✨ Nad hrnkem zázvorového čaje ✨

Draco seděl u Tří košťat už nějakou dobu. Těsně před tím, než se s Theem a Blaisem vypravili do Prasinek, mu od otce přišel velmi stručný a chladný vzkaz, v němž mu oznamoval, že se s ním dnes potřebuje sejít. A mladý Malfoy už tak trochu tušil, co s ním bude chtít jeho otec probrat. A nadšený z toho nebyl.

Přišel raději s předstihem, věděl, že Lucius nerad čeká a že vždy vyžaduje, aby byl dochvilný a přesný jako hodinky. Sám jeho otec se objevil přesně ve smluvený čas. Pečlivě učesané platinově blonďaté vlasy, ostré rysy v bezchybné tváři, typický černý dlouhý kabát a hůl se stříbrnou hadí hlavou - kdo by tohoto vlivného muže nepoznal. Chladnýma šedomodrýma očima bloudil po lokálu, než našel svého syna, a sebejistým krokem se vydal ke stolku, u něhož Draco seděl.

Draco to přiznával velmi nerad, ale vlastně měl ze svého otce poněkud strach. Tolik litoval, že tu s ním není Blaise. Teď by jeho přítomnost potřeboval.

,,Rád tě vidím, synu," utrousil Lucius ocelově ledovým hlasem, než se posadil. Draco ho znal až moc dobře na to, aby věděl, že to není pravda, že je to jen pouhá zdvořilostní fráze, protože přesně to se od Malfoyů přece vyžadovalo - až arogantní sebejistota, schopnost pyšnit se svým jménem, dodržování etikety, udržení pevné masky, jež ven nežádoucím očím nepropustí žádné emoce...

,,I já tebe, otče," odvětil Draco, ale přál si být všude jinde, jen ne tady. ,,Jak se daří matce?" zeptal se ho. Jeho zájem byl na rozdíl od toho otcova skutečný. Svou matku miloval, bezpodmínečně. Když ji nehlídal přísný zrak jejího manžela či sestry, chovala se úplně jinak.

,,Obstojně," řekl mu stroze a zapíchl do něj své ledové oči. Draco cítil, jak jej mrazí na zátylku, ale přinutil se neodvrátit pohled. ,,Ale nejsme tu jen kvůli nějakému bezvýznamnému tlachání. Potřebuji si s tebou promluvit." Netrpělivě poklepal prsty o desku stolu.

Draco přikývl, ale nahlas neřekl nic. Luciuse stejně nic nezajímalo.

,,V první řadě jsem se tě přišel zeptat, zda sis to nerozmyslel s Vánoci. Rodina by je přece měla trávit pohromadě," připomněl mu důrazně. Draco zaskřípal zuby. Už nyní cítil, jak mezi ním a otcem panuje napjatá atmosféra, a představa, že by v ní měl být uzamčený po celé dva týdny... Kdyby jeho rodina nebyla tak příšerně upjatá, strojená a chladná, možná by si to rozmyslel. Takhle ne. Chtěl zůstat tady, byť celé roky tvrdil, jak Bradavicemi pohrdá.

Zavrtěl hlavou. ,,Ne, otče. Na Vánoce budu letos tady, už jsem se rozhodl. Je to poslední rok."

Lucius zatínal čelist, to byla jasná známka jeho nevole. Neměl rád, když mu kdokoliv odporoval. ,,Nu dobrá," prohlásil nakonec, byť na něm bylo vidět, že s tím nesouhlasí a že se mu to příčí. ,,A ta druhá věc... Potter?! Co to má sakra znamenat?!" zasyčel na něj a v očích se mu zablesklo.

,,To je nedorozumění, otče," snažil se ho přesvědčit Draco a pokoušel se, aby mluvil sebejistě, klidně a netřásl se mu hlas. ,,Náš nový profesor je trochu vtipálek. Rozhodl se pověsit po hradě začarované jmelí, a tak... tak k tomu prostě došlo. Ale já a Potter? To je hloupost. S někým takovým, jako je on, já nechci mít nic společného." A teprve až když to řekl nahlas, uvědomil si, že to je lež. A že se mu velmi příčí něco takového říkat. Neustále si hrát na někoho, kým nebyl. Ale tak ho to učili odmalička. Skrývat své emoce a uvědomovat si to, že oni jsou lepší než ostatní.

Dracovi ze sebe bylo najednou hrozně zle. Toužil se zvednout a odejít.

Jeho odpověď Luciuse zjevně docela upokojila. Ihned začal vykládat o tom, jak jej to naštvalo, a že něco takového nehodlá tolerovat, že měl vlastně docela obavy, aby na tom nebylo něco pravdy, zvlášť když Draco nechtěl přijet domů na Vánoce... Lucius neustále povídal a jeho syn jej poslouchal pouze napůl.

Přerušil ho až halasný příchod profesora Lockharta. Ten chlap byl vážně taková zlatovlasá vichřice. K Dracově úlevě zamířil přímo k jejich stolu, což znamenalo, že jej vysvobodí z otcovy přednášky - vzápětí toho ale začal litovat a úlevu vystřídalo spíše otrávení.

,,Pane Malfoyi, co vy tu děláte?" zahlaholil a pohrozil mu ukazováčkem. ,,Neměl byste náhodou ležet v posteli a léčit se? Právě jsem potkal pana Zabiniho a ten tvrdil, že jste smrtelně nemocný!" Blaise a Lockhart měli jednu věc společnou, jak si Draco vzápětí uvědomil. Oba dva rádi přeháněli.

Mladý Malfoy zavrtěl hlavou. ,,Ale ne, jen mi ráno nebylo dobře, ale teď už mi je docela lépe." To byla pravda jen zčásti. Pořád smrkal, až z toho měl červený nos.

,,A vy jste kdo?" otázal se chladně Malfoy starší a přejel Zlatoslava pohrdavým pohledem. Ten se na něj okamžitě zazubil a podal mu ruku, kterou Lucius ale nepřijal. Tahle osoba byla zřejmě pod jeho úroveň.

,,Zlatoslav Lockhart. Ještě jste o mně neslyšel? Napsal jsem spoustu knih a vyhrál jsem už devětkrát ocenění za Nejkouzelnější úsměv v Týdeníku čarodějek!" pochlubil se mu, jako kdyby snad vyhrál cenu o nastolení míru v celém světě. ,,Mimochodem, máte moc pěkný kabát, pane Malfoyi. Předpokládám, že jste otec Draca? Ta podoba je neuvěřitelná! Ale zpět k tomu kabátu! Je šitý na míru, že? Z jakého je materiálu?" ptal se ho překotně a Lucius ho obdařil nevěřícným pohledem. ,,Nu, vypadá to na opravdu skvělou práci, ale já si troufám říct, že moje švadlenky jsou zručnější. Podívejte se na tuhle nádheru! Hebký jako samet! A ta barva!" rozplýval se nad vlastním hábitem a do ruky uchopil svůj plášť, jenž si nechal protékat mezi prsty.

Lucius Malfoy se chladně ušklíbl a s elegancí sobě vlastní se zvedl ze židle. Podíval se zpět na syna. ,,Jdeme, Draco. Takovéhle žvásty já nebudu poslouchat!" rozhodl pevně, pohodil svými vlasy a rozešel se pryč. Draco si spěšně oblékl kabát a následoval ho.

,,Žvásty? To je nejjemnější ruční práce, drahý pane!" volal za ním ještě Lockhart a kroutil hlavou.

,,Neslýchané," podotkl Lucius, když vyšli ven. ,,A takový idiot že vás učí?" Pohrdavě se uchechtl a natáhl si rukavice z černé kůže.

Draco přešlápl. ,,Omlouvám se, otče, ale pokud nepotřebuješ probrat ještě něco, už budu muset jít. Mám ještě nějaké úkoly a tak," vyhrkl rychle, protože se mu s otcem už déle zůstávat nechtělo. Lucius se s ním tedy chladně rozloučil a Draco co nejrychleji spěchal pryč.

Theodore s Blaisem tu na něj měli počkat, a pak by se všichni společně vrátili zpět do hradu. Jenže Draco už stál u Taškáře dobrých patnáct minut, mrznul a ti dva nikde.

,,To je typické," zabručel si pro sebe a zabořil rudý nos do šály. Ti dva na něj určitě zapomněli a šli do hradu bez něj. Tenhle den nemohl být úžasnější.

Zvonek nad dveřmi zacinkal a Draco se obrátil v naději, že tam uvidí stát Blaise a Theodora, kteří se mu omluví a do ruky mu vtisknou sáček a nejrůznějšími bonbóny, ale nestalo se tak. Místo nich ven vyšla Lenka Láskorádová, na uších se jí houpaly ředkvičkové náušnice a do hustého drdolu si vpletla svou hůlku. Byla to ta nejdivnější holka na škole, ale Draco na ni nyní začal pohlížet trochu jinak. Toužil prohodit aspoň pár slov s někým, kdo není jeho rodina nebo nelpí na čistokrevném původu. Jak se nyní za své předchozí chování styděl!

,,Ahoj, Draco, není ti náhodou trochu zima?" broukla Lenka, když si ho všimla, ale i tak vypadala, že ho vnímá pouze napůl a je spíše myšlenkami v jiném světě.

,,Vlastně docela jo," zahuhlal Malfoy v odpověď a otřásl se.

,,Proč jsi nešel dovnitř? Tam je přece teplo. Jestli chceš, můžeme si jít někam sednout a dát si zázvorový čaj. Ten tě zahřeje, věř mi," řekla mu zasněným hlasem Lenka a usmála se. Draco si ani neuvědomil, že přikyvuje. Nikdy se s Lenkou nebavil, ale tenhle rok je očividně plný změn. ,,Předpokládám, že k madame Pacinkové tě to neláká, viď? U Prasečí hlavy není zase tak příjemné prostředí, takže nám asi zbývají Tři košťata." A než se Draco nadál, už na něj dýchal horký vzduch, kolem panoval příjemný rozruch a on seděl s Lenkou Láskorádovou u jednoho stolu, kam jim madame Rosmerta přinesla dva hrnečky se zázvorovým čajem, z něhož stoupala pára.

,,To je fajn," hlesl Draco, jenž nevěděl, co říct, ale cítil, že by něco říct měl. Lenka se jen usmívala a ohřívala si studené ruce o horký hrnek, a tak ji napodobil. ,,Chci říct - díky."

,,To je v pořádku. Vypadal jsi trochu ztraceně," podotkla a naklonila hlavu na stranu. ,,Je všechno v pořádku? Připadáš mi takový přešlý. Není to z toho jmelí, co visí všude kolem?" Draco celý ztuhnul. ,,Slyšela jsem, že je plné škrken," pošeptala mu spiklenecky.

A Draco měl najednou chuť se rozesmát.

Upřímně, nikdy by si nemyslel, že bude sedět s Lenkou Láskorádovou u Tří košťat, bude s ní pít čaj a cítit se víceméně příjemně a v klidu. Kdyby ho viděl otec, vyletěl by z kůže.

,,To nic, jen jsem měl schůzku s otcem kvůli tomu, co... co se stalo, a nebylo mi z toho úplně příjemně. To je asi úděl čistokrevných. Nemají právo se cítit šťastně a svobodně se zamilovat. Do kohokoliv," dodal trochu se smutným úsměvem.

Lenka mu položila ruku na paži a zadívala se mu do očí. ,,Upřímně doufám, že se to změní, a ty budeš šťastný. Každý si zaslouží být v životě šťastný."

Překryl její ruku tou svou. ,,Díky, Lenko."

•••

,,Nepřijde ti to divný?" prohlásil druhého dne Blaise při snídani, když zvedl oči od knihy, kterou mu doporučovala Hermiona. Byť se v první třetině ošklíbal a hlásal, že je to čtení pro holky a romantiky, nyní ho příběh zcela pohltil.

Theodore si přestal míchat svůj zelený čaj a povytáhl obočí. ,,Co přesně máš na mysli?"

,,No," odkašlal si Zabini, ,,mám na mysli Draca. Včera jsme zdrhli před Lockhartem a nestihli jsme ho vyzvednout z té schůzky s jeho otcem. Myslel jsem, že bude naštvanej a seřve nás za to. Ale když se objevil v pokoji, úplně se změnila atmosféra. Jako kdyby z něj vyzařoval nějakej duševní klid a harmonie, chápeš?" vysvětloval mu svou teorii zamyšleně.

Nott nad jeho slovy chvíli uvažoval, ale pak se rozesmál a zavrtěl hlavou. ,,Duševní klid? Ty se zase domýšlíš a vidíš za tím věci, co tam vůbec nejsou. Prostě byl jenom unavený a neměl na žádné hádky náladu," uzavřel to.

Blaise se narovnal a rty se mu zformovaly do úsměvu. ,,Já se jen domýšlím, jo? Takže chceš říct, že se pletu?"

,,Přesně tak."

,,V tom případě ti radím, aby ses ohlédl."

Theo se zatvářil trochu nechápavě. Zprvu ho napadlo, že u dveří snad stojí Eufemia, ale to už by ho Blaise zahltil nejrůznějšími poznámkami na jeho účet. Potom si říkal, jestli tam snad neuvidí Lockharta. Dnes ho spatřili v hábitu s nějakým vzorem podobným srsti zebry a dost se nad tím oba pobavili. Se směsicí protichůdných pocitů se tedy ohlédl přes rameno, ale to, co spatřil, rozhodně nečekal.

Stál tam Draco Malfoy, jenž se bavil s Lenkou Láskorádovou, a usmíval se u toho!

,,Co to -" vydechl Theodore nevěřícně a podíval se zpět na Blaise.

Čokoládový zmijozel si poklepal prstem na čelo. ,,Neříkal jsem to? Duševní klid. Přenesla ho na něj! Proboha, cítíš to? Ten esoterismus?" A zhluboka se nadechl. Nad Nottovým výrazem se bavil. ,,To je dobře, že se ho ujala. On je takové opuštěné kotě. Jo, myslím, že u ní je ve správných rukách. Jen se teda musíme modlit, aby on nebyl Montek a ona Kapuletová. I nejvyšší zeď pro lásku je nízkou.*"

,,Dobré ráno, pánové," popřál oběma Draco, když se objevil u zmijozelského stolu, a nalil si hrníček kávy. Theo ho studoval pohledem. ,,Děje se něco?" zeptal se, když mu bylo divné, že jen zírají a ani jeden nic neříká.

,,Ty a Lenka Láskorádová, jo?" popichoval ho Blaise, culil se a vyzývavě zahýbal obočím. Draco si odkašlal a raději si nabral na talíř míchaná vejce.

,,Kdy se to stalo? Co nám uniklo?" vydechl Theodore, jenž tomu pořád nějak nemohl uvěřit. Zrovna do Draca by neřekl, že se začne bavit s někým takovým, jako je Lenka!

,,Nic se nestalo. Prostě jsme si včera jen dobře pokecali," odpověděl jim naprosto klidně, jako by se nechumelilo.

Blaise si s Theodorem vyměnil pohled, a pak se zašklebil. ,,Pokecali, jo?" zopakoval nevinně. ,,Tak se tomu dneska říká?"

Draco ho plácl. ,,Přestaňte z toho dělat ukvapený závěry, a tyhle poznámky si nechte od cesty. Běž si radši nabalovat Weasleyovou, Blaisi."

,,S největší radostí, můj pane."

•••

*Willi. Nečekaně. Blaisi, cituj už někoho jiného!