✨ Piknik na Astronomické věži ✨

Konečně nastal pátek, na který si Hermiona, Theodore a Blaise naplánovali překvapení pro jejich partu. Ještě před pár dny by se jejich parta dělila převážně na tu zmijozelskou a nebelvírskou část, to teď ale jako by bylo zapomenuto. Všichni, byť nějaké neshody a remcání stále přetrvávaly, si zvykli trávit čas pospolu, a vlastně jim to ani nevadilo. Dá se říct, že si rozuměli. A musel si to přiznat i Ron, jemuž to už nyní nebylo tolik proti mysli, byť na Blaise stále nadával, že chce jeho sestru přivést do jiného stavu, užít si, a pak zdrhnout a neplatit alimenty. Dobře, to bylo trochu přes čáru, ale Ron byl naštvaný, a když byl naštvaný, byl schopný plácat všechno páté přes deváté.

,,Ahoj, Theo. Kam to všechno táhneš?" podivila se Eufemia, která se právě vracela od Hagrida, a oklepala si z vlasů sníh. Theodore nesl asi dvě bedny plné nejrůznějšího občerstvení a pití, a zřejmě mu nevadilo, že je s tím nápadný a že jej může kdokoliv z profesorů vidět a zeptat se ho, co s tím hodlá dělat. Femia vykulila oči. ,,Že vy pořádáte ve zmijozelské společence nějaký večírek, co?"

Z toho pohledu, jenž na ni Theo vrhl, ihned pochopila, že se trefila do černého. ,,Tak trochu," zamumlal a vydal se po schodech nahoru. To začalo být Eufemii trochu divné.

,,Tak trochu? Proč to tím pádem neseš nahoru? Myslela jsem, že vaše zmijozelská společenská místnost je ve sklepení," doléhala na něj a rychle ho doběhla. Nechtěla se nechat jen tak odbýt, kdepak. Jen ať jí to Theodore všechno řekne. Protože po tomhle bylo zcela očividné, že zmijozelští žádný večírek nemají, pokud se jej tedy nerozhodli uspořádat v nějaké nepoužívané učebně, o čemž Eufemia silně pochybovala.

Theodore si povzdechl, ale i tak se neubránil malému úsměvu. ,,Hele, nejsi ty náhodou sestra Hermiony? Taky na všechno vždycky přijdeš a nenecháš se jen tak odbýt, dokud nezjistíš, odkud vítr vane." Eufemia se zazubila. ,,Tak fajn, řeknu ti to. Mělo to být sice tajemství, ale ty bys na to stejně přišla. Rozhodli jsme se uspořádat piknik na Astronomické věži. Měl proběhnout už dřív, ale trošku jsme to nestíhali s tím, jak se pořád něco dělo. Chtěli jsme jej uspořádat právě z toho důvodu, abychom usmířili Draca a Harryho, ale ti jsou už asi v pohodě, minimálně Draco se snaží si jej příliš nevšímat, takže to berme jako přátelské posezení uprostřed noci, přičemž porušíme školní řád. Posezení na místě, na něž je zakázáno chodit, takže to je porušení školního řádu na druhou."

Eufemii vylétlo obočí tázavě vzhůru. ,,Cože? Porušení školního řádu? A Hermiona je s tím v pohodě? A ty taky?" rýpla si i do něj, protože Theodore byl takový svědomitý a neměl rád porušování pravidel. Když nad tím tak uvažovala, měl toho s Hermionou hodně společného. A taky s ní trávil docela dost času, když se to tak vezme. Eufemia naprázdno polkla, když si uvědomila, že pocítila malý osten žárlivosti ve své hrudi. Ale musela se uklidnit. Hermiona má přece ráda Rona a Theodore...

,,Vlastně ten piknik navrhla sama Hermiona, takže předpokládám, že jí to až tolik nevadí," odpověděl jí Theodore. ,,V zadní kapse mám nějaký plánek, který mi půjčila Hermiona. Říkala, že si mám kontrolovat, zda někdo z profesorů nejde, aby na to nepřišli. Jenže vzhledem k tomu, jak mám plné ruce, toho moc nezjistím. Měl nám pomoct Blaise, ale ten se někde zatoulal a nemůžeme ho najít."

,,Ztratil se vám Blaise? A není třeba někde s Ginny?"

Theo se zamyslel. ,,Vlastně jsem ho asi neviděl ani včera večer, ale to je možná tím, že jsem hrozně brzy usnul a spal jak novorozeně. Ale ne, s Ginny prý není, protože ta je pro změnu někde s Lenkou." Pak potřásl hlavou. ,,No, to je teď jedno. Zpět k tomu plánku. Když už teď všechno víš, myslíš, že bys nám mohla pomoct? Hermiona tedy zdobí Astronomickou věž a já tam mám dotáhnout všechno jídlo a pití, ale potřebuju tedy, aby mi někdo dával pozor na ten plánek. Myslíš, že bys ho mohla vzít a varovat mě, kdyby šel někdo z učitelů?"

Eufemia přitakala. ,,To nebude žádný problém. Říkal jsi, že ho máš v zadní kapse? Mám ti sáhnout na zadek?" Oba dva se na sebe rychle podívali a začervenali se.

,,No, na mou obranu, myslím si, že je to docela pěkný zadek," řekl pomalu Theodore a začervenal se ještě víc. Z tohohle se dalo poznat, že dokonce i na něj má Blaise nějaký vliv, protože to znělo jako něco, co by rozhodně řekl on, až na to, že by to vyslovil s větším, skoro až arogantním sebevědomím a uličnicky by se u toho culil. Ale z úst Theodora to znělo mnohem roztomileji. ,,Klidně mi sáhni na zadek. Myslím, že by bylo horší, kdybych ti sáhl na zadek já. Tím teda nechci říct, že by mi to vadilo, nebo že by tvůj zadek nebyl hezkej, právě naopak, já... U Merlina, to je ale hloupá konverzace," ulevil si, nicméně jeho oči sjely právě ke zmiňované části Eufemiina těla. Dívka ho plácla přes ruku.

,,Dost, v téhle konverzaci už pokračovat nehodlám. A nechci slyšet slovo zadek," varovala ho.

,,Fajn, ale teď se jednoho budeš dotýkat..."

,,Theodore!" vykřikla, ale nedokázala skrýt své pobavení. Vytáhla mu ze zadní kapsy kalhot kus pergamenu a okamžitě poznala, o co se jedná. ,,No jistě, Harryho pověstný Pobertův plánek. Nikdy mi ho nechtěl půjčit. Dostal ho od táty, když nastoupil do třetího ročníku, dokonce i s neviditelným pláštěm. A já dostala maximálně přednášku o tom, že nesmím porušovat školní řád!"

,,Pobertův plánek? Co to je?" zajímal se Theodore.

Eufemia od pergamenu zvedla hlavu. ,,Ah, jak tak vidím, Hermiona ti zapomněla dát přesné instrukce. Když řekneš jednu určitou větu, ukáže ti celý plán hradu i se všemi jeho obyvateli."

,,To zní úžasně," vydechl Theo obdivně a pak se usmál. ,,Nevěděl jsem, že i ty máš tendenci porušovat školní řád. Taková vzorná studentka z Mrzimoru," dobíral si ji.

,,Theo, to, že jsem z Mrzimoru, neznamená, že nemůžu, nebo že nemám chuť, porušovat školní řád. Vypadám sice jako moje máma, kromě těch očí, ale pořád mám v sobě geny svého otce Poberty," prohlásila sebevědomě. Vytáhla hůlku, odkašlala si a řekla: ,,Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti."

•••

,,Teda, Hermiono, my něco slavíme?" podivil se Harry, když večer vystoupali s Ronem na Astronomickou věž, která byla přenádherně vyzdobená. Na zdech visely malé lampionky, které barevně problikávaly, na podlaze byla rozložená velká deka, na níž bylo položeno několik bedýnek s různými jídly a pitím, a kolem na různých místech plápolaly modré ohníčky, jimiž byla Hermiona pověstná. Díky nim tu mohli být v relativním teple a zároveň se kochat nádherou zimní noci.

Hermiona se jen skromně usmála a už zaujala své místo na dece. Rukou jim pokynula, aby se také posadili. ,,Ale vůbec nic, jen nás napadlo, že by bylo fajn, kdybychom uspořádali nějaké milé posezení s přáteli," vysvětlila jim a Harry s Ronem se na sebe zašklebili.

,,Uprostřed noci? Po večerce? Kdo jsi a co jsi udělala s Hermionou?" zavtipkoval Ron a ona ho hned plácla přes ruku. ,,No co, je to pravda. Ty nemáš ve zvyku porušovat školní řád."

Nakrčila nos. ,,Jednou to... jednou to snad neuškodí."

,,Ale ty jsi primuska! Máš nám jít příkladem a nepořádat tajné pikniky na zakázaných místech!"

Zafňukala a vložila si tvář do dlaní. ,,Nedělej to ještě horší! Víš, že si to už začínám trochu vyčítat? Proboha, vždyť já jsem primuska -"

Ron ji rychle poplácal po koleni. ,,Jen klid, to se zvládne. Co tu máme dobrého?" Přesunul okamžitě pohled na bedničky s jídlem a spokojeně si zamnul ruce. ,,Hmm, to vypadá lákavě."

Harry se zatvářil pobaveně. ,,Vždyť jsme byli před chvílí na večeři," namítl.

,,No a? Dvě večeře neuškodí," poučil ho zrzek.

,,Ještě čekáme na ostatní, tak se do ničeho nepouštěj," přikázala mu Hermiona, a bylo to, jako kdyby psovi řekla, že si ten pamlsek ještě nesmí vzít.

,,Kdo má ještě přijít?" zajímal se Harry. Odpověď přišla rázem v okamžiku: ze schodiště se linul pobavený smích a vzápětí nahoru vyběhli Theodore a Eufemia. Harryho to trochu zarazilo, ale neřekl nic. Možná si vzal Hermionina slova k srdci, ta o tom, že je moc přísný bratr a že se Femia může stýkat, s kým bude chtít.

,,Báli jsme se, že jdeme pozdě, tak to je fajn, že nejsme poslední," zazubila se Eufemia a posadila se z jedné strany vedle Hermiony a z druhé měla Theodora. Konverzace mezi nimi pomalu plynula, a to už se ukázala i Ginny s Gwen a nakonec i Draco v doprovodu Lenky. Kde byl Blaise, stále zůstávalo záhadou.

,,Takže co je účelem tohohle pochybného čajového dýchánku?" utrousil Draco poněkud posměšným hlasem. Neměl chuť se s ostatními sbližovat, ne, dokud se cítil být stále ohrožený. Že se jeho největším strachem stane jmelí, to by si nikdy nepomyslel.

,,Účelem je strávit spolu čas a jeden druhého lépe poznat," odpověděla mu klidně Hermiona a podívala se na Ronovy hodinky, jež měl na zápěstí. ,,Ale možná se to zvrhne v pátrací akci po Blaisovi. Tohle by si přece nenechal ujít, on ne. Nemáte někdo tušení, kde by mohl být?"

Theodore, Draco i Ginny zavrtěli hlavou. ,,Možná jen čeká na tu správnou chvíli a připravuje si nějaký úžasný příchod, ze kterého si všichni sedneme na zadek. Anebo ještě smolí nějakou svou báseň, kterou nám tady hodlá přednést," podotkl Draco a zřejmě si o svého kamaráda takové obavy nedělal. Blaise si žil, jak chtěl. Ale vlastně to bylo trochu divné, že se celý den neukázal. Dokonce ani na vyučování ho nikdo nezahlédl...

,,Pokud bude chtít, tak se ukáže. Pojďme se pustit do toho jídla," rozhodl Ron, který se nemohl dočkat, až si zase nacpe žaludek. Všichni souhlasili a jak ochutnávali z různých druhů jídel, konverzace se naprosto přirozeně rozproudila. Draco si tedy převážně povídal s Lenkou, na což Hermiona s Ginny reagovaly nadšenými pohledy, a Theo s Eufemiou po sobě neustále házeli úsměvem, což Harry nemohl nevidět. Zkusil se podívat na Theodora jinýma očima - nevnímat jej automaticky jako špatného, protože byl ze Zmijozelu. Pozorně naslouchal tomu, jak a o čem se baví s ostatními, pozoroval ho přitom a začal si pohrávat s názorem, že možná nebude tak špatný, jak si myslel. A když viděl, jak něžně s Eufemiou mluví, jak se na ni usmívá, jaký pohled jí pokaždé věnuje - přesvědčilo ho to o tom, že mu na jeho sestře nejspíš opravdu záleží.

Ron zrovna vykládal nějaký vtip, když se na schodišti ozval šramot. Všichni přítomní ztuhli a podívali se tím směrem. Byl tam snad nějaký profesor? Vědí o nich? Hermiona si nervozitou hryzala rty.

Náhle se ozvalo slabé: ,,Haló? Je někdo nahoře?" A všichni si oddechli, protože okamžitě poznali Blaisův hlas.

,,Je! Pojď za námi, Blaisi!" zavolal za ním Theo a usmál se. Když ale začal Zabini dupat nahoru, všichni sebou škubli. Cožpak mu bylo úplně jedno, že takhle je odhalí?

,,Blaisi, mohl by ses trochu ztišit? Nechceme přece, aby -" Ginny se zarazila, když se zmijozel vypotácel nahoru a trochu zavrávoral. Teď už jim bylo vše jasné. Ten mamlas se opil.

Zabini se pokusil o široký úsměv. ,,Nazdárek, vespolek! Je mi... je mi trochu, jako kdyby mě někdo přetáhl lampou nebo lucernou nebo... nebo kladivem, ale to asi nic nebude... co tu máte za dobrůtky?" zeptal se a škytl. Posadil se vedle Rona a Ginny a zamžoural na ně. Potom hmátl po čokoládové tyčince a lahvi máslového ležáku. Ukousl si jedno sousto, které zapil, a následně se zašklebil. ,,No fuj... to chutná jak ropa."

Všichni se zarazili. ,,Ehm, Blaisi, jak můžeš vědět, jak chutná ropa?"

Udělal podivný šustivý zvuk pusou a ukazováčkem se dotkl svého čela a nehtem si zaryl přímo do kůže. ,,Mám představivost... jauu."

,,Blaisi, možná by bylo lepší, kdyby sis šel lehnout," nabídl mu opatrně Theodore. Blaise škytl a jen mávl rukou.

,,Ale prosím tě, to nic není... nemůžu se přece ze všeho zhroutit, ne? Tak to chutná jak ropa, no a co... ne všechno se v životě daří. Ale mám skvělej recept na drink, na kterej jsem přišel z jednoho přísloví..." Znovu si škytl, pak se napřímil a pročistil si hrdlo. ,,Když ti život nabízí citrony, řekni si taky o sůl a tequillu! Máme tady ty kouzelný přísady? Já to umíchám," nabídl se velkoryse, ale poté se zarazil a pozvedl ukazováček. ,,Moment... tak ne. Mám pocit, že budu blejt."