině péči rozkvetla a je z ní teď doslova ukázková skřítka. Co tě ale přimělo změnit názor?" přimhouřil Harry podezíravě oči.

„Nic jsem nezměnil, pouze jsem řekl, že se pokusím, a za svou snahu budu něco chtít," pronesl Severus a vyzývavě se zadíval Harrymu do očí.

„Co by to mělo být?" zeptal se obezřetně Harry.

„Buď za hodinu v ložnici," oznámil lektvarista prostě a tvářil se u toho, jako kdyby mu sděloval, jaké má být dnes počasí. Jediné, co jej prozrazovalo, byly oči, které se zdály ještě černější než obvykle.

Harry párkrát zmateně pootevřel ústa, než mu to celé došlo. Posléze věnoval Mistru lektvarů svůdné mrknutí a se slovy: „Spolehni se," manžela naposledy políbil a skoro odtančil z ředitelny.

Nikdy by ho nenapadlo, že jedno osudové nahlédnutí do zaprášené skleněné koule ho učiní tak šťastného.

KONEC 

Ahoj, ani nevím co napsat.  

Trvalo poměrně dlouho, než se tahle povídka dočkala svého konce, a nebýt Vás čtenářů, kteří jste mě neustále svými komentářemi a hvězdičkami podporovali a dodávali mi tak chuť a energii ji dopsat, možná že by se ani svého konce nedočkala. Rozhodně mi bude tahle povídka chybět, byla semnou skoro dva roky, což je pro někoho krátká doba a pro někoho zase moc dlouhá, ale jsem ráda, že semnou mohla být. Někdy ty chvíle byly opravdu krušné a nebýt lidí z mého okolí tak nevím jak by to dopadlo. 

Mé speciální poděkování patří mé korektorce, která mě toho mnoho naučila a stále má semnou takovou trpělivost je pro mě darem z nebes.

Potom je tu další osoba kterou nesmím opomenout. Je to člověk, kterému můžu kdykoliv napsat a její názory mě mnohdy dostávají dobaru, ale díky ní jsem v tom co dělám lepší, a za to jí patří můj obrovský dík.

Další člověk, který jsem patří, je jedno ztřeštiprdlo, které mi pořád slibuje, že si to taky přečte a které muselo neustále poslouchat hlasité předčítání kapitol a mé kňučení, že to není  dobré :D 

Poslední obrovské poděkování patří vám všem. Děkuju, že jste mě podporovali a stále podporujete a doufám, že se uvidíme u další povídky. 

Tímto vás srdečně zvu k další povídce, jejíž první kapitola vyjde v 31.8.2021            

Teď jako vždy, všem přeji hezký zbytek týdne :)