(Cassian Nern)

,,Na to mě nedostanete."řekla jsem umanutě a očima propalovala ta ďábelská zvířata. Nejsem paranoidní jestli vás napadá tohle ale když jde o tyhle tvory mám husí kůži. Kdyby šlo o přeměněného Proměnlivce nebo Živlonošku neprotestovala bych, protože oni mi do očí řeknou když mě chtějí zabít.

,,To? Vždyť jsou to jen koně."pronesl Azrel nechápavě a pohladil tu svou béžovou příšeru po čumáku.

Není tak těžké se smířit s tím co mě čeká jako smířit se s tím s kým to musím podstoupit. Lidé mají jen jediný způsob dopravy, na koních. Což je něco k čemu já nikdy nesvolím.

Nepojedu na těch velkých věcech co mají na nohách ten nejlepší nástroj aby mě poslali do věčných lovišť. Jedna rána kopytem do hlavy a budou všichni muset čekat na příští Daei aby uklidila ten bordel co tu král vytvořil.

Ani Šey z toho nebyla nadšená a to má ráda skoro každého. I když na tu jsem to nejspíš přenesla já.

,,Jen koně?! Jsou to vraždící stroje se kterými já nechci mít nic společného. Stačí,že toleruju lidi, nemusím ještě tolerovat tohle."zavrčela jsem a založila si ruce na hrudi. To ať mě raději vrátí do té věže.

,, Proč musíš dělat stále problémy?"zeptal se Kar s povzdechem a zabodl do mě svůj pohled. Jako kdybych já mohla za to,že takhle cestují.

,, Já?"zareagovala jsem na jeho slova okamžitě a měl docela štěstí,že ho chrání ten náramek. Jinak bych mu za tyhle slova asi trošku upravila zjev, protože v první řadě tohle vůbec nebyl můj nápad. Za to může král a toho mám v plánu vinit i za vše ostatní co se v průběhu cesty nějak posere.

,,A kdo jinej? Jen stále nechápu jak se ti povedlo nám tak dlouho unikat, když odmítáš cestovat na koni."řekl a ještě víc se zamračil. Teď připomínal něco skutečně děsivého, člověka.

Každý instinkt v mém těle mi radil ať se ho co nejdřív zbavím, protože mi ublíží. To lidé dělají, ubližují a ničí. Je to takový jejich koníček a i když to jsou nějaké výjimky, stejně bych se měla na pozoru. Nikdy nevíš co udělají.

,, Cestovala jsem Sakeeidím způsobem."odfrkla jsem si pobouřeně a víc se k tomu nevyjádřovala, protože nechci aby věděli něco co by jim pomohlo mě zase chytit až se mi konečně povede utéct.

,,Sakeeid...neříkal si tak nějaký podivín co jsme na něj tenkrát narazili? Takový v temné kápi."řekl Azrel zamyšleně a já protočila oči. On o našem světě ví očividně jen to co se hodí jeho tatíčkovi a to i navzdory historickým faktům, protože Sakeeidi byly první rasou co podepsala.

,,Jo, to jsou ti experti na hokusy pokusy co mávají tou velkou dřevěnou holí."řekl Cass a já už to nevydržela. Měla jsem takovou chuť mu za tohle vrazit až mi běleli klouby. Jediné co mě dokázalo uklidnit bylo představovat si způsoby jakým bych ho mohla zabít. Mohla bych i když je o tolik mohutnější, jen kdyby mě nedržel na tak krátkém řetězu.
Přijdu si jako pes co byl vycvičen k boji a teď ho za to trestají, protože z něj chtějí mít mazlíčka.

Zhluboka jsem se nadechla abych se uklidnila a pak jsem se mu podívala do očí.
,,Sakeeidi jsou spjati s magii našeho světa na úrovni,kterou si vaše přízemní mozky ani neumí představit. Jsou to učenci náboženství o kterém vaše přízemní lidské myšlení nemá potuchy. "Řekla jsem příkře a prohrábla si vlasy. Mít je rozpuštěné jako když se jim tehdy povedlo mě nachytat mi sice bylo proti srsti ale zrovna v tuhle chvíli to byl můj nejmenší problém, naopak jsem měla dost nepříjemnějších.

,, Jasně, protože někdo jako ty má s náboženstvím, lidmi a těmi mágy takové nepřekonatelné zkušenosti. "Řekl kousavě a udělal několik kroků ke mě a já instinktivně zase několik kroků couvla. Mám ráda svůj osobní prostor.,, Ty jsi prostě expert na vše."

Chtěla jsem mu na to něco odseknout ale on využil své velikostní převahy a momentu překvapení. Pevně mě sevřel a v mžiku už jsem seděla na té jeho obludě.

,,Co si jako myslíš,že děláš?"zavrčela jsem temně a probodávala ho pohledem zatímco si sám nasedl přede mně na toho samého koně. Alespoň,že tak. Kdyby očekával,že to budu ještě ovládat asi bych se já skutečně přestala ovládat.

,, Šetřím čas. Sice nevím co máš proti koním ale možná to ani vědět nechci."řekl lhostejně a pobídl koně ke klusu.

Zavrčela jsem spíš pro sebe a odtáhla se na koňském hřbetě co nejdál jsem mohla aniž bych riskovala ,že spadnu. Není sice nějak extra vysoký ale určitě by to při téhle rychlosti bolelo. Nemluvě o tom, že by mě nejspíš princův kůň jedoucí za námi zadupal do země. O tom si myslím totéž jako před lety. Rozhodně to není způsob smrti, který by se mi zamloval.
Nevím co je mi víc proti srsti, jestli sedět na koni nebo sedět na jeho koni hned za ním.

,,Ty billonův parchante."zavrčela jsem na koně když ještě zrychlil a já musela pevně sevřít sedlo, protože jeho jsem se držet odmítala.

,,Nech si to, mít mě ráda nemusíš ale zkus se alespoň tvářit,že víš jak se chovat slušně mezi lidmi."řekl Cass zepředu a zabodl do mě svůj periferní pohled.

To jsem neodolala a pobaveně si odfrkla.
,,Sice to patřilo tomu koni ale chápu,že tě to může mást."řekla jsem nevinně a sladce se na něj usmála.,,A jak se mezi lidmi chovat nevím, protože se takové divé zvěří raději vyhýbám. To už bych si raději dala čajový dýchánek s temnými Vodněnkami, které by mi na rozloučenou prokousli hrdlo."

Protočil oči ale po chvíli nás dojel princ a teď jel po našem boku. Jeho kůň byl očividně dobře šlechtěný plnokrevník ale na tom mi zrovna nesejde.

,,Ty znáš všechny?"zeptal se mě nejistě a já nechápavě naklonila hlavu na stranu. Nebyla jsem si totiž jistá,že jeho otázku chápu správně protože pod všechny jde pojmout skutečně všechno. Když se ale neměl k rozvinutí své otázky začala jsem se na něj pobaveně šklebit.

,,Pokud chceš abych ti tu poreferovala o každém koho znám tak tu budeme skutečně dlouho ale nemyslím si,že to je to na co ses mě ve skutečnosti chtěl zeptat."dobírala jsem si ho s lehkostí jakou smetánka skládá své falešné komplimenty.

,,Ty znáš všechny rasy?"zeptal se znovu konkrétněji a zlehka u toho zrůžověl rozpaky. Některé jeho obdivovatelky by z toho nejspíš šli do kolen ale mě to jen utvrzovalo v tom jak špatně je přípravený na svět ve kterém žije. Jen já znám mnoho osob kteří by královu synovi milerádi ukázali jak to má světě chodí a to tím méně příjemným způsobem.

,,Ano, je to povinností Daei řešit konflikty napříč rasami po celém ostrově."řekla jsem s malým pyšným úsměvem. Svým způsobem jsme začali zastávat povinnosti starých králů když se ten samozvaný staral jen o jednu ne zrovna výraznou rasu.

,, Vyprávěj mi o tom.."požádal nejistě a mě napadlo se zamyslet nad tím kolik mu vlastně je. Nikdy jsem o tom neuvažovala, protože to byl nepoctatný detail ale teď je možná ten správný čas. Jak mě tady totiž žádá o příběhy tak vypadá jako malý kluk v těle dospělého co touží ještě o chvíli déle snít. Chce slyšet příběhy co ho přesvědčí,že pohádky jsou skutečné a on může být jako ty princové z příběhů co zná už od dětství.

Zaváhala jsem, ne proto, že bych nevěděla co říct ale proto jak mi to připomínalo večery když jsem chodila jako ocásek za starými Sakeeidy a škemrala o příběhy minulosti.
Povzdechla jsem si a zahleděla se na obzor.

,,Tak si vyber rasu a já budu vyprávět.."řekla jsem vlídněji než cokoliv od té chvíle co spolu mluvíme. Vím,že si toho všimli i oni, protože se na mě Kar tázavě podíval a zvedl obočí v otázce na kterou nehodlám odpovídat.

Už teď jsem měla v hlavě tisíce příběhů co se mi stali napříč mou kariérou ale sama jsem si jeden vybrat nedokázala a tak jsem čekala na jeho volbu.

Než to ale stihl uslyšela prasknutí větviček, které určitě nemělo na svědomí zvíře. Zamračila jsem se a vzhlédla na svého životního průvodce.
,, Šey.."zašeptala jsem a během několika chvil viděla cestu před námi ze sovího pohledu.

Bylo tu v okolí docela dost zvířat ale to je běžné, lidé je nezvládají lovit na takové úrovni jak by bylo třeba. Každopádně to co mě nejvíce zajímalo je jen pár kroků od nás a sleduje nás to nedůvěřivým pohledem. Stejně jako to měl ve zvyku vždy.
Ve stejném plášti jako já nás sledoval můj společník, který semnou často putuje po celém ostrově. Poznala bych ten plášť kdekoliv.

,,Nelekni se.."zašeptala jsem Cassovi když jsem se duchem vrátila zpátky do svého těla a pevně sevřela sedlo.

Vše ostatní bylo zapomenuto, protože dle mého zbývají jen minuty než se něco stane. No a jako bych to přivolala nám přes cestu spadl strom. Úplně nás odřízl a já se v duchu hrdě plácala po zádech za to jak dobro práci jsem odvedla při jeho výcviku. Tohle je ukázkové přepadení lidí. Už mě vlastně ani nepotřebuje.

O dva údery srdce později nás odřízl i zezadu a mi zůstali uvěznění. Plynule jsem sklouzla po koňském boku a neslyšně přistála na zemi. Tohle není žádný bláhový pokus o to mě zachránit, nejspíš si mě vzadu na koni ještě v zákrytu za druhým jezdcem nevšiml, tohle je plnohodnotné přepadení.

Přikrčila jsem se v plášti, který mě navzdory barvě co běžně měl důkladně skryl. Má totiž praktickou vlastnost,že se přizpůsobí okolí pokud si to majitel přeje. Jinak si ten kus látky rád žije vlastním životem.

Z keře po naší pravé straně vystoupila nízká ale mohutná postava v kápi. Držel v rukou velký a od pohledu těžký meč s takovou lehkostí jako by šlo o dřevěnou větev. Už jen tohle byl ukazatel jak velkou má sílu.

Koně se vzepjaly jak je vyděsil a já byla ráda,že už jsem na tom neseděla. Přešla jsem dopředu a stoupla si mezi ně. V každé ruce držela jednu svou tři hrotou dýku a byla připravená na první střet. Nevím jestli bude ochoten mě hned vyslechnout, přeci jen stále to může brát jako zradu. Ruku s tím náramkem jsem ale záměrně dala do popředí, třeba si to domyslí a k souboji ani nedojde. To ale asi brzy zjistím.

Když si mě všiml ztuhl v půlce kroku a sledoval mě ostražitým pohledem. Jako by se nemohl rozhodnout jestli mě skutečně vidí nebo jsem jen nějaká otravná halucinace.

,,Ahoj, zlato.."řekla jsem s pobaveným úsměvem a převrátila si zbraně v rukou.,,Řekla bych,že mě pustili za dobré chování ale oba víme,že to by se nikdy nestalo."

,,Takže si tě okroužkovali jako poštovního holuba a pustili tě na svobodu?"zeptal se kousavě a i když jsem neviděla do jeho tváře věděla jsem,že se zamračil na ten náramek na mém zápěstí.

,, Kéž by na svobodu, využívají mě a ani jim to není hanba."povzdechla jsem si mučednicky ale cukaly mi koutky. ,,Král si mě rozhodl poslat pro korunovační klenoty a k tomu mi dal dvě těžké koule na noze."

,, Všiml jsem si,že se vláčíš s princem a Karem. Nikdo jiný by tě ani nenutil jet zrovna na koních, s ohledem na to,že tě v minulosti koně málem rozdupali."řekl a já si periferním viděním všimla jak sebou cukli. Já o tom sama nemluvím ale když se ze mě stál Králův protivník oběhl ten příběh ostrov třikrát tam a zase zpátky. Sice si úplně nejsem jistá čím je ten příběh stále tak uchvacuje ale to asi není úplně moje věc.

,,To ale není to nejdůležitější, hlavní otázka je jestli půjdeš s námi."řekla jsem klidně ale ve skutečnosti jsem byla trochu nervózní. Na výpravu semnou to nikdy nebylo ne, ale tady to nebudeme jen mi dva. Budeme sebou mít dva matláky, co vůbec netuší jak to na ostrově normálně chodí.

,,To si piš, jsem zvědavý za jak dlouho ti ujedou nervi a seřveš je tak až si od tebe budou držet minimálně dvoumetrový odstup."řekl pobaveně a v ten moment se naše dva přívěsky začali bouřit.

,,Tak to prr, já se nenechám zastrašit nějakou holkou co se bojí koně."odfrkl si Cass dotčeně a dost mě tím urazil. Co mu dává právo mě soudit když ani neví jak to bylo. Má jen svou teorii a ta nejspíš nemůže být pravdě víc vzdálená.

,,Pokud tě nezastraší žena co bez zaváhání přijala výzvu Barů tak si blázen, který neví s kým putuje a nevědomost je většinou největší slabost."řeklo mu moje zlato a já se jen ušklíbla.

,,To co chce můj Sakeeidský kamarád naznačit, je že když o něčem nic nevíš tak do toho nestrkej nos."řekla jsem nevinně a přemýšlela jak dlouho bude trvat než se ho jeden z nich zeptá na jméno, protože on jim ho sám od sebe neřekne. Čím mě ale upřímně překvapil bylo když si sundal kapuci a odhalil jemnou tvář lemovanou bílými vlasy ze které nás sledovaly uhrančivé onyxové oči.

Tenhle vzhledem je pro Limwaybureny typický. Mají mohutné i když nízké tělo, které podědili po trpaslících. Tedy z velké části ale pár centimetrů jim ještě přidali Elfí předkové stejně jako spanilou tvář.  Nikdy jsem vlastně nepochopila jak mohla z dvou tak odlišných ras vzniknout jedna, i když za to mohlo z velké části kouzlo.

,, Nevypadáš jako ten kterého jsme potkali předtím, čím to je ?" Zeptal se Cass a já málem nadšeně zavýskla když se ukázalo,že umí také myslet.

,,Sakeeidi jsou kouzelné společenství složené z nadaných, nejsme jedna rasa i když nás všichni berou jako samostatný druh."odpověděl a věnoval mu ledový úsměv.,,Já jsem Mae, z dolů Yai. Jsem potomek prokletých, Limway a Burenů."

Zasmála jsem se jeho slovům. Vždy vymyslí ten nejsložitější způsob jakým se představit.

,,To není možné,"zašeptal Azrel a mě výraz v jeho tváři prozradil víc než on sám. Ty oči se ani na chvíli nehnuly z tváře Mae.

Pokud vás to překvapilo tak to trochu vysvětlím. Já to jméno neskloňuju, dokonce mu tak vlastně ani neříkám. Pro mě je to jen Zlato, protože to oslovení je také univerzální.

Mae je totiž neurčitý, a ne to rozhodně není urážka, které nerozumíte.  Jsou dny kdy je Mae na stoprocent muž ale nikdy to není trvalé. Klidně se může stát, že po obědě je to už ta Mae a v noci usíná opět jako ten. Nikdy jsem nepřišla na univerzální způsob jak zjistit kým je mimo toho se zeptat, což je zdlouhavé a nepraktické. Musela bych se ho totiž ptát nejspíš každých pár hodin.  Tak mu říkám zlato, navíc stejně pochází z dolu jako ostatní drahé kovy.
Takže je to výstižné.

,,Mae je jeden z mála Limwayburenů kterým se povedlo uprchnout z dolů. Většina z nich pak vyhledala útočiště na severu ale ti kteří měli talent na magii, z těch se stali Sakeeidi."vysvětlila jsem klidně. 
Jak jsem se už zmínila, rozhodla jsem se na něj být mírnější. Zhruba někdy v té době kdy mi došlo,že je mu lidských sedmnáct. To v přepočtu na věk jiných ras znamená,že je skutečně ještě stále víc dítě.
Tím pádem je i tvárnější, můžu mu ukázat jak je náš svět ve skutečnosti úžasný.

,,Takže mi budeš vážně vypravět?" Přeskočil k úplně jinému tématu,že jsem se ani nestačila divit ale to bude asi specialita lidí. Nikdy neudělají to co se od nich očekává.

Odevzdaně jsem přikývla a píchla si do vlasů větývku abych je už neměla rozpuštěné. Docela mě to totiž rozčilovalo.

Co můžu také dělat jiného.

,, Takže je asi nemůžu zabít,co?"zeptal se mě Mae zrovna ve chvíli když jsem se nadechovala abych tu naši prapodivnou skupinku zase uvedla do pohybu. Přece jen tu nemůžeme celý den sedět a klábosit. Máme úkol a musíme ho splnit.

,, Bohužel ale můžeš si frustraci vybít na těch stromech, protože mi budeme muset pokračovat dál v cestě. "Řekla jsem klidně ale moje oči mu jasně říkali,že pokud to neuklidí nedostane dezert a to na něj funguje vždycky.

Sice skutečně dost brblal něco o dalším otrokáři ale jinak pracoval poměrně rychle.   Když měl hotovo vyhoupl se bez ptaní na koně našeho prince čímž mě nejenom odsoudil k pokračování cesty koňmo ale ještě ke všemu jsem stále musela jet na jedné herce s tím Karem.

Jen se tedy nemůže rozhodnout co je horší. I když na toho koně si začínám zvykat jeho majitel je mi stále trnem v oku.
Takže pokud to nakonec skončí dvěma mrtvolami tak to bude proto,že jsem si na něj nezvykla.

Což znamená jasně jedno , tahle výprava bude propadák.