,,Helly?!"zeptala se mě posměšně a ještě pár kroků ode mě odstoupila.,, Jsi odporný nečistokrevný míšenec co měl chcípnout v moři se zbytkem svých lidí."
Na slovo lidí dala opravdu velký důraz jako by snad chtěla aby si každý uvědomil co to slovo znamená.

,,To není pěkné Keykey."řekla jsem klidně a pevně si sevřela poraněné zápěstí. Sice pomalu přestávalo krvácet ale stále bolí.

,,Co? Jak se opovažuješ!"zavrčela jako zvíře a ani se kvůli tomu nemusela změnit.
,, Možná nejsi mýtus ale ani nejsi jedním z nás, vždyť máš blíž k těm parazitům co se začínají roztahovat po našem ostrově."

,,Helly, o čem to mluví?"zeptal se Azrel nejistě a já se na něj zkrátka musela otočit. Vždyť jsem mu slíbila odpověď na každou jeho otázku.

,, Daei není rasa, kterou se někdo narodí. Daei je titul pro který si matka příroda vždy vybere novou nástupkyni."mluvila jsem mnohem klidněji než jsem se v danou chvíli cítila. ,, Není to ale stejné jako u Sakeeidu kdy děti i dospělí s talentem absolvují pouť do Thebillonovi bašty kde je mistři trénují a učí všemu co musí umět.
Daei nikdy nejsou dítě, které se narodí na ostrově."

Teď na mě nevěřícně nekoukal jen Azrel ale i Cassian a pár neznalých Živlonošek. Zrovna tahle informace se příliš nešíří aby Daei neztratila na důvěryhodnosti.

,,To nic nemění na tom,že jsem Helmalay Streigo pod křídlem sovy, dcera Ishey Streigo z doupěte pantera."řekla jsem pevně a pohledem vyzývala kohokoliv ať to zkusí zpochybnit, protože nikdo z nich nemůže být silnější než její císařovna kterou jsem před pár okamžiky porazila.

,,A jméno tvé matky má něčemu pomoci?"zeptala se kousavě ale mě to nevadilo. Znamenalo to, že jí došly argumenty.

Tak jsem jen pokrčila rameny a věnovala jí klidný úsměv. Není první ani poslední vládkyní, která si přijde Daei ohrožená.
Naopak mi to docela lichotí.

,, Když už jsme si vyřešili otázku zajatectví i můj původ měli bychom se přesunout k důležitějším věcem."řekla jsem klidně ale pohled jakým na mě Cassian vysel naznačoval,že mě čeká dlouhý rozhovor.

,,Tak co chceš?"zeptala se odměřeně.

,, Nejsem příliš náročná, "řekla jsem s úsměvem a začala počítat na prstech. ,, Zaprvé, chtěla bych fragmenty duše pro Mae aby nemusel stále vysvětlovat jaké pohlaví zrovna je."

,,Pro mě za mě, pokud se ti tam neutopí máš to mít a co tam máš dál?"

,,Informace, chci vědět kam jste přesunuli žezlo Coed po nájezdu lodí na pláže zatracených."odpověděla jsem jí okamžitě.
Mnohé Živlonošky sevřeli zápěstí se svým vlastním náramkem, trapná pověra. Věří, že si tím totiž ochrání svou duši, která v úlomcích přebývá.

,,TY..!"zavrčela pobouřena tím znesvěcením, že se vůbec odvažuju ptát.

,,Tak já se zeptám znovu později."řekla jsem s klidem a od Mae převzala svůj plášť.

,, Děkuju."pronesl tiše a sevřel mou ruku ve svých dlaních, popravdě i v jedné jeho ruce se ta má ztrácela ale takhle jsem si připadala jak malá holčička které chce otec něco vysvětlit a potřeboval její plnou pozornost.

Vím co to pro něj znamená, ještě v baště prolezl veškeré knihy o magii při hledání něčeho co jasně dá všem kolem najevo kým v daném okamžiku je. Zkoušel si vytvořit různé talismany odhalení ale žádný nešel do takové hloubky aby poznal rozdíl v jeho duši.
V tomhle se fragmenty liší.

Předal mi svůj vlastní plášť a hůl, než jsme se odebrali k břehu Živlonoščího jezera.
Bylo na jejich území jediné ale o to bylo výjimečnější. Ony samy mu říkali jezero živlů.

Maličko mě překvapovalo, že se k nám přidal i zbytek ale asi nechtěli být bez ochrany na nepřátelském území. Tomu bych zrovna rozuměla, není to tak dávno co jsem byla v podobné situaci.

,,Co jsou ty fragmenty duše?"zeptal se Azrel. Tvářil se zvědavě ale nebyl jediný, našeho Kara má odpověď asi zajímala zrovna tak. Ten se mě ale nikdy na otázku ohledně fungování tohoto světa nezeptá, příliš by to ranilo jeho hrdost.

,,Jezero Živlonošek je jediné kde žije speciální druh škeblí. Uvnitř každé je takzvaná duše, která se rozlomí na čtyři díly když se škeble otevírá."mluvila jsem zatímco jsem sledovala jak Mae ostražitě vchází do vody.,, Když jsou Živlonošce čtyři roky potopí se na dno jezera pro jednu škebli, pro svou duši. Jakmile se fragmenty dotknou její kůže změní barvu a tím prozradí k jakému živlu daná dívka inklinuje."

,,Dívky, ženy... dokonce i Živlonošky jsou ženského rodu."zavrčel Cassian a zamračil se na hladinu jezera.,,Kde jsou sakra všichni jejich chlapy?"

Byla to sice řečnická otázka ale já se stejně rozhodla mu na ní odpovědět.
,, Neexistují."mluvila jsem s takovým ledovým klidem až se Azrel otřásl.

,,To je jako..."zeptal se a naznačil palcem pod krkem pohyb tak typický pro podříznutí.

,,Jak se to vezme."řekla jsem zamyšleně a rozčileně si dala pramen z očí za ucho. ,, Mužský zástupci rasy Živlonošek zkrátka neexistují. Jejich partneři jsou vždy něco jiného ale jejich gen je natolik silný, že dítě je pokaždé Živlonoška."

,,A co když se narodí kluk?"zeptal se Cass, který se docela ochotně nechal vtáhnout do diskuze.

,,Tak ho čeká Pojný háj."

,,To je hodně blbý jméno, co to znamená?"zeptal se téměř okamžitě a neodpustil si poznámku.

,,Je to hluboký les na severozápadě území. Žijí tam jen ty nejdivočejší šelmy, které s radostí novorozeného chlapce rozsápou."řekla jsem s povzdechem. Nemám tu tradici ráda ale Azrel vypadal, že bude z té představy brzy zvracet.,,A Pojný háj se tomu říká proto, že by měl údajně spojovat Živlonošky s Proměnlivci ale ta spojka se už minimálně osmdesát let nepoužívá."

,,Proč to těm dětem dělají? To jich těm matkám není líto?"zeptal se mladý princ plačtivě.

,,Mužský zástupci jsou pro ně příliš velkým ohrožením než aby si to mohli dovolit. Jsou mocnější ale nedokáží svou sílu kontrolovat, jediný dochovaný příběh o mužské Živlonošce je ještě ze starého kontinentu. Ovládal všechny čtyři živly a rozmetal celou jednu civilizaci lidí. " snažila jsem se mu to vysvětlit.,, Od narození do čtyř let děti čerpají sílu z matky než se začne tvořit jejich vlastní. Takže chlapce potřebují dostat co nejdále. Ty co zvířata nezabíjí najdou z druhé strany Proměnlivci a přijmou je za vlastní, čímž se také stanou. "

,,Jak to myslíš, že se stanou vlastní?"zeptal se nechápavě když už si konečně setřel slzy.

,, Chlapci od Živlonošek jsou vlastně předci Proměnlivců. Ještě ve starém světě je nechávali jen tak ležet v lese kde se jich povětšinou ujali zvířecí matky. Když nemohli čerpat schopnosti od Živlonošek čerpali je ze zvířat a brzy se v ně i začali proměňovat. Žili s nimi jejich životy a vlastně se stali zvířaty."pokračovala jsem ve vysvětlování ale vyrušil mě nedaleký pohyb. Malé Živlonošky zaslechli mé vypravení a zvedavost jim nedala.
,, Takhle to šlo několik let dokud na sebe čistě náhodou dva nenarazili. Přítomnost druhé osoby stejného druhu je přinutila na sebe vzít lidskou podobu a jak tomu bývá když se potkají dvě osamělé duše nakonec se z malých jiskřiček vykřeše plamen lásky. Nevěděli ovšem jak na to protože nikoho jiného jako oni neznali a tak se oddělili od svých smeček aby vystopovali sobě podobné. Narazili ovšem jen na lidi a v té době jiný vztah než muže a ženy neexistoval. Oběma to bylo tak líto až se začali opět měnit, tentokrát bylo ale jejich tělo jiné...
Měkčí, oblejší...
Podařila se jim totiž jiná proměna, tentokrát ne ve zvířata ale v ženy. Brali to jako znamení, že mají obnovit svůj druh. Na střídačku byl vždy jeden muž a druhý žena dokud si nevybudovali svůj vlastní kmen. Čím jich bylo víc tím častěji proměnili ztraceného chlapce ze zvířete a právě kvůli té proměně si začali říkat Proměnlivci."

Všichni na mě vyseli pohledem ale já se konečně podívala na toho Kara. Celou dobu mi to vypravení narušoval tím svým posměšným frkáním...jako by byl snad kůň.

Založila jsem si ruce na hrudi a pozvedla tázavě obočí ve znamení toho, že čekám na jeho vyjádření.
Než z něj ale stačila vypadnout kloudná myšlenka tak se rozbouřila hladina jezera a pomalu z ní začala vylézat bělovlasá hlava.

,,Tak už jsem tu, o co jsem přišel?"řekl vesele a usmíval se jako cvok. Jen to samo o sobě vypovídalo o tom, že uspěl. Získal přesně to po čem toužil.

,, Zjistili jsme jak vznikly Proměnlivci."řekla jedna malá blonďatá holčička s modrým náramkem.

Pousmála jsem se na Mae a uřízla si proužek látky z pláště. Došla jsem k němu a lehce zapletla čtyři fragmenty mezi látku než mu to připevnila k zápěstí.

,,Tak a teď by jsi jim měla ještě vysvětlit jak vlastně je to s partnery Živlonošek a proč tu všechny vypadají na osmnáct a méně."nabídl vlastní téma k vypravení. Tohle ho vždy bavilo, já jsem četla knihy o různých rasách a on si pak o nich nechal vyprávět.

,,Co je na tom tak zvláštního? Zkrátka vyrazí do více obydlené oblasti a někoho si vyberou."řekl Cassian ledabyle. Vlastně to prohlášení bylo natolik absurdní až jsem se zasmála.

,, Živlonošky od osmnácti nestárnou."řekla jsem stále s úsměvem a užívala si ten jeho zaskočený pohled. ,, Žijí tak dlouho dokud nepotkají svou dospělou spřízněnou duši. Je to hlavně proto,že se dřív stávalo že Živlonoška narazila na svého druha když byl ještě malé dítě a kdyby už začala stárnout tak by jí nejspíš nechtěl. Kdo by taky stál o někoho ve věku svých rodičů...tedy ne že by se to nestávalo ale zkrátka nechtěli spoléhat na náhodu. To spojení totiž cítí pouze ony. Partner si může klidně najít někoho jiného."

,, A proč by on chtěl starou čarodějnici, když stejně dobře může mít nějakou mladou květinku."řekl trochu nevkusně ale trefně Cassian.

,,A co tvoje květinka, ještě se jí nestýská?" Zeptala jsem se s úšklebkem. Nelíbí se mi totiž tohle označení pro ženy.

,, Cassian a známost?"zeptal se Azrel možná až příliš pobaveně na můj vkus. Ovšem, že to přehnal mu došlo až když ho ten Kar probodl podrážděným pohledem.

,, Promiň..."pípl ale co už jednou řekl nemůže vzít zpět.

,,Žádná osudová žena?"zeptala jsem se ho pobaveně ale mluvila jsem jen tak nahlas aby mě slyšel.

,,Co tě to zajímá? Jsem jen člověk, nebo si Daei potrpí na drby."řekl tvrdě ale mě tím nezastrašil. Možná je to citlivé téma ale já jsem strašně zvědavá co má tohle znamenat. Chápu, že třeba nemám zrovna na vztah náladu ale aby to bylo natolik veřejné aby takhle princ reagoval...to zavání něčím komplikovanějším.

,,Mám ráda záhady."řekla jsem nevinně a následovala ho když začal od jezera odcházet.

,,Proč bych ti měl něco říkat, když ty nám o sobě buď neřekneš nic nebo je to lež?"mluvil tvrdě ale jeho oči takové nebyly.

,,Nikdy jsem nelhala, nemám to zapotřebí."řekla jsem nesouhlasně a založila si ruce na hrudi.

,, Vážně? A co ten nepatrný fakt, že Daei není jiná rasa? Není to to co jsi nám tvrdila až do té etýdy u Voděnek ?!"zeptal se kousavě a mě napadlo jestli jsem se v něm nespletla. Občas se sice chová přesně podle očekávání ale jindy udělá něco co bych do něj vůbec neřekla... Možná bych se na něj měla zkusit podívat nezaujatým pohledem, ne jako na Kara ani jako na kralova nejvěrnějšího ale jako na Cassiana, lidského muže.

,,Jsme jiná rasa jen jinak než jí chápou lidé."povzdechla jsem si a promnula si krk. Má ho poslední dobou nějaký zatuhlý. ,, Daei se stává poslední přeživší. Pokud za hranicí ztroskotá loď a nějaké malé dítě přežije... Je vyplaveno na břeh kde se následně objeví i matka příroda. Důkladně si dítě prohlédne jestli má vlastnosti které od Daei očekává. Když je nemá, prostě to dítě zanechá v nějaké lidské vesnici ale pokud je má vytvoří mu Animae přesně na míru k jeho povaze. Většinou jsou posledních několik let jsou Daei pouze ženy, i když není žádné pravidlo co by bránilo aby tu roli zastával muž. Jedině tak fakt, že mají asi lepší věci na práci. "

Pomlčela jsem o tom, že podle mě nemají muži tu správnou intuici na to dělat Daei. Můžu se ale mýlit, ani já nejsem vševědoucí.

,,Takže si tebe konkrétně vybrala matka příroda? Skutečně jsi jí viděla?"

Očividně jsem ho zaujala ale to nebyl úplně můj cíl. Ale když už se to stalo mohla bych z toho vytěžit co se dá.

,,No, byly mi čtyři když jsem se dostala na ostrov takže si jí vybavuju jen matně ale její přítomnost cítím každý den. Pokud mě potřebuje někde konkrétně pošle mi vzkaz zkrz půdu. Nejsou to slova...spíš takový neurčitý pocit,že bych zrovna teď měla být někde jinde." Odpověděla jsem upřímně.

,, Vypadá to,že teď ti na oplátku já dlužím odpovědi."řekl tónem jako bych ho vedla na popravu a na dlouho se odmlčel.
Počkala jsem pár minut ale nakonec moje zvědavá stránka zvítězila.

,,Ano, dlužíš."poznamenala jsem možná zbytečně ale on vypadal jako,že stále čeká na potvrzení že může mluvit.

,,Ještě jako zelenáči Kaři chodí do hostince v podzámčí získávat nějaké informace od místních...dam."začal a to slovo dámy pronesl takovým způsobem,že mi bylo jasné o jaké šlo. ,,Žádná se mnou nepromluvila a když jsem začal sám utekla jako by jí pronásledovala nějaká zrůda. Když se to opakovalo i při třetí návštěvě tak mě náš cvičitel začal nechávat v kasárnách abych nebudil nechtěnou pozornost. Od toho dne mi říkají věčný mládenec, protože se prý nenajde žádná žena co by to chtěla zkusit. "

,, No, možná nejsi žádný krasavec ale úplně strašný taky nejsi."řekla jsem s pokrčením ramen. Nevím co tak vyváděli.

,,Proto jsi mě trochu zaskočila v té věži, ostatní ženy by asi začali ječet hrůzou kdybych byl první co po otevření očí uvidí ale ty jsi rovnou začala pálit. Bezestudu a slitování jsi s námi zacházela tak jako nejspíš s každým člověkem co se ti dostal do spárů." Tentokrát jsem na něj zůstala já zírat jako by spadl z Marsu, tohle přiznání bych od něj nečekala. Vlastně jsem spíš čekala, že mi řekne jen nutné minimum a co se odehrává v jeho hlavě se nedozvím.

,, Přeháníš."řekla jsem s úšklebkem a rozhlédla se. Ušli jsme pořádný kus od jezera a došli téměř na konec té osady.
,,Ještě jednou se zeptám Key na to žezlo a když nic neřekne vezmeme to přes Pojný hájek k Proměnlivcům, Kifo bude určitě sdílnější."