Zrzavý muž s mnoha piercingy na obličeji zapisoval údaje o předchozí misi jednoho ze svých podřízených, když se ozvalo zaklepání. Narovnal se a pocítil ostře palčivou bolest v krčních svalech. Hlavou pomalu začal hýbat ze strany na stranu, z čehož jeho tvář proťala bolavá grimasa. Musím tu sedět nejméně čtyři hodiny, pomyslel si strnule, zatímco do svého snažení zapojil i prsty a snažil se ulevit si masáží krční páteře. Administrativa nikdy nebyla nic pro něj. Kde jen byly ty časy, kdy měl ještě schopnou asistentku?

„Dále,“ zamručel jenom. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil rudovlasý muž. Sasori, ušklíbl se. Ten, který se nikdy nebál žádné špinavé práce, ať se jednalo o sebevětší špínu. „Dobrý podvečer.“

„Dobrý, šéfe.“

„Neposadíš se?“ zeptal se zrzek a rukou ukázal na židli, která byla na druhé straně stolu přesně naproti němu. Sám se ve svém křesle narovnal, aby tak působil autoritativnějším dojmem. Nikdo přece nemusel vědět, že se za poslední léta kancelářské činnosti pomalu, ale jistě rozkládal. 

„Děkuji, postojím,“ odvětil bez jediného náznaku emocí. „Přinesl jsem zprávu z posledního úkolu. Všechny dluhy byly splaceny.“

Na stole před šéfem přistála velmi tučně naditá obálka plná peněz. „Ten malý šmejd si to schovával pod prostěradlem. Netuším, na co to měl, ale rozhodně ne na uhrazení částky, kterou nám měl odevzdat. Chvíli se se mnou snažil vyjednávat, ale tentokrát mu to už neprošlo,“ oznámil. 

Jeho nadřízený vypadal, že chvilku přemýšlí. Poté balíček převzal, otevřel a jen letmo do něj nahlédl. Očima rychle přepočítal bankovky. „Je v tom víc, než měl splatit. Je dobře, že to máš zpět i s takovým bonusem. Na druhou stranu tě nebudu chválit. Nechat se najmout od kurvy je snad ta nejpošetilejší věc, kterou jsi zatím udělal, Sasori. Normálně neděláš chyby, tak co se najednou stalo?“ nakrčil obočí.

Sasoriho nálada potemněla. Nemohl si pomoct, ale vždy, když viděl mladé chlapce v nesnázích, musel se jich ujmout, či jim nějak pomoci, což bylo jeho velkou slabinou. Na tom, že stáří rozumu nepřidá, asi něco pravdy nakonec bylo. To už ale bylo jedno. Kiba si najal služby Akatsuki, nesplnil podmínky… A tak se o to postaral. Jako pokaždé. 

„Už se to nestane,“ řekl chladně.

„Hm… můžeš jít. Zbytek týdne máš volno, ale bylo by dobré, kdybyste konečně nějak pokročili s tou novou výbušninou,“ propustil ho a znovu se zadíval do počítače.

„To ještě není všechno… Pane."

Dostalo se mu tak akorát otráveného pohledu, proto vše rychle uvedl na pravou míru. „Někoho jsem přivedl.“ 

To, jak se zdálo, šéfa velice zaujalo. „Dobře… tak mi ho sem pošli.“

„Dobře.“

„Sasori?“

„Ano?“ otočil se ještě, když sahal po klice. 

Jeho šéf na něj významně pohlédl. „Zaručíš se za něj?“ Tu otázku očekával. Za mladé se vždycky musel někdo zaručit. Když pak nový rekrut něco provedl, většinou si to odskákal jeho hlavní mentor. A že tresty většinou stály za to. Kývl hlavou na znamení souhlasu a odešel z místnosti. 

 ***

Naruto zrovna zkoumal strukturu zdi, v hlavě si přehrávaje každou vteřinu posledních dvou dnů, když se otevřely dveře a Sasori vyšel na chodbu. Hned je za sebou také zavřel, přistoupil k němu a zabodl do něj svůj ledový ostříží zrak. „Teď už je to jen na tobě, kluku."

„Ehm… Cože se to bude dít?“ zeptal se retardovaně. Byl ze všeho tak zmatený, přešlý a podrážděný, že měl sto chutí zalézt si do kouta, zavřít oči a odpočívat. Nebo se o to alespoň pokusit předtím, než se na něj navalí celá ta tíživá pravda. 

Druhý si povzdechl. „Právě jsem mluvil s naším bossem. Musel jsem podat hlášení o úspěšnosti mise. Také jsem oznámil, že jsem tě vzal s sebou a že tě vidím jako adepta na našeho dalšího člena. Šéf s tebou chce mluvit osobně. Dám ti dvě rady.“ 

Odstín Narutovy pleti se náhle podobal křídě. Bude mluvit s hlavním gaunerem, mafiánským bossem a zároveň majitelem továrny na sladkosti. Jasně, na té kombinaci přece nebylo vůbec nic divného. Dneska má prostě kliku. Sledoval Sasoriho, jak zvedl první prst.

„Mluv jen pravdu, “ doporučil a zvedl druhý prst. „A v žádném případě na něj neciv. Nemá to rád.“ 

Naruto přikývl. Párkrát se nadechl, přistoupil ke vchodu do pracovny  a zaklepal. Ještě než se ozvalo „Dále“, otočil se a v Sasoriho tváři spatřil povzbuzení a lehký náznak úsměvu. Kývl hlavou a vstoupil do jámy lvové. 

***

Ocitl s v menší místnosti vyladěné do teplých barev. Bylo to potřeba, tady dole bylo všechno studené. Uprostřed stál velký stůl. A přímo za ním seděl na židli hlavní boss celé Akatsuki. Stačil jediný pohled do jeho tváře, aby pochopil rudovláskovo varování. Celý obličej měl posetý piercingy. Vlasy měl zrzavé, pohled velmi chladný. Na první pohled divný týpek.

 Když nemá rád civění, proč si dává tohle do xichtu? Bakaaa…

„Dobrý den,“ pozdravil slušně, aby se hned od první chvíle neprezentoval jako úplný imbecil. 

Druhý muž jen kývl a ukázal na židli, která byla předtím nabízena Sasorimu. Naruto si na rozdíl od něj však sedl, nebyl si jistý, jestli by ho samou nervozitou udržely nohy.

„Ahoj,“ Šéf se pokusil o úsměv, ale vypadal tak spíš mnohem zlověstněji. „Tak ty by ses chtěl dát k nám do party, jsem slyšel. Pověz mi, jak dlouho se o nás zajímáš?“ 

Vždycky se na tuhle otázku nově příchozích ptal. Narutovi se rozklepaly ruce. Vždyť on vůbec o žádném nastoupení do mafie nikdy netoužil! Chtěl žít spokojený normální život. Ale tohle přece nemůže někomu tak nebezpečnému říct… Nebo ano?

„J-já… Slyšel jsem o Akatsuki už dávno… a … A chtěl jsem se k vám dát, protože… Protože to byl vždycky můj sen,“ Až po chvíli ticha si modrooký uvědomil, co to řekl za strašnou kravinu. „J-já… se omlouvám, j-já…“ 

A tak se to stalo. Vyklopil úplně cizímu člověku, nejspíš největšímu mafiánovi v historii Konohy a celého moderního Japonska, co se mu za ty dva dny všechno přihodilo. Jak přiznal svoji orientaci, hádku s otcem, to, jak ho několikrát udeřil. Dokonce i to, že utekl z domu a hodlal přijmout práci v bordelu, což však bylo překaženo Sasoriho příchodem. Když mluvil o Kibovi, rozklepal se a steklo mu pár slz. Vysvětlil, jaký měl strach, když byl zavřený v koupelně, a také to podivné nutkání, které ho přinutilo vraha jeho přítele následovat ven z místnosti a z celé budovy. 

„J- já… já už nechci mít strach. Nechci žít s někým, kdo mě neumí přijmout takového, jaký jsem. Nechci si za to nechat ubližovat, ani ze sebe nechci udělat děvku. Chci konečně přestat mít strach.“ 

Vypadalo to, že to ze sebe všechno vypustil na jeden nádech. Konečně si v plném rozsahu uvědomil, jak moc byl zranitelný, jak sebou nechal manipulovat a jaký byl strašpytel. A možná právě proto poslední slova vyřkl již pevným sebevědomým hlasem bez jediného náznaku strachu či nervozity. Ani na jednu ze zmíněných emocí tu již nebylo místo. Nyní byl čas, aby otěže převzal jiný, nový Naruto. 

Několik dlouhých minut bylo ticho, jež jej donutilo sklopit pohled do stolu, avšak nepovolit. 

„Říkej mi Peine,“ bylo to jediné, co mu řekl po té dlouhé chvíli ticha. 

Blonďáček sebou trhl. „Cože?“ vypadlo z něj velice inteligentně.

„Pein je má přezdívka. Mám své vlastní jméno, ale to zná jen pár vyvolených. Všichni při vstupu do Akatsuki mají možnost vybrat si jej, zkrátit ho o příjmení nebo si ho úplně změnit. Jak se jmenuješ, chlapče?“

„Namikaze Naruto, pane,“ odpověděl. 

V Peinově tváři se blýskl náznak poznání – jméno jeho otce bylo známo opravdu všude. „Máš možnost si jméno změnit, Naruto. Jaképak by se ti líbilo? Nebo si ho chceš nechat na památku?“

„Já… mám ho rád. Ale něco by tady snad bylo,“ popřemýšlel. Úplnou náhodou si vzpomněl na rodné příjmení své matky, které s hrdostí nosila, než se vdala za jeho otce. „Uzumaki… Teď jsem Uzumaki Naruto.“ 

To uvědomění a prohlášení jej donutilo se narovnat v zádech. Připadal si najednou tak hrdý, matka měla opravdu krásné přízvisko. Slovo Namikaze už nechtěl nikdy v životě slyšet.

„Dobře, tak tedy Uzumaki Naruto. Tvoje přání se zde splní, zocelíme tě. Ale nebude to zadarmo.  Až ukončíš výcvik a staneš se právoplatným členem, budeš muset dělat věci, které se ti možná nebudou líbit. Nebudu ti lhát, také můžeš umřít. Ale věř mi, že strach bude to poslední, na co si tady vzpomeneš. Ale varuji tě, bude to náročné. Teď můžeš jít.“

„D-děkuji, Peine… Ehm, pane," Naruto se uklonil a rychle vyskočil ze židle.

„A s tím koktáním něco udělej. Nechci, aby se říkalo, že zaměstnávám poseroutky," křikl na něj ještě Pein, než se za ním zabouchly dveře. Zrzek jen zavrtěl hlavou. Ta dnešní mládež, pomyslel si a znovu se zadíval do počítače.

 ***

„Huh? Jsi vyletěl jako namydlený blesk. Jak to probíhalo?“

„No… Vypadá to, že mi začíná výcvik.“ 

Po tom prohlášení se starší z mužů pousmál. „Myslel jsem si, že nebude mít problém tě přijmout. Je tu něco co ti musím říct. A taky ještě jedna další věc.“

 Natáhl k němu ruku, ústa maje stažená do letmého úsměvu. „Omlouvám se, že jsem se ti ještě nepředstavil, ale nejdřív to bylo kvůli utajení. Mé jméno je Akasuna no Sasori.“ 

Naruto mu stisk opětoval. „Uzumaki Naruto, “ usmál se na něj. Jak ho může snášet, když mu před několika hodinami zavraždil kamaráda? Nevěděl, avšak cítil k němu zvláštní respekt, který se kolem rudovlasého snášel jako všudypřítomná mlha. 

„Jak jsem říkal, něco ti musím říct. Jelikož jsi nováček a přivedl jsem tě já, musel jsem se za tebe zaručit. Proto tě výslovně prosím, aby sis vždycky párkrát rozmyslel, než něco uděláš. Všechny problémy budou na mě. Odteď jsem tvůj hlavní mentor a tvůj výcvik spadá na má bedra. Umím být trpělivý, ale také nemám moře volného času a doufám, že si povedeš dobře. Chápu, že dneska toho na tebe bylo moc, ale myslím, že jinak jsi určitě bystrý mladík.“

„Já… Tak tedy, děkuji.“ 

Sasori kývl a podíval se na hodinky.

„To to letí, jsme tady bezmála dvě a půl hodiny. Tak pojď…“ vzal ho za ruku. „… půjdeme se seznámit s ostatními.“

***
Krásnou deštivou sobotu!

Jak vidíte, jsem tu s další opravenou kapitolou Zavrženého.

Naruto se konečně dozvěděl, jaký bude jeho osud. Možná bylo pošetilé, že se Peinovi se vším svěřil, občas je ale nutné říct celou pravdu, abyste mohli jít dál.

Nevím jak vy, děcka, ale já tu prostě miluju Sasoriho ❤️

Chtěla bych vám všem poděkovat za podporu, krásné komentáře i všechny hvězdičky 🤩. Pro autora je to ta nejkrásnější odměna.

Užijte si víkend, moji milovaní :3

Vaše Majo :3