✨ Sečtělý Zabini ✨

Eufemia Lily Potterová studovala už čtyři roky v Mrzimoru. Byla to tichá, něžná a laskavá dívenka, která v sobě ještě neprobudila průbojnost své matky Lily Potterové. Nijak ji tedy nepřekvapilo, když ten tmavovlasý mladík vykřikl překvapením, když zjistil, že má slavný Harry Potter sestru.

Harrymu nikdy nezáviděla, že je středem pozornosti. Ona sama byla radši, když na ni nebyly upírány cizí pohledy, nikdo si nešeptal, nikdo na ni neukazoval prstem. Bylo skutečně jen velmi málo lidí, kteří věděli, že je Harryho sestra - a dosud ji překvapovalo, že se to nerozneslo po celé škole. Jen při Zařazování tomu lidi věnovali pozornost, když ale zjistili, že je naprosto jiná než Harry, a že je navíc jen z Mrzimoru, přestali se o ni zajímat a nejspíš někteří i zapomněli, že má slavný Harry Potter sestru.

Nebylo divu, že na něj upírali pozornost. Měl přece geny svého otce, a proto se už v prvním ročníku stal nebelvírským chytačem, byť to bylo něco nevídaného. To ho tehdy opravdu proslavilo, a když navíc prokázal, že je skutečně velice dobrý a schopný, nějakou dobu se v bradavických chodbách nemluvilo o ničem jiném. A jako správný syn Poberty samozřejmě lítal z problému do problému.

,,Jak to, že jsi jeho sestra?! Harry Potter přece nemá sestru!" To se u stolu nebelvírů zase objevil Blaise a mocně gestikuloval rukama. Eufemia, na níž se upíralo mnoho očí ve Velké síni, mírně sklopila pohled a začervenala se. ,,Jak je to možný? Kdyby měl Potter sestru, přece bych to věděl! Vždyť o něm Draco ví první poslední!"

,,Tak tohle zřejmě byla věc, na kterou nepřišel. Mnoho lidí neví, že mám o tři roky mladší - a samozřejmě nejúžasnější - sestru," prohodil Harry a široce se na Femii usmál.

,,Ještě že Draco nemá sestru. Nebo bratra, promiň, nemám tušení, jaké jsi orientace," dodal rychle Blaise směrem k Eufemii. ,,To bychom jinak museli dát dvě rande naslepo. No co koukáš, Pottere? Přece ty s Dracem a tvá sestra s potencionálním Dracovým sourozenečkem. A váš otec by alespoň nemusel trpět dvakrát, kdybyste mu oba řekli, že randíte s Malfoyem. Nebo Malfoykou, promiň, nemám tušení, jaké jsi orientace," zopakoval znovu a nenápadně tak dával najevo, že chce zjistit odpověď na svou otázku. Potom přejel Eufemii pohledem a spiklenecky se naklonil k Harrymu. ,,Bisexuální," zašeptal mu a ukázal mu zdvižený palec. Harry ho praštil do ruky. ,,Dobře, už jsem zticha. Zatraceně, proč Draco nemá sourozence? Asi si budu muset s Luciusem a Narcissou vážně pohovořit," zabrblal si od sebe, než zase odešel od nebelvírského stolu.

,,To budou mít určitě radost," podotkl sarkasticky Ron a podal Femii talíř s perníkem. ,,Nic si z něj nedělej, on je trochu idiot. Musel svojí mámě hodněkrát spadnout na zem, protože jinak nevím, co jinýho by zapříčinilo tohle."

,,Já tě furt slyším, Weasleyi!" zakřičel Blaise, který měl u nebelvírského stolu stále svoje ucho. Tedy - Ultradlouhé ucho.

,,Zatraceně!" ulevil si Ron, popadl provázek a přetrhl ho. ,,Měl bych si s Fredem a Georgem promluvit, komu ty svoje kejkle prodávají."

,,Nefunguje to," všiml si Blaise u zmijozelského stolu, když zjistil, že už zřetelně neslyší Weasleyho ani ostatní. Zamračeně se podíval směrem k nim a křikl: ,,Dlužíš mi devět galeonů, Weasley!"

,,Víš, že je odposlouchávání neslušné?" zeptal se ho naprosto klidně Theodore a nalil si do hrnku zelený čaj.

Blaise na něj vrhl rychlý pohled. ,,Kdo jsi, abys mi říkal, co je slušný a neslušný? A vůbec! Co děláš ve Zmijozelu! Tady jsou přece samý zlouni!" vykřikl nahlas, aby ho všichni slyšeli, a nasadil svůj výhružný pohled, který - buďme upřímní - vůbec výhružný nebyl.

Theodore se zasmál a než odpověděl, zlehka si usrkl ze svého oblíbeného nápoje. ,,Blaisi, víš, že tímhle ty nesmysly jenom podporuješ? Měli bychom se naopak snažit zabraňovat těmto předsudkům a spíše vyzdvihnout naše přednosti - jsme ambiciózní, ctižádostiví, dokážeme jít za tím, co opravdu chceme, a taky držíme pospolu."

,,Theodore přestaň," okřikl ho Blaise a vytáhl kapesník, jako že si utírá neexistující slzy. ,,Přestaň, nebo mě rozbrečíš úplně. Ty jsi mě tak dojal. Proč jsi takovej? A tak chytrej? Vypadni!" zakňoural a Theodore se zatvářil pobaveně.

,,Nech toho, ty komiku. Hele, koukni, kdo ti támhle jde," prohodil Theo a ukázal prstem ke dveřím, kde stál poněkud nerozhodně bledý Draco a povýšeným pohledem bloudil po Velké síni. Jak rozradostněný Blaise trefně poznamenal, nejspíš hledal Pottera - jenže v ten okamžik si nikdo nebyl jistý, jestli je to vlastně dobře, nebo špatně.

Celá Velká síň ztichla a čekala, co se bude dít. Od včerejška po Bradavicích kolovaly nejrůznější drby - jako že například Lucius Malfoy poskytnul Dennímu Věštci šílené peníze, jen aby ten skandál ututlali, a bohužel mu nezbylo na Dracovu honosnou svatbu. Někdo také vypustil do oběhu, že když už jsme u té svatby, Draco a Harry už rozhodně měli předmanželský sex - čímž rozplakali své věrné obdivovatelky, které po celou dobu jejich studia doufaly, že si jich jejich miláčci všimnou - a taky že si u Lockhartova osobního malíře nechali namalovat svatební portrét. Draco Malfoy už dle všeho Pottera požádal o ruku, jelikož už na sobě neměl prsten s malfoyovským erbem - ale tuto skutečnost vyvrátila další teorie, totiž že Lucius svého teplého syna vydědil a Draco už nemá právo chlubit se prstenem, jenž se u Malfoyových předává z generace na generaci.

Jestli napjatí studenti snad čekali, že si Potter a Malfoy vyběhnou vstříc, jako to bývá popisováno ve všech romantických knihách, padnou si kolem krku a vtisknou si vášnivý polibek, k jejich zklamání se to nestalo. Draco se sebejistým krokem vydal ke zmijozelskému stolu a ani nenásledovalo jeho obvyklé ,,Potter,", které štěkal na všechny strany, kdykoliv jen zahlédl čupřinu Harryho vlasů.

,,On žije," vydechl Blaise, jako kdyby Draca snad neviděl celých deset let. ,,Neotrávil se, ani si neproklál srdce mečem!"

,,Neproklál? Jsi snad z dvanáctého století?" zavrčel na něj Draco a posadil se k nim. Theodore ho sledoval s povytaženým obočím a zřejmě na něm hledal nějaké stopy po šílenství, přestože se v noci nepotácel bradavickými chodbami jako nešťastný Hamlet.

,,Blaise si včera dlouho do noci četl Romea a Julii, aby zjistil, jaká je podobnost mezi nimi a vámi s Potterem," informoval ho Theo. Draco Blaisovi věnoval nevěřícný pohled. ,,Zjevně zjistil, že podobnost je skutečně velmi, velmi velká. Dva nepřátelské rody, zakázaná láska... Až z toho brečel."

,,Vzteky!" hájil se hned Blaise. ,,Brečel jsem nad absurditou a debilitou toho příběhu, respektive nad debilitou Romblbečka a šílenou naivitou Julie. Ona ho zná tři dny a hned si ho chce vzít!"

,,Já si Pottera brát nehodlám," odsekl Draco a trochu agresivně nabodl kus slaniny na vidličku. Zabini si z něj ale nic nedělal.

,,No jistě, to říkáš teď. Všichni ale víme, jak tyhle řeči vždycky dopadnou. Vždyť víš, co se povídá: mezi láskou a nenávistí je jen velmi tenká hranice -"

,,Víš, mezi čím je ještě velmi tenká hranice? Mezi mou vidličkou a tvým okem," štěkl na něj Draco a Blaise si od něj okamžitě odsedl o kus dál.

,,Chtěl jsem ti říct, aby ses podíval k učitelskému stolu, ale když vidím, jakou máš náladu, radši se dívej jenom do svého talíře," doporučil mu trochu opatrně. ,,Asi jsi nevstal pravou nohou, tak my se s Theodorem radši vzdálíme a necháme tě o samotě. A když ty můžeš líbat Pottera, tak já půjdu sbalit tu nebelvírskou zrzku," rozhodl se sebejistě a zvedl se od stolu. Tím, co řekl, naprosto zbavilo Theodora slov, a Draco na tom byl dosti podobně.

,,Kterou zrzku máš na mysli?" zeptal se trochu opatrně Theo.

,,No přece Weasleyovou! Nebudu přece balit Potterovic holku, ta je pro Malfoye," odvětil a zaťukal si prstem na čelo.

,,Jakou Potterovic holku? Potterovi nemaj žádnou holku, a ta už vůbec není pro mě! Přestaň mě furt nějak spojovat s Potterovýma!" Draco div nevyskočil ze židle.

Blaise zvedl ruce, jako by se ho tím snažil uklidnit. ,,Neboj se, ty si necháš Pottera. Mladá Potterová je pro tvého sourozence. A jo, on má vážně sestru. Taky jsem to do dneška nevěděl," přikývl Blaise, když viděl Dracův nevěřícný výraz, a pak se rozešel pryč.

,,Pro jakého sourozence, sakra?" vydechl Malfoy a vložil si tvář do dlaní.

•••

,,Co si o sobě ten Zabini myslí?" vydechl frustrovaně Ron, když ráno vstoupili do Velké síně a našli mladého zmijozela, jak sedí u nebelvírského stolu a je zabrán do nějaké knihy, což pětici přátel dosti překvapilo.

,,Nech ho, vždyť ti nic nedělá," bránila ho Hermiona. ,,A vždyť je to přece hezké, že spolu vycházíme. O to se všichni učitelé snaží už odjakživa, spřátelit všechny koleje dohromady. Jenže právě tyhle vaše hloupé sporty jako famfrpál tomu moc nepomáhají," dodala trochu nahněvaně.

Když Ginny viděla, jak se její bratr nadechuje, aby na ni zareagoval a něco jí hezky od plic řekl, raději se do toho rychle vložila. ,,Famfrpál není hloupý, Hermiono, a nás ten sport baví, tak to nech. Pojďme si sednout k Zabinimu, mám hlad jako vlk," dodala zvesela a jako první se posadila k jejich kolejnímu stolu. Všichni ostatní ji záhy napodobili a trochu váhavě pozdravili Zabiniho. Jen Ron se nějakou chvíli zdráhal, ale hlad nakonec zvítězil.

,,Co to čteš?" zeptala se se zájmem Hermiona a Ronald přimhouřil oči, protože se mu přestávalo líbit, jak spolu ti dva vycházejí. A Zabini navíc četl, čímž v Hermioniných očích rozhodně stoupl, a z toho Ron nebyl příliš nadšený.

,,Hamleta," informoval ji a zvedl oči od knihy. ,,Theodore mi ji včera doporučil, že by se mi to mohlo líbit víc než Romblbeček, tak jsem rovnou zašel za Pinceovou, abych zjistil, zda ji tu má. No a jak vidíš, měla. Je to lepší než Romblbo, ale nejsem z toho zatím odvařenej. Už probodl toho slídivýho vlezdoprdelku. To se mi líbilo. A taky se mi líbí ta umělecká duše v Hamletovi. Víš? Jak předstírá, že je šílený a má vidiny," řekl jí Blaise zasněně. ,,Vsadím se, že do konce knihy umřou ještě minimálně tři lidi. Ha! Slyšelas, jaký rým vyplodil můj hlas?"

,,Jestli začneš mluvit v rýmech, seženu si ten meč a probodnu tě jím," přísahal mu Ron a Eufemia s Harrym se na sebe uculili.

,,Říká se mluvit ve verších," poučila zrzka Hermiona, ale on jen protočil oči.

,,Nevěděla jsem, že jsi takový sečtělý, Zabini," poznamenala Ginny a zaujatě na něj pohlédla.

Blaise se na ni lišácky zazubil a mrkl. ,,Nevíš toho o mně spoustu, na to vem jed, Weasleyová. Tedy, ne. Jed raději neber. Pak bych si musel proklát srdce mečem."

,,Proč sedíš vůbec u nebelvírského stolu, Zabini? A kde máš Notta s Malfoyem?" zajímal se Harry, a nebyl jediný, komu to bylo divné.

,,Já jsem věděl, že se na svého kocourka zeptáš," culil se vševědoucně Blaise a zaklapl knížku, když se konverzace trochu rozproudila. ,,Theo píše dopis matce a Draco si plácá bělidlo na vlasy. A myslím, že je v pokoji sám. Úplně sám. Můžeš mu jít pomoct, jestli chceš," doporučil mu spiklenecky a pak pohledem sklouzl na Eufemii. ,,No vážně. Dracovi by se pomoc určitě hodila. Barvila sis sama někdy vlasy? Je to hrozně náročný - a co když pak vynecháš nějaký pramínek? Ale dozadu si prostě nevidíš -"

,,Je mi možná čtrnáct, ale nejsem úplně hloupá, vím, co jsi tím myslel," přerušila ho Femie a Blaise se ušklíbl.

,,Takže nepotřebuješ přednášku o včeličkách a kytičkách? Je to ale úplně jednoduché - prostě dáš klukovi - teda včeličce - svou květinku a -"

,,Zabini, dost," procedil Harry skrz zuby a Ginny s Ronem se mohli potrhat smíchy. Femie trochu zčervenala a Hermiona nevěděla, jestli je má pokárat, nebo se smát s nimi. Vyřešil to za ni Lockhart, který jim halasně popřál dobré ráno a postavil se ke stupínku, což znamenalo, že bude mít zase nějaký projev.

,,Co to na sobě má, ten žabák?" vydechl nevěřícně Blaise a znechuceně sledoval jeho fosforově zelený hábit, který všechny naprosto oslepoval.

,,Asi taťkovi napíšu, ať mi pošle takový ty mudlovský brejle na svařování," poznamenal Ron a Ginny mu přitakávala, že to je dobrý nápad. Protože tohle byl teprve třetí den a Lockhart se vytasil s takovouhle příšerností.

,,Dnes máme třetího prosince, což znamená, že za jednadvacet dní tu máme Kouzelný zimní ples! A jistě nejsem jediný, kdo se na něj opravdu nehorázně těší!" zahlaholil Lockhart a nadšeně se zazubil. Tentokrát nadšení opětovalo jen několik málo studentů, protože většina z nich byla tou barvou nejspíše tak oslepena, že jim při tom pohledu hořely všechny mozkové buňky. ,,A abychom si to nekonečné čekání zkrátili, rozhodl jsem se, že pro vás jistě nebude na škodu, když absolvujete hodiny tance! Lekce budou dostupné pro všechny studenty od čtvrtých ročníků, protože vy mladší jste přece jenom ještě takoví zajíčci," culil se na ně jako měsíček na hnoji. ,,Ach, tanec! To je něco tak nádherného a elegantního! Ne že bych se chtěl chlubit, ale jsem opravdu velice dobrý tanečník, a proto mi profesor Brumbál povolil vést všechny vaše hodiny. A protože bych to sám nezvládl, vybral jsem si za svou kolegyni profesorku McGonagallovou, která má v tanci bohaté zkušenosti!"

McGonagallová nevypadala, že by tím byla kdovíjak potěšená. Spíš se zdálo, jako by si v hlavě spřádala plány, jak se Lockharta rychle a efektivně zbavit.

Blaise si s nebelvíry vyměnil pobavený pohled. ,,Proti Minervě nemá Lockhy žádnou šanci. McKoťátko tuhle bitvu vyhraje na plný čáře."