Když se již podruhé toho dne ocitli ve společenské místnosti, panovala tam zrovna velmi veselá a bodrá atmosféra. Televize hulákala na plné pecky, jak se kdosi koukal na fotbal, v rohu hrálo potichu menší rádio a aby energetické spotřeby nebylo málo, počítač jel, až se z něj kouřilo. Obrazně, samozřejmě. Pokoj byl plný lidí, kteří se čas od času vzájemně překřikovali. 

Jediný, koho Naruto poznal, byl onen nagelovaný týpek, jenž ho předtím tolik vyděsil, než se měl setkat s Peinem. Nejdřív si jich nikdo nevšiml, ale stačilo malé odkašlání jeho společníka a všechny oči se okamžitě stočily na ně. Vypadalo to, že Sasori msl u přítomných docela respekt. Nebo alespoň u většiny.

„To je to pískle!“ zahalekal nagelovaný se zvláštníma očima a zazubil se. Naruto se v ten samý okamžik jako na povel začervenal. „Tak vidíte, že jsem měl pravdu!“ 

Blonďáček se instinktivně přikrčil, jak se na něj všichni najednou dívali a skenovali ho, avšak Sasori jej akorát popostrčil dopředu před sebe, načež, ignoruje všechny narážky, které z fialovookého ještě vypadly, promluvil.

„Dobrý večer. Je skvělé, že jste se tu takhle všichni sešli,“ někdo v povzdálí si otráveně odfrkl. „Tohle je Uzumaki Naruto. Dneska jsem ho našel na jedné ze svých misích a po dostatečné úvaze jsem usoudil, že ho vezmu k nám a zaručím se za něj. Pein to schválil. Od příštích dnů začíná s učením. Byl bych rád, kdybyste se k němu všichni chovali slušně. Postupně se bude učit všem důležitým věcem od každého z vás, ale to už víte. Jeho hlavní mentor jsem samozřejmě já, takže kdyby byl nějaký problém, víte, kde mě máte najít.“ 

Chvíli bylo ticho.

„Nastupuje do učení? Dyť vypadá, že si za chvíli nasere do vlastních kalhot," ozval se zase ten veliký, jehož slova mezi ostatními vyvolala jemný šum smíchu. 

Tentokrát se Naruto zamračil, možná, že měl strach, ale už měl po krk toho, aby jej někdo stále zesměšňoval. I když byl unavený, věděl, že se o své postavení ještě bude muset chvíli bít, než si konečně bude moci odpočinout. 

„Kdežto ty vypadáš, že sis do nich už nasral,“ procedil vztekle mezi zuby. Trvalo asi vteřinu, než mu došlo, co a komu řekl, ale to už se z celé místnosti ozýval hurónský smích. A nejvíc se smál samozřejmě bělovlasý obr. 

„No nekecej! To bych od tebe nečekal, pískle,“ zatímco se chechtal, postavil se a přešel až k Narutovi. Ten si vedle něj připadal asi jako mraveneček vedle slona. Radioaktivního slona. „Jsem Hidan, vítej u nás v doupěti, kámo!“

Zazubil se a podal mu svojí ohromnou ruku. Blonďáček ji nemotorně stiskl a pousmál se. Už se rozhodně cítil o mnoho lépe. Chtěl se na něco zeptat Sasoriho, to už ho ale jeho nový přítel chytl za ruku a táhl ho ke gauči za ostatními. Rudovlasý na něj pouze hodil omluvný pohled, avšak bylo znát, že zadržuje smích. 

„Sedni si,“ Hidan ho doslova vrazil do sedačky. 

Uzumaki se koukl vedle sebe a zjistil, že na opěradle sedí jakýsi jiný dlouhovlasý blonďák. Vlasy měl uvázané do zvláštního culíku a přes dlouhou patku mu koukalo pouze jedno oko. Navíc vypadal dost mladě, nemohl být o moc starší než on sám. Zvědavě si ho prohlížel, jakoby nevěděl, co si o něm má myslet. Na chvíli se otočil na Sasoriho. Nejspíš si vyměňovali nějaké tiché a tajné oční konverzace, které znali jen oni dva. Pak se otočil zpět a s Narutovým překvapením se na jeho tváři usídlilo široké zazubení.

„Nazdárek,“ skoro zazpíval a sedl si hned vedle něj do tureckého sedu. Rychle políbil Narutovu pravou tvář, až druhý blonďák vykulil oči „Já jsem Deidara. Jsem tady něco jako hlavní bomberman.“

„Hlavní bomberman?“

„Jasňačka, vyrábím bomby, hraju si s chemikáliemi, s technikou. Pamatuješ ten výbuch plynu na Třiadvacáté ulici minulý měsíc, hm? To byla moje práce, samozřejmě. Nemusíš z nás mít strach, my jsme v pohodě. Hlavně tady Hidan, žejo Hide? Už víš, kde budeš spát? Nejlepší je to…“ 

Po chvíli jej Naruto přestal poslouchat. On sám byl normálně také ukecaný a jistě by s ním dokázal vést sálodlouhé debaty, až by se z nich obou kouřilo, ale byl strašně vyčerpaný a nedokázal s Deidarou držet krok. Podíval se po Sasorim. Jeho mentor se očividně vehementně vyhýbal rozhovoru s jakýmsi zjizveným chlápkem.

„Goooool,“ zaječel muž, jenž se mu představil jako Hidan, a pořádně si přihnul z flašky piva. Bomberman Deidara pořád něco vyprávěl. Naruto stočil pohled k počítači, kde seděl jakýsi jiný dlouhovlasý chlapík. Jako by vycítil jeho pohled, otočil se a probodl jej očima. Modroočko byl polapen v chladném černém pohledu. Přeběhl mu mráz po zádech, tenhle chlap asi nebude tak v pohodě jako ti tři, co zatím poznal. V jeho očích jako by se setkal s nesouhlasem. Ještě chvíli ho takhle hypnotizoval, než se zvedl od přístroje a odkráčel z místnosti.

„… a z toho si hlavu nedělej,“ chytil poslední úsek věty druhého blondýna.

„Uhm, cože?“

„Tys mě neposlouchal?“ zavrčel rádoby naštvaným hlasem, pak se ale zase pousmál. „Říkal jsem, aby sis z něj nedělal hlavu. Z toho černovlasého. To je Uchiha a je naprosto nesnesitelný.“ 

„Posloucháš mě vůbec? Uvědomuješ si, že další učeň znamená další peníze a že si to teď nemůžeme dovolit?“ ozvalo se ode dveří. 

Naruto se tím směrem zadíval. Vypadalo to, že onen týpek už Sasoriho dostihl. 

„Chápeš to? Jsem tady hlavní účetní a říkám ti, že…“

„Každýmu je uplně u prdele, Kakuzu, že jsi nějakej podělanej účetní,“ zařval na něj z gauče Hidan tak hlasitě, až sebou oba dva modroocí blonďáci trhli. „A vůbec, peníze nás nezajímaj, spíš to, jakto žes vzal někoho pod svá ochranná křídla, Sasori? Minule ti to nestačilo?“  

Naruto nechápal, Deidara se narovnal a účetní se vzteklým výrazem práskl dveřmi, a už jej nebylo.

„Tak super,“ zamračil se Sasori, už značně unavený po dlouhém dni. „Teď to půjde vybonzovat rovnou Peinovi do kanceláře.“  

Hidan jen mávl rukou a stočil svou pozornost zpět ke sportu. 

***

Když se znovu toho večera otevřely dveře, vešla do nich drobná žena se značně kulatým bříškem.

„Slyšela jsem, že máme novou posilu,“ usmála se. 

Naruto využil první příležitosti, aby již nemusel poslouchat Deidaru a uřvaného Hidana, jelikož mu na to už nezbývalo mnoho sil, zvedl se a rychle k ní přispěchal, aby si mohli potřást rukou.

„Jsem Naruto.“

„Já jsem Konan. Peinova přítelkyně, moc mě těší," mrkla na něj a pohladila si své bříško. Musela být aspoň v šestém měsíci. „Chovali se k tobě hezky, chuligáni?“

„Jo… Od bandy mafiánů bych čekal horší zacházení," odpověděl a modrovlasá žena se zasmála.

„Tak to si počkej, jsi tady teprve první den. To nejhorší tě teprve čeká,“ potom se otočila k Sasorimu. „Máš mu najít nějaký pokoj, zítra ráno si s ním ještě potřebuje o něčem promluvit.“ 

Nejspíš mluvila o Peinovi. Sasori kývl a zvedl se. Se všemi se rozloučili a Akasuna ho odvedl do obytné části.

„Chceš se k někomu nastěhovat? Je volný Hidanův pokoj. A Zetsu taky myslím bydlí sám. Nebo ne, vlastně se mu do něj nastěhoval Kisame. Nebo taky můžeš bydlet sám.“ 

Již značně ospalý Naruto se zatvářil poněkud zmateně. 

„Zetsu? Kisame?“

„Ty jsi tu dneska neviděl. Zetsu je na terénním výcviku s Uchihovým bratrem a Kisame má misi až ve Vodopádové,“ vysvětlil.

Itachiho bratr? Výcvik? „Takže nejsem jediný v učení? Jako… nejmladší tady ze všech?“ 

Sasori v odpověď zavrtěl hlavou.

„Nedávno se k nám přidal Itachiho mladší bratr. Abych řekl pravdu, možná jste dokonce stejně staří. Ale s tím bys do pokoje ani nemohl, Uchiha si svého brášku hlídá jako pes svojí kost.“ 

„A, uhm… nemůžu bydlet s tebou?“ zeptal se plný naděje. 

Sasori se na něj překvapeně podíval, úsměvem jiskřily jeho ústa i oči.

„Myslím, že by ti Deidara moc nepoděkoval,“ mrkl na něj. „Ale pokoj vedle je volný, jestli chceš, můžeš jít tam. A alespoň nebudu daleko, kdybys mě potřeboval.“ 

Naruto mu to všechno odkýval, připadalo mu to jako nejlepší řešení. Šli ještě chvíli, než se zastavili u dveří. Zdálo se, byly odemčené. Sasori otevřel a zavedl Uzumakiho dovnitř. 

„Vím že toho tady moc není…“ poznamenal při pohledu na postel, skříň, stůl a dveře do malé koupelny. „… ale až se trochu rozkoukáš, vybavíš si to tady sám, jak budeš potřebovat. Teď by sis měl jít lehnout, zítra se brzo vstává. Taky už se těším, až se natáhnu.“ 

Než Naruto osaměl, byl mu donesen ještě polštář s peřinou a menší lampička. Navrch všeho toho dostal klíč od pokoje. Poté se s ním Akasuna rozloučil a odešel do vedle. Naruto si musel dát rychlou sprchu a pak se v čistých trenýrkách rozvalil na postel. V hlavě se mu začaly přemítat myšlenky z celého dne.

Nazdárek!

Přináším čtvrtou opravenou kapitolu Zavrženého. Naruto měl možnost seznámit se s ostatními členy Akatsuki, a i když jej to vyčerpalo, myslím, že je docela spokojený. Tedy samozřejmě až na černovlasého Uchihu, který vypadal, že mu spíš utrhne hlavu, mu rodinka mafiánů připadala docela fajn.

V příští kapitole si posvítíme na Sasoriho, a pak už se pomalu můžeme těšit na Sasukeho :3

Moc děkuji za všechny vaše hvězdičky a komentáře :3 děláte mi strašnou radost! ❤️

Vaše Majo :3