✨ Nebezpečný stalker ✨

Nový den na sebe nenechal dlouho čekat. Lockhart slíbil, že jim poví víc o Stezce odvahy, ale v celém hradě se nejspíš nenašla živá duše, jež by se na takovou akci těšila. Protože pokud ji vymyslel Lockhart, znamenalo to katastrofu, a už teď kolovaly posměšné poznámky, že hlavní náplní Stezky bude oblékání panenek do křiklavých šatů, vychloubání se před zrcadlem a trénování ladné chůze, která vlastně není vůbec ladná, a vy tak vypadáte jako idiot.

,,Dobré ráno, Zlatoslave, cožpak, už jste samou nedočkavostí nemohl dospat?" zeptal se ho Brumbál a v očích mu zajiskřilo, když cestou na snídani potkal tu zlatovlasou modelku.

,,Á, krásné ranko, pane řediteli!" zatrylkoval Lockhart a okázale máchl pláštěm, aby mu dal najevo, že má nový hábit. Tentokrát indigově modrý. ,,To víte, já jsem ranní ptáče! Vždy s úsměvem čekám, co přinese nový den, a navíc je pondělí a mě čeká výuka."

,,Tak to vám přeji hodně sil do nového týdne," popřál mu pobaveně Albus. Lockhart s díky přikývl a narazil si - pardon, opravuji, jemně si naaranžoval - na hlavu čapku, jež mu ladila s barvou hábitu. Brumbál jej přejel hodnotícím pohledem. ,,Poslyšte, Zlatoslave, slyšel jsem, že vám spousta lidí chválí váš nový styl oblékání."

,,No ano, jistě!" vykřikl Lockhart s přehnaným nadšením a obličej se mu rozzářil. ,,Víte, existuje mnoho lidí, kteří mě pro tento styl oblékání kritizují, ale já na tom nevidím nic špatného. Ať si přece každý nosí, co chce, ano, tohle je sice odvážnější a některé barvy se jen tak nevidí, ale já se se svou postavou nemám za co stydět. Navíc mi nezáleží na tom, co říkají druzí, většinou to stejně jsou jen závistivé komentáře na mou osobu," rozpovídal se Lockhart a energickým krokem kráčel Brumbálovi po boku.

,,Za svou postavu se nemusíte stydět, jistě, navíc pokud je něco pravdy na tom, že dosahujete stejných kvalit jako socha Davida..." Brumbál se usmál pod vousy a v očích mu rošťácky zajiskřilo. Zlatoslav jen skromně vycenil zuby v úsměvu. ,,Mimochodem, kdepak si to necháváte šít takhle rozkošnou róbu?" zeptal se ho zvědavě a zašmátral rukou v kapse, z níž vytáhl sáček s citronovými bonbony. Jeden si rozbalil a strčil si jej do úst.

,,Ale! Pane řediteli, to je takové rodinné tajemství. Už po staletí si náš rod nechává šít hábity u jedné velice talentované rodiny. Moje švadlena je má velmi dobrá přítelkyně," chlubil se Lockhart.

,,Vy se bojíte, že kdybych si u vaší známé nechal ušít nové hábity, že bych vás naprosto zastínil, viďte? Ale to buďte bez obav, Zlatoslave, protože já už jsem starý, kdežto vy jste mladý a máte spoustu obdivovatelek," prohlásil pobaveně Brumbál. ,,Mám už trochu zastaralý šatník a už dlouho jsem si nepořídil nějaký nový kousek, jenž by se nesl v duchu dnešní módy, jestli mi rozumíte."

,,Ale jistě, jistě. No, jestli je tomu tak, mohu vám předat nějaké kontakty na mé známé, kde stačí říct jen mé jméno, a obslouží vás s největší radostí. Hodilo by se ale, abyste si připravil nějaké návrhy. V tom vám mohu pomoci," doporučil se mu ochotně. ,,Nedělá mi problém za vámi někdy přijít a prozkoumat váš šatník -"

,,NÉÉÉ!"

Oba dva muži se v ten okamžik zarazili a pohlédli směrem, odkud křik pocházel. A tu si všimli Blaise Zabiniho, jak prochází chodbou, nos zabořený do knihy a skučivě naříká.

,,Pane Zabini, copak se vám stalo?" zeptal se ho vlídně Brumbál. Blaise jako by si jich všiml až teprve teď, protřel si zarudlé oči a zaklapl knihu. Jenže jelikož neměl záložku, ohnul si růžek stránky, aby věděl, kde skončil se čtením. Kdyby to viděla Hermiona, už by ječela a Blaise poslala na hranici upálit za kacířství.

,,Ta kniha," zanaříkal Blaise a pomalu zavrtěl hlavou. ,,Willda to zase dokázal."

,,Jaký Willda?"

,,Pokud se nemýlím, pan Zabini čte Shakespeara," vložil se do toho Lockhart a na svého studenta se zazubil, jako kdyby čekal, že ho to ohromí, když si něco takového pamatuje, ale upřímně, Blaise to spíš vyděsilo. ,,Pan Zabini je velký knihomol a obdivovatel Shakespeara, a co jsem si tak všiml, velmi často ho cituje."

,,Teď jste o mně udělal velmi podrobnou analýzu, pane profesore, a prakticky mi už vidíte až do duše," vstoupil mu do toho Blaise, jenž z Lockhartova intenzivního pohledu byl kapku nervózní. Proč musí každý den narážet zrovna na něj? Jistě, je to jeho učitel... ale poslední dobou mu připadalo, že Lockhart snad naschvál vyhledává jeho pozornost, aby s ním mohl promluvit aspoň pár slov. Blaisovi z toho přejel mráz po zádech.

,,Jaképak dílo od něj čtete, že jste se tak rozčílil?" zajímal se Brumbál a pečlivě se na zmijozela podíval přes obroučky svých půlměsíčkových brýlí.

,,Pane profesore, já jsem se nerozčílil, já jsem se přímo rozdurdil," ujistil ho klidně Blaise a na přebal knihy se zamračil. ,,Čtu Othella. Jako... já jsem věděl, že je to tragédie, ale v určitý pasáži jsem měl chuť se dostat do příběhu téhle knihy a probodnout hlavního hrdinu. Naštěstí to udělal za mě. Mužští jsou občas vážně idioti," povzdechl si a v ten okamžik mu snad ani nedošlo, že mluví o svém pohlaví.

,,To mohu potvrdit," přidala se do konverzace zamračeně Šedá dáma, neboli Helena z Havraspáru, jež právě prolétla kolem. Blaise se na ni překvapeně ohlédl, protože její hlas nedokázal nikam zařadit, a ani tvář mu nebyla povědomá.

,,Kdo to je?" zeptal se potichu profesora Brumbála. ,,Asi je tu nová, ne? Umřela nedávno?"

Šedá dáma ho zaslechla a rozezleně se na něj otočila. ,,Byla jsem zavražděna před tisíci lety, to vám připadá nedávno?"

,,No, je to úhel pohledu," bránil se Blaise, jenž nečekal, že na něj Helena tak vyjede.

,,Pane Zabini, nic si z toho nedělejte! Pokud jste smutný, mohu vám nabídnout své objetí, protože dle mnoha lidí je kouzelné a léčivé!" vyhrkl horlivě Lockhart. Blaise vytřeštil oči a začal rychle couvat.

,,To asi nebude třeba, pane profesore," vykoktal a honem se podíval na zápěstí, jakože se kouká na hodinky - které samozřejmě neměl. ,,Jéje, to je hodin! Musím letět, za chvíli mi začíná hodina!"

,,Ale pane Zabini, vždyť je přece sotva čas snídaně! Nechcete nás doprovodit a prodiskutovat s námi nejnovější módu? Mám rodinné známé, kteří -" 

,,Ne, díky, to není nic pro mě, vy jste tu hlavní módní poradce, takže ode mě klidně pozdravujte Stříbroslava, Bronzoslava i Diamantoslava, a pokud máte další bratry, strýce, otce, dědy nebo syny, tak je pozdravujte taky!" vyhrkl Blaise a dal se na útěk, než by ho Lockhart stihl obejmout.

Brumbál se na Zlatoslava se zájmem podíval. ,,Vy jste skutečně početná rodina se zajímavými jmény."

Zabini raději rychle opustil profesorskou dvojici a z nejistými pocity spěchal do Velké síně, kde by se mohl svěřit s tím, co právě viděl, svým přátelům. Vzápětí si vynadal, že o lvíčatech přemýšlí jako o svých přátelích, protože ta představa byla směšná. Ale jak jinak měl pojmenovat skupinku lidí, v jejichž přítomnosti za poslední týden strávil tolik času? Zatřepal hlavou, aby ty myšlenky vyhnal, a místo toho začal přemýšlet nad tím, jak početná asi je Lockhartova rodina. A jestli se její členové jmenují například Křišťáloslav, Opáloslav, Platinoslav, Smaragdoslav, Ametystoslav, Křemenoslav, Topazoslav, či snad Záhnědoslav nebo Lapis Lazulioslav... A jak se asi jmenovala Lockhartova máma? Růženínoslava?

,,Blaisi? Je ti něco? Sedíš už tu pár minut, zíráš do talíře a ještě jsi neřekl ani slovo. To u tebe není normální." Konečně skrz mlhu jeho zasnění pronikl Hermionin ustaraný hlas. Zabini zvedl hlavu a zjistil, že na něj lvíčata zaraženě zírají, protože to opravdu nebylo normální, aby byl tak dlouho ticho. Blaise se zamyslel tak moc, že si ani neuvědomil, že došel do Velké síně a posadil se ke stolu Nebelvíru.

,,J-Já jsem se jen zamyslel... nad jmény," vyhrkl a aby zamaskoval své rozčarování, začal si na talíř nandávat hromady čokoládového krému, v němž by se i dokázal utopit. Což znělo jako lákavá smrt, když tak nad tím přemýšlel.

,,Nad jmény?" zamračil se Ron. ,,Proč nad jmény? Čekáš snad dítě?" Zasmál se vlastnímu vtipu.

,,Já ne, ale Haroldova sestra jo," zamumlal Blaise roztržitě a začal si loupat pomeranč. Harry, který měl plná ústa brambor, se rozkašlal a začal se dusit. ,,Teda pardon, ještě ne. Já trochu moc skáču do budoucnosti, omlouvám se za zmatky."

,,Dobrý, kámo?" zeptal se Ron Harryho, jehož bouchal do zad, aby přestal kašlat. Harry s uslzenýma očima rychle hmátl po sklenici s vodou a na dva loky ji celou vypil.

,,Takovýhle šoky mi nedělej, chlape," vydechl Harry. ,,Málem jsem umřel."

,,Zabini, tak co je s tebou?" vyptával se Ron a měřil si ho pohledem. Zdálo se, že Blaise skutečně není příliš ve své kůži. ,,Zase jsi přečetl nějakou tragédii? Co to bylo tentokrát?"

,,Othello. Ale to s tím nesouvisí. Já už ty tragédie nečtu, já je žiju," dodal nešťastně.

,,Někdo umřel?" vyhrkla Hermiona vyděšeně.

,,Jo," vydechl Blaise a vložil si obličej do dlaní. ,,Moje vůle k životu."

,,Víš, že to musíme napravit, že jo?" prohlásil Ron, kterému vůbec nedošlo, že chce pomoct a rozveselit zmijozelského studenta. ,,Neblbni, Zabini. Co se ti stalo?"

Blaise zvedl oči a setkal se pohledem s Weasleym. Oči se mu dojetím zaleskly. ,,Tobě na mně záleží, lasičko."

Ron zrudnul a uhnul pohledem. ,,Neblbni, čokoládo."

,,Záleží," uculil se Blaise a šťouchl ho prstem do paže.

Harry se naklonil k Hermioně a pošeptal jí: ,,Už pro sebe mají i přezdívky, není načase začít jim chystat svatbu?"

•••

Lockhart nechal své žáky v napětí až do večera, kdy jim u večeře řekl, aby se v půl dvanácté večer shromáždili ve Vstupní síni, kde jim řekne víc podrobností k dnešní Stezce odvahy. To už zaujalo víc lidí, protože získali naději, že to přece jen bude něco lepšího a tajemnějšího, než je oblékání panenek.

,,Co myslíte, že si ten idiot pro nás připravil tentokrát?" zavrčel Draco, jenž byl podrážděný, nevyspalý a nabručený. Nechtěl se účastnit, ale Theodore s Blaisem ho přemluvili, a byť by tisíckrát radši ležel v měkké posteli, nakonec musel souhlasit. Nyní byl zabalený v mnoha vrstvách, aby mu venku nebyla zima, a Blaise, jemuž se vrátila hravá nálada, se mu vysmíval, že vypadá jako vypasená blonďatá trpaslenka.

,,Raději o tom nepřemýšlím, protože u něj člověk skutečně nikdy neví," odpověděl mu Theodore čile a ve skrytu duše se nemohl dočkat, až se zase setká s Eufemiou. Doufal, že se dnes večer taky ukáže, byť mu řekla, že ano, když se jí ptal.

,,To máš pravdu. Je divnej," souhlasil s nimi Blaise a záhy se zmijozelská trojice vynořila zpoza rohu chodby a vkročila do Vstupní síně, kde už přešlapovalo několik studentů. Čahoun Blaise už natahoval krk a hledal známé nebelvírské tváře; za okamžik už zahlédl zrzavou čupřinu, hnědé kudrny i černý rozcuch. ,,Trio je támhle," informoval své přátele a dlouhými kroky zamířil k nim, navíc opodál spatřil i Ginny, jež o něčem živě debatovala s Lenkou. Theo se pro změnu a pokud možno nenápadně rozhlížel po Eufemii, již našel ve společnosti její nejlepší kamarádky Gwen.

,,Dívá se sem?" zeptala se jí tiše a dívala se schválně jiným směrem než na Theodora. Gwen se musela zasmát.

,,Ano, dívá, a může na tobě oči nechat," prozradila kamarádce a něžně se na ni usmála. ,,Ty jsi roztomilá. Tak ho přece netrap, otoč se a aspoň mu zamávej! Kdybys viděla ten utrápený štěněčí pohled, který na tebe pořád vrhá. Ani nevíš, jak moc si přeje, aby ses na něj podívala. Jako kdyby po ničem jiném ani netoužil."

,,Nech toho, Gwen," zamumlala Eufemia, která se červenala a doufala, že si toho Theodore nevšiml, protože muselo být snad očividné, že s Gwendolyn mluví o něm.

,,Nazdar, lvíčata. Kde je moje oblíbená lasička?" zvolal Blaise, když se ocitl po boku Hermiony. Na všechny se zazubil. ,,Tak jak se na dnešní večer těšíte?"

Theodore a Draco se k nim připojili, trvalo jim to o trochu déle, jelikož Theo házel pohledy po Femii a Draco pro změnu koukal na strop, zda někde nevisí zrádné jmelí. I tak, když se podíval na Pottera, pocítil nutkavou potřebu na něj skočit. Vydržel to jen s největším sebeovládáním, byť ke konci, než přišel Lockhart, už značně trpěl.

,,Vlastně nám to je tak nějak jedno, stejně to bude nějaká blbost, pokud se jedná o nějaký Lockhartův výmysl," prohlásil Ron a přezíravě mávl rukou. Všichni mu dali za pravdu.

,,Drahé dámy, milostiví pánové! Jsem velice rád, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu!" zahlaholil Lockhart a aby jej i jeho hábit bylo velmi dobře vidět, vyčaroval si stupínek, kde se mohl předvést v celé své kráse. Blaise se nenápadně skryl za Rona, jenž byl podobně vysoký jako on, aby jej Zlatoslav neviděl.

,,Jak už vám mohla má dnešní róba napovědět," začal tajemně a zavlnil svým pláštěm, ,,dnešní Stezka odvahy se odehraje uprostřed noci a v Zapovězeném lese. Ale nebojte se, nebude to nic děsivého!"

,,Kdo by se bál, když to je Lockhartovo dílo?" utrousil nějaký student a pár lidí se uchechtlo.

Lockhartův hábit skutečně ladil s dnešní nocí. Byl indigově modrý a posetý stříbrnými výšivkami, jež odrážely půlnoční nebe rozzářené hvězdami. I Blaise musel uznat, že dnešní róba není tak příšerná jako jeho předchozí.

,,Co vás čeká na Stezce, to vám neprozradím, a vy se s tím budete muset poprat sami. Každý dostane kouzelnou mapu, jež bude mapovat vaše kroky, a která vás bezpečně dovede zase zpět, až splníte úkoly, na něž narazíte. Ale na takovou cestu nebudete sami a budete si moci vybrat společníka, s nímž Stezku projdete! Vybírejte moudře, máte na to chviličku! Tak do toho, prosím!" zavolal Lockhart rozjařeně a na chvíli propukl menší zmatek, jak se studenti začali přesouvat a hledat svého parťáka.