✨ Kdo běží, klopýtne ✨

Harryho tělem se rozprostřela bláznivá blaženost a všechny myšlenky se mu vytratily z hlavy. Jediné, na čem skutečně záleželo, byly cizí rty na těch jeho, které ho líbaly s vášní a náruživostí. S připitomělým úsměvem obtočil druhému mladíkovi ruce kolem krku a přitiskl se k němu co nejblíž.

,,Je mi to líto, kámo, ale on je zadanej," ozval se naprosto klidným hlasem Blaise, když si všiml Cedricova výrazu. Mrzimorský student na líbající se dvojici jen nechápavě zíral a v očích se mu zračilo ublížení. ,,Oni se rozchází a dávaj se dohromady furt dokola, takže u Harolda nemáš šanci."

,,To se ještě může změnit," opáčil Cedric, naposledy se podíval na ty dva, jako by mu snad dělalo potěšení přihlížet tomu, jak se líbají, a teprve potom odkráčel zpět ke svému mrzimorskému stolu. Pohledem ho vyprovázely Gwendolyn a Eufemia.

Draco Malfoy se konečně odtáhl od rtů Harryho Pottera a zahleděl se mu do očí. Blaise se naklonil z lavice a zašeptal: ,,Teď musíš říct: Já k sobě samému ztratil klíč.* Ale ty jsi mým klíčem, který odemyká všechny zámky, a hlavně ten k mému srdci," poradil mu a když se na něj jeho nejlepší kamarád podíval, povzbudivě na něj mrkl a ukázal mu zdvižený palec.

Trvalo několik vteřin, než to Dracovi celé došlo, dal si dvě a dvě dohromady a procitnul ze svého okouzlení. Hlasitě zařval a odskočil od Harryho co nejdál, jako kdyby snad měl nějakou smrtelnou chorobu. ,,Už zase!! Pottere, přestaň se na mě dívat, potom mám chuť tě líbat!" křičel na něj a ukazoval prstem, což k nim samozřejmě přilákalo všechny oči z Velké síně.

,,To je dobrej rým, kde mám deníček?" zamumlal Blaise a prohledával si kapsy.

,,Zabini, ty nemáš deníček."

,,Věř mi, že ani já nejsem nadšenej z toho, když se na mě pořád lepíš!" oplatil mu to Harry, jenž se z nenadálého a nemilého sblížení také vzpamatoval a přeměřoval si Malfoye zamračeným pohledem.

,,Já se na tebe lepím? Já?! To ty jsi jak chobotnice a furt kolem mě obmotáváš ty svoje chapadla!" ječel jako smyslů zbavený Draco a rukama několikrát zamával ve vzduchu, aby naznačil chapadla chobotnice, ale spíš vypadal jako neohrabané ptáče, které ještě neumí létat.

,,Já se s tebou nebudu hádat!"

,,Já taky ne, a ani se s tebou nebudu bavit, protože jsme se rozešli!" vykřikl, vrhl na ně na všechny naštvaný pohled a frustrovaně odkráčel ke zmijozelskému stolu.

,,Nic si z toho nedělej, Harolde, on má zrovna období hárání," uklidňoval ho Blaise, když si Harry sedl zpátky na své místo. Všichni se na Blaise nechápavě podívali, ale on jen pokrčil rameny. ,,No co je, cožpak je to zakázaný slovo? Jo, jasný, já vím, že to je soukromá a citlivá informace, ale Harold o tom přece musí vědět, kdyby na něj chtěl zaprvý něco zkoušet, a taky aby ho netrápilo, že na něj Dracouš takhle vyjel."

,,Blaisi, hárají feny," vysvětlila mu Hermiona a trochu jí u toho škubaly koutky.

Mávl rukou. ,,No a, cožpak na tom záleží? Draco je občas taková fena: taky furt štěká..."

,,No fajn, ale ženy mají menstruaci, měsíčky, menzes, periodu..." začala vypočítávat Ginny.

Blaise vykřikl a zacpal si uši. ,,Ááá, lá lá lá, já tě neslyším!" zpíval hlasitě a tvářil se vyděšeně. Dívky si vyměnily pobavený pohled a pak se rozesmály. Blaise pomalu a opatrně svěsil paže a skepticky se na Hermionu s Ginny zadíval. Pak si povzdechl a vzal si měsíček pomeranče, jako by se nechumelilo. ,,No jo. Kdo běží, klopýtne.**"

•••

,,Theodore!"

Zmijozelský tmavovlásek se otočil za dívčím hlasem, jenž volal jeho jméno. Rty se mu zvlnily do příjemného úsměvu, když zjistil, že k němu běží Eufemia Potterová.

,,Ahoj," vyhrkla, a trochu se začervenala. ,,Jak se cítíš? Je všechno v pořádku?"

,,Ahoj, ale ano, mám se skvěle. Madame Pomfreyová mě tam držela zbytečně, a byť jsem jí to několikrát opakoval, nedala si to vymluvit. Ale já přece vím, jak se cítím," prohlásil Theodore a bok po boku se vydali dál. ,,Kam máš namířeno?" zajímal se.

,,Do knihovny, potřebuju udělat úkol na jasnovidectví," povzdechla si Eufemia. ,,Nikomu to neříkej, ale musím se vyhýbat Hermioně, dokud ten úkol neodevzdám. Ona tenhle předmět sice nesnáší, nechce ale, abych si cokoliv vymýšlela, do čehož mě samozřejmě přemlouvali Harry s Ronem."

Theodore se rozesmál. ,,Schováváš se před Hermionou? V tom případě knihovna asi není úplně nejlepší místo. Ale rozumím ti, úkoly na jasnovidectví byly vždycky hrozná zbytečnost. Ale upřímně, zajímalo by mě, jestli se s tím někdo poctivě vypisoval, protože o tom silně pochybuju."

,,Přesně proto si tam musím něco vymyslet! Mě jasnovidectví tak hrozně nebaví, ale chtěla jsem si vzít něco lehčího..." Eufemia svého rozhodnutí litovala každou hodinu, již strávila v přítomnosti Sibyly Trelawneyové. Najednou zahlédla známou hřívu hnědých kudrn a zpanikařila. ,,Sakra, tamhle je Hermiona! Co budeme dělat?"

Theodore se dvakrát nerozmýšlel. Ukázal na přístěnek na košťata, vyměnil si s Femií rychlý pohled, a vzápětí dovnitř vlezli dřív, než by si jich Hermiona stačila všimnout.

,,Au!"

,,Promiň, já jsem hrozné nemehlo..."

,,To nic, hlavně potichu, ať nás neslyší..." Eufemia slyšela Theodorův přerývavý dech a do nosu ji vzápětí udeřila jeho kolínská, a ona neodolala, aby se té vůně nenadechla. Cítila jeho blízkost, teplo, jež sálalo z jeho těla, a to, jak má na jejích zádech položenou svou dlaň. Na tom místě jako kdyby jí planul oheň.

Theodore zašmátral v kapse hábitu a vytáhl svou hůlku, kterou rozsvítil, a místnost okamžitě zalilo namodralé světlo. Oba dva se na sebe podívali a rozpačitě se usmáli, než sklopili oči, aby zjistili, co všechno se v přístěnku nachází. Byla tu, nečekaně, převážně košťata. Theo se posadil na zem a Eufemia ho napodobila.

,,Tak co máte za úkol?" zajímal se a mírně sklonil hůlku k zemi, aby je tolik neoslepovalo ostré světlo. Eufemia otevřela svou brašnu a vytáhla z ní pergamen, brk a kalamář.

,,Máme si sestavit, co nás dle postavení planet čeká tenhle měsíc," vydechla utrápeně a pohladila se brkem po tváři. ,,Upřímně, moc toho nemám, a začínají mi docházet nápady."

,,To vymyslíme," ujišťoval ji Theo a podíval se jí přes rameno. ,,Je to Trelawneyová, která miluje katastrofy. Čím horší předpověď, tím lepší známka. A tady můžeme pořádně popustit uzdu naší fantazii a vymyslet ty nejšílenější situace. Tak například, ve středu tě zavalí hromada sněhu a budeš samá omrzlina, což bude vinou - ehm - nepříznivé konjukce Jupiteru a Saturnu. A ve čtvrtek dostaneš zápal plic a šílenou zimnici, což vzhledem k incidentu z minulého dne bude naprosto pochopitelné."

Eufemia se zasmála, a byť byla sněhová kalamita skutečně trochu přitažená za vlasy, asi to tolik nevadilo, a Theodorovy odpovědi si ihned zapsala. ,,V pondělí máme péči o kouzelné tvory, kde na mě zaútočí jednorožec a málem mě nabodne na svůj roh."

,,To je dobré," chválil jí Theo, jemuž zasvítily oči. ,,V pátek si zlomíš nohu. V sobotu se k tobě obrátí zády někdo, na kom ti hodně záleží, a bude to z toho důvodu, že je Venuše ve dvanáctém domě."

,,To nemá chybu," zaradovala se Eufemia a psala jako o život. S Theem se jim podařilo vymyslet spoustu katastrofických událostí a scénářů a ona si uvědomila, že se u toho vlastně dobře baví. A jak se zdálo, Theodore taky.

,,Počkej, máme tu dvakrát, že spadneš do jezera. K tomuhle bych přidal, že se tě bude snažit utopit jezerní lid," ukázal jí prstem na jedno políčko na pergamenu a očima přejel, co jim ještě chybí. ,,A hele, ještě tady. Napiš, že se zamiluješ."

Pohlédla mu do očí a zatvářila se trochu zmateně. ,,A to je špatně? Je to katastrofa?"

,,No, jak se to vezme," ušklíbl se Theodore a poškrábal se na zátylku. ,,Asi jak pro koho. Kdyby tu byl Blaise, hned by začal hořekovat nad tím, že láska je neštěstí a katastrofa. Ale to má z toho jeho čtení, tudíž pokaždé myslí hned na ty nejhorší scénáře. Takže hned na druhý den si můžeš doplnit, že zešílíš kvůli lásce, nebo tak něco," doporučil jí pobaveně. ,,Jak by řekl Blaise, nebo tedy spíše Shakespeare: Láska je dým, jak vzdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska je šílenství...***"

Eufemia přestala psát a zvedla k Theodorovi pohled. Střetli se očima a na nějaký okamžik se na sebe zahleděli. Anebo to možná byla celá věčnost, kdo ví. Femia si prohlížela jeho vřelé světlé oči a snažila se z nich něco, cokoliv, vyčíst.

,,To jsi řekl hezky," promluvila potichu, jako by se bála, že kdyby mluvila moc hlasitě, kouzlo toho okamžiku se rozplyne. Theo se usmál a prohrábl si vlasy. Vypadal, že chce něco říct, ale v tu chvíli se otevřely dveře a je oslepilo světlo z chodby.

,,Tak tady jste! Už jsme po vás chtěli vyhlásit celostátní pátrání! Jak si to jako představujete, že jen tak zdrhnete a někam si zalezete, aniž byste o tom někomu řekli? Co kdyby se tu stala nějaká nehoda, která by zavinila, že by tu za devět měsíců lezlo mimčo? Každopádně, Lenka Láskorádová sice tvrdila, že vás možná jen dostaly škrkny, ale mě to fakt vyděsilo!" vyčetl jim důrazně Blaise a snažil se nasadit přísný pohled, čímž dvojici spíš rozesmál. ,,Tohle už nikdy nedělejte!"

,,Ale proč? Vždyť ti může být jedno, kde teď právě jsme," prohlásil pobaveně Theodore a vylezl z přístěnku, podávaje ruku Eufemii. Blaisovi to gesto neuniklo.

,,No, jistě, že mně to je vcelku jedno, ale jak už jsem říkal: mimčo. Harolda napadají katastrofické scénáře a to ani nečetl Willdu. Ale jak se na vás tak koukám, asi má oprávněné obavy," uchechtl se a promnul si ruce, jako kdyby právě vymyslel ďábelský plán. Potom dvojici přejel láskyplným pohledem. ,,Jste roztomilí jak podšálky u hrníčků," cukroval nad nimi a pak se veselým krokem vydal směrem Velká síň.

Theodore a Eufemia si vyměnili pohled. ,,Začínám se trochu obávat o jeho psychické zdraví."

,,Snad uvede váš sňatek v mír a shodu odvěké nepřátelství vašich rodů!****" básnil procítěně, a pak se zarazil. ,,Ačkoliv tohle jsem si měl schovat spíš pro Pottera a Draca... no nevadí. Ať žijí dlouze a blaze, náš Theodore a Eufemia!"

,,Překvapuje mě, že nyní do vzduchu nevyhodil konfety," zamumlal Theodore směrem k Femii a ta se uchichtla. Skutečně, to bylo u Blaise skoro podezřelé. Jak to, že byl tak nevybavený?!

,,Kdo mu řekne, že spolu nechodíme, a že už vůbec neplánujeme sňatek?" zeptala se ho, a v ten okamžik se Blaise otočil a zatvářil se jako Sherlock Holmes, když řeší případ.

,,Co jste teda dělali v tom přístěnku?" vyzvídal, a v ten okamžik se jeho a Sherlockovy cesty rozešly, protože Sherlock by se neptal, ale už by kalkuloval situaci a měl část případu vyřešenou. ,,Pokud mi tady tvrdíte, že mimčo jste nedělali..."

,,Schovávali jsme se před Hermionou," poučil ho Theodore.

Blaise se rozzářil, ale v další okamžik se ten komediant zatvářil ublíženě. ,,A proč jste mi nic neřekli?" halekal. ,,Já se chci taky schovávat před Grangerovou. Já se schovávám hrozně rád. Příště budete hledat vy mě, a to si pište, že mě nenajdete!" sliboval jim. Theo ani Femia už to nijak nekomentovali, jen se nahlas zasmáli a pak všichni tři vstoupili do Velké síně.

,,Díky za pomoc," řekla ještě Eufemia Theodorovi, než se měli rozloučit a odejít každý ke svému stolu, a stiskla mu ruku. Theo se usmál a ujistil ji, že to byla maličkost. Když si šli sednout ke stolu Mrzimoru a Zmijozelu, Harry tmavovláska vyprovázel podezřívavým pohledem.

,,S čím jsi jí pomáhal?" vyzvídal zvědavě Blaise, ale Theodore jen nasadil tajemný výraz, takže ho po celou dobu večeře zahlcoval nejrůznějšími možnostmi, jež byly - jak už to tak v jeho případě bývá - docela přitažené za vlasy.

,,Milí a drazí!" zahlaholil Lockhart, jenž se zvedl ze svého místa a rozpřáhl radostně náruč, až málem uhodil profesora Snapea, jenž na něj okamžitě vrhl výhružný pohled. ,,Mám pro vás novinu, která vás jistě potěší!"

,,Už není Meruňka Lockhart ani Sluníčko Lockhart, co může být lepší zpráva?" prohodil Blaise a zvedl pohled od svého talíře. Vytřeštil oči, když si všiml růžové zrůdnosti, jež procházela kolem profesorského stolu. ,,Dobře, až z něj nebude Růžovka, to bude ta potěšující novina. U Merlina, prosím, ať řekne, že to sundá!" vyhrkl zoufale Blaise, nejen zoufale, ale taky pěkně nahlas. Stočily se k němu zraky několika studentů a zvedla se vlna smíchu.

,,Tamtamy ke mně donesly, pane Zabini, že byste byl rád, kdybych se svlékl," pronesl Lockhart medovým hlasem, dal si ruku v bok a tou druhou si načechral své lokny, než po Blaisovi šlehl úsměvem a všechny jeho bílé zuby se zaleskly. Z řad některých studentů se ozvalo zapískání a Zabini si vložil tvář do dlaní. ,,Bohužel vás musím zklamat, ale to nepůjde. Koneckonců, jsem pořád váš profesor, a byť vím, že je vás víc takových, kteří by chtěli vidět mé tělo, něco takového bych si jako učitel nemohl dovolit. Ale napovím vám: dosahuji stejných kvalit, jako měl řecký David," zamrkal na ně.

,,To je ta nahá socha, co?" zamumlal Blaise, jenž stále nezvedl hlavu.

,,Ano," přikývl Theodore a poplácal kamaráda po rameni.

,,Ale opusťme už toto téma, jež ve vás jen probouzí touhu a smutek! Po dohodě s profesorským sborem jsme se rozhodli připravit pro čtvrté ročníky a výš Stezku odvahy! Původně jsem doufal v takzvanou Lockhartovu vědomostní soutěž, ale to by bylo na více dní a tak moc by vás to bavilo, že by se vám nechtělo chodit na vyučování! Věřím, že i Stezka odvahy vás bude bavit, ale abych vás ještě udržel v napětí, nic vám o ní neřeknu a vy si budete muset počkat až do zítřejšího dne!" zahihňal se a jedním očkem na ně mrkl. ,,Sladké sny!" popřál jim jako Amorek a odtančil zpět na své místo.

,,Teď samou nedočkavostí neusnu," řekl ironicky Blaise a zapíchl vidličku do kusu masa.

•••

*Willda, Romeo a Julie
**Romeo a Julie
***Romeo a Julie
****Romeo a Julie

Shrňme si to: Blaise je až chorobně posedlý Romeem a Julií, byť neustále tvrdí, jak ten příběh nesnáší