✨ Stezka odvahy ✨

Blaise neváhal ani na okamžik a málem se vrhl Ginny k nohám. Rychlostí blesku se objevil po jejím boku, sotva se stihla vzpamatovat, a už se na ni zubil. ,,Nazdar, Žížalo. Budeš můj parťák? V týmu musí být někdo krásný a někdo odvážný, kdo nás dokáže ochránit. Navrhuju, že já budu ten krásný, co ti bude skládat komplimenty, a ty budeš rytíř bez koně."

Ginny se zatvářila pobaveně a vyměnila si s Lenkou pohled. ,,No, já myslela, že půjdu s Lenkou, ale tohle asi odmítnout nemůžu. Nebude ti to vadit?" zeptala se blonďaté havraspárky.

Lenka se usmála a zavrtěla hlavou, až se jí zavlnily její ředkvičkové náušnice. ,,Ale vůbec ne. Jsem si jistá, že s Blaisem si užiješ víc zábavy než se mnou," broukla Lenka.

Blaise zasalutoval. ,,Nemějte obavy, madam, já se o dámu postarám. Teda jen jako bavič. Bojovat s příšerama bude muset ona."

Ron, který se právě domluvil s Hermionou, že spolu utvoří dvojici, se ohlédl na svou sestru. Když zjistil, že je u ní Zabini, zamračil se a veškerá jeho empatie z rána byla pryč. Už se chystal za ním vyrazit a dát mu přednášku o tom, že nebude obtěžovat jeho sestru, když jej Hermiona chytila za paži. Podíval se na ni. ,,Nech je přece. Blaise jí nic neudělá a Ginny se o sebe umí postarat. Víš, jak je pověstná těmi netopýřími zaklínadly. A vždyť se jenom směje."

,,No jo, smíchem to začíná," zabručel Ron a podezřívavě Blaise sledoval. ,,On bude vtipný a ona se bude smát, a bum, najednou z ní bude máma."

,,Ale prosím tě, já bych to tak tragicky neviděla."

Harry zažíval podobné pocity jako jeho nejlepší přítel a očima bloudil po Vstupní síni, snaže se najít svou sestru. Theodore totiž znenadání zmizel a zanechal tu zmateného Draca, jehož tu dva nejlepší přátelé - kteří ho donutili sem jít a nakonec mu zmizeli! - opustili.

,,To je typické," zahuhlal si pro sebe a uraženě si vrazil ruce do kapes, zatímco přemýšlel, jestli by prostě nebylo nejlepší se sbalit a odejít odsud, než by si toho někdo stihl všimnout. A stejně by mě nikdo nepostrádal, problesklo mu zasmušile hlavou, což mu na náladě dvakrát nepřidalo. Už už se rozhodoval, že to zabalí a prostě odejde, když tu se kolem něj mihl vysoký mrzimorský student a Dracovy smysly se postavily do pozoru.

Cedric Diggory Harrymu okamžitě zastínil výhled a široce se na něj usmál. ,,Ahoj, Harry. Víš, když Lockhart řekl, že si máme utvořit dvojice, napadlo mě, jestli bys nechtěl jít do dvojice se mnou? Byla by to skvělá příležitost se víc poznat a sblížit -" o což se Cedric snažil už od pátého ročníku, kdy se stal prefektem a měl přístup do prefektské koupelny, kam se snažil nalákat Harryho, - jemuž se Cedric líbil, ale samozřejmě si to odmítal připustit - což se mu nakonec nepodařilo.

Než však Cedric stihl dokončit svou myšlenku a dát Harrymu prostor pro odpověď, pohotově zakročil Draco a vložil se do toho. Všechno jako by se v něm vzedmulo a žárlivost si uhájila své místo na trůnu. Malfoy se vrhl k Harrymu, majetnicky si ho přitáhl k sobě a na Diggoryho se ošklivě zamračil.

,,To by teda nešlo, protože on už dvojici má!" vyštěkl na něj. ,,Kde jsi žil posledních sedm let? To nevíš, že Potter a já jsme jeden druhému předurčeni?!"

,,Radši bys měl jít, Cedricu," prohlásila opatrně Hermiona a poočku sledovala Draca, jenž vypadal, že po mrzimorovi každou chvíli skočí a rozcupuje ho na kousky za to, že si vůbec dovolil promluvit na jeho Harryho.

Theo se mezitím procpal k Eufemii a Gwendolyn a na zrzavou mrzimorku se stydlivě usmál. ,,Ahoj, Femie. Říkal jsem si, jestli bys nechtěla do dvojice se mnou, pokud už jsi to tedy neslíbila Gwendolyn," dodal rychle a vrhl pohled na tmavovlásku, která ty dva s úsměvem pozorovala. Eufemia se okamžitě začervenala.

,,Jen běžte spolu, já půjdu do dvojice s Lenkou. A ty mi na ni aspoň dáš pozor," prohlásila a hravě pohrozila Theovi prstem, než mrkla na svou nejlepší kamarádku a odešla za havraspárskou spolužačkou.

,,Nevadí ti to? Já klidně půjdu do dvojice s někým jiným," vyhrkl Theodore, když si uvědomil, že se jí vůbec nezeptal, zda má zájem s ním zdolat Stezku odvahy.

Femia se usmála a založila si ruce na hrudi. ,,Jistěže mi to nevadí. Ale víš, že mi pořád něco dlužíš? Musíme spolu jít bruslit," připomněla mu a laškovně ho loktem dloubla pod žebry. Theovi se bruslit nechtělo. Ale jak by Eufemii mohl říct ne?

Lockhart už začínal vysílat dvojice do terénu. Když se dostal k naší partičce, vševědoucně se na ně zazubil. ,,Pane Weasley, slečno Grangerová, můžete jít," pobídl je. Ron kývl na Hermionu a společně vyrazili do černočerné tmy. ,,Kohopak to tu máme dál... pan Potter a pan Malfoy! Jak nečekaná dvojice," zahihňal se a spokojeně si je prohlédl. ,,Rozkvétáte nám před očima."

V ten okamžik jako by Draco procitnul zase zpět. Stačil mu jeden jediný pohled na Harryho, aby pochopil, že se to stalo zase, že to zatracené začarované jmelí opět začalo působit a on nad sebou ztratil kontrolu.

,,Zase Potter. Já už nechci být s Potterem! Dejte mi někdo nějakej lék!" kňoural a házel na Harryho zoufalé pohledy. Ten ho chtěl utěšit, a tak ho poplácal po rameni, ale Malfoy rychle uskočil stranou. ,,Ne! Vůbec na mě nesahej!"

,,To vypadá na problémy v ráji," poznamenal Lockhart vševědoucně.

Blaise, jenž stál s Ginny za nimi, se naklonil k Dracovu uchu a řekl: ,,Slyšel jsem, že je jmelí prej jedovatý. Možná se kvůli tomu znásobily vedlejší účinky a ty si následky poneseš celej život."

Draco zbledl o další odstín. ,,Ale to není fér! Proč je Potter normální?!"

,,Harold nikdy nebyl normální, a právě proto na něm ty následky nejsou vidět," odpověděl klidně Blaise, ale Dracovi to moc nepomohlo. Stále skučel, že už toho má dost, že chce, aby to přestalo, a že ho to už nebaví. Lockhart zamlaskal a pak dvojici řekl, že už může jít.

,,Á, můj oblíbený student!" vykřikl, když pohledem utkvěl na Blaisovi. Ten ztuhl a upřel vyděšený pohled na Ginny. ,,A jakou máte spanilou partnerku. Nu, lépe jste si vybrat nemohl."

,,Určitě jste slyšel, že ovládá netopýří zaklínadla, profesore. Vlastně bych si troufl říct, že je mistryně tohoto oboru," informoval ho Blaise a v hlase mu zazněla skrytá výhružka, jako kdyby Lockharta varoval, že jestli si něco zkusí, poštve na něj Ginny a líbit se mu to nebude.

,,O schopnostech slečny Weasleyové si povídají i obrazy," přikyvoval Lockhart a pak oběma popřál hodně štěstí. Blaise a Ginny vyrazili do lesa, mapu přichystanou a rozloženou. Okamžitě se na ní objevila trasa i dvě tečky s jejich jmény. Zanedlouho vyrazili i Theo s Eufemií, Gwen s Lenkou a i zbytek dvojic, jež ještě nevyrazily.

Zábava mohla začít.

•••

,,Myslíš, že už vyrazili?" vyptával se Ron a neustále se ohlížel přes rameno, jestli náhodou neuvidí zrzavé vlasy své sestry. S Hermionou se do lesa vydali mezi prvními a už ušli kousek cesty. Nyní se zastavili, aby bedlivě prozkoumali mapu, jež jim ukazovala, kudy jít. Tedy, spíš ji zkoumala Hermiona, Ron držel rozsvícenou hůlku a jančil.

,,Určitě ano, a přestaň se pořád ohlížet. Mohl bys věnovat pozornost tomu, čemu máme, prosím? A neuhýbej tím světlem, buď tak laskav," požádala ho Hermiona a mžourala na kus pergamenu.

,,Promiň," zamumlal roztržitě Ron a jen velmi neochotně přesunul svou pozornost na ni. ,,Zabloudili jsme? Ten idiot to podělal, co?"

,,Ale ne, musíme jít tudy," odvětila klidně Hermiona a posvítila svou hůlkou doleva. Ron vzdychl, uvázal si nebelvírskou šálu a s Hermionou se rozešli vpřed, až jim slabý poprašek sněhu křupal pod nohama.

,,Zůstáváš na Vánoce v Bradavicích, že jo?" zeptal se jí Ronald, aby řeč nestála.

Hermiona si zastrčila vlasy za ucho. ,,No ano, jistě, vždyť už jsme se o tom nedávno bavili. Jsou to přece poslední Vánoce v Bradavicích a musíme si je užít se vším všudy."

,,No jo, jasně, já jen... jestli jsi nezměnila názor, nebo tak," řekl. ,,Hele... hele, myslíš, že se Zabini jako to... jako že se líbí Ginny?" optal se Hermiony a věnoval jí úzkostlivý pohled. ,,Jsi přece jenom holka a její kamarádka, tak mě napadlo, jestli ti třeba něco neřekla -"

Hermiona se zatvářila pobaveně. ,,Ne, Rone, neřekla. Ale myslím, že do toho, kdo se Ginny líbí, ti nic není. Promiň, ale je to tak. Je to Ginnyin život, a Blaise navíc není tak špatný."

,,Tobě se líbí?"

,,Řekla jsem, že není špatný, ne že se mi líbí," zavrčela a protočila oči. Ron cosi zamumlal a vrazil si ruce do kapes bundy. Chvíli byli oba dva ticho. Zrzek přemítal, jak nejlépe se Hermiony na něco zeptat, ale než stihl sebrat odvahu, zastavila se a chytila ho za paži. A bylo to tady. Čas čelit nějaké příšeře. Ron zdvihl hlavu - a překvapeně zamrkal, když zjistil, že na malé mýtince stojí stůl, jenž je něčím obložený.

,,Co to má sakra být...?"

,,Nemám tušení, ale pojďme blíž a zjistíme to. Myslím, že to bude asi jeden z úkolů, co nás čeká," vysvětlila a oba zamířili ke stolu.

,,Ulevilo se mi, že tu nestojí šicí stroj a naším úkolem nebude něco jako ušít Lockhartovi oblek," zašklebil se Ron a posadil se na židli. Obličej se mu rozzářil. ,,Hele, perníčky! Jo, tak tohle se mi líbí," pochvaloval si a hned si jeden strčil do pusy.

Hermiona pohledem přejela celý stůl, aby zjistila, co je tu k dispozici. Vzala do ruky tuby s barevnou náplní a prohlížela si je, zatímco se Ron cpal a sytil svůj prázdný žaludek. ,,Myslím, že ty perníčky máme zdobit, a ne je jíst. Mimochodem, podívej," dodala, když mezi prsty uchopila jeden z perníčků, a pobaveně se usmála, ukazujíc ho Ronovi.

,,No a?" Nejdřív mu na tom nepřišlo nic divného. Ale stačilo se podívat blíže a... Zalapal po dechu a vytřeštil oči. ,,To si děláš srandu?! To je - to je jako Lockhartova podobizna? U svaté Morgany, ten chlap je fakt magor," vydechl nevěřícně a pak se zašklebil. ,,Fuj, nemůžu uvěřit tomu, že jsem jedl Lockhartovu hlavu."

Hermiona se rozesmála. ,,Když to řekneš takhle, zní to vážně strašně."

,,Ono to i vypadá strašně. Koukej, jak si nechal udělat ty vlasy! A ty zuby! U Merlina, to je fakt on. A tohle jako máme zdobit?"

,,Už to tak bude," přikývla Hermiona. ,,Tak pojďme na to, ať to máme za sebou, ne?" řekla, přitáhla si židli k Ronovi a posadila se. Doma už jako malá vždy pomáhala s přípravami cukroví a ze všeho nejradši zdobila perníčky. Ukázala Ronovi, jak se to dělá, a za chvíli jim šla práce od ruky. Neobešlo se to bez smíchu a Ron se nezdržel svých obvyklých sarkastických komentářů. Zpočátku pořád kroutil hlavou nad tím, jak je možné, že někdo něco takového mohl vymyslet, ale pak už si z toho dělal legraci a perníčky s Lockhartovou podobiznou byly křiklavé, barevné a šílené stejně jako jeho hábity.

,,Vlastně to byla docela sranda. Koukej, jak je růžovej," uchechtl se, když už žádné perníčky nezbyly, a oba dva si spokojeně prohlíželi své dílo.

,,Jedno mu musíme nechat: je to originální," smála se Hermiona a taky si uzobla jeden perníček.

•••

,,Co myslíš, že nás čeká?" zajímalo Ginny, když se s Blaisem dostali hluboko do lesa. Se Zabinim se sice nikdy dřív nebavila a za poslední dny s ním prohodila pouze pár slov, ale nečinilo jí problém s ním konverzovat uvolněně a otevřeně, jako by se znali už dlouho a byli přáteli. Odjakživa byla velmi veselé, energické a společenské povahy, proto jí něco takového nedělalo žádný problém.

,,Řeknu ti to asi takhle: Doufám v žití, ale jsem připraven umřít.* Shakespeare," dodal na vysvětlenou. ,,Měla by sis od něj někdy něco přečíst. Ale nedoporučuju ti Romea a Julii."

,,Proč ne? Tohle dílo četli snad všichni. Je to klasika, dva zamilovaní lidé, kterým nebylo přáno, tragédie, která rve srdce všem čtenářům..."

Blaise se na ni se zájmem podíval, a pak se ušklíbl. ,,Já bych to řekl spíš tak, že je to tragédie, která velmi pěkně vykresluje dnešní dobu: když se zamiluješ, můžeš se jít rovnou zabít."

Ginny okamžitě vyprskla smíchy, což mladému zmijozelovi samozřejmě zvedlo sebevědomí. Weasleyová se mu líbila už nějakou dobu, nevěřil ale, že by s ním mohla prohodit pár slov, aniž by v nich nebyla naznačena urážka. Ale hleďme, kde jsme nyní.

,,To máš asi pravdu. Teď musíme jít tudy," ukázala rozsvícenou hůlkou mezi stromy, jež rostly blízko u sebe. Blaise kývl a odbočil tím směrem. ,,Hele, co vlastně ten Draco s Harrym?"

,,Plánují svatbu a Lucius už jim staví domek vedle Malfoy manor, aby to Harold k tchánovi neměl moc daleko," zavtipkoval Blaise. ,,Ne, dost srandy. Ou, to bude těžký, ale zkusím to. Hele, nemám tušení. Aktuálně jsou zřejmě oba na pomezí hranice miluji tě/nesnáším tě, ale myslím, že na tom byli už dávno před tím, než se políbili pod jmelím. Co vím, tak spolu nespí, ale když náhodou někdo začne dělat na Harolda očka, je tam Draco a už ho líbá. Upřímně, nemám tušení, jak ten Lockhartův vylepšený," naznačil ve vzduchu uvozovky, ,,lektvar funguje."

,,Hmm, to by mě taky zajímalo. Je to celý dost zvláštní, ale Harry mi přijde celkem v pohodě," poznamenala Ginny. ,,Každopádně jim tu situaci nezávidím."

Blaise na ni pokradmu vrhl zvědavý pohled. ,,No a co ty? Už jsi někoho políbila pod jmelím?"

Zachechtala se. ,,To sotva. Jmelí já se vyhýbám velkým obloukem, zvlášť po tom, co se stalo Harrymu s Dracem. Nicméně, pokud na mě někdo snad dělá očka, stačí vytáhnout hůlku a pohrozit netopýřím zaklínadlem. Pak je nápadník pryč rychleji než Kulový blesk."

,,Jsi skvělá, víš to? Ale bojím se tě," přiznal se jí Blaise.

,,Už skládáš lichotky?" ušklíbla se a věnovala mu pohled. ,,Myslela jsem, že ty přijdou, až když zabiju nějakou příšeru."

,,Kdepak, komplimenty se mají skládat ženě neustále," ujistil ji.

,,No fajn, já jen, že první strašák už na nás čeká tamhle," prohlásila Ginevra a hůlkou ukázala na stolek. Nedokázala potlačit smích. ,,Co to jako je?"

,,Tak to jdeme omrknout," rozhodl Blaise, chytil ji za ruku a energicky vykročil ke stolu. Čekali cokoliv, ale tohle ne. Byl tam položen jen jeden kus pergamenu, na němž stálo zadání:

Nakreslete rodokmen Zlatoslava Lockharta.

Ginny vyprskla smíchy a hýkavě se rozesmála. ,,To si dělá srandu? Taková blbost."

Blaise se zatvářil nesmírně vážně a chopil se brku, jenž namočil do inkoustu. Pak na Ginny vrhl rychlý pohled přes rameno a rty se mu pomalu zvlnily do úsměvu. Vypadala překvapeně. ,,Vypadá to, že úlohu rytíře nyní přece jenom převezmu já. Ale neboj se, z tohohle nás dostanu. S tímhle úkolem si poradím raz dva, takže se pozorně dívej, jak fungují mé superschopnosti."

A začal psát.