Jake

Chtěl jsem ji překvapit jako vždy. Věděl jsem, že na mě bude zase nadávat. Ale já si to nenechám, protože já ji miloval... hlavně, když byla nahněvaná. Vylítl jsem do dveří a zařval strašně na hlas. Hannah hned nadskočila a vykřikla. Rozběhla se za mnou a já jako vždy před ní utíkal. Dokud mě nechytí. Ale tentokrát jsem ani nevyběhl ven a už mě chytila kvůli tomu zátarasu ve dveří. Byl větší než já a věděl jsem, že byl i silnější. Ale to nikdo nemusí vědět, že? „Když už budeš dospělý..." postěžoval si a já uhnul, aby prošel. Vypadal více mužněji, než já věděl jsem to. I když neměl tolik vyrýsované svaly jako já, tak jsem cítil tu jeho sílu. Jak psychickou, tak fyzickou. Už z jeho pohledu táhl nepříjemný pocit, že vás nesnáší. Ale já věděl z jeho předchozích činů. Že nás dva má rád. Nevěděl jsem, jestli nás spíše bere jako své děti anebo bratra a sestru. K jeho stáři jsem se však přikláněl k tomu druhému. Opravdu ho mám rád, ale někdy se ho opravdu bojím. „Kde jsi zase byl?" zeptal se vážně a posadil se ke stolu v kuchyni. Naše obydlí na ostrově nebylo velké. Měli jsme jenom kuchyň, jednu koupelnu, dva pokoje a jednu pracovnu. Se vším jsme si vystačili. Art se na mě vraždivě podíval, protože jsem neustále mlčel. Nikdo nevěděl, že mám starší sestru ve zdravotnictví. Věděli pouze o mé mladší sestře, která studovala momentálně práva. „Venku," oznámil jsem sebejistě a posadil se taky k jídelnímu stolu. Hannah před nás položila talíř se snídaní. A posadila se se svým talířem taky k nám. „Příště mi to aspoň řekni," oznámil už klidněji, ale pořád v sobě měl tu nedůvěřivost. Nevěřil mi a já věděl, že taky opraveně. Povzdychl jsem si a kousal svoji omeletu se slaninou. Kterou uměla nejlíp Hannah. Po snídani jsem jako vždy čekali až náš starostliví Art odejde k sobě. Když odešel tak jsme se dali spolu s Hannah do umývání nádobí. Jako vždy jsme nakonec skončili u toho, že jsme na sebe trochu cákali vodu. S ní jsem si připadal vždy mladě. Po naší nadřené práci jsem se skočil převlíknout do kraťas, které se líbili hlavně Hannah. A proto mi je i koupila k narozeninám. Hned po převléknutí jsem chytl za boky Hannah, která zametala podlahu. „Nech teď práci být a pojď ven," zašeptal jsem ji do ucha. Ona se jako vždy usmála a opřela koště o stěnu. Vzal jsem ji za ruku a kráčeli si to bosí ven. Nic nám nehrozilo byl to náš rozsáhlý ostrov. Který byl daleko od světa, který žil. Drželi jsme se za ruku a kráčeli si v tichosti k pobřeží. Bylo nádherně... slunce zářilo. Cítil jsem krásné teplo na mé pokožce. A užíval si to známé protékání písku mezi prsty, když jsem kráčel k vodě. Písek byl lepší když, člověk šel bos. Užíval jsem si každý krok. Akorát mi moc nebylo příjemné chodit bos v lese. Ale už jsem si začínal zvykat a čím dál víc mi to přestává vadit. Stáli jsme u naprostého kraje. Užíval jsem si její přítomnost. Nemuseli jsme mezi sebou mluvit, stačili nám pohyby toho druhého. Které řekli víc jak prostá slova. „Půjdeme se namočit?" zeptala se s úsměvem Hannah a já kývl na souhlas. Svlékl jsem si tričko a kraťasy a vběhl do vody v trenýrkách. Hannah mě hned následovala do vody. Ve svých kalhotkách. Měl jsem úžasný pohled na její ňadra. A za její odvážnost jsem ji miloval ještě víc. Protože tohle by kde, jaká žena neudělala. Usmál jsem se na ní a připlul k ní. Vzal ji za bradu s ukazováčkem a políbil ji na její měkké sladké rty. Věděl jsem, že její rty chutnají sladce, ale nikdy jsem si nemohl vzpomenout na tu přesnou chuť. Pokaždé to bylo pro mě jako poprvé. Jako vždy jsme blbly ve vodě. A já přesně věděl, co by se ozvalo z úst Arta. „Jak puberťáci, kteří poznali teprve život." Usmál jsem se měl jsem ho přečteného do posledního puntíku už takovou dobu. I Hannah předčítala jeho první kroky i jeho mysl. Podstatě je až moc průhledný.