✨ Jak dobýt dívčí srdce ✨

Nebylo divu, že po tak náročné noci většina studentů prospala polovinu dne. Blaise z postele celý rozlámaný, přeleželý a rozespalý vylezl teprve až v podvečer, nicméně druhého dne byl už čilý jako rybička.

,,Už jsem dlouho nečetl Willdu," sdělil svým dvěma nejlepším přátelům u snídaně a mazal si na toust tlustou vrstvu jahodové marmelády, což Theodore užasle pozoroval. ,,Abych pravdu řekl, cítím se trochu provinile. Četl jsem Hamleta, Romblba, Zkrocení ženy, Othella a dál už si nevzpomínám. Upřímně, přemýšlím, jestli bych si s Willdou neměl dát chvilku pauzu. Jasně, je to génius, ale ničí mě," hovořil dál poklidně Blaise. ,,Problém je, že nevím, do čeho nového bych se měl pustit. Co by byla sázka na jistotu, chápete mě."

,,Zeptej se Grangerový, ta ti poradí," zamručel Draco a očima zběžně přelétl hlavní stranu Denního Věštce, jehož si Theodore odložil vedle sebe.

,,To mám taky v plánu. Ale teď nechme knihy chvíli být," rozhodl se a než se na ně zazubil, ukousl si pořádný kus sousta. ,,Včera jsme se k tomu nedostali, takže si to teď musíme vynahradit. Tak povídejte, oba! Jaký bylo rande v Zapovězeným lese?" vyzvídal dychtivě a naklonil se k nim, připraven vyslechnout si nové drby. Theo vrhl na Draca pobavený pohled a ten protočil oči.

,,Já nevím, jak ty, ale já jsem na žádném rande rozhodně nebyl," odvětil se zavrčením a ukázal prstem směrem k nebelvírskému stolu. ,,A jak můžeš vidět, Potter je tady a já jsem ho nezabil ani nezlíbal. Což, myslím, můžeme brát jako určitý pokrok. Dokonce jsme vymysleli, že po vás jako odplatu hodíme sekeru."

Blaise se zatvářil pohoršeně a přiložil si ruku na srdce. ,,Hodit sekeru? Po nás? Čím jsme si něco takového zasloužili?" Pak mávl rukou a vševědoucně se uculil. ,,Promiň, Dracouši, ale mně to zní, jako byste spíš už stihli uzavřít předmanželskou smlouvu, když už jste nestihli dodržet tradici celibátu před vstupem do manželství."

Draco mu věnoval varovný pohled. ,,Už zase začínáš? Přestaň mě a Pottera dávat dokupy, jinak to špatně dopadne nejen pro nás dva, ale hlavně pro tebe. A prosím tě, nehraj si na to, že celibát v dnešní době ještě někdo dodržuje. Tady nejsme v osmnáctém století," zaťukal si na čelo.

,,Fajn, ty nic peprného zřejmě nemáš, tak je načase vyzpovídat Theouše," vyhrkl euforicky Blaise a spokojeně si promnul ruce. Viděl ho v páru s Eufemií, což za poslední dny nebylo nic nového, vídat je pospolu, a tak ho zajímalo, jak vztah mezi nimi prozatím kvete. ,,Tak povídej, jak jste na tom s malou Potterovou?"

Theodore si dal s odpovědí načas. Dopřál si dlouhý doušek svého oblíbeného zeleného čaje, poté poklidně složil noviny, přičemž už mu škubaly koutky pobavením, a teprve potom se na nedočkavého Blaise podíval. ,,No, asi nijak. Jsme kamarádi." Zabini zaúpěl a vložil si obličej do dlaní. ,,No co, vždyť je to pravda! Je skvělá, krásná, vtipná a laskavá, ale mezi námi nic není."

,,To povídej sovám v sovinci!" vykřikl rozčileně zmijozel s tmavou pletí a prsty začal bubnovat o desku stolu. ,,Tu chemii mezi vámi vidí i slepý a cítí ji i ten, který normálně nic necítí. Stačí mi se na vás dva podívat, nebo vás sledovat, když se spolu o něčem bavíte! Ty jsi červený až za ušima, nemůžeš z ní spustit pohled a vypadáš, že bys jí byl ochoten snést modré z nebe, a ona se zase culí jak Lockhart při běžném dni a pokaždé se stydlivě dívá do země, když se vaše oči střetnou. Sakra, chlape, já bych si mohl normálně otevřít nějakou poradnu pro páry, nebo si aspoň zahrát na Sherlocka Holmese!"

,,Anebo by sis také mohl založit stalkingovou agenturu Blaise Zabiniho, protože jak to tak vypadá, popisuješ ty dva naprosto přesně, jako bys je měl nastudované do detailu. Já bych tě nahlásil," vysmíval se mu Draco, a tak po něm Blaise dospělácky hodil kousek šlehačky. Malfoy zalapal po dechu a pohoršeně si prohlížel svou ušpiněnou košili. ,,To si děláš srandu?!"

,,Copak? Už nemáš žádnou náhradní? To tu asi budeš muset chodit nahý," popíchl ho Blaise naoplátku. Draco na něj ukázal zdvižený prostředníček a kapesníčkem si začal otírat šlehačku z košile. Zabini svou pozornost vrátil zpět k Theodorovi, který z nich měl dobrý den. ,,Ty se moc nesměj! Co ty s tím uděláš? Očividně jsi zamilovanej, Theodore, a vidí to všichni kromě tebe, takže se sakra rozhoupej a tý holce to řekni, než přijde nějakej Cedric Diggory a ukradne si ji pro sebe, jako to udělal Dracovi, akorát že mu vyfouknul jejího bratra."

Draco se zarazil a okamžitě se otočil k nebelvírskému stolu, aby si zkontroloval, že jeho Harryho nikdo neobtěžuje. S úlevou vydechl a otočil se zase zpět, když v tom ho zasáhly zcela nepřipraveného pichlavé pohledy Blaise a Theodora. ,,No co je?" pokrčil nevinně rameny. ,,Za to může to jmelí."

,,No já bych si tím tak jistý nebyl. Na tohle se nemůžeš vymlouvat věčně," řekl mu a přejel ho zkoumavým pohledem. ,,Hele, musíme si něco ujasnit. Pokud fakt nejedeš po Potterovi, na Potterovi, přes Pottera, nebo s Potterem, budeme s tím muset něco udělat. Budeme ti muset najít fajn holku, abys po něm furt přestal házet očkem, nežárlil na lidi, co s ním prohodí jediný slovo a nechtěl ho neustále líbat."

Draco rozhodil ruce. ,,Myslíš si, že to nevím? Ale jak mám sakra najít fajn holku? Žádná mě nechce," ušklíbl se. Blaise povytáhl obočí a zcela nenápadně začal házet hlavou směrem k Pansy Parkinsonové, jež seděla nedaleko. Když mu začalo křupat v okolí krční páteře, raději toho nechal, poněvadž by byl schopný zlomit si vaz. ,,Ne, tuhle holku pro změnu nechci já."

,,S tebou jsou samý komplikace," povzdechl si Blaise teatrálně a elegantně dopil zbytek své kávy. ,,Prostě vytvoříme seznamku a počkáme, kdo ti pošle milostné psaníčko. Nechci nic říkat, ale podle mě to bude Harold."

,,Já jsem tě varoval, Blaisi."

,,Už jsem zticha. Mimochodem, taky vám to připadá divný?" zamumlal a podíval se na hodiny.

Theodore se nechápavě zamračil. ,,Co přesně máš na mysli? V Bradavicích je spousta divných věcí. Jako když tě například najdou na chodbě po večerce a za trest tě pošlou do Zapovězeného lesa, kam je vstup vlastně zakázán. Nebo že pořádají Turnaj Tří kouzelníků, během něhož spousta účastníků přišla o život. Že Brumbál zaměstnává takového idiota jako Lockharta -"

,,Ten Turnaj zní docela dobře, toho bych se klidně účastnil," skočil mu do řeči zamyšleně Blaise a pak vrhl na spokojeně snídajícího ředitele nespokojený pohled. ,,Stezku odvahy nám tu klidně zorganizujou, ale Turnaj, to ne! Ale vraťme se k tomu Lockhartovi: není divný, že dneska ještě neměl proslov?"

,,Je teprve ráno, tak to prosím tě nezakřikni," odpověděl mu napůl přítomným hlasem Draco, jelikož si stále čistil svou košili. To nejhorší už bylo pryč, přesto po šlehačce zbyla mokrá skvrna, jíž si Malfoy kriticky prohlížel a hodnotil, jak moc velká katastrofa to je.

,,Třeba si vzal konečně nějaký kus oblečení, ve kterém se necítí dostatečně dobře a sebevědomě," navrhl zamyšleně Theodore a vzápětí se zmijozelská trojice naklonila vpřed, aby lépe viděla k profesorskému stolu. Lockhart byl vidět jen od pasu nahoru, ale bylo velice pravděpodobné, že má stejný typ hábitu, jaký nosíval naprosto běžně každý den, jen dnes byl tedy obarvený v barvě červené, syté jako krev. ,,Hm, docela nic moc. Obyčejné. Fádní. To bude tím. Stydí se, že to není dostatečně šik na jeho poměry, a tak dnes radši sedí, mlčí a připitoměle se culí do talíře."

,,Výborná hypotéza, Watsone, začínáte se zlepšovat," utrousil Blaise hlubokým hlasem a hlavou mu probleskla myšlenka, jestli by si třeba neměl nechat narůst knír, pořídit si fešáckou čepici, dýmku a černý kabát s vysokým límcem. Jo, možná by měl. ,,Teď mě omluvte, pánové. Jdu si rozšiřovat své literární obzory," prohlásil nabubřele a elegantně se zvedl ze svého místa. Kdyby měl klobouk, smekl by ho, než by odkráčel pryč.

Draco si promnul oči a pak se zoufale podíval na Thea, jenž Zabiniho vyprovázel pobaveným pohledem. ,,Nevíš, co tomu magorovi zase je? A můžeš mi říct, proč se s ním sakra pořád ještě bavíme?"

Blaise mezitím dlouhými kroky dostihl Hermionu, která měla nejspíš namířeno sama do knihovny. Objevil se jí po boku a sladil s ní krok. ,,Čau, Grangerová. Co tak sama? Nepotřebuješ chrabrého rytíře?"

Uchechtla se. ,,Kdybych potřebovala, rozhodně bych si vybrala někoho jiného než tebe."

Chytil se za srdce a tvář se mu zkroutila do bolestné grimasy, jako kdyby jej zasáhla šípem. ,,Auu, to od tebe nebylo hezký! Víš, i já mám city. A tohle mě bolí. Chtěl jsem se tě zeptat, co bys mi doporučila za další četbu, ale jak to tak vidím, měl bych radši vzít nohy na ramena, a byť jsem docela čahoun, nejsem si jistý, jestli jsem tak ohebný, abych to zvládl."

,,Zase máš povídavou?"

Zazubil se. ,,Já mám vždycky povídavou. Pokud jdeš do knihovny, milerád tě doprovodím, abys mi mohla předat nějaký svoje tipy. A taky bych si s tebou rád pohovořil o jisté zrzce," dodal trochu tajemně a založil si ruce za zády.

Hermiona se na něj překvapeně otočila. ,,Ginny! Ty chceš mluvit o Ginny! Proboha, něco mezi vámi proběhlo?"

Otráveně zasténal. ,,No o to jde! Právě že mezi námi nic neproběhlo. Ty jsi taková vševědka, Grangerová, a taky máš oči a uši všude. Musela sis všimnout, že se mi líbí, což se jí taky snažím dávat najevo. V tom lese jsem se snažil být okouzlující, krásný, vtipný a zdravě sebejistý, a byl jsem přesvědčený, že to všechno zabere a ona bude moje dřív, než se vrátíme do Bradavic. Ale ona mému šarmu normálně odolala a já tomu zkrátka nerozumím!" dokončil nešťastně. To už stihli dojít do knihovny, kde si spěšně vyhlídli stolek, k němuž si Blaise okamžitě sedl a natáhl si své dlouhé nohy.

Nebelvírka si s odpovědí dala trochu načas. Nejdříve si z brašny vytáhla učebnici, potom barevné klubíčko vlny, jednu nedopletenou ponožku, jíž držely pohromadě jehlice, a teprve až potom se posadila naproti němu a zatvářila se pobaveně. ,,Jak to tak vypadá, Blaise Zabini zřejmě zažívá první odmítnutí ve svém životě."

,,Já fakt nevím, co dělat, aby mě vzala najevo. Mám jí složit báseň? Zahrát zamilovanou skladbu na klavír?" Začal jednotlivými prsty pohybovat ve vzduchu, jako kdyby mačkal klávesy. ,,Zazpívat jí před celou školou? Nebo se rovnou probodnout a otrávit?"

,,U Merlina, to ne. Jediné, co musíš, je být trpělivý, Blaisi," poučila ho Hermiona, na prst si namotala trochu příze, chopila se jehlic a začala kmitavě plést. Blaise vyjeveně sledoval, jak rychle jí jde práce od ruky, a absolutně tomu nerozuměl. ,,Myslím si, že ani ty nejsi Ginny lhostejný, jinak by s tebou neztrácela čas. Nesmíš na ni jít ale tak hrr. Musí tě trochu poznat, a navíc je přece čerstvě po rozchodu."

,,Tak fajn, já na to budu myslet. Mimochodem, ty pleteš? Ponožky? Od kdy?" stočil řeč taky na ni, aby se vše netočilo stále kolem něj. Hermiona přikývla a začala mu nadšeně vykládat, jak dlouho se pletení věnuje, jak se to naučila, jak často plete a kolik a co už vlastně dokázala uplést. Blaise slyšel asi tak polovinu toho, co říkala, jednak proto, že něčemu vůbec nerozuměl, a druhak proto, že myslel na Ginny Weasleyovou a na nejrůznější způsoby, jak dobýt její srdce.

,,Takže tebe už Shakespeare omrzel, jo?" podotkla věcně Hermiona, když už skončila se svým vyprávěním a Blaise začal zase naplno poslouchat.

,,Potřebuju od něj pauzu, chápeš, takže hledám další takovéhle skvosty."

,,Hmm, pár tipů bych měla, ale záleží na tom, na co máš momentálně chuť. Pokud chceš něco smutného a filosofického, tak Petr a Lucie. Pokud něco melancholického a tajemného, vyber si Obraz Doriana Graye. Jestli se chceš vysmát lidem a jejich vlastnostem, přečti si Lakomce. Nebo jestli máš chuť na romantiku -"

,,Romantiku!" vyhrkl okamžitě.

Hermiona se mírně usmála. ,,Tušila jsem to. V tom případě se pusť do Pýchy a předsudku nebo do Rozumu a citu. Od Austenové."

,,Austenové? To je žena. U Merlina, miluju ženy! Ženy spisovatelky. Ženy, co se umí prosadit a jsou nezávislé a umělecké duše. Děkuju, ženy!" zvolal, a kdyby nemluvil o ženském pohlaví, madame Pinceová by ho určitě přišla přísně napomenout, ať je zticha. Takhle jen stála u svého pultíku a byla hrdá na to, že je žena. ,,A nebude divný, když si to přečtu? Je to romanťárna. To je spíš pro holky."

,,Věř mi, bude se ti to líbit," ujistila ho Hermiona.

,,No tak já ti tedy budu věřit," rozhodl se a zvedl se na nohy, aby se mohl vydat do hlubin knižního labyrintu. ,,Pokud se mi to líbit nebude, spontánně zapálím každého, kdo půjde kolem, a nakonec zapálím i sebe. Wopaah!"