✨ Rodící se vztahy ✨

Mezi Theem a Eufemiou panovalo po většinu cesty trapné mlčení. Pokaždé jeden z nich něco prohodil, ten druhý mu přitakal, na chvilku se odmlčeli, pak si věnovali pohled a stydlivě se usmáli. Theodore uvnitř sebe panikařil a Eufemia nevěděla, co říct.

,,Není ti zima?" zeptal se Theo, když už šli nějakou dobu.

Eufemia zavrtěla hlavou. ,,Ne, je mi fajn. Asi jsem tak nějak tušila, že nás čeká něco takového, a pořádně jsem se oblékla."

,,To Draco taky. Nasadil si na sebe snad ty nejteplejší věci, co našel," poznamenal pobaveně tmavovlásek a oba dva se zasmáli. Atmosféra se trochu uvolnila. ,,Co plánuješ na Vánoce? Zůstaneš v Bradavicích, nebo pojedeš domů?" zajímal se.

,,Nejdřív jsem myslela, že pojedu domů, byť Harry byl už od září rozhodnutý, že na Vánoce zůstane v Bradavicích, ale nakonec jsem se rozhodla, že proč odjíždět, když nás tu navíc čeká ten Kouzelný zimní ples," zahihňala se a trochu si stáhla mrzimorskou čepici, aby jí nebyla zima na uši. ,,Co ty? Jedeš domů?"

Theodore zavrtěl hlavou. ,,Kdepak, radši zůstanu tady, jako každý rok. Moc s otcem nevycházím," zahuhňal do šály.

,,To je mi líto," řekla Eufemia soucitně a vrhla na něj starostlivý pohled. ,,Víš, že kdybys měl jakýkoliv problém, nebo sis jenom potřeboval popovídat, tak jsem tu pro tebe?"

,,Tušil jsem to, jsi srdcem i duší Mrzimor," usmál se Theo. ,,Ale je hezké slyšet to přímo."

,,Přála bych ti, abys měl tak šťastnou a skvělou rodinu, jako mám já," povzdechla si Eufemia.

,,Bohužel ne každý má to štěstí."

Eufemia se na okamžik zamyslela. ,,Tobě už je sedmnáct, že? Máš v plánu vrátit se po škole domů?" Theodore zavrtěl hlavou. ,,Dobře. Já jen, že kdybys měl nějaký problém, u nás budeš mít dveře otevřené. Harrymu ani mamce to vadit nebude."

,,A tvému otci?" popíchnul ji, ale nemyslel to nijak zle.

Smutně se pousmála. ,,Toho budu muset nejdříve zpracovat."

,,Jdeme vůbec správně? Proč jsme ještě nenarazili na nějaký úkol?" podotkl zamračeně Theodore a oba dva se zastavili, sklánějíce se nad kus pergamenu, na němž svítila jejich jména. ,,Jsme tady... a ukazuje to, že na něco bychom měli narazit už každou chvíli."

,,Tak to musíme omrknout," rozhodla pevným hlasem Eufemia a vydala se vpřed. Theo na ni vrhl něžný pohled a rychle ji následoval. Na okamžik se mu ztratila mezi stromy, ale pak zaslechl její pobavený čirý smích, jenž mu rozechvíval srdce. ,,Tomu neuvěříš, Theo!"

Kvapně se vydal za ní. ,,Co na nás čeká za výzvu?"

,,Na nás? Tohle bude spíš výzva pro tebe," smála se neustále, a za chvíli se vynořil i on na kraji jezera, jež bylo celé pokryté ledem a sněhem. Theodore vytřeštil oči. ,,Tak? Co tomu říkáš? Zřejmě se na brusle postavíš dřív, než bys čekal."

,,Co se stane, když úkol nesplníme?" vyzvídal zoufale.

Eufemia se sklonila k mapě. ,,Zřejmě nás to nepustí dál," prohlásila a vrhla na něj vítězoslavný pohled. ,,No tak, musíš přece překonat svůj strach. Není to nic hrozného, věř mi. A já tě budu držet, slibuju," řekla mu a neubránila se úsměvu, když viděla jeho vyděšenou tvář. Ukázala na pár bruslí, jenž se objevil u kmene stromu. ,,Tak si je pojďme vyzkoušet, jestli nám budou," rozhodla a nadšeně si je běžela obout. Theo ji trochu pomaleji následoval, jako by se snažil ten okamžik oddálit, co nejvíc to půjde. K jeho smůle mu brusle seděly perfektně, nebo jak by řekl Blaise: ,,Jako prdel na hrnec", tudíž mu nezbývalo nic jiného, než se do úkolu vrhnout spolu s Eufemií, která už obkroužila jedno kolečko a vůbec na ledě působila jako rybka ve vodě. Vypadala při tom neuvěřitelně klidně, ladně a elegantně a Theo z ní zpočátku nemohl spustit oči. Litoval, že musel na led za ní, protože by nejraději stál na místě v bezpečí u břehu a jen ji fascinovaně sledoval.

Zastavila před ním, široce se usmála a natáhla k němu ruku. ,,Tak pojď, nic to není. Zvládneš to," ujišťovala ho, ale on si tím tak jistý nebyl. S povzdechem udělal několik malých krůčků vpřed, v bruslích se mu chodilo těžko. Vrhl ještě pohled na Femii, jako by se chtěl ujistit, že tam je a že ho bude jistit. Byla. Natáhl k ní ruku a ona ji pevně stiskla. ,,Skvěle, tak pojď, opatrně..." Theo spočinul jednou nohou na ledu a málem mu sklouzla noha. Zpanikařil a zaklonil se dozadu, načež ho Eufemia rychle stáhla k sobě a on na bruslích popojel dál od břehu. Už nebylo cesty zpět.

,,No do prdele," ulevil si Theodore. Nohy měl jako z rosolu, chytala ho křeč do lýtka a jediné, co chtěl, bylo zůstat stát na místě a nepohnout se ani o píď.

,,Teď tě pustím," řekla pomalu Eufemia, ,,a ukážu ti, jak budeme bruslit, ano?" Theo se zmohl jen na přikývnutí. Eufemia se odrazila, dlouze se sklouzla na jedné noze, potom na druhé, a tak pořád dokola a neustále to zmijozelovi vysvětlovala. ,,Hlavně se nezakláněj, zkus se uvolnit a mírně pokrč kolena. Vážně to nic není, jen se kloužeš na ledě," podotkla s úsměvem, když se vrátila zpět k němu. ,,Mám nápad. Chytím tě kolem pasu a povezu tě, ale ty se pokusíš bruslit. Až budeš mít větší jistotu, tak tě vezmu za ruku a budem bruslit vedle sebe, platí?"

Theodore souhlasil. Eufemia ho pevně chytila kolem pasu a pak se společně rozjeli. Theo měl tendenci dělat příliš krátké a příliš rychlé kroky, a navíc vnitřně panikařil, bál se, že spadne a že s sebou stáhne Femii, ale její jasný a klidný hlas ho upokojil a za chvíli si v tom našel systém. Eufemia ho pustila, aniž by si to uvědomil, a nějakou chvilku bruslil sám. Až když se s radostným úsměvem objevila vedle něj, zjistil to a málem by spadl, kdyby jej nechytila za ruku.

,,Už umíš bruslit!" vykřikla nadšeně a sladila svůj krok s tím jeho.

Theo se na ni rozzářeně podíval a stiskl jí ruku. ,,Ale to jen díky tomu, že mám tak trpělivou a hodnou učitelku."

•••

,,Pottere, já už nemůžu," zaskučel Draco a svezl se do sněhu. Byl zoufalý, naštvaný a utahaný a chtěl do své postele. Vjel si rukama do svých dokonalých blonďatých vlasů a cosi zakňoural. Harry se zastavil, ohlédl se a vytřeštil oči. Draco si rozcuchal vlasy! To byla opravdu vážná situace. ,,Já už nechci. Nemám sílu."

,,Ale to už je jen kousek," prohlásil Harry a zamračeně nahlédl do mapy. ,,Malfoyi, musíš se zvednout, nemůžeš tady přece zůstat. Umrzneš."

,,Neříkej mi, co mám, a co nemám dělat, Pottere! Jediný, co musím, je umřít," vyštěkl plačtivým hlasem Draco. ,,Proč zrovna já. Proč se to muselo stát mně?! Co jsem komu udělal? Já s tebou nechci být, Pottere!"

Harry se zatvářil rozpačitě. ,,Obávám se, že teď nemáme moc na vybranou. Dělej, Malfoyi. Zvedej se."

,,Nechci. Mám depresi," zakňoural a kdyby nebyla taková zima, zahrabal by se do sněhu, aby ho nikdo nenašel.

Potter si povzdechl, udělal dva kroky vpřed a stanul před Dracem. Natáhl k němu ruku a blonďák se na něj vyjeveně podíval. ,,Tak šup, vstávej. Čím dřív tohle doděláme, tím rychlejc budem zpátky na hradě. Tak pojď, podávám ti pomocnou ruku," zašklebil se.

,,Upřímně doufám, že teď nezačneš tančit a zpívat motivační píseň, která k tobě přiláká všechnu lesní zvěř," zamumlal Draco, chvíli se rozmýšlel, ale pak Harryho přece jen chytil za ruku a ten ho vyzdvihl na nohy. ,,Je mi zima."

,,A divíš se, když sedíš ve sněhu, ty ňoumo?" pokroutil hlavou Harry a rychle se vydali vpřed. Tečky s jejich jmény se začaly pomalu pohybovat.

,,Tohle byl fakt idiotskej nápad."

,,To byl," dal mu za pravdu brýlatý mladík. ,,Kdyby tuhle Stezku připravoval aspoň Brumbál nebo tak -"

,,Brumbál je podobnej magor jako ten zlatovlasej panák," huhňal Draco do šály a strčil si ruce do kapes, aby si je zahřál.

Harry se nadechoval, že mu bude odporovat, ale nakonec si to rozmyslel. ,,To máš vlastně pravdu," podotkl nakonec a vysloužil si od Malfoye nevěřícný pohled. ,,No co je?"

,,Ty se mnou souhlasíš?" vydechl nevěřícně Draco.

Pokrčil rameny. ,,Už to tak bude. Zázraky se dějí."

,,To asi jo, protože jsem právě myslel na to, jak bych si rád dal něco, co by mě zahřálo, a tamhle něco je!" vyjekl zmijozel, chytil Harryho za rukáv a táhl ho směrem ke stolu, kde se nacházelo několik hrnků, z nichž se kouřilo.

,,Může to být otrávené," varoval ho Harry nedůvěřivě, ale Draco ho neposlouchal. Vzal si jeden hrneček do rukou a začal se o něj ohřívat. Spokojeně vydechl a cítil, jak se mu do zmrzlých prstů zase vrací cit. Přivoněl si k obsahu... a zakňučel blahem. Jeden lok, dva... co na tom, že si spálil jazyk. Miloval horkou čokoládu, a o to víc v tomto zimním období.

,,Dělej, Pottere, dej si taky," vybídl ho euforicky, když si pořádně vychutnal tu sladkost na jazyku. Tohle by mohl pít pořád. K uším mu dolehl pobavený smích a on se zamračil a nechápavě se ohlédl. Potter se mu směje! Jemu! ,,Co ti je? Čemu se tlemíš?"

,,Tobě. Máš tady, no..." ukázal mu prstem pod nos a znovu se zachechtal. Dracovi se nad horním rtem objevily hnědé čokoládové fousky. ,,Vypadáš jako kocourek."

,,Mňau asi," zahuhlal Draco a zahanbeně si rukávem otřel špinavá ústa. ,,Dělej, Pottere, sedni si. Vypijeme si spolu šálek čokolády."

Harry se zase zasmál, ale tentokrát už Draca poslechl a posadil se s hrnkem vedle něj. ,,Přesunuli jsme se do devatenáctýho století? Jsi snad nějaká fajnová matička královna?"

,,Pij a přestaň remcat," doporučil mu suše Draco a zhluboka vydechl, už úplně klidný a uvolněný. Čokoláda zahnala chmury. ,,Jsem rád, že tu nikde nevisí jmelí."

,,Třeba visí," zamumlal tajemně Harry a vysloužil si bouchnutí do paže.

,,Stejně to je idiotskej nápad. Všechno, co Lockhart vymyslel. Pitomý začarovaný jmelí. Debilní Stezka odvahy, co ani není stezkou odvahy. Nebo ty v tom vidíš nějakej smysl? Popíjení čokolády hluboko v lese, v zimě, uprostřed noci?" otočil se na Harryho.

,,Ne," přiznal a usrkl si ze sladkého nápoje. ,,Podle mě to mělo být jen jako nějaký hloupý rozptýlení. Nebo jen aby se Lockhart zabavil. Jinak to fakt postrádá smysl," řekl a pak se k němu naklonil, natahuje ruku s hrnkem. ,,Na zdraví, Malfoyi."

,,Na zdraví, ale rozhodně ne na zdraví toho magora. Měli by ho poslat k Mungovi."

•••

,,Takhle se vážně jmenují Lockhartovi příbuzní?" ptala se vyjeveně Ginny a kulila oči na popsaný kus pergamenu. Blaise k ní zvedl pohled a přikývl.

,,Jsem o tom přesvědčený," ujistil a dopsal Růženínoslavu. Potom se spokojeně usmál. ,,Tak, já myslím, že tenhle úkol jsme zvládli vcelku obstojně. Co tu máme dál, Žížalo?"

Ginevra se natáhla pro kousek papíru, na němž stálo úhledným písmem plným kliček a kudrlinek: Nakreslete návrh hábitu pro Zlatoslava Lockharta. Když si to přečetla, vyprskla smíchy. ,,Umíš kreslit?" zeptala se Blaise.

,,Ne, ale to nějak spatláme," ujistil ji a ušklíbl se. ,,Přece jenom, nemusí se jednat o nějaké přehnané a dokonalé veledílo, nejsem žádný Aristoteles."

,,Nejsem si jistá, jestli jsi to slovo použil správně."

,,Chtěl jsem říct aristokrat, ale to je Draco a jeho rodina. Až se vrátíme na hrad, zeptáme se Grangerový. Máš nějakej nápad?"

Ginny se po tváři rozlil ďábelský úsměv. ,,Proč se trochu nepobavit, když máme tu příležitost a volnou ruku? Prostě se na tom vyřádíme," rozhodla pevně a vzala do ruky červenou pastelku.

,,To se mi líbí," zavrněl spokojeně Blaise a nakreslil postavičce do zlatých vlasů fialové mašličky. Když to viděla zrzka, rozesmála se. Potom Blaise navrhl, aby mu udělali duhový plášť, s čímž Ginny souhlasila. Dostal k tomu bílé kalhoty s černým páskem posetým zlatými třpytkami, bílou košili s nabíranými rukávy a výstřihem do V, a černými botami s malým podpatkem, vysokými až po kolena.

,,Řekl bych, že tomuhle se říká umění," zhodnotil Blaise zcela nezaujatě.

•••

,,Vážně máme ozdobit stromeček?" ptal se asi po desáté Ron, když s Hermionou obcházeli kolem jediného nezasněženého stromku, na němž už viselo pár ozdob.

,,Asi ano, protože žádný jiný úkol tady nevidím," usoudila Hermiona s pokrčením ramen a začala se probírat nejrůznějšími druhy ozdob.

,,Tahle Stezka odvahy je fakt ta největší blbost, jakou jsem kdy zažil," utrousil zamračeně Ron a sledoval, jak Hermiona věší na větev stříbrného ptáčka. Otočila se na zrzka a pohledem ho vyzvala, aby také přiložil ruku k dílu. Povzdechl si a vzal si první ozdobu, kterou viděl - lesknoucí se šišku se zlatými třpytkami.

,,Hele, na mapě se objevila další cesta! A vede k hradu!" zaradovala se Hermiona, které už byla zima a také byla unavená. Ráno vstávala brzy, aby si zopakovala trochu látky na OVCE.

Ron nevěřícně zavrtěl hlavou. ,,A to je všechno? To je fakt všechno? U Merlina, že mě to ještě překvapuje, proč by se Lockhart namáhal vymyslet něco normálního, že jo," zavrčel nespokojeně a vrazil si ruce do kapes.

Hermiona ho dloubla do paže. ,,Nebuď přece takový bručoun," pověděla mu zvesela a když se na něj usmála, pohled mu trochu zjihl.

,,Hele, Hermiono," začal, když mířili směrem k hradu, a on nyní konečně sebral odvahu k tomu, aby se jí zeptal. ,,Nešla bys... nešla bys se mnou na ten ples?" zeptal se ostýchavě a nejistě se na ni podíval.

Hermiona se něžně usmála a stiskla mu paži. ,,Moc ráda."

•••

Jako druzí z našich ústředních párů dorazili ke stromečku promrzlí, se zarudlými tvářemi, ale štěstím v srdci, Theodore Nott a Eufemia Potterová. I oni chvíli tápali, co má být oním úkolem, než jim došlo, že tedy asi musí vybrat ozdoby na stromek.

,,Já jsem tak utahaná," zívla Eufemia, zatímco si prohlížela křehké ozdůbky, a unaveně se usmála. ,,Dlouho jsem se tak dobře nebavila. A vidíš, že to nic nebylo! Zvládl jsi to na výbornou," pochválila ho spokojeně.

Theo se zašklebil. ,,No, taky mě z těch pádů pěkně bolí celé tělo. A co ty, jsi jinak v pořádku?"

,,Jasně, jenom jsem ztuhlá a promrzlá, nic, co by nezměnil horký hrnek kakaa, deka a oheň v krbu," zazubila se a ohlédla se na zmijozelského mladíka, když pověsila žlutou kouličku, do níž byla vložena malá soška jezevce.

Theodore zvedl koutky do malého úsměvu a vybral si ozdobu na stejný styl jako Eufemia, akorát že byla zelená a zasypaná stříbrem a skrývala malého hada. Kouličku pověsil hned těsně vedle té Femiiny a když se na dívku podíval, usmáli se na sebe. Protože láska přece nedělá rozdíly.

,,Tak pojď," zašeptal, chytil ji za ruku a oba dva se rozeběhli cestou k hradu.

•••

Předposlední dorazili rozdováděný Blaise s rozesmátou Ginny. Poměrně rychle pochopili, co bude zde jejich úkolem, byť Zabini vtipkoval, že ten strom asi mají uřezat, vzít na záda a donést ho Brumbálovi před ředitelnu. Oba dva se pobavili nad představou, jak by ráno sešel dolů, aby mohl do Velké síně na snídani, a zcela nečekaně by narazil do ozdobeného jehličnanu.

,,Podle mě by se mu to líbilo," stál si za svým názorem Blaise a jen přezíravě mávl rukou, když Ginny pověsila ozdobu zrzavé lišky. ,,Tohle je moc nudné. Musím vymyslet něco originálního. A právě proto, že jsem originální, mě každej miluje." Utrhl z mapy nepopsaný kousek a na něj tužkou - kterou nosil s sebou, byť s ní neměl do čeho psát - napsal: ozdoba. Potom pergamen napíchl na větev. Zazubil se na vysmátou Ginny. ,,Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.*"

Ginny se uchechtla a popadla ho za paži. ,,Tak pojď, ty Shakespeare."

•••

Naposledy se objevili Draco s Harrym, protože si vychutnávali svou horkou čokoládu a bylo jim tak dobře, že se jim ani nechtělo vstávat. Ale nakonec jim i přes pití horkého nápoje začala být zima, a tak se museli zvednout a vydat se na cestu za posledním úkolem.

,,Idiot, idiot, idiotskej idiot," nadával Draco, když i oni pověsili ozdoby, a vraceli se zpátky k hradu. Nevybírali si zdlouhavě nějakou, která by je okouzlila, popadli zrovna tu, jež byla po ruce, aby odsud mohli rychle zmizet. Harry se smál a musel skoro běžet, aby stačil Dracovi, jenž nasadil ostré tempo. ,,Tak já jsem kvůli němu polovinu noci vzhůru a on ani nepřichystá nic dobrýho, co by stálo za tu absenci spánku?! Já ho zabiju, a zabiju i Blaise s Theodorem, že mě do tohohle zatáhli! A ty, Pottere, ty mi pomůžeš!"

Harry se zastavil na místě a přestal se smát. Draco si uvědomil, že neslyší jeho kroky, a zamračeně se koukl přes rameno. Nechápal, co se děje. ,,Já ti mám pomoct? To znamená, že jsme zakopali válečnou sekeru?" ujišťoval se.

Draco vrčel jako pes, co brání svou kost. ,,Přestaň žvanit, Pottere. Já žádnou sekeru nezakopal, ani ji nemám, a kdybych snad měl, tak ji hodím Lockhartovi na hlavu. Jdeme!"

•••

Všichni se už nemohli dočkat, až zalehnou do vyhřátých postelí a pořádně se prospí. Byť si to většina z nich - i přes hloupost úkolů a nadutost Lockharta - užila a bavila se, i tak se těšili, až se odeberou do říše snů.

Blaise usnul, jen co se jeho hlava dotkla polštáře. Přišlo mu, že spal sotva minutu, když už ho Theodore před polednem budil. Naštěstí byli všichni účastníci omluveni z dnešního vyučování.

Theodorův hlas k němu doléhal jakoby z velké dálky. ,,Blaisi, tak vstávej přece, a pojď na oběd. Neuvěříš, co má Lockhart dnes na sobě, to musíš vidět! Vzal si sametový plášť a celý se sladil do perleťové barvy, kvůli čemuž hází růžové odlesky na všechny strany... no tak, vstávej, to nemůžeš prošvihnout!"

Blaise zamručel. ,,Nech mě spát," zahuhlal rozespale, otočil se na druhý bok a zase tvrdě usnul.

•••

*má cenu to sem psát? Jistěže Shakespeare😂