✨ Sněhová bitva ✨

,,Jak jste vlastně s šaty pochodily vy, holky? Podařilo se vám vybrat ještě něco?" zeptala se u oběda Hermiona, když si k nebelvírskému stolu přisedly Gwendolyn s Eufemiou. Ginny zaujalo téma konverzace a okamžitě se přitočila k nim.

,,Vlastně docela dobrý, řekla bych," odpověděla jí Gwen a své nejlepší kamarádce věnovala úsměv. ,,Já jsem si vybrala takové tmavě fialové poseté třpytkami, mají tenká ramínka, předek sukně je těsně nad kolena a poté se dozadu prodlužuje až na zem, jestli mi rozumíte... jsou opravdu moc pěkné. A Femia si vybrala takové jednoduché šaty v perlově bílém odstínu s lehkým nádechem růžové. Na některých místech má zlaté zdobení, ramínka jsou trošku širší, a střih do řeckého stylu. Jednoduché, ale elegantní, tudíž přesně něco pro Femii."

Hermiona vydechla a podepřela si bradu rukou. ,,Těším se, až vás v nich uvidím. Škoda, že už jsme musely jít! Ráda bych vás v nich viděla," podotkla a Ginny jí přitakala.

,,A v čem vlastně půjdeš ty, Gin? Ani jsme tě neviděly si něco zkoušet. Nebo už máš něco dávno?" vyzvídala Eufemia, kterou velmi zajímalo, v čem nejmladší Weasleyová přijde. Stejně jako ona měla zrzavé vlasy a přišlo jí, že se s tou křiklavou barvou tluče snad každý odstín šatů.

Ginny se zatvářila tajemně a nejprve se rozhlédla kolem, aby se ujistila, že je nikdo neposlouchá. Pak se k dívkám naklonila a spiklenecky zašeptala: ,,Já v šatech vůbec nepůjdu." Sebevědomě se usmála a uchechtla se, když spatřila Gwenin a Femiin překvapený výraz. ,,Protože stále nemám partnera a ani nemám v plánu protančit celý večer, rozhodla jsem se vsadit na něco příjemného, módního a zároveň společenského. A voalà. Ta paní v obchodě byla moc milá a vyšla mi vstříc. Podařilo se jí najít takové skvělé, lesklé, volné, černé kalhoty a k tomu tmavý topík na úzká ramínka. Takže já myslím, že i bez šatů zazářím." A všechny se rozesmály.

,,Stěžuje si, že nemá partnera, ale kdyby každému nedávala košem..." práskla na ni Hermiona a pokroutila hlavou. ,,Ginny, ty jsi jedna z nejkrásnějších holek na škole! Prakticky se na tebe stojí fronty!"

Zrzka pohodila svými vlasy a našpulila rty. ,,Hmm, možná že mi prostě žádný z nich nepřišel zajímavý."

,,Nebo už máš snad někoho vyhlédnutého?" vyzvídala dychtivě Gwen.

Eufemia se přidala: ,,Líbí se ti někdo?"

Ginny v tomhle ale tajnůstkařila a nechtěla nic prozradit. Vlastně se bavila nad jejich zvědavostí a tipy, komu se asi podařilo dobýt její srdce.

,,Je to vážně zábava vás poslouchat, ale už bohužel budu muset jít, mám něco domluveného s Lenkou. Můžete zatím přemýšlet dál," zašklebila se, krátce na ně mávla a vzápětí byl ten zrzavý hurikán pryč.

Hermiona se za ní s úsměvem dívala. ,,Mně je to stejně jasné."

,,To je jasné všem," souhlasila Eufemia a podepřela si rukama bradu.

,,Jak jinak by to taky mohlo skončit?" vydechla Gwen procítěně.

,,No to by mě taky zajímalo!" ozvalo se vedle ní tak nečekaně, až vylekaně nadskočila. Po její levici se posadil zřejmě rozčilený Blaise a třísknul knihou o stůl, až hrnky zazvonily. Hermiona vytřeštila oči a natáhla ke knize ruce.

,,Ne, ne, nemlať s ní!" vyhrkla, protože to nedokázala vydržet. Vždycky po všech požadovala, aby se ke knihám chovali hezky, a vidět, jak s nimi někdo háže nebo do nich bouchá, ji málem až fyzicky bolelo.

Blaise se na ni zaraženě podíval. ,,Tohle je kniha, Grangerová. Předmět, ne miminko. Já chápu, že k nim máš citlivý a málem romantický vztah, ale udržujme to v určitých mezích. Zase to tolik nepřeháněj. Dámy mé drahé, četly jste Pýchu a předsudek?"

Hermiona přikývla, Gwen prohlašovala, že je to nejlepší a nejkrásnější kniha na světě a Eufemia tvrdila, že tuhle musel číst snad každý.

,,Fajn," vydechl Blaise a na chvíli se odmlčel, aby se uklidnil. ,,Nejkrásnější kniha?! Mně to drásá nervy! Moje ubohé nervy, co já jsem se natrpěl! Proč Bingley odjel z Netherfieldu, když Jane evidentně miluje?! A jak to, že Elizabeth odmítla pana Darcyho?! A co tam dělá nějaký Wickham? Já chci Elizabeth Darcyovou, prosím pěkně! Dala mu košem a on už ji o ruku znovu nepožádá! Všechno je ztraceno!" skučel Blaise a vrhal na knihu bolestivé pohledy. Pak ukázal prstem na Hermionu. ,,Ty! Za všechno můžeš ty! Proč jsi mi ji doporučovala? Já trpím a je to tvoje chyba!"

Hermiona se nemohla přestat usmívat. ,,Neboj se, Blaisi, ono se to zlepší. Jen vytrvej," přesvědčovala ho a Gwen s Eufemiou se potichu chichotaly.

,,Zlepší?! Bingley je pryč a má chudinka, má drahá Jane má zlomené srdce! A Darcy, byť Elizabeth miluje, ji znovu o ruku nepožádá! A ona ho stejně nemiluje! Jak by se to mohlo zlepšit?! Ne, nad námi už slunce nesvítí," vrtěl nešťastně hlavou a pohladil knihu po hřbetu. Potom se na dívky podíval. ,,Víte, cestou sem jsem potkal Ginny, a uvědomil jsem si jednu věc: já jsem jako pan Darcy a ona je Elizabeth; kdybych ji požádal, taky by mě odmítla. Ach, ach. Čím víc ji chci, tím víc mě ona nechce.*" Povzdechl si a otevřel knihu tam, kde skončil. Už nespatřil, že si dívky vyměnily vševědoucí pohled.

,,Neměl bys to vzdávat," poradila mu Hermiona jemně. ,,Pan Darcy by to přece taky nevzdal."

Zvedl hlavu. ,,No jo, jenže já nejsem pan Darcy. Já jsem spíš jako Hamlet. Šílenej blázen trpící nešťastnou láskou. Nevím, jak to dopadne s Darcym, ale upřímně doufám, že líp než s Hamletem, a nebude to žádná tragédie. Skončil bych mnohem radši jako Darcy než jako probodnutej Hamlet. Pak by to znamenalo, že Ginny by byla utopená Ofélie, a další bradavickou tragédii už tu nechceme. Stačí, že tu máme asi dvakrát nebo třikrát Kapulety a Monteky. Fakt, chtělo by to nějakej jinej pár než Romea a Julii."

,,Jak říkám, vytrvej. Jak ve čtení, tak v lásce," zopakovala znovu Hermiona.

Blaise si skousl rty, a pak pokrčil rameny. ,,No tak já ti tedy budu věřit. A teď mě omluvte, dámy, ale jdu si přečíst dopis od pana Darcyho."

•••

,,Dneska to udělám," svěřil se Theodore Blaisovi, když si ve společenské místnosti Zmijozelu přisedl k němu na jejich místa u krbu, kde sedávali už od prvního ročníku.

,,A co uděláš? Přijdeš o panictví?" zamumlal Blaise nepřítomně a ani nezvedl oči od knihy.

Theodore se začervenal. ,,Ne, zeptám se Eufemie, jestli se mnou půjde na ten ples. Jdeme se spolu projít - co je? Proč vzdycháš?"

Zabini velice pečlivě zavřel knihu a dlouze se na Notta zadíval. ,,Jdete se projít," zopakoval po něm. ,,Theo, tebe by měl vážně někdo naučit, jak se randí. Jdete spolu na procházku? Jako vážně? To jsme v osmnáctém století?"

,,Já na tom nevidím nic špatného," bránil se Theo, obmotal si kolem krku zmijozelskou šálu a rozezleně vstal. Zamračil se na něj. ,,Ale tak se omlouvám, že nejsem ty, kdo hned při první příležitosti zatáhne holku do přístěnku!"

,,Tak to teda pěkně kecáš!"

,,Já už to řešit nebudu!" A kvapem vyběhl ze společenské místnosti. Blaise si trucovitě něco zamumlal pod nos a zahleděl se do plamenů.

,,Theo, hej, Theo! Tady jsem, kam se tak řítíš?" Když uslyšel její smích, nálada se mu zlepšila a on hned roztál jako sněhulák na slunci. V rozrušení už málem vyběhl ven, a tak se o pár kroků vrátil a připojil se k Femii, která si natahovala rukavice. Stačil jí jeden jediný pohled a její mrzimorská povaha poznala, že je něco špatně. Zkoumavě si ho prohlédla. ,,Stalo se něco?"

,,Ale vůbec nic. Půjdeme?" zeptal se jí a pokusil se o veselý tón. Eufemia přikývla a společně vyšli na zasněžené bradavické pozemky. To ani jeden z nich netušil, že je kdosi sleduje.

,,Předpokládám, že asi nechceš bruslit na Černém jezeře, viď?" zasmála se. Theovi to nyní tolik proti mysli nebylo, jenže byl tak nervózní, že tušil, že by se mu dnes na ledě asi příliš nedařilo. ,,To nevadí. Můžeme se zastavit u Hagrida a vzít si Tesáka. On miluje sníh a vždycky v něm dovádí jako štěně."

Theodore pokrčil rameny. ,,Tak jo, proč ne?"

Za chvíli už klepali u Hagrida a zevnitř je uvítal veselý psí štěkot. Ozvaly se kroky a jen co poloobr otevřel dveře, pes Tesák kolem něj proběhl a skočil radostně na Theodora, který to nečekal a byl povalen do sněhu. Eufemia se rozesmála a Tesák Theovi olizoval tvář.

,,Nazdar, Femie. Kohopak sis to s sebou dnes přivedla?" zeptal se hlubokým hlasem Hagrid a dobrosrdečně se pod vousy usmíval.

,,To je Theo Nott."

Hagrid se najednou zatvářil nedůvěřivě. ,,Nott, eh? To sem netušil, že se bavíš se zmijozelskýma, Femie."

,,No jo, ale proč se nad tím tak pozastavovat? Je to přece naprosto normální," odvětila trochu studenějším hlasem a pokrčila rameny. Tesák ležel na Theovi, tlapky měl položené na jeho hrudi, kňučel a očuchával mu šálu. Theodore se potichu smál a drbal ho za ušima.

,,Eh, jasný... tak esli budete chtít, až se s Tesákem vrátíte, a bude vám zima, tak se u mě můžete zastavit na čaj," nabídl jim opatrně Hagrid. Malá Potterová se na něj usmála, rozloučila se a hvízdla na Tesáka, který už nechal Theodora být a začal skákat a dožadovat se pozornosti u ní.

,,Jsi v pořádku?" zasmála se Femia, když se Nott zvedl, oprašoval ze sebe sníh a otíral si olízaný obličej.

,,Jasně," ujistil jí a věnoval jí úsměv. Oba se rozešli směrem k Černému jezeru a smáli se Tesákovi, jenž pobíhal kolem nich, štěkal, hrabal ve sněhu, následně se v něm válel a bořil do něj čumák.

,,To je miláček," rozplývala se nad ním Eufemia. Theodore jí musel dát za pravdu. Pozoroval jí, jak se nad Tesákem rozněžňuje, líbá ho na mokrý čumák a drbe ho po černém kožichu, a sbíral odvahu k tomu, aby se jí zeptal, jestli s ním půjde na ples. Jenže než stihl otevřít ústa, zezadu ho trefila sněhová koule a on se překvapeně otočil.

,,Neee! Harolde, nech je! Nech je!" To křičel Blaise. Ten, kdo hodil sněhovou kouli, byl Harry - čistě z obav o sestru. Za tmavovlasým nebelvírem běžel Blaise, divoce mával rukama a snažil se ho zastavit, ale už teď bylo jasné, že Harrymu se podařilo tu chvíli mezi nimi dvěma překazit. Z hradu ještě vybíhal Ron, Hermiona a Ginny, kteří si to samozřejmě nemohli nechat ujít.

,,Co to tady vyvádíte?" zavolala na ně nechápavě Eufemia a přestala drbat Tesáka, jenž se ihned rozeběhl k Harrymu. Povalil jej do sněhu, vrtěl ocasem a olizoval mu tvář. Blaise po nich začal házet sníh, Ron pro změnu házel sněhové koule zase na něj a dívky tomu přihlížely a smály se. Jenže než se nadály, i ony byly vtaženy do sněhové bitvy, a pak už sníh létal na všechny strany a byl slyšet smích i křik dětí a veselý štěkot psa.

,,A teď jdeme na Blaise!" vykřikla Ginny a začala po čokoládovém zmijozelovi házet sněhové koule. Ostatní ji ihned napodobili a Blaise si rukama kryl hlavu. Když mu sníh sklouzl za krk, zaječel a začal se podivně kroutit. Teď už bylo skutečně jedno, kdo do jaké koleje patří. Teď se všichni bavili a dováděli jako malé děti.

,,To není fér! Proč vždycky já!" stěžoval si Blaise a snažil se vytřepat si sníh zpoza bundy. Pak se sklonil, uplácal kouli a začal se točit dokola. Prudce se rozmáchl a strefil se do jednoho z otevřených oken na hradě.

Všichni ztuhli, vyjekli a pak se začali smát. ,,Jestli to bude McGonagallová, zabije tě!"

Jenže to Minerva McGonagallová nebyla, takové štěstí Blaise neměl. Mnohem radši by byl mrtvý a snášel její nadávky, než aby musel přihlížet tomu, jak se z okna vyklání profesor Lockhart a rozhlíží se. Zřejmě jej vyrušili při odpočinku a zkrášlovací rutině, jelikož byl oblečen jen do světle modrého župánku, na svých zlatých loknách měl natáčky a na obličeji kromě sněhu také zelenou pleťovou masku. Všichni se začali smát ještě víc, a Blaisův radostný chechot se změnil v zoufalé sípání, protože tohle opravdu vidět nepotřeboval a věděl, že to z hlavy jen tak nevyžene.

,,To hodil Blaise, pane profesore!" práskla ho hned škodolibě Ginny a Zabini se na ni nevěřícně podíval. Taková zrada!

Lockhart se na ně na všechny zazubil a pak Blaisovi hravě pohrozil ukazováčkem. ,,To se nedělá, pane Zabini! A pojďte už všichni dovnitř, venku je taková zima!" Otřásl se a více se zahalil do županu. Ještě na ně mávl a zavřel okno.

,,My tu ale nedovádíme v županu," zatrylkoval Blaise, hodil po Ronovi sněhovou kouli a všechno začalo nanovo. Tesák pobíhal šťastně kolem a na jazyk mu padaly sněhové vločky.

,,Pozor, Femie!" vykřikl Theodore, jenž uklouzl na sněhu a svalil se na zem. Eufemia, která se vyhýbala letícím koulím, zakopla o jeho nohy a spadla na něj.

,,Ježiši, hrozně se omlouvám!"

Theodore ji zachytil a držel ji kolem pasu. Rozesmál se. ,,My dva na ty společné pády máme nějaké štěstí, ne?"

Eufemia se uchechtla. ,,Už to tak vypadá." Pak se usmála a zahleděla se mu do jeho milých světlých očí. Theodore si ten obrázek vpíjel do paměti. Její zrzavé vlnité vlasy, jak jí spadají kolem obličeje, tváře zčervenalé zimou, oříškové oči plné čiré radosti a pootevřené růžové rtíky. Oplatil jí úsměv. Oba dva cítili, jak jim splašeně tlučou srdce, a Theo měl nutkavou potřebu si tu dívku přitáhnout k sobě ještě blíž a políbit ji.

Náhle se u nich objevil Tesák a se štěkotem se na ně vrhnul. Kňučel, vrtěl ocasem a dorážel na ně tlapkami. Theo a Eufemia si vyměnili pobavený pohled a hlasitě se rozesmáli.

•••

* *povzdech* samozřejmě, že zase Willda.