✨ Lov na děvčata aneb bradavický maraton ✨

,,Tak jak včera dopadl hon na dámu tvého srdce?" vyptával se Blaise, když po dlouhém vyučování konečně došli na oběd. Posadili se s Theodorem ke zmijozelskému stolu a Zabini okamžitě hodil očima ke stolu lvů, jestli tam náhodou nesedí jeho oblíbená zrzka.

Theodore si něco zamumlal pod nos a začal si na talíř nakládat opečené brambory. ,,Dost bídně," přiznal se mu schlíple, a byť věděl, že se mu Blaise posmívat nebude, i tak pro něj bylo těžké přiznat porážku. ,,Možná bych se k tomu odhodlal, kdybyste se tam neobjevili vy."

Blaise pokrčil rameny. ,,Hele, za to já nemůžu, za to může přehnaně ochranářskej Harold. Já jsem se mu v tom snažil zabránit, abyste vy dva měli alespoň chvilku soukromí. Budeš muset vyčkat na další příležitost. Máme ještě týden," řekl mu soucitně a poplácal ho po ruce.

,,No jo, týden," podotkl nešťastně Theo a věnoval svému kamarádovi zoufalý pohled. ,,Blaisi, ty jsi měl asi pravdu. Já to nedokážu. Proč by o mě stála? Zrovna o mě. Vždyť nejsem nijak zajímavý, nejsem vtipný jako ty, pohledný jako Draco, nejsem ani odvážnej nebelvír, inteligentní havraspár nebo laskavý, loajální a milý mrzimor jako je ona. Jsem ze Zmijozelu. Nikdy pro ni nebudu dostatečně dobrý. Nesahám jí ani po kotníky. Proč by si začínala zrovna se mnou? Je tu tolik lepších kluků, kteří jí budou stačit, a dají jí to, co si zaslouží. A ještě mnohem víc," svěřil se mu ve slabé chvilce. Nebylo to poprvé, co se cítil takto méněcenný. Co je na Theodoru Nottovi zajímavého? Proč by se zrovna s ním chtěl někdo sbližovat?

Blaise se na něj zamračil. ,,Theodore, tohle neříkej. Už nikdy nic takovýho neříkej. Jseš výjimečnej, chápeš to? Jsi skvělej kluk. Svým přátelům se snažíš vždycky pomoct, vyslechnout je, poradit jim. Kdykoliv mě něco trápí, jdu za tebou. Rozkrájel by ses pro nás. Jseš loajální a máš srdce na správným místě. A že nejseš inteligentní? Děláš si ze mě humra? Většího šprťáka - teda kromě Grangerový - neznám! Jseš dobrej kluk, tak o sobě přestaň pochybovat. Nesnižuj svoji hodnotu, Theo. Jseš důležitej, my tě máme rádi a malá Potterová tě má taky ráda, jen je stejně stydlivá jako ty. Ale na tom zapracujeme, jasný?" ujišťoval ho a zadíval se mu hluboce do očí.

Theodore se maličko usmál, ale přesto se z jeho tváře daly vyčíst určité pochybnosti. Pomalu zavrtěl hlavou. ,,Díky, Blaisi, tohohle si opravdu moc vážím. Ale... ale když já nevím. Eufemia si zaslouží skvělého kluka, kterej pro ni udělá první poslední a bude pro ni dostatečně dobrý -"

,,To jsi ty," skočil mu do řeči sebejistě Blaise. ,,Ty bys udělal všechno, jen abys ji viděl šťastnou. Tak toho nechej, Theodore."

,,Má na výběr z tolika jinejch, mnohem lepších kluků, kteří navíc nejsou ze Zmijozelu -"

,,Ale ona chce tebe," ozval se vedle něj dívčí hlas a když se ohlédl, zjistil, že si k nim sedá Gwendolyn Jonesová. Věnovala mu hřejivý úsměv. ,,Věř mi to, Theo. Nemluví o nikom jiném než o tobě. Má tě hrozně ráda, tak nepochybuj o sobě a ani o tom, že bys pro ni snad nebyl dobrý. Ona chce tebe."

,,Vidíš, já jsem ti to říkal!" zvolal rozjařeně Blaise a udeřil pěstí do stolu. Oči mu radostí zářily. ,,To je skvělý, Theo! Vidíš? Oba jste jen stydliví, i když je na vás jasně vidět, že netoužíte po ničem jiném, než po tom být konečně spolu! Nějak zařídíme, abyste byli taky nějakou chvíli jen sami dva, a pak budeš mít příležitost se jí konečně zeptat! A teď se usměj, ty ťuňťo!" Theo by se usmál, i kdyby ho k tomu Blaise nenutil. Nemohl si nějak pomoct. Zabini se zazubil, naklonil se přes stůl a štípl ho do tváře. ,,No vidíš, tak se mi líbíš! Tak, a protože i já musím bojovat o dámu svého srdce, je načase se vydat na dnešní lov!"

Gwen se trochu zděšeně podívala na Thea, jenž už si v duchu maloval jasnou budoucnost. ,,Na lov? On chce požádat nějakou dívku o to, jestli bude jeho partnerka na plese, a nazývá to lovem? Co jsme, nějaká štvaná zvěř?"

,,To má z těch jeho knih," ujistil ji Theodore rychle. ,,Jinak ženské pohlaví bezmezně obdivuje a chová k němu náležitou úctu a respekt."

Zatímco se Gwen a Theo pustili do snídaně, Blaise sebevědomými kroky - a s prázdným žaludkem - mířil na svůj lov. Cíl jeho výpravy: ulovit Ginny Weasleyovou, dámu jeho srdce, a přesvědčit ji, že jedině on ji může učinit tou nejšťastnější bytostí pod slunce. A jelikož Blaise uměl být přesvědčivý, byl si jistý, že vítězství má v kapse, Ginny mu padne kolem krku a bude jen a jen jeho, přičemž ho bude svorně ujišťovat, že jej vlastně milovala už dlouhá léta. Ach, to byla ale nádherná představa!

Najednou spatřil Hermionu, která v náruči vláčela několik tlustých knih, a v hlavě se mu rozsvítilo. Kde je Hermiona, tam bude i Ginny. Někde blízko.

,,Hej, Grangerová!" zavolal na ni, rychle změnil směr a obloukem k ní doběhl. Pohlédla na něj a obočí jí tázavě vystřelilo vzhůru, protože už jen Blaisův úšklebek jí napovídal, že má ten šašek něco v plánu. ,,Dneska jsem na lektvarech dočetl Darcyho."

To Hermiona samozřejmě věděla. Dokonce kvůli tomu uronil i pár slz, což se neobešlo bez povšimnutí, a dokonce i Snape se ho přišel zeptat, zda náhodou netrpí alergickou reakcí na chlupy Dlaždičouna.

,,Rozhodl jsem se, že budu Darcy. A nevzdám se," pověděl jí a hrdě vypnul hruď. To mu Grangerová samozřejmě schválila. ,,Musím najít zrzku. Nevíš, kde je?"

,,Teď jim končily Kouzelné formule, možná bude ještě u Kratiknota," prozradila mu a pak se usmála. ,,A, Blaisi... hodně štěstí!"

Zabini se na ni zazubil, ukázal zdvižený palec a odkvapčil pryč. Hermiona nad ním pobaveně pokroutila hlavou a zamířila do Velké síně.

,,Kde jsi nechal Rona?" zeptala se Harryho, jenž u nebelvírského stolu seděl dál od ostatních a působil jako opuštěné štěně.

,,Rozhodl se jít hledat Ginny, protože mu bylo divné, že tu není ani ona, ani Blaise," odpověděl jí Harry a naházel si do úst zbytek hranolek. Hermiona ztuhla a z rukou jí vypadly všechny knihy. ,,No Hermiono, tohle se přece nedělá!" zasmál se Harry, který si užíval, že teď může kvůli knihám popíchnout on Hermionu.

,,Cože šel?" vydechla. ,,Bože, Harry, proč jsi mu v tom nezabránil?!"

Zamračil se a odložil vidličku. ,,Copak já za to můžu? Nebudu Ronovi přece v něčem bránit, ne? A jak já mám vědět, že si Blaise s Ginny dávaj tajný schůzky někde v přístěnku? Mně je to úplně jedno."

,,Ty jsi úplně stejný jako on! Taky podobně citlivý jako pařez a nemáte v sobě ani špetku taktu! Já vím, že musíte plnit úlohu starších bratrů, ale dejte těm holkám taky trochu volnosti!" spílala mu rozčileně, nechala knihy ležet na stole a vyběhla zase ven, aby našla Rona a pokusila se mu zabránit v tom, aby vyrušil Blaise a Ginny. Harry se zamračil, zvedl se a energicky se vydal za ní.

,,JÁ TĚ ZABIJU, ZABINI!" křik Rona Weasleyho se nesl chodbami bradavického hradu. Hermiona strnula, vrhla na Harryho rychlý pohled a utíkala dál tím směrem, odkud přicházel Ronův jekot. ,,KDO TI DOVOLIL OCHMATÁVAT MOU SESTRU!?"

,,TVOJE MÁMA!" křičel na něj Blaise a jelikož měl dlouhé nohy, měl před zuřivým Ronaldem relativně slušný náskok. ,,TVOJE MÁMA MI TO DOVOLILA, LASIČKO!"

,,JÁ TĚ ZABIJU!"

,,Pro Merlina, co se to tady děje!" vyjekla Hermiona, když dospěla do patra, v němž probíhala divoká honička. Grangerová vykřikla - v první chvíli se obávala, že Ron snad drží meč a chce jím Blaise probodnout - pardon, proklát. Ale naštěstí to bylo jen koště na famfrpál, jímž máchal nad hlavou a snažil se jím zmijozela zasáhnout. ,,Můžete se uklidnit a nechat toho?!" zvýšila na ně hlas.

,,Já bych rád, ale když zastavím, on mě zmlátí!" odsekl jí Blaise. Bylo zajímavé, že nebyl skoro vůbec udýchaný. Ginny se smála a zároveň na svého partnera na ples fascinovaně hleděla. Nakonec souhlasila, že bude jeho partnerka, a právě v tom okamžiku je objevil Ron, který tak trochu ztratil nervy.

,,Rone, nech ho být! Zastav se, oba se uklidněte a vyříkejte si to!"

,,Já mu už nemám co říct, já ho chci jen zabít za to, že jede po mojí sestře!"

,,A čím? Vlakem? Promiň, ale kdybych po ní jel, asi by z ní byla placka a ne kus pěkný ženský -"

,,Zabini, drž hubu!"

,,Tak a dost! Immobulus!" vykřikla Hermiona a oba dva mladíky její kouzlo zasáhlo. Rázem přestali utíkat a vše jako by se najednou zklidnilo. Ron se tvářil vyčítavě a Blaise vypadal, jako by přemýšlel, zda je za to rád, nebo zda by v maratonu klidně i nadále pokračoval. ,,Cožpak se takhle chovají dospělí lidé? Rone, ty se laskavě uklidni a smiř se s tím, že Ginny randí! A Blaisi, ty ho přestaň provokovat! Oba dva se chováte jako malé děti a děláte si naschvály! Až to kouzlo zruším, budete oba dva v klidu a jeden druhému se omluvíte, jasné?!" Z Hermiony šel nyní opravdu respekt.

,,Ale co to vidím, slečno Grangerová! Cožpak jste zapomněla, že na chodbách je zakázáno používat kouzla? Ale jak tak vidím, nejspíš jste to udělala pro dobrou věc, viďte?" zahlaholil Lockhart, jenž tanečním krokem právě přicházel k nim. Se smíchem si prohlédl Blaise i Rona a položil Hermioně ruku na rameno. Harry si znechuceně prohlížel jeho lososově oranžový hábit. ,,Nu, zůstane to raději mezi námi, slečno Grangerová." A vzápětí se stal div divoucí, protože Lockhart jedním mávnutím hůlky zrušil její kouzlo a tentokrát vybral to správné, tudíž nikdo nepřišel k žádné další újmě na zdraví. Lockhart měl ve zvyku si kouzla plést a často z toho vznikaly při jeho hodinách vtipné situace.

Jako první se vzpamatoval Blaise. Vyskočil, rychle si protáhl nohy, na všechny ještě vrhl okouzlující úsměv a už utíkal pryč. ,,Mějte se! Uvidíme se zítra!"