Ahoj moc se omlouvám, za výpadek minulé úterý. Sklátila mě vyroza. 

Ale mám i dobré zprávy našla jsem si korektorku. 

Ráno bylo pro Harryho ponuré, zbytek noci se budil ze zlých snů a vůbec se nevyspal. Kolem šesté hodiny pokusy o spánek vzdal a vstal. Nutno dodat, že si přitom připadal jak šedesátiletý a ne šestnáctiletý. K tomu všemu ho při čištění zubů začal pálit maskovaný prsten. Na chvíli se vzteky zakousl do kartáčku, odmítaje se na ten kus zlata i jen podívat. Potom následovala sprcha, přestože na sebe včera použil čistící kouzlo, stále se cítil špinavý. Navíc mu příjemně teplá sprcha, obvykle pomohla uvolnit napnuté svaly, ale dnes tomu tak zdaleka nebylo. Neustále pálící prsten se stal rušivým faktorem Harryho klidu. Když se vrátil už oblečený do pokoje, zamířil rovnou k psacímu stolu. Prsten naštěstí postupně přestal pálit, tak si Harry oddechl. Vzal první roli pergamenu se zmeškaným učivem a pohodlně se usadil na židli. Naštěstí toho zameškaného učiva nebylo zas tak moc. Novou látku z přeměňování si pečlivě zapsal. Na dnešní hodině to stejně znovu proberou, než přejde profesorka McGonagallová k praktické části výuky. Harry si byl vědom, že se jeho známky zhoršily, už kvůli tomu, že se neúčastnil všech hodin a byl tam pouze sporadicky. Na svou obhajobu mohl říct, že dělal, co mohl, ale stejně to nestačilo. Výpisy z hodin mu někdy opravdu vysvětlily jen málo a na doučování neměl čas. Někdy ho tento stav trápil, ale někdy nad tím mávnul rukou, protože věděl, že zrovna on se o vzdělání starat nemusí. Stejně se nedožije věku, kdy si bude hledat práci. Za tohle všechno byl vděčný Voldemortovi. Žil si docela klidný život, dokud Tomův had nenapadl Severuse a Harry nebyl nucen hada zabít, aby mužův život ušetřil. To, co se stalo pak, byla Harryho blbost a hlavně panika. Do dneška si nedokázal vysvětlit, jak se mu to povedlo. Jediné, co Harrymu bylo jasné, bylo to, že kvůli Severusovi skoro pokaždé jednal zkratkovitě a bohužel byl schopen zajít až do extrému. Potom tu byl ředitel, Albus Brumbál, který jako jediný o všem věděl a pomáhal mu s krytím. Společně vymysleli historku, proč tak často Harry mizí z Bradavic i během vyučování. Krycí historka zněla takto: Harry Potter procházel speciálním výcvikem, díky kterému porazí Lorda Voldemorta. Lidé kolem něj to akceptovali a učitelé na ředitelovu prosbu dělali pokaždé, když nebelvír chyběl, výpis z hodiny, na které scházel. Takto to fungovalo od prosince minulého roku. Harry si celkem obstojně díky špatnému spánku stíhal dopisovat zameškanou látku. Jenže opisovat a porozumět, to jsou dvě rozdílné věci. Ručička ciferníku se pomalu blížila k půl osmé, když Harry udělal poslední tečku za větou. S úlevným povzdechem odložil pero a s křupáním v zádech se narovnal. Učebnice, co potřeboval, si dal do tašky, ostatní nechal na kraji stolu. Stejně tak to udělal s pergameny a psacími potřebami. Připravený na dnešní den vstal s brašnou na rameni a odešel z Komnaty nejvyšší potřeby. Cesta do velké síně na snídani byla tichá, většina studentů trávila čas ještě ve společenské místnosti nebo ti největší spáči ještě v posteli. Proto Potter chodil na snídani v tuto ranní dobu. Čím míň lidí cestou potkal, tím líp. Ve velké síni nebyl první. Dva studenti už měli před sebou talíře plné jídla. Harry si sedl a vysloužil si od jediného studenta, sedícího kousek od něj u nebelvírského stolu, zlý pohled. Chlapec s jizvou si ho však nevšímal a nandal si porci míchaných vajíček. Zrovna si naléval dýňovou šťávu, když se ve dveřích objevil Malfoy spolu s jeho věrnými hady.

„Tohle mám u tebe Malfoy, budit mě v tak nekřesťanskou hodinu," stěžoval si snědý chlapec.

„Ono ti neuškodí vstát jednou dřív," utnula Zmijozelovo stěžování Pansy Parkinsonová.

Harry skryl úsměv za skleničku s pitím. Hašteření těch dvou mu připomnělo Rona s Hermionou a jejich neustálé nesmyslné hádky.

Úsměv Potterovi ale zase brzy opadnul.

„Nechte toho, aspoň u snídaně chci mít klid!" okřikl je Draco nerudně.

„Ale copak, Dráček se nám nevyspal do růžovoučka?" dobírala si Malfoye Zmijozelka.

„Řekněme, že u Severuse nebudu spát aspoň měsíc!" řekl blonďák a nalil si kávu.

„Co bys chtěl, užívají si manželského života," zachichotala se tmavovlasá dívka. Malfoy jenom něco zabručel a honem měnil téma. Dál už Harry naposlouchal. Jídlo, které stihl do té doby sníst, mu ztěžklo v žaludku. S cinknutím odložil vidličku a sáhl po skleničce. Potřeboval zahnat ten pocit na zvracení, bohužel šťáva nebyla dobrá volba. Odložil pohár a raději se klidil z velké síně. Zamířil rovnou na nejbližší chlapecké záchody. Dveře rozrazil a vpadnul dovnitř jak velká voda. K umyvadlu sotva doklopýtal. Ruce se mu třásly tak, že kohoutek s vodou spustil až na potřetí. Brýle odložil na porcelánovou desku a konečně si pomocí rukou zchladil obličej. Opakoval to několikrát za sebou, aby to přineslo kýžený efekt. Když byl mokrý až na krku, tak se podíval na sebe do zrcadla. I přes rozmazaný pohled zpozoroval to, co rozhodně nechtěl. „Ubožáku," zašeptal do ticha koupelny.

„Tak tragicky bych to zase neviděl," dostalo se Harrymu odpovědi.

Leknutím sebou škubnul. Následně vytasil hůlku, obraceje se čelem k protivníkovi, kterého bez brýlí stejně pořádně neviděl.

„Nemachruj tady Pottere a koukej si nasadit brýle, jinak trefíš leda tak zeď vedle mě," ozval se Zmijozel kousavým tónem. „Malfoy," konstatoval Harry zbytečně. „Já v celé své kráse, což se o tobě říct nedá."

Harry se k chlapci otočil zády, aby si nasadil zpět brýle a nebyl před Malfoyem tak bezbranný. „Co tady děláš?" vyklouzlo mu a hned nato by si nejradši nafackoval. Ve snaze svůj trapas přejít, si začal horečně sušit mokrý hábit.

„Co se asi dělá na tomto místě, Pottere," odsekl Draco, stoupaje si k umyvadlu vedle. Elegantně spustil vodu a strčil ruce pod kohoutek. Nebelvír to pozoroval, sám nevěda proč už není na odchodu. „Už jsi skončil s tou chvílí sebelítostí?" ujišťoval se Malfoy a tázavě se na Harryho podíval v zrcadle.

Dotyčný zrudnul a sklopil přitom pohled k zemi. Nedalo mu to, aby se nezeptal: „Kolik jsi z toho zpozoroval?"

„Dost, abych věděl, že jsi o hodně větší hlupák, než jsem si myslel," odpověděl Draco a zavřel tekoucí vodu.

„C-cože," vyletěl Harry rozčíleně.

„Hele, Pottere, je jasné, že ti na Severusovi záleží," promluvil Draco smířlivě, jenže následně se smířlivost někam vytratila. „Tak s tím koukej něco udělat!"

Harry zůstal beze slova zírat.

,,Podívej, Pottere, nejsem hlupák! Ten rituál znám a vím co je tou hlavní podmínkou."

Potter se snažil Malfoyovi něco odseknout, ale zjistil, že to nedokáže. Malfoy nad jeho reakcí zakroutil rezignovaně hlavou.

„Pottere, ty to stále ještě nechápeš, co?"

Harry na otázku neodpověděl, jelikož se stále nedovtípil pointy, ale aby nebyl za úplného hlupáka, tak ze sebe nakonec dostal ohranou písničku, kterou opakoval sobě i okolí neustále dokola. „Severus je šťastný, víc nepotřebuju." Malfoyův pohled mu pak dal jasně najevo, co si o tom jeho projevu myslí.

„Šťastný, jenže na jak dlouho!?" rozhodil Zmijozel netrpělivě rukama. „Karkarov není stálý typ, Pottere, a vsadil bych všechno svoje bohatství, že už má někde bokovku," řekl a opřel se přitom bokem o umyvadlo, dívaje se Harrymu zpříma do očí.

„Ty lžeš, Malfoy!" obvinil ho okamžitě Nebelvír.

„Ne, přísahám na Salazarovo jméno, že ne!" bránil se okamžitě Draco, neuvědomuje si, co řekl.

Harrymu se mírně zhoupl žaludek a zjistil, že nohy ho nějak přestávají poslouchat, tak začal klesat dolů, až dosedl na studenou dlažbu. „On ho musí milovat, proč by jinak tak vyváděl, když jsem se se Severusem svázal?" ptal se Harry a zoufale si prsty zajížděl do vlasů.

„Láska v tom rozhodně nebyla. Bál se, že Severuse ztratí, a s ním i peníze a postavení," vysvětlil Draco hořce, zíraje svrchu na zhrouceného Nebelvíra.

„Severus to ví?" ozval se Harry chraplavě.

„Věděl donedávna, jenže po té u události na ošetřovně se mylně domnívá, že k němu Karkarov přeci jenom něco cítí," řekl Draco s jistou rezignací.

Harry zakvílel jak šílenec. „Proč jsi mi o tom neřekl dřív!"

„Jasně, sváděj to na mě!" praštil pěstí Zmijozel do Harryho ramene. „Sakra! Kdybych věděl, k čemu se chystáš, zastavil bych tě, ale nejsem jasnovidec!" rozčiloval se Malfoy hlasitě.

Harry se s povzdechem vydrápal zpět do stoje, veškerá zlost byla najednou pryč. „Co budeme dělat?" položil další otázku a podíval se zpříma na Malfoye.

„Coby, zařídíme, aby se Karkarov ukázal v pravém světle," pokrčil Zmijozel rameny a vypadal potěšeně Harryho postojem k věci.

„Jak?" ptal se dál Harry netrpělivě.

„Pro Merlina, Pottere, ty jsi dneska samá otázka!" vyštěkl Malfoy, ale v hlasu mu chyběla naštvanost. „Nech to na mě, já už to zařídím. Od tebe chci jenom jedno, až nás dá McGonagallová do jedné skupiny, nebudeš se snažit vykroutit." S tím se Draco odstrčil od umyvadla a s posledním pohledem do zrcadla obešel Harryho. S rukou na klice se na Nebelvíra otočil a mrkl. „Měj se, otčíme."

Než se Harry stačil vzpamatovat z šoku, Malfoy byl pryč.

Tak co říkáte na kuplířského Draca?  A nevěrného Karkarova :D

Děkuju všem podporu jste boží.