✨ Kouzelný zimní ples ✨

Ten večer, kdy se konal Kouzelný zimní ples, na nějž se ve skrytu duše všichni těšili, konečně nastal. Dívky už od rána pobíhaly po svých pokojích a připravovaly se na večer, kdy se z nich stanou ty nejkrásnější bytosti na světě - tedy, ne že by dosud nebyly. Zato chlapci byli pohodáři a příliš jim nesešlo na tom, jak budou na plese vypadat. Chtěli si ho hlavně pořádně užít.

Čas jako by se vlekl šnečím tempem. Ale když děvčata kontrolovala naposledy, a už poněkolikáté za den, své vlasy a make-up, kdy si uhlazovala šaty a kriticky se zhlížela v zrcadle, se čas naopak řítil vpřed rychleji než Kulový blesk. A najednou už odbíjela šestá hodina večerní a ples měl zanedlouho začít. Chlapci čekali na své partnerky ve společenských místnostech jejich kolejí, a pokud náhodou měli společnici z jiné koleje, zamířili už rovnou k Velké síni, aby tam na ni počkali. To byl případ i Blaise, Draca a Theodora.

,,Kde je? Jestli mu to bude trvat ještě dlouho, tak ani nestihneme zahájení plesu a Žížala mi dá košem," prohlásil netrpělivě Blaise a přecházel podél krbu sem a tam. Zato Draco se rozvaloval v měkkém tmavém křesle a nedělal si žádné starosti.

Konečně ale byly Blaisovy prosby vyslyšeny a Theodore vyšel z chodby, jež vedla směrem ke chlapeckým i dívčím pokojům. Když vstoupil a kamarádi na něj upřeli pohled, Zabini zalapal po dechu a přiložil si ruce na srdce. ,,Můj ty Bože, Theodore! Ty vypadáš nádherně! Ty vypadáš jako princ!" vykvikl zajíkavě a vrhl se k němu, aby jej mohl obdivovat zblízka. ,,No vážně! Ještě korunku, a jsi úplný princ!"

Theo se zatvářil rozpačitě. ,,Nech toho, jsi horší jak moje máma," zamumlal a uhladil si černé sako, pod nímž měl bílou košili a na krku motýlka.

Blaise ho vůbec neposlouchal. Odstoupil o krok dozadu a přeměřoval si ho pohledem. ,,Teda, ještě mít šerpu, pořádnýho kníra a byl bys jak následník trůnu -"

,,Hele, nespěcháš náhodou?" vložil se do toho Draco, čímž Theodora vysvobodil z téhle svízelné situace. Čokoládový Zmijozel rychle přikývl a kvapně se rozešel z kolejní místnosti Zmijozelu pryč. Draco s Theem si vyměnili pobavené pohledy a rychle ho následovali. Blaise byl přesvědčen, že jejich partnerky na ně už nedočkavě čekají u Velké síně, a trochu ho zklamalo, že je tam ještě nenašel.

,,Podívej se na to z jiné stránky. Představ si, že by tu byly dřív ony a musely by čekat na nás. Nebylo by to trochu trapné? Dáma klidně může přijít pozdě," poučil ho Theodore.

Blaise ho odmávl. ,,Hele, dost s těmi panovnickými řečmi, šlechtici. Teda, řeknu vám, jsem rád, že lasička není Tybalt. Nebo Harold. To bychom byli pěkně v prdeli, kámo."

,,Proč?"

,,Nevzdělanče! Jako princ nemáš povinnou četbu, nebo co?" povzdechl si. ,,No nic, udělám ti náhodnou ukázku. Ty budeš jako Julie, a řekneš..." Pošeptal mu to do ucha.

Theo si odkašlal a začal: ,,Romeo! Já ještě něco musím ti říct!"

Blaise pokračoval: ,,Ale teď už nečekej, že ti zas vyjdu vstříc!"

,,Budeme mít miminko!"

,,Cože?" zvolala Ginny, která v doprovodu Harryho a Hermiony, jež byla zavěšená do rámě Rona, scházela ze schodů a udiveně na svého partnera pohlédla. Draco zvedl ruku a naznačil jim, ať jsou zticha, protože potřeboval slyšet, jak to dopadne.

Blaise nasadil nevěřícný výraz a naléhavě vykřikl: ,,Řekni mi, že kecáš! Alespoň malinko. Ale víš co? Už dost kecání radši. Slyším tvoje milovaný brášky. Tybalt mi slíbil, že si na mě počká, měl bych rychle zmizet, nebo se tý nakládačky dočkám. Myslel jsem, že sis dávala pozor! Nevěděl jsem, že tě zbouchnu. Ach ne! Teď Tybalt prožene mi hlavou kulku!" A rozjařeně se podíval na příchozí kamarády.

,,To je všechno? Skoro nechci, aby to skončilo," prohlásil Draco.

,,Neboj se," zazubil se Zabini a poplácal ho po rameni, ,,tady to zdaleka nekončí. Mám popsaných spoustu stran."

,,Takže ty vážně přepisuješ Romea a Julii?" ptala se ho Hermiona. S Ronem jim to opravdu slušelo, stejně jako všichni přítomní pánové měl i on tmavý oblek a ona v ledabylém drdolu a v šatech modrých jako barvínek vypadala prostě nádherně. Ale Blaise stejně mohl nechat oči na Ginny. Líbilo se mu, že si na dnešní den nezvolila šaty, ale lesklé elegantní černé kalhoty do zvonu, vysoké podpatky a černý topík, jenž zvýrazňoval její křivky. Na uších se jí houpaly stříbrné náušnice a dlouhé a rovné zrzavé vlasy si ulízla dozadu.

,,No, pojmenoval jsem to Haroldo a Draconiet," prozradil jim tajemně. Rozesmáli se všichni až na Harryho a Draca, jenž se uklidnil, jelikož mu přišla Lenka. V kanárkově žlutých šatech jí to velmi slušelo, a byť byl z té barvy Draco zpočátku trochu v rozpacích, nakonec se mu to zalíbilo.

,,Ty jako stále nemáš partnerku, Haroldo? Na co čekáš? Že ti spadne do klína jako ptačí hnízdo?" dobíral si ho Blaise. Harry pokrčil rameny a opáčil, že mu na tom příliš nezáleží. Kolem nich proudily dvojice a Velká síň se začala plnit. Ples měl za chvíli začít a Eufemia s Gwen pořád nikde. Theodore začal být nervózní.

,,Neboj, ona přijde," uklidňovala jej Hermiona s něžným úsměvem.

Theo si zoufal. ,,Co když si to rozmyslela?" zakňoural, ale to už Blaise zvedl hlavu, tajemně se usmál a šťouchl Theodora mezi žebra.

,,Hele, výsosti!" vykřikl. ,,Rozmyslela? Kamaráde, to ani náhodou. Ostatně, podívej se sám," vyzval ho a kývl na všechny, ať pomalu jdou do Velké síně a nechají tady ty dva o samotě.

Theodore se tedy otočil a úžasem mu málem spadla brada. Ze schodů scházelo mnoho děvčat, on však měl oči jen pro Eufemii. Stála nahoře na schodišti v jemných perleťových šatech, jež působily něžně a kouzelně, přesně tak, jak Eufemiu vnímal Theodore. Vlasy měla vlnité a sepnuté do polovičního drdolu, shlížela dolů a nevěděla, co s rukama. Na tváři jí hrál nejistý úsměv.

,,Je celá tvoje," pošeptala mu Gwen, když rychle prošla kolem, a Theodore to málem ani nepostřehl. Eufemia začala scházet schody a on jí jako ve snách vykročil vstříc. Natáhl k ní ruku, ona mu tu svou vložila do dlaně, a tak ji jemně stiskl.

,,Vypadáš překrásně," vydechl a prohlížel si ji od hlavy k patě.

Eufemia se začervenala. ,,Tobě to taky sluší. Ale počkej." Přistoupila k němu blíž a lehce mu rozcuchala vlasy. ,,Takhle ti to sluší víc." A oba dva se zasmáli. Theo ji chytil kolem pasu a ona si přidržovala šaty, aby si na ně nešlápla. I oni se vydali do Velké síně a připojili se ke svým přátelům, kteří už zabrali místa u jednoho stolku a Blaise je bavil svými vtipy. Pět velkých kolejních stolů zmizelo a nahradila je spousta menších. U stěny byl také jeden dlouhý, na němž byla spousta druhů jídla, čokoládové fontánky, mísy s punčem a ledová socha na ozdobu. Blaise trefně poznamenal, že se diví, že socha nemá Lockhartovu podobu.

,,Dá si někdo víno?" zeptal se Ron a začal nalévat všem, kteří se ozvali, že ano.

Blaise pozvedl svůj pohár a pročistil si hrdlo. ,,Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet," prohlásil moudře a všichni se zasmáli. ,,To řekl -"

,,Shakespeare," dokončili za něj ostatní a rozesmáli se ještě hlasitěji.

,,Znáte mě jako svoje boty. Tak já tedy připíjím. Na nás, na naše přátelství, ať se máme rádi a ať se nikdo neopije," zazubil se a všichni mu dali za pravdu a přiťukli si.

,,Ať se nikdo neopije? Ach jo. Těšili jsme se na filosofické debaty a spoustu trapných vzpomínek, u nichž bychom se za pár let mohli zasmát," prohlásil pobaveně Theodore.

Zabini se zatvářil tajemně. ,,No tak, už jednou jsem přece říkal, že filosofické debaty dokážu vést i za střízliva. Být, či nebýt, to je, oč tu běží -"

,,Tak hlubokou filosofii jsem zase nemyslel -"

,,Radši nebýt, jak tak koukám," skočil mu do řeči Blaise a třeštil oči někam před sebe. Studenti, kteří se mezi sebou halasně bavili, nyní utichli. Na stupínku, kde většinou stával Brumbál, - ale v posledních měsících to byl spíš Lockhart - se objevil zlatovlasý profesor. V hábitu, jehož barevná kombinace by nenapadla snad nikoho. Nikoho, s výjimkou -

,,To je přece hábit podle našeho nákresu," vydechla nevěřícně Ginny a zatahala Blaise za rukáv. Zmijozel polkl a zřejmě se mu poprvé za celý svůj život nedostávalo slov.

,,Moji milí studenti, drazí profesoři! Je mi ctí přivítat vás na Kouzelném zimním plesu, z něhož si, jak doufám, odnesete spoustu kouzelných zážitků! Jsem přesvědčen, že tento ples hravě strčí do kapsy všechny plesy z předchozích let, jež byly v Bradavicích pořádány!" zvolal bujaře Zlatoslav a upravil si zlatou lokýnku. McGonagallová s Prýtovou si vyměnily pohled a na ředitelce nebelvírské koleje bylo znát, kolik úsilí ji stojí, aby se nerozesmála. Všichni zírali na Lockharta a v sále bylo úplné ticho. ,,Doufám, že si tento ples užijete plnými doušky! Ale teď se vraťme ještě o pár týdnů zpět - nejspíše vám vrtá hlavou, proč nebyly vyhlášeny žádné výsledky ze Stezky odvahy, nebo proč jsem ji poté nijak neokomentoval? Je to jednoduché, mí milí přátelé! Perníčky, na nichž jste se všichni podíleli, můžete najít na stole s občerstvením! Stromeček, jenž jste společnými silami ozdobili, stojí přímo tady za mnou! A nakonec... jistě jste si všimli mého nového hábitu, za jehož návrh bych chtěl poděkovat slečně Weasleyové a panu Zabinimu!" vykřikl nadšeně a začal tleskat. Ginny zrudla, Blaise ztuhl a oba dva se na sebe podívali.

,,On si ten hábit nechal ušít. Vážně. A vzal si všechno - úplně všechno přesně podle toho návrhu," vydechl ohromeně zmijozel a kroutil hlavou. Lockhart měl na sobě duhový plášť, bílé kalhoty s černým páskem posetým zlatými třpytkami, bílou košili s nabíranými rukávy a výstřihem do V, černé boty s malým podpatkem, vysokými až po kolena, a dokonce i fialovou mašli ve vlasech!

,,Neuvěřitelné," poznamenala Ginny.

,,Tak vám teda pěkně děkuju, tenhle obraz nevyženu z hlavy hodně dlouho," zahuhlal Ron a držel se za hlavu.

,,Všichni už se jistě těšíte na pořádnou zábavu, viďte? Už to tedy nadále nebudu okecávat - bavte se, pijte, jezte, co hrdlo ráčí, tancujte a mějte se rádi! Užijte si ples a přeji vám všem veselé Vánoce!" zakončil Lockhart svůj proslov a z kouzelného stropu se začaly snášet sněhové vločky. Kapela v rohu začala hrát a první studenti už zamířili na parket.

,,Chceme se nejdřív najíst, nebo si půjdeme zatrsat?" zeptal se Blaise všech, ale odpověděla mu Ginny.

,,Jdeme tančit! Konečně nějaká živá energická hudba! Rychle na parket, než se změní v ploužák!" vykřikla nadšeně, popadla ho za ruku a vytáhla ho na nohy. Blaise se připitoměle usmíval a klusal za ní, a za chvíli už to oba rozjížděli na parketu.

,,Já se teda nejdřív pořádně najím," rozhodl se Ron, a tak tu spolu s ním zůstal i Harry, Hermiona a Gwen, která sice mohla mít partnera, ale odmítla ho, poněvadž chtěla strávit večer ve společnosti svých přátel.

Zato Lenka a Draco se rozhodli následovat Blaise s Ginny. Zvedli se, aby se i oni ztratili v davu tančících studentů, ale ještě než odešli, se Draco sklonil a dal Harrymu pusu na tvář. Tmavovláskovi zahořely tváře. ,,To aby ti nebylo líto, že tě nikdo nepolíbí pod jmelím," zašeptal mu, a pak už s Lenkou rychle odešel pryč, aby to nikdo nestihl komentovat.

,,Milý," zamumlal Harry a vrhl za Dracem ještě rychlý úsměv.

,,My si asi také půjdeme zatančit, co?" poznamenal Theo a Eufemia přikývla. Vypařili se i oni. A když byl Ron dostatečně najedený, chystali se s Hermionou odejít na parket. Vrhli ještě pohled na Harryho.

Mávl rukou. ,,Ale jen běžte, a rozjeďte to tam za mě," vybídl je s úsměvem.

A to se do toho vložila Gwen. ,,Tak to tedy ne. Ty tu rozhodně nebudeš sedět sám a jen se dívat, jak se všichni baví. Tak pojď, zatancujeme si spolu, a i když nejsem kdovíjak dobrá tanečnice, slibuju, že se budeme bavit," prohlásila a vyskočila na nohy, natahujíc k němu ruce. Harry zaváhal, ale Gwendolyn mu ani nedala čas na rozmyšlenou. Prostě jej vytáhla na nohy a on se rozesmál.

,,Víš, že jsi můj dortíček se šlehačkovou polevou?" říkal zrovna Blaise Ginny, když se odešli napít punče. Zrzka na něj povytáhla obočí.

,,Cože? To jsi vzal kde?" ptala se pobaveně.

,,To je úryvek z Harolda a Draconiet," vysvětlil jí. ,,Ale je to taková optimální balící hláška. Hele, nezahrála by sis se mnou kousek? Já budu jako Haroldo a ty budeš Draconiet. Tady," vytáhl z kapsy saka hustě popsaný kus pergamenu. ,,Tak, opakuju: Víš, že jsi můj dortíček se šlehačkovou polevou!"

,,Cože?"

Blaise se zahihňal. ,,Vlastně ses docela trefila. No nic, pokračujeme: Vždyť víš, že jsme si souzeni. Naše osudy, to je něco jako slavná divadelní tragédie. I když z mýho pohledu je to spíš dobrá komedie."

,,Tys pil?" ptala se Ginny, tedy vlastně Draconiet.

,,Jen trochu vína," odmávl ji.

,,Bože! To abych se rovnou dovolávala samotného Merlina! Kolik?"

,,Lahev, dvě, možná tři. Už si nevzpomínám."

,,Ach tak, a hned z tebe spadla vina."

Blaise píchl prst do pergamenu. ,,Tohle je nudné, přeskoč k tomu Ach, Haroldo."

Ginny zamžikala. ,,Moment... Už to mám." Odkašlala si. ,,Ach Haroldo, Haroldo... Proč jen jsi Haroldo? Své jméno zapři, zřekni se otce -"

,,Za koho mě máš? Za vola nebo skopce?"

,,Tak se na rodinu vykašlu já. A přestanu být Malfoyová."

,,Kašli na to, Draconiet, tohle nikam nevede -"

,,Tak zapomeneme na jména úplně!"

,,Myslíš, že mi nezáleží na tvém věně?"

,,Možná bys měl vážně radši jít," řekla chladně Ginny, která se dle Blaisova názoru báječně vcítila do role.

,,A tuhle debatu rychle zapít," zachechtal se.

,,Kde ses tu vzal? Proč jsi tedy přišel? Mluv."

,,Z těch otázek mi třeští hlava. Uf. Já si chtěl jenom užít a místo toho jsem tu zase jako u výslechu. Tak proto se říká, po pití nechoď za svými ex. Ani když chceš -"

,,Sex? Nedělej si naděje, Haroldo, vždyť víš, že ti může jít o život. Co kdyby tě viděl někdo od Potterů?"

,,Já se nebojím. Prostě dostane na trumpetu."

,,Slíbíš mi, že budeš navždy se mnou?"

,,To asi těžko. To by bylo horší než život ztratit." Blaise zadupal, aby mohla Ginny zareagovat.

,,Haroldo, slyším nějaké hlasy. Bojím se, že ti to jde můj otec vrátit!"

,,Asi je načase ukončit tuhle frašku. V krku už mám sucho, a jak tak koukám, tak i prázdnou flašku." Blaise teď vystoupil z role. ,,Tady je ta scéna s miminkem, jak jsem říkal před Velkou síní. To můžeme přeskočit... až sem. Jsi na řadě," vyzval ji.

,,Já si to dítě nemůžu nechat! Táta by mě zabil! A máma taky! A nemám zas tak hodný brášky."

,,Víš co? Mám pro tebe řešení. Vykašli se na ně a vezmi si prášky."

,,Haroldo, dnes jsi fakt za blbce."

,,Jo, to abych si vrazil dýku rovnou do srdce," řekl dramaticky. ,,A pak celý svět bude říkat, že nezná pověsti tak truchlivé, jako je příběh Harolda a Draconiet."

,,Prosím, nedělej to!"

,,Hehe, ani náhodou. Žijeme ve dvacátém století. Dneska už milostné příběhy nekončí smrtí!" zakončil procítěně a zářivě se na Ginny usmál. I ona vypadala, že to na ni udělalo dojem, a najednou se ozval potlesk. To se kolem nich utvořil hlouček studentů, kteří je napjatě poslouchali a kterým se představení evidentně líbilo.

Stalo se to rychleji, než Blaise očekával. Sice neustále prohlašoval, že Ginny okouzlí a do konce večera bude jeho, i tak v něm ale hlodal červíček pochybností, že to nemusí vyjít, což by ale nahlas nikdy nepřiznal. Protože Ginny byla jiná než ostatní dívky. A najednou - pevně ho objímala kolem krku a náruživě ho líbala.

A něco takového si Blaise nemohl nechat ujít.

Draco a Lenka, Ron a Hermiona, Gwen a Harry zatím tančili spolu na parketu. I oni se zanedlouho odebrali směrem k Blaisovi a Ginny, když slyšeli nečekaný potlesk. Když je spatřili, jak tam stojí v objetí a tisknou se k sobě, Hermiona s obavami pohlédla na Rona, ale ten pokrčil rameny a dokonce se usmál.

Začala hrát pomalá písnička. Parket byl až dosud plný, ale teď se většina párů raději utekla posadit a dát si nějaké občerstvení, ale pár jich tu přece jenom zůstalo. Mezi nimi byli i Theodore s Eufemiou, kteří jako by byli v úplně jiném světě a nevnímali nikoho jiného než jeden druhého.

Theodore se rozhlížel po Velké síni a zbytečně oddaloval ten okamžik, na nějž se tolik těšil, ale zároveň se jej neskutečně bál. Očima stihl zabloudit k profesorskému sboru a málem vyprskl smíchy. ,,Podívej se na Lockharta," vyzval Femii a ta se otočila.

Lockhart už se zřejmě chystal vyhlásit krále a královnu Kouzelného zimního plesu. Jenže zřejmě se trochu zapomněl, jelikož nyní dřepěl na svém místě jako hromádka neštěstí, před ním ležela hromada papírků a on na ně prázdně zíral. Korunu, již si rychle vyrobil z pergamenu, si posadil na hlavu, aby měl alespoň nějaké ocenění, a tvářil se nešťastně jako zapomenuté štěně. Upíjel ze svého poháru s vínem a ani na parket nepřitančil, aby všechny oslnil svým hábitem a tanečními kroky.

,,Zřejmě má depresi z toho, že jej nikdo nezvolil králem a královnou, a tak si aspoň vyrobil tu ubohou korunku," podotkla Eufemia. ,,Chudáček."

,,Já bych jej nezvolil ani komtesou," opáčil Nott. Zadívali se na sebe a rozesmáli se.

Theo nějak nevěděl, co by měl říct. Jen se na ni usmíval, držel ji kolem pasu, cítil její dlaně na svých ramenou a říkal si, jaké má štěstí, že je na plese s tou nejkrásnější dívkou z Bradavic.

,,Vím, že jsem ti to už říkal, ale moc ti to sluší," řekl jí potichu a kolem očí se mu objevily vrásky, jak se mu úsměv rozšířil.

,,Nech toho, nebo se budu celý večer červenat," prohlásila Eufemia, která se také nějak nedokázala přestat usmívat. S Theodorem jim spolu bylo tak dobře. A jí se vždy tolik rozbušilo srdce, když se ocitla v jeho přítomnosti. Dnes cítila, jako by nastal ten správný den pro to, aby mu řekla, že k němu cítí něco víc než jen přátelství.

A Theo to nejspíš cítil úplně stejně, protože si trochu rozpačitě odkašlal a působil dojmem, jako by hledal správná slova, jelikož tuhle chvíli zkrátka nechtěl zpackat. A navíc pro něj tohle byla premiéra. Ještě nikdy žádné dívce nevyznal lásku. Ale Eufemia... Eufemia byla ta pravá.

,,Femie, já... já ti chci už dlouho něco říct, ale nenašel jsem k tomu odvahu," přiznal se jí pomalu a zadíval se jí do těch vřelých oříškových očí, v nichž vždy nacházel jistotu, že jej vyslechne, ať už se bude jednat o cokoliv. Všichni mu sice říkali, že to ona cítí stejně, ale co když se mýlili a Eufemia mu odpoví, že ona to takhle necítí? Svíraly ho obavy. A Femiu zase vzrušení, protože - co když dnes večer myslel na to samé jako ona?

,,Tak povídej," vyzvala ho a věnovala mu povzbudivý úsměv. Stiskla mu ramena.

Theodore kývl a očima přejížděl po její tváři. Potom zvedl ruku a na prst si obmotal jednu kudrlinku, jež se jí uvolnila z drdolu, a něžně jí ji zastrčil za ucho. ,,Dobře. Fajn. Tak ať to mám za sebou. Stejně nemá smysl to nadále oddalovat." Zhluboka se nadechl. ,,Já - nevím, jestli se teď úplně neznemožním, ale tohle jsem nikdy nedělal. Protože jsem ještě nepotkal tak úžasnou holku, jako jsi ty, Femie. Tak krásnou, inteligentní, laskavou, milou a čistou duši. Úplně jsi mě okouzlila a já... já na tebe nedokážu přestat myslet. Protože - protože tě tak šíleně miluju, Femie," vyhrkl a zrůžověly mu tváře. Dychtivě se na ni zadíval a ona se celá rozzářila. ,,Miluju tě. Tak šíleně, tak bláznivě moc, a ani to nedokážu slovy vyjádřit, protože -"

Eufemia se vytáhla na špičky a vtiskla Theodorovi dlouhý polibek, v němž vyjádřila všechny své pocity. Celý se uvolnil a přitáhl si ji za pas ještě blíž, protože teď byla konečně a doopravdy celá jeho.

,,Taky tě miluju, Theo," zašeptala mu proti rtům, a on si přál, aby tak mohli setrvat věčně, aby ji mohl líbat už navěky. Trochu se odtáhla a uličnicky se na něj uculila. Stiskla mu ruku. ,,Co kdybychom se odsud nenápadně vytratili? Myslím, že bude lepší, když budeme mít soukromí..." A Theo neváhal ani vteřinu.

A jakkoliv klišoidně to může znít, všichni byli v ten okamžik šťastní.

Vraťme se ale ještě nakrátko k neodbytnému Blaisovi, který pro vás má ještě nějakou zprávu, jíž vám musí předat, jinak mi nedá pokoj. Sedí tu důležitě v křesle, prsty má propletené a zubí se tak, jak to mívá ve zvyku.

,,Možná čekáte, že budu na konci ještě citovat Shakespeara. To se ale nestane," povídá s tajemným úsměvem. ,,Říká se, že nic jako šťastný konce neexistuje. My ten svůj šťastný konec ale máme. Ne vždy se však poštěstí. A pokud vám život dá citrony," teď už lišácky mrká a já myslím, že vím, kam tím vším míří, ,,nezapomeňte si taky říct o sůl a o tequillu."

Ach. Věděla jsem to.

Vrtím nad ním hlavou a pobaveně se směju. Nahlíží mi přes rameno a čte si poslední řádky. Koneckonců, to on byl hlavním vypravěčem, jenž se musel vetřít skoro všude. ,,Jsi spokojený?" ptám se ho. A on se usmívá a přikyvuje.

,,Jsem," ujistí mě. Dělám tečku za jejich příběhem. Tady vyprávění končí, nicméně jejich životy pokračují dál. Ale to už je jiný příběh. Loučíme se s nimi tady, v tomto okamžiku, a přejeme jim veselé Vánoce.

A oni je přejí zase nám.

A pamatujte - ne, sůl a tequillu už ne, Blaisi! - neplecha není nikdy ukončena...

•••

Já nějak nemohu uvěřit, že je konec! Skutečně, neplecha není nikdy ukončena, a byť se k tomuhle příběhu vrátím alespoň pomocí bonusů, i tak mi je smutno, že to končí. Budou mi chybět. Taky vám přijde, že ten advent rychle utekl?
Chtěla bych vám moc poděkovat za tak obrovskou podporu. Nečekala jsem, že vás tu bude tolik a že mě každý den zahltíte stovkami hlasů a komentářů, které mi vždycky vykouzlily úsměv na tváři a mnohdy jsem se nad nimi bavila.❤
Budu moc ráda, když mi tu zanecháte poslední zpětnou vazbu, jak se vám příběh líbil. A brzy už se můžete těšit na sbírku bonusů, které nebudou vycházet v tomto příběhu, ale samostatně! Až Pohádky Blaise Zabiniho vydám, určitě vás zde i na své nástěnce budu informovat❤
Tak to by bylo ode mne všechno, ještě jednou vám moc děkuju, jste úžasní a já vám přeji, ať se máte krásně a užijete si letošní Vánoce v klidu a v pohodě❤
S láskou, Millie🍪