V první chvíli Harrymu nedocházelo, proč tomu tak je. Poté se ještě jednou rozhlédl kolem a došlo mu to. Příliš se to všechno podobalo komnatám Pána Zla. Hlavně temnota byla téměř totožná. Nebelvír se otřásl a po zádech mu přejel nepříjemný pocit. Měl nutkání zkontrolovat každý tmavý kout, jestli tam náhodou nestojí Voldemort. Trhnul sebou, když se ho něčí ruka dotkla na rameni. Ulevilo se mu, když před sebou spatřil Draca Malfoye shlížejícího na něj s podivným výrazem, který u něj ještě nikdy neviděl.

„Pottere, co je to dneska s tebou?" ptal se, sundávaje dlaň z Nebelvírova ramene.

„Nic, jenom nemusím takové tmavé místnosti," odpověděl částečnou pravdu.

Malfoy se znechuceně rozhlédl okolo sebe. „Ano, Severus má hrozný vkus, co se týče interiéru," mávnul rukou okolo sebe, aby dodal svým následujícím slovům důraz. „Copak být Zmijozel automaticky znamená bydlet v kobce?"

Na to nedostal Harry šanci odpovědět, protože se za ním ozval hluboký temný baryton.

„Netušil jsem, drahý kmotřenče, že ti je mé obydlí tak proti srsti."

Harry se nenamáhal ani otočit, Dracův obličej mluvil za vše. Nejprve celý zbledl, aby následně až nepřirozeně zčervenal. „Já jsem to tak úplně nemyslel Severusi," snažil se to Malfoy rychle napravit.

„To ti tak budu věřit," vyštěkl profesor lektvarů procházející okolo nich. Harry si nemohl pomoct, ale měl dojem, že se Snape doopravdy nezlobí, pouze chce nevděčného Zmijozela potrápit.

„Dobrý večer, pane Pottere," pozdravil jej Snape sundávající si přitom učitelský plášť. Zmíněný student zůstal v šoku. Severus ho sám pozdravil a dokonce bez záště. Co se stalo? Musel se nenápadně štípnout do paže, aby se ujistil, že nesní. Teprve co ho štípanec pěkně zabolel, byl schopen Snapeovi pozdrav oplatit. „I vám, pane profesore."

Profesor jen cosi zabručel a dál si dvojice nevšímal. Až do doby, kdy se Draco pohnul směrem ke svému pokoji a Harry se pomalu loudal za ním. „Kam jdete?" ozval se tázavě.

Draco se zastavil. „Přece do mého pokoje!"

„Myslím, že není třeba, abyste byli ve tvém pokoji. Zde je místa dost," řekl Snape a sednul si za stůl. „Věřím, že tady vám to půjde lépe."

Severus uměl s hlasem hotové divy, pomyslel si Harry. Málokdo dokázal do hlasu dát jasný rozkaz a zároveň varování se špetkou prosby. Malfoy však nevypadal, že by Harryho fascinaci sdílel, naopak zatvářil se dotčeně.

„Severusi, já si sem Pottera nepozval, abych se s ním muchloval v pokoji!" vykřikl ukřivděně. Harry vytřeštil oči, když Snape na mladého Malfoye vrhl pochybný pohled.

„Znám tvou pověst Draco, takže trvám na tom, abyste zůstali zde."

Draco se na kmotra ještě jednou nasupeně podíval, avšak uposlechl. Vytáhl hůlku a mávnul s ní k jedněm ze čtyř dveří, které se se skřípotem rozletěly dokořán.

Harry se neodvážil ani pípnout, pouze se snažil ignorovat to napětí mezi kouzelníky. Neustále si v myšlenkách přehrával, co se tu před pár vteřinami odehrálo. Nemohl si pomoci, ale přišlo mu to k smíchu. Malfoy že by měl mít o něj zájem?! To dřív budou hůlky růst z vrby mlátičky.

„Jdi si sednout, Pottere," posílal ho Zmijozel k pohovce, strkaje mu do náruče několik knih. Nebelvír bez řečí uposlechl, koutkem oka přitom zaznamenal, jak se Malfoy vydal ke Snapeovi. Harry se zastavil u stolku a odložil knihy na desku, napínaje přitom uši, aby zaslechl, co si ti dva tak horlivě šeptají.

„Netuším, o co ti jde, kmotře," mluvil šeptem Draco. „Nikdy ses mi do toho, co dělám, nepletl, tak proč teď ten náhlý obrat?" vyptával se mladík s rostoucím úšklebkem na rtech.

Severus prudce odhodil na stůl brk, co dosud držel v prstech, nevnímaje spoušť, kterou tím způsobil na eseji jednoho nešťastníka. Obrátil svou plnou pozornost na toho drzouna a věnoval mu svůj nejledovější pohled. Měl neuvěřitelnou chuť jej proklít za ten škleb. Zlost v něm stále narůstala, sám nevěděl proč. Draco ho provokoval každou chvíli. Pravda však byla, že Potter byl jeho slabé místo a pouhá zmínka o něm ho vždy dokázala vyvést z rovnováhy. Za poslední dva dny se to všechno ještě znásobilo. Teď o Potterovi a prokletí věděl tolik, že ta palčivá nenávist vůči mladíkovi začínala uvadat a on to nebyl schopen zastavit! Moc nepomohla ani vzpomínka, o kterou se ředitel tak laskavě podělil a která se mu neustále vracela. Potter v ní vyjádřil k Severusovi své hluboké city, které díky prokletí nebyl schopen potlačit, a přesto Severuse nechal vzít si jiného muže, a sebe tak odkázal k věčné samotě. Toto uvědomění s mistrem lektvarů otřáslo. Když se pak dočetl více o té skleněné kouli a prokletí s ní spojeném, byl nucen dát si uklidňující lektvar. Celá osobnost jménem Harry James Potter se mu začala rozpadat pod rukama. Proto nemohl dovolit, aby si s Potterem Draco něco začal. Věděl toho o něm až příliš málo a bylo to nebezpečné, Merlin ví, čeho je ten kluk schopen. Vždyť je bratrem Salazara Zmijozela a jedním z lidí, kteří vybudovali Bradavický hrad! Třeba později, až se té záhady nabaží a zjistí, že je kluk neškodný, bude mu jedno, co ti dva mají, nebo nemají společného. Ale prozatím to nedopustí. Stále pozoruje Draca, vstal, aby tak získal výškovou převahu. „Jsi blázen, pokud si myslíš, že tě nechám ublížit Brumbálovu oblíbenci a zničit si tak zbytek života." Každé jednotlivé slovo Severus volil s rozvahou a zároveň skrytým varováním, kterému mladý Zmijozel jistě porozumí.

„No právě, Severusi, takovou trofej si přece nemůžu nechat ujít. Obzvlášť když je určitě ještě nedotčená," prohlásil Draco s hladovým třpytem v očích a odešel za Potterem.

Ještě že tak, jinak už by se Severus opravdu neudržel a toho hloupého Zmijozela proklel. Tahle se jenom vztekle posadil opět za stůl a pustil se do opravování esejí druhého ročníku Mrzimoru a Havraspáru. Netřeba dodávat, že si na nich vybil veškerý vztek, co v něm bublal při pohledu na ty dva, sedící jen kousek od sebe na pohovce. Zlost se ještě zvětšila, když zaslechl vzteklé brblání od vchodu.

„Severusi, měl bys s tím portrétem znovu promluvit, opět mě nechtěl pustit dovnitř!" stěžoval si Igor dopáleně, scházeje schody.

Lektvarista přivřel zoufale víčka. Může být ještě hůř?! „Já jsem udělal vše, co se dalo, Igore. Nemůžu za to, že tě ten portrét očividně nesnáší!" řekl Severus monotónně, pouštěje roh oznámkované eseje. Pergamen se okamžitě sroloval do ruličky a Mistr lektvarů ho spokojně přidal k ostatním, co už prošly kontrolou. Potom se otočil na Karkarova, jelikož čekal stížnosti. Jeho manžel totiž nikdy nebyl s ničím spokojený, stále si na všechno stěžoval. Severus tuto konkrétní vlastnost na Karkarovovi nesnášel. Když se ale obrátil na muže, žádné stížnosti nepřicházely. Igor místo toho zíral na dvojici sedící poklidně před krbem.

„Co tu dělá Potter!?" vyštěkl až přehnaně útočně, ignoruje chladný, ale přesto slušný chlapcův pozdrav.

„Je tu na pozvání Draca, společně pracují na projektu, který jim byl zadán na hodině Přeměňování," vysvětlil Severus stručně Nebelvírovu přítomnost.

„A ty jsi s tím souhlasil?" pokračoval dál Igor v iritujících otázkách.

„Ano, proč ne, je to i Dracův domov, může si sem pozvat, koho chce," odpověděl Severus netrpělivě a doufal, že tím je debata u konce.

„Proč ne?!" zopakoval Severusova slova Karkarov téměř hystericky. „Třeba proto, že Potter je člověk, kterého tak moc nenávidíš!" vykřikoval dál muž nevnímaje okolí.

Severus vztekle přivřel víčka. Velmi rychle mu docházela trpělivost. „Pojď se mnou," syknul směrem k Igorovi. Nekontroloval, jestli ho muž následuje, a rovnou se vydal směr ložnice. Tiše vstoupil dovnitř a čekal, až dorazí rozzuřený manžel. Nemusel čekat dlouho, Karkarov za sebou práskl dveřmi, až se v pantech otřásly. Severus nad tím pouze nadzvedl obočí, sleduje, jak se Igor staví naproti němu.

„Chci vysvětlení!" zaútočil hned z ostra Karkarov.

„Není co vysvětlovat. Zavedl jsem tě sem, jen abys uklidnil své rozbouřené emoce," vysvětlil Severus klidně, přestože se tak vůbec necítil.

„Já se uklidním, až Potter zmizí z našeho bytu!" vztekal se muž dál, bez jediné známky toho, že by se chtěl uklidnit.

„Ovládej se, Igore! Jsi především profesor!" vyplísnil jej Severus, také už pomalu zvedající hlas.

„Že to říkáš zrovna ty, Severusi!" procedil skrz zuby profesor Obrany proti černé magii. „Ještě před pár dny jsi tomu klukovi nemohl přijít na jméno a teď ho klidně strpíš ve své blízkosti."

„Je válka, Igore, a ten kluk je jediná šance na normální život," vyjádřil se Severus temně a založil si paže na hrudi, nevědomky se tak snažil Karkarova zastrašit.

„Na válku to nesváděj, Snape! Spíš mi řekni, jestli je v posteli dobrej!" zašeptal Karkarov Severusovi těsně u tváře.

„Ne jsem ty, Igore!" odpálkoval jej Severus, v duchu uvažuje, jestli by mohl vlastního manžela proklít do zapomnění, ale výraz, co se poté na Karkarovově obličeji objevil, stál opravdu za to a částečně zchladil zlost v Severusově nitru. Muž od něj zbrkle poodstoupil. Červenou vzteklou tvář mžiku nahradila popelavě bílá.
„Myslíš, že nevím, že se taháš s kde kým?" Severusovi se na rtech objevil triumfální úšklebek. „Nemám sice ponětí, jak se ti podařilo obejít kouzlo a ošálit prsteny, a ani mě to nezajímá, jedno ti ale řeknu, a dobře si to zapamatuj! Nikdy už ze mě nedělej hlupáka a neopovažuj se starat, s kým spím nebo nespím. Nemáš na to vůbec žádné právo!" Igor chtěl něco namítnout, ale Severus ho k tomu nepustil. „Dokonce ani jako můj manžel. Tu výsadu jsi ztratil v den, kdy jsi mě v našem manželství poprvé podvedl." Severus byl po celou dobu svého proslovu ledově klidný. Dokonce se mu ulevilo. Konečně si nemusel hrát na spokojeného manžela.

„Severusi, co to povídáš! Mně na tobě záleží, nikdy bych..."

Další slova muži odumřela na rtech, jelikož ho Severus pohybem ruky zastavil. „Ušetři mě toho, Igore, oba víme, že v našem svazku nikdy nešlo o city ani o úctu. Vždy tu šlo pouze a jedině o postavení, peníze a tvé bezpečí. Před Pánem Zla," uvedl Severus věci na pravou míru.

„A jak mi vysvětlíš tohle, Snape!" chytal Igor druhý dech a na svou obhajobu strkal Severusovi prsten před obličej.

„To ještě nevím, ale přijdu na to. To se spolehni," přísahal Severus sobě i jemu.
Odmítal si dál hrát na něco, co nikdy nebylo...

Začínají nám potíže v ráji. Co myslíte, bude Karkarov o Severuse bojovat nebo si v klidu odkráčí? 

Všem moc děkuju za podporu a komentáře :)