Na ošetřovně vládl neklid. Madam Pomfreyová s Minervou McGonagallovou stály u jednoho z lůžek, na kterém ležel nějaký student. Severus neměl čas zjišťovat detaily, stejně to bude banalita. Rychlými kroky se vydal k nejbližší volné posteli, kam Harryho položil. V okamžiku, kdy vysunoval paži zpod mladíkových ramen, si ho Poppy povšimla.

„Severusi, co se stalo?!"

„Někdo jej otrávil," odpověděl a proklínal svůj hlas, ve kterém byla znát úzkost. Zkontroval znovu Harryho tep a odechl si, vypadalo to, že cestování krbem jeho stav nezměnilo.

„Merline!" vydechly ženy šokovaně.

Poppy dala profesorce přeměňování do ruky oválnou mísu se slovy: „Až lektvar začne účinkovat, dej mu to pod bradu."

Minerva přikývla, očima přitom starostlivě pozorovala svého druhého studenta.

Poppy pospíchala k vedlejšímu lůžku a už za chůze napřahovala hůlku, když ji zastavil Severusův výkřik.

„Ne! Poppy!" Žena sebou trhla a poněkud vyjeveně se na lektvaristu podívala.

Severus se pokusil uklidnit, aby byl schopen lékouzelnici vysvětlit, co se vlastně stalo. Věděl, že musí popsat vše přesně, od začátku až do konce, pokud měla mít Poppy šanci Harrymu pomoci. Proto se dal rychle do vyprávění:

Rozzuřeně rozrazil dveře ložnice připravený toho tupohlava seřvat, že dělá takový rámus. Všechno se mu však vykouřilo z hlavy ve chvíli, kdy uviděl Harryho zhrouceného na židli. Na pár úderů srdce úplně ztuhnul neschopen pohybu, v hlavě prázdno. Trvalo to jen krátký okamžik, než se vzpamatoval, ale jemu připadalo, jakoby tam stál několik hodin. Když ze sebe první šok setřásl, posbíral zbytky zdravého rozumu a snažil se pochopit, co se mohlo stát. Naštěstí se vzpamatoval se právě včas, aby mohl zachytit Harryho tělo, které se pomalu začalo sunout ze židle. Severus se k němu rozeběhl tak rychle, až za ním jeho černý župan zavlál. Poněkud neohrabaným způsobem chytil Harryho za rameno a držel ho pevně na místě.

Harryho oči byly doširoka otevřené a zrychleně dýchal, přesto si nebyl Severus tak úplně jistý, zda jej Harry vnímá. Zkusil ho nejprve oslovit a pozorně sledoval mladíkovu reakci. Ulevilo se mu, když sebou Harryho duhovky škubly. Severus jemně chytil oční víčko a povytáhl jej, aby mohl prohlédnout bělmo. Nepřirozeně žluté zbarvení ho silně znepokojilo. Také zkontroval vnitřek úst. Jazyk, stejně jako vše okolo, byl pokrytý bílým povlakem. Severusova domněnka se změnila v jistotu. Harry byl otráven. Prudkým pohybem vytáhl hůlku a za pomoci kouzla Accio si přivolal z laboratoře všechny potřebné lektvary. Nejprve zkusil univerzální protijed, který zabíral na většinu jedů. Byl si jistý, že zabere i nyní, jenže místo toho se Harryho stav jen ještě zhoršil a zčernaly mu konečky prstů. Severus horečnatě pátral mezi svými lektvary, až vybral další, do něhož vložil naději. Ani ten však neměl úspěch. Třetí lektvar, tentokrát jeho vlastní recept, nejen že nezabral, ale způsobil děsivou reakci, Harry se začal dusit vlastní krví.

Severus sáhl po poslední možnosti – použil Bezoár.

Krev vytékající z mladíkových úst v tom okamžiku zčernala. Panika a strach se začínaly probojovávat do popředí mysli. Severus zjistil, že neví, kudy kam...

Mistr lektvarů měl po celou dobu svého hrůzného vyprávění pevně zatnuté pěsti. Jasná známka toho, jak moc to s ním otřáslo. Když skončil, Poppy se na něj vyděšeně dívala, tvář nezvykle bledou, Minerva na tom nebyla o nic lépe.

„Dobře," hlesla po chvíli Poppy slabším hlasem, než bylo u ní obvyklé. „Musím ho ale vyšetřit a zjistit, jak na tom je."

Severus chtěl nejprve protestovat, pak si to ale rozmyslel. Bylo třeba vzít rozum do hrsti a nepoddávat se strachu. „Máš pravdu," přikývl a po páteři mu přejel ledový závan, když Poppy zahájila vyšetření.

Tichým prostorem se ozval odporný zvuk. Severus zvedl zrak k vedlejšímu lůžku a viděl, jak Minerva pokládá pod chlapcovu bradu mísu.

„Pan Reed byl také otráven," ozvala se Poppy, zatímco soustředěně mávala hůlkou nad Harryho hrudí.

„Stejným jedem?" zeptal se Severus napjatě.

„Zatím to nemůžu s jistotou říct, ale je to pravděpodobné. Účinky jsou totožné, jen pan Potter toho má v sobě daleko víc."

„Jak jste toho kluka našli?"

Tentokrát se odpovědi zhostila Minerva, která pokládala vyčerpaného chlapce zpět do přikrývek. „Bradavice zase jednou ukázaly, jak jsou mocné. Spustily alarm, a než se k chlapci dostala pomoc, držely svou magií jed mimo jeho vnitřní orgány.

Severus netrpělivě vyčkával, protože tušil, že to není všechno. Minerva zatím vyčistila přikrývku a vyčerpaného mladíka přikryla.

„Nebýt Bradavic pan Reed by nepřežil."

„Minerva má pravdu, jed se do jeho těla sice dostal jen v malém množství, ale magie pana Reeda je stále ve vývinu. Neporadila by si s tím nebýt pomoci zvenčí," vložila se do toho Poppy a posunkem dala Severusovi najevo ať Harryho přetočí, aby se dostala k jeho zádům.

„Měl jsem dojem, že to napadá orgány?" Severus jemně přidržoval Harryho tělo a Poppy mezitím hůlkou přejížděla přes Nebelvírova záda.

„Ano, ale podle předběžných výsledků pana Reeda se to všechno odvíjí od magie. Čím více magie se v těle nachází, tím větší je následek. Pan Reed měl štěstí v neštěstí. Magie v jeho magickém jádru není úplně vyhnutá, takže jed působil již po prvním soustu.

„Kde přesně jste ho našli?" Severus rozčíleně přimhouřil oči proti prvním paprskům slunce, které pronikaly okny dovnitř.

„Pár metrů od vchodu kuchyně, chlapec měl zřejmě hlad, a tak se vydal pro topinku."

„Kde je?" Lektvarista položil Harryho zpět na záda a bezděky ho pohladil po tváři.

Poppy se přesunula k nohám. „Zbytky toho jídla jsem zabezpečila a dala do mé kanceláře."

Severus přikývl a dál se už na nic nevyptával.

Poté, co lékouzelnice dokončila vyšetření, se na její tváři usadil podivný výraz.

„Co jsi zjistila?" Severusovy útroby podivně ztěžkly. Tohle nevypadalo dobře.

Poppy si neklidně promnula čelo. „Jed je velmi agresivní, postupně napadá všechny chlapcovy orgány a snaží se je paralyzovat. Nikdy jsem nic takového neviděla."

Severus zatnul zuby tak pevně, až ho zabolela čelit. Jeho poslední naděje v podobě Poppiiných dlouholetých zkušeností právě vyhasla. Nebyl hlupák, věděl, co nastane, pokud co nejrychleji nepřijdou s nějakým řešením. Bylo těžké nepodléhat beznaději. „Co navrhuješ?"

„Upřímně, Severusi, bojím se do toho zasahovat," povzdechla žena. „Harryho stav je velice vážný a nevím, zda bych to svým zásahem nezhoršila. Podobně jako ty svými lektvary."

Severus se ani necítil uražen, alespoň ne tak, jak by měl. Věděl, že je to zčásti jeho vina, že je na tom Harry takhle. Možná, kdyby Nebelvíra vzal na ošetřovnu ihned, dopadlo by to jinak, jenže on si tak věřil, vůbec nepochyboval o svých schopnostech a jeho ješitnost může nyní stát Harryho život. Selhal a bude za to nést následky, avšak nebude sám... Ten, kdo je za toto zodpovědný, bude trpět, o to se postará! Vztek se v jeho nitru znovu rozhořel a na chvíli spálil dokonce i ten štiplavý pocit bezmoci. Někdo tady rozehrál nebezpečnou hru a nedomyslel následky... Z temných myšlenek jej vyrušil Poppyin hlas.

„Co mě však udivuje, je to, že Harry stále žije."

„Cože?" ozvalo se dvouhlasně.

„Pan Reed přežil kvůli včasnému zásahu a malé dávce jedu. To samé se ale nedá říct o panu Potterovi." Poppy se podívala někam za Severusovo rameno a zamyšleně se přitom mračila. „Výsledky jeho vyšetření jsou nejasné, avšak jedno je zcela jisté. Něco brání jedu postupovat dál a zároveň mi nedovolí chlapce řádně vyšetřit. Jediné, co se mi podařilo, bylo umístění monitorovacího kouzla."

Severuse v neblahé předtuše zamrazilo v zátylku a poněkud razantněji vytáhl hůlku. Muselo to na první pohled vypadat útočně, jelikož Madam Pomfreyová o krok ustoupila. Severus by se jí jindy omluvil, ale dnes mu již došla kapacita slušného chování, takže to mlčky přešel. Postřehl však káravý pohled Minervy McGonagallové, bylo vcelku jedno, že je nyní její nařízený, Minerva si servítky nebrala.

„Co tě na tom udivuje? Harry je schopný kouzelník."

„To je právě to, Severusi. Čím mocnější kouzelník, tím je jed agresivnější." Poppy nevěřícně zakroutila hlavou a vážně se na Mistra lektvarů zadívala. „Ať pana Pottera chrání cokoliv, je to daleko mocnější, než jed."

Severus se chystal Harryho oblečení přeměnit na pohodlné pyžamo, když ustrnul v pohybu a zapotácel se dozadu. V hlavě se mu jako ozvěnou rozezněla jeho vlastní slova: Harry! Neumírej! Místnost se s ním podivně zatočila, udělal ještě jeden klopýtavý krok a dosedl ztěžka na vedlejší postel. Kletba a jeho přímý rozkaz dnes Harryho zachránily od jisté smrti.

Tak další kapitola za námi, všem děkuju za přečtení a přeji příjemný zbytek týdne.