✨ Utrpení zamilovaných ✨

První prosincový výlet do Prasinek toho roku připadl na neděli. Bílá pokrývka zahalila bradavické pozemky do měkkého sněhu a nejmenší studenti - a samozřejmě Blaise - se nemohli dočkat, až si v něm zadovádí. Do Prasinek mohli vyrazit studenti od třetího roku výš, pokud měli potvrzené povolení od svých rodičů nebo poručníků. A protože byl Kouzelný zimní ples povolen pro čtvrté ročníky a starší studenty, všichni už se těšili, až si do kouzelnické vesnice udělají výlet a nakoupí všechno potřebné pro tento, skutečně kouzelný, večer.

,,Já do Prasinek v žádném případě nejdu," stál si za svým rozhodně Draco, když jej toho rána Blaise a Theodore přemlouvali, aby se do vesnice vydal s nimi. Tentokrát nehodlal ustoupit tak lehce jako toho večera, když měli na programu pitomou Stezku odvahy, jíž studenti začali nyní posměšně nazývat jako Kouzelná stezka. Všechny vlastně udivovalo, proč to Lockhart takhle nepojmenoval už předtím, když měl očividně pro to kouzelné slovo slabost.

,,Ale Draco, musíme se přece připravit na ten kouzelný večer!" žadonil u něj Blaise, jenž si ze všeho zase dělal legraci. Lockhart v pátek pochodoval po Bradavicích v karmínově rudém hábitu, a včera si na sebe vzal otřesný mátově zelený kostýmek. Zabini halekal, že si z něj udělá čaj, ale vykřikoval to pouze v případě, že nebyl Zlatoslav nikde na blízku, poněvadž by bylo dosti pravděpodobné, že ho vezme za slovo, objedná si u bradavických skřítků obrovský kotel plný horké vody, do níž se uloží a vyzve Blaise, ať si z něj tedy udělá mátový odvar. Už jen z té představy nahého Davida - tedy pardon, Lockharta - Blaisovi nebylo úplně volně. ,,Nakoupíme si třpytky a šaty a šminky a laky na nehty a uděláme si večer pedikúru a manikúru a hodíme se do parády."

Malfoy ho zpražil pohledem a vypadal, jako kdyby jej chtěl chladnokrevně zavraždit. Blaise se na něj jen zazubil. ,,Co jsi, holka?" zavrčel na něj a kapesníkem si utřel červený nos. Tvrdil, že v tom lese chytil strašnou rýmu, tudíž už prakticky ležel na smrtelné posteli a málem vyžadoval sluhu, jenž by za něj psal úkoly a nosil mu horký čaj a jídlo až do postele.

,,Nemusím být holka, abych si mohl lakovat nehty, ne?" podotkl Blaise poklidně a několika loky vyprázdnil zbytek svého hrnku s kávou. ,,To nemusí dělat jen holky. A pokud ti to vadí, tak to nekomentuj. A jestli ti to vadí tak hrozně moc, tak musíš jít s námi do Prasinek, jinak tě Theodore spoutá a já ti ty nehty vlastnoručně nalakuju."

Draco kýchl a hlasitě se vysmrkal. ,,To je přece vydírání. Vidíš, že mi není dobře, ne?"

,,Musíš se nad to povznést. Většina nemocí začíná v hlavě, víš," podotkl chytře a poklepal si ukazováčkem na čelo. Theodore se za svými novinami uchechtl. ,,A čemu ty se tam směješ?"

,,Upřímně? Tobě," utrousil Theo pobaveně a vykoukl na ně. ,,Od tebe to sedí, víš, Blaisi. Už si nepamatuješ, jak jsi byl jednou nemocný a povídal jsi, že už cítíš, jak k tobě zubatá natahuje ruku? Chtěl jsi, abychom tě radši odvedli na porážku a skončili to, než abys tu bolest musel dál snášet. Divím se, že jsi třeba ještě neřehtal jako kůň v posledním tažení."

Blaise přezíravě mávl rukou. ,,Tehdy jsem byl úplně jiný člověk. Teď jsem vyrostl a zmoudřel. Navíc, vážně mi nebylo moc dobře. Měl jsem vysoký horečky a blouznil jsem. Takže máš pravdu, je to podivný, že jsem si nehrál na koně."

,,Ty by sis dokázal hrát na koně, i kdybys nebyl nemocnej," zahuhlal Draco a napil se bylinkového čaje, který pro něj Theodore objednal speciálně u skřítků v kuchyni. Způsob, jak se tam dostat, mu prozradila Eufemia, tudíž to pro něj nyní nebylo nic těžkého. Draco se znechuceně zašklebil a odstrčil od sebe poloprázdný hrnek. ,,To je hnusný."

Theodore k němu hrnek nekompromisně přistrčil zpátky. ,,Je to možná hnusný, ale pomůže ti to. Je ti zle, ne? Tak to musíš pít, pokud nechceš ležet až do Vánoc v posteli."

,,Chceš do toho medík?" zacukroval na něj Blaise.

Blonďák na něj vrhl zamračený pohled a posměšně zopakoval to, co právě říkal. Zabini ho strčil do ramene. ,,A co ty se v tom tak vyznáš, Theodore? Jseš snad lékouzelník, nebo co?"

K jejich překvapení se Theo mírně začervenal. ,,No, vlastně jsem přemýšlel, že bych mohl dál studovat léčitelství."

,,No ale to je skvělý!" zaradoval se Blaise a bouchl dlaněmi do stolu, až talíře a hrnky zařinčely. ,,Budeš mě léčit zadarmo!"

,,Myslel jsem, že jsi říkal, že všechny nemoci začínají v hlavě. Vyznělo to tak, že hodláš být zdravý jako rybička," popíchl ho Nott, ale čokoládový zmijozel ho vůbec nevnímal. Od nebelvírského stolu se právě zvedla půvabná zrzka a zasmála se čemusi, co řekli její přátelé. Blaise toužebně vydechl a bylo skutečně s podivem, že se mu místo očí neobjevila srdíčka.

,,No není dokonalá?" podotkl zasněně a s výrazem nábožné úcty sledoval, jak odchází z Velké síně. Zrzavé vlasy se jí vlnily do pasu a přiléhavé tričko a úzké džíny dokonale kopírovaly její křivky, na nichž mohl Blaise samozřejmě oči nechat.

,,Já to komentovat nebudu," bručel Draco a rýpal do čokoládového koláčku. Theodore ho s lítostivým úsměvem pozoroval. Tušil, že blonďákovi, byť by to nahlas rozhodně nepřiznal, chybí někdo, s kým by mohl trávit čas a třeba se do dotyčného i zamilovat. Theo trávil nyní spoustu času s Eufemiou a Blaise nadbíhal Ginny. Ale Draco... ten nikomu nevěnoval ani pohled, přestože vnitřně toužil po tom taky někoho mít.

,,Tak fajn," rozhodl Blaise a zněl při tom, jako kdyby se jim chystal sdělit důležitý plán, který zachrání celé lidstvo před zkázou, nebo tak něco. ,,My dneska prostě půjdem do Prasinek, a nechci slyšet žádný námitky. Půjdeme tam, protože tam jdou holky, a i když si nic nekoupíme, aspoň se můžeme kochat našimi pěknými bradavickými děvčaty. Theodore samozřejmě bude věrný Eufemii, tudíž mu přes oči zavážeme šátek, ale Draco se potřebuje rozptýlit a já jsem starý mládenec, takže si trochu zábavy taky můžu užít."

,,Já nikam nechci," zakňoural znovu Draco, ale to už mu Blaise vsunul ruku pod loket a vytáhl ho na nohy. ,,Já tě fakt nesnáším, Zabini."

•••

Do Prasinek se vypravily i naše dvě mrzimorské hrdinky, Eufemia a Gwendolyn, byť ještě ani jedna z nich neměla partnery. Ale to jim nevadilo; i kdyby je nikdo nepozval, byly odhodlané si ples užít spolu samy dvě i se svými přáteli.

,,Ještě jsi mi ani nepověděla, jestli něco neproběhlo mezi tebou a Theodorem," ozvala se Gwen, když společně kráčeli cestičkou k vesnici a čerstvě napadaný sníh jim křupal pod nohama.

Eufemia se začervenala a zabořila nos do své mrzimorské šály. Tmavovláska se tomu musela zasmát. ,,Nic neproběhlo. Co by mělo proběhnout? Jsme jen přátelé." Jakékoliv zapírání ale bylo naprosto marné. Gwen ji prohlédla, a už jen z toho, jak se červenala, bylo naprosto patrné, že se jí sedmnáctiletý zmijozel líbí. A co tak vypozorovala, líbí se i ona jemu, což bylo ještě lepší.

,,Mě neoblafneš," prohlásila a škádlivě na ni vyplázla jazyk. ,,Vždyť vidím, jak se na tebe kouká. Je v tom až po uši a ty taky. Doufala jsem, že když budete spolu jen sami dva, k něčemu se rozhoupe, ale zřejmě je stejně stydlivý jako ty. Což je roztomilý. Kdo by to byl řekl, viď? Theodore Nott. Ale já ti ho schvaluji. Myslím, že nikoho lepšího nenajdeš."

Femia se neubránila úsměvu. ,,On je vážně skvělý. Když jsem s ním, tak... je mi tak lehko. Rozumíš? Jako by neexistovalo nic, co bych nemohla zvládnout. Ne, když mi on bude stát po boku."

Gwendolyn se culila jako měsíček na hnoji a chytila svou nejlepší kamarádku za ruku. Podívaly se na sebe. ,,U Merlina, Fem. Já jsem za tebe tak hrozně šťastná! Ani nevíš, jak moc ti to přeju. Vy dva musíte být spolu, jasný? Jestli tě Theo nepozve na ples, tak..." Zavrtěla hlavou. Jestli to neudělá, tak ty dva bude muset někam zavřít, aby k tomu došlo. ,,Víš, co uděláme? Vybereme ti ty nejkrásnější šaty a až tě uvidí, spadne mu brada."

,,Ale Gwen, to přece -" chystala se protestovat Eufemia, ve tváři rudá jako rajské jablko. Jenže její kamarádka se jen zasmála a už ji táhla do prvního krámku, kde prodávali a šili společenské oblečení. ,,Gwen, tamhle jde Theo!" sykla na ni cestou, když spatřili zmijozelskou dvojici, jak odchází od Tří košťat.

,,Tak to si musíme pospíšit, aby tě neviděl," zahihňala se a otevřela dveře od obchůdku. Zvonek nad dveřmi zacinkal a obě dvě dívky zmizely uvnitř, kde na ně dýchl teplý vzduch, jenž rozehříval jejich zmrzlé tváře.

,,Tamhle jde Eufemia!" stihl se ještě všimnout Theodore a okamžitě na to upozornil Blaise. Ten se nad ním začal rozněžňovat, jak je roztomilý a že svou milou postřehne úplně vždycky a všude. ,,Půjdeme za nimi? Musíme si přece taky pořídit nějaký pěkný oblek, ne?" snažil se to zaobalit tak, že tam jdou skutečně jen kvůli plesovému oblečení a ne kvůli dívce jeho srdce.

Zabini se uličnicky zazubil. ,,Tohle ale není jediný krám v Prasinkách, kde prodávají společenské obleky, ne? Kdepak, Theo, sem my nepůjdeme. Vím, že ti to rve srdce, ale svou drahou přece nemůžeš vidět v šatech dřív, než si ji -"

,,Blaisi, ples není svatba," skočil mu do řeči pobaveně zmijozel.

,,Ale mohl by být," utrousil sebejistě a pak pokrčil rameny. ,,Prostě tam nepůjdeme. A navíc, ty chceš vážně jít na ples? Vždyť ani nemáš partnerku."

Theodore ukázal oběma rukama na obchod a tvářil se málem zoufale. ,,Právě proto musíme jít dovnitř! Mohl bych ji požádat -"

,,- o ruku!"

,,- jestli se mnou půjde na ples," dodal netrpělivě. ,,A alespoň bychom si sladili naše oblečení a vybrali pro ni šperky a make-up a všechny to holčičí věci a - proč na mě tak divně koukáš?" zeptal se poněkud nervózně a ošil se, když mu Blaise věnoval dlouhý rozněžnělý pohled a uculoval se.

,,Theo, Theo," povzdechl si a tvář mu zdobil široký úsměv. ,,Ty si vážně věříš v tom, že bys malou Potterovou zvládl pozvat na ples? Ty, takovej stydlín? A navíc před její nejlepší kamarádkou? Theo, Theo," rozplýval se nad ním a jemně ho poplácal po hlavě, jako kdyby byl pes.

,,Tak ti teda pěkně děkuju za důvěru," zamumlal poraženě Nott, který věděl, že to, co Blaise říkal, je rozhodně pravda. Ne, on by ji skutečně nedokázal pozvat na ples. A ještě k tomu dívku, která ho má naprosto ve své moci! Pak ho něco napadlo a zvědavě se otočil zpět k čokoládovému zmijozelovi. ,,A nepůjdeme tam, ani kdyby tam byla Ginny?" otázal se naprosto nevinně.

Zabini pevně stiskl rty. Bylo naprosto očividné, že v sobě svádí těžký boj. Ale pak bylo rozhodnuto. Touha po zrzce byla mnohem větší. Chytil Thea za paži a vlekl ho k obchodu. ,,Tak to jdeme!!"

Theodore sice pouze plácl, že by tam Ginny mohla být, protože to skutečně netušil, překvapivě se ale nemýlil. Ginny spolu s Hermionou totiž toho dne také vyrazily do Prasinek, aby si vybraly oblečení na ten nezapomenutelný večer.

,,Hele, kdo je tu. Malý jezevčátka," prohlásila, když spatřila známé tváře vejít dovnitř. Gwen a Eufemia na ni zamávaly a začaly si sundávat vrstvy svého teplého oblečení. ,,Hermiono, je tu Femia s Gwen! Ty nám taky můžou poradit!" zavolala do kabinky, kde si brunetka zkoušela šaty.

,,S čím máme poradit?" ptala se ochotně Gwendolyn, když k nejmladší Weasleyové dorazily. Ginny se rozvalovala v pohodlném křesle a jen ukázala na kabinku se zataženým závěsem.

,,Tak se nám pojď ukázat, Hermiono!" vyzvala ji.

,,Když já... já nevím..." ozvala se tlumená odpověď. Ale i přesto se následně závěs pomalu odhrnul a ven vyšla dívka, o níž by ani jedna z nich na první pohled neřekla, že je to skutečně Hermiona. ,,Tak co na to říkáte?" zeptala se jich opatrně a bylo na ní vidět, jak moc je z toho nervózní se před nimi ukázat. Když nad tím její kamarádky přemýšlely, v šatech ji dosud vlastně nikdy neviděly. Nyní vypadala úplně jinak.

Ginny jí její husté vlasy sepnula do ledabylého drdolu a uvolnila z něj několik pramínků, účes působil hravě a zároveň elegantně, a k volbě střihu šatů se hodil. Měly tenká ramínka, byly modré jako barvínek a lehké jako letní vánek. Kolem pasu měla světle fialový páseček a vzadu splývavý a lehounký bílý závoj. Živůtek měl nejtmavší odstín barvínku a jeho barva postupně bledla, tudíž spodek šatů byl nejsvětlejší. Šaty vypadaly jednoduše, ale v tom byla ta dokonalost. Navíc to vypadalo, že byly dělané přesně pro Hermionu.

,,Ty vypadáš nádherně," vydechla okouzleně Eufemia, která jako první našla ztracený hlas. Ginny se usmívala od ucha k uchu a Gwen spadla brada. ,,Bože můj, ty jsi překrásná!" A hned se jala obdivovat její krásné šaty. Byly skutečně lehounké, hebké na dotek a musely být opravdu příjemné. Hermiona se usmála a nerozhodně se podívala na Ginny.

,,Říkala jsem ti to," podotkla zrzka a vyplázla na ní jazyk. ,,Tyhle jsou dokonalé. Věř mi, až tě v nich Ron uvidí, bude litovat, že tě na rande nepozval už dřív."

,,Ron tě pozval na rande?" vydechla Eufemia překvapeně, ke které se tahle informace ještě nedostala.

Hermiona se lehce začervenala a přikývla. ,,Ano, zeptal se mě, když jsme byli na té Stezce odvahy... a já jsem souhlasila."

Gwen na Femii vrhla sebejistý pohled a malé Potterové bylo hned jasné, že zase myslí na ni a na Theodora.

Když se vrátíme zpět k Theodorovi, jeho plány byly poněkud překaženy. Byli už skoro u dveří salónu, když z druhého obchodu vyšel se širokým úsměvem Zlatoslav Lockhart v hábitu v grapefruitové barvě a broukal si pod nos jakousi melodii. Definitivně se nakazil od Brumbála.

,,No ne, můj oblíbený student!" vykřikl a rozzářil se, když málem vrazil do Blaise Zabiniho. Zmijozel se lekl a začal couvat. ,,Kampak to máte namířeno, pánové? Jdete taky do tohohle skvělého obchůdku? A kdepak jste nechali pana Malfoye?"

,,Je hrozně nemocnej, pane profesore. Museli jsme se vystěhovat z našeho pokoje, abychom to od něj nechytli. Ale vlastně cítím, že na mě možná taky něco leze. Není ti divně, Theodore?" poznamenal a začal si otírat neexistující pot z čela. Nott se zatvářil nechápavě, a tak na něj musel Blaise několikrát mrknout a naznačovat mu to posunky, aby pochopil.

,,Vlastně trochu jo," zamumlal a pak si trochu zakašlal. Ne, pokud někdy napíšu hru, Theodore hlavní roli rozhodně nedostane, řekl si v duchu Blaise. Nemá vůbec žádný herecký nadání. Nechám ho radši stavět kulisy.

,,Radši půjdem, abychom vás taky nenakazili, možná už jsme v posledním tažení," prohlásil Blaise a pomalu se od Lockharta vzdalovali. Ten se zatvářil zklamaně.

,,A já vás zrovna chtěl pozvat na máslový ležák!"

Theo a Blaise začali rychle zdrhat, a úplně přitom zapomněli, že by měli čekat na Draca. Ten totiž momentálně seděl u Tří košťat a psychicky se připravoval na rozhovor s otcem. Už teď mu bylo jasné, že se mu to rozhodně líbit nebude...