Naruto zrovna koukal do stropu a třídil si všechny myšlenky a vzpomínky toho týdne, když se z vedlejšího pokoje ozval výkřik plný uspokojení. Chvíli jen tak civěl na protější zeď, než se mu vybavila Sasoriho odpověď na otázku v okamžiku před několika málo dny, zda s ním nemůže sdílet jeden pokoj.

„Myslím, že by ti Deidara moc nepoděkoval."

Až po pár hodinách strávených bydlením vedle Sasoriho a Deidary mu plně došel význam vyřčených slov. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než se začervenat a závidět jim jejich štěstí. Rukou si promnul obličej - včerejšího večera se podle blonďákovy uřvané estrády musel jeho mentor doopravdy činit.

Po chvilce nicnedělání a zcela prázdné mysli se zvedl, unaveně se nasoukal do malé koupelny a opřel se o umyvadlo. Zadíval se na sebe do zrcadla a ušklíbl se. Fialové kruhy pod očima hlásaly, že tento týden byl opravdu těžký. Povzdechl si, svlékl se a zalezl do sprchy, kde na sebe pustil pořádně horkou vodu. Věděl, že by se teď měl začít otužovat, ale tuhle slast si prostě odepřít nedokázal. Miloval teplou vodu. Zatímco si užíval jednu padající vařící kapku za druhou, vzpomínkami se unaveně vrátil na začátek dne.

***

Brzy ráno ho vzbudilo hlučné a vytrvalé klepání na dveře. Když se konečně po pěti minutách zuřivého bouchání vydrápal z postele, našel za dveřmi již značně naštvaného Sasoriho. Samozřejmě zaspal, a jak se o pár minut později dozvěděl, rudovlasý člen Akatsuki nic takového netoleroval. Pro příště věděl, že musí být všude včas a nejlépe ještě o deset minut dříve.

Možná, že kdyby předchozího večera mohl usnout, místo aby poslouchal vášnivé vzdechy jistě velmi roztouženého Deidary, tak by se dokonce včas vzbudil! Takovou výtku si ovšem svému mentorovi říct nedovolil, a tak spolkl svou nevraživost z nevyspání, oblékl se, v kuchyni do sebe rychle naházel něco k jídlu a už upaloval za vedoucím této menší podzemní komunity. A taky majitelem čokoládových tyčinek Akatsuki.

Předpokládal, že od něj bude chtít něco velmi důležitého, když kvůli tomu musel vstávat tak brzy. Už šestý den v kuse. Proto pro něj přednáška o členech spolku, výukových metodách a krátkém sledu laboratoří a vysvětlení, k čemu jsou dobré, byla překvapením. Poté ale usoudil, že se mu něco takového bude do budoucna hodit, a tak pečlivě poslouchal a nevyrušoval, občas si jen neklidně poposedl. Svojí hyperaktivity se prostě už asi nikdy nezbaví.

Odpoledne po skromném obědě mu Sasori ukázal celé podzemní prostory, které nebyly určené k obytné funkci. Právě od té byly odděleny velkými pancéřovými dveřmi s všemožnou ochranou, aby se škodlivé látky či malá radiace z nějaké nepovedené výbušniny nedostaly z pracovní zóny ven. Jedním takovým pokojem byla Sasoriho pracovna, kde mu ukázal svůj výzkum a zároveň vášeň v tvorbě nových jedů. Když o nich Sasori vyprávěl, něco v jeho očích se zalesklo.

Dokonce také procházeli okolo místnosti, kde za deseti centimetry silným ochranným sklem zkoušel Deidara rozběhnout svou novou výbušninu. Poté se přesunuli na povrch do zadního nově přistavěného sektoru, aby se Naruto trošku procvičil. Už se nemohl dočkat, až dostane do ruky zbraň, na to se mu Sasori však pouze vysmál a do ruky mu hodil hůl. Mladík samozřejmě brebentil, že je to jak ze starých ninja filmů a že se takovou blbost učit nebude, stačily však dva pohyby, aby ho jeho mentor pomocí cvičební hole srazil k zemi, stejně jako v několika předešlých dnech svými pěstmi.

Vzpurná Narutova povaha se postarala o zbytek a on tak za celý zbytek odpoledne utržil mnoho modřin. Nejhorší na tom všem bylo, že mu připadalo, že se vůbec nic nenaučil. Nakonec ho rudovlasý poslal se vysprchovat s tím, že se uvidí u večeře. Uzumaki doufal, že bude vydatnější než oběd, protože mu příšerně kručelo v břiše.

***

Horká voda dopadající mu na tělo krásně uvolnila ztuhlé svaly. Všiml si, že už se mu začínají tvořit modřiny na rukou a na nohou, to jak se neúspěšně snažil odrazit všechny ty nepřátelské výpady. Příště to Sasorimu určitě nandá! Jen ho musí víc pozorovat, aby věděl, k jakému útoku se zrovna chystá.

Do dlaně si vymáčkl tubu se šamponem, který si následně na to rozmatlal po blonďatých vlasech, pořádně je napěnil a vytvaroval z nich pankáče. Další na řadu přišlo tělo, usilovně se snažil ze sebe smýt všechnu špínu toho dne. To nejlepší na konec, samozřejmě. Přejel po svém penisu a chvíli se rozmýšlel, jestli má vůbec cenu začít nějakou větší akci. Pak to však zavrhl, už i na masturbaci byl příliš unavený.

Když vylezl z vody, všiml si, že zrcadlo je úplně zamlžené. Neodpustil si malou dětskou blbost, a s lišáckým úsměvem na něj prstem nakreslil sprostý obrázek ženského přirození. Jakmile byl se svým výtvarným uměním spokojen, zabalil se do ručníku a další si omotal okolo hlavy.

Po vstupu do pokoje si všiml, že na posteli leží nějaké oblečení. Díky bohu! To, co měl na sobě, přece nemohl nosit po celý zbytek života. Nehledě na to, že určitě ještě krapet vyroste. S kombinací černého trička, džínů a oranžové mikiny byl celkem spokojený. Ručníky rozvěsil na malý sušák v rohu pokoje a vyrazil na večeři.

Atmosféra v jídelně byla docela příjemná, když dorazil. Mile se na všechny usmál a zamával Hidanovi, než si našel místo vedle Sasoriho. Všiml si, že v místnosti se nacházel nový člověk, někdo, koho ještě neznal. Deidara s Hidanem si zrovna nahlas dělali srandu z jeho modřin, zatímco on pozoroval toho podivína. Ten muž měl zelené vlasy, a co bylo přinejmenším zvláštní, bylo jeho chování. Jakoby nervózně či netrpělivě těkal očima ze strany na stranu. Sasori se k němu naklonil.

„To je Zetsu," pošeptal mu do ucha. „Moc často tady s námi nebývá, spíš se společnosti straní, než aby jí vyhledával."

Naruto kývl na souhlas, že chápe. O tomhle chlapíkovi mu před pár dny vyprávěl Pein – zvláštní, až téměř schizofrenický samotář milující přírodu. Vzpomněl si, že procházel okolo laboratoře s různými podivnými rostlinami. Prý nikdo nevěděl, co tam dělá za pokusy. A Naruto to možná ani vědět nechtěl.

„Ahoj."

Když zaslechl hlas z druhé strany, polekaně sebou trhl. Díval se do dvou cizích temných očí. Vedle něj na židli, vlastně v čele stolu, seděl jakýsi černovlasý mladík, který si ho zvědavě prohlížel.

To jsem tak mimo, že jsem si ho nevšiml? pomyslel si překvapeně, analyzuje mladíkův skenující pohled.

„Ahoj..." oplatil.

„Jsem Sasuke..." jemně, skoro neznatelně se pousmál.

Naruto si všiml, že to byl úsměv pouze rtů, avšak ne očí. Ty jeho oči... Připadalo mu, že podobně zasmušilé již někde viděl. V tu chvíli si však nemohl vzpomenout, kde. Že by ve svém předešlém životě?

Samozřejmě... Tohle musí být mladší bratr toho Uchihy.

„Nikdy jsem tě tu neviděl," poznamenal černovlasý, čímž ho vytrhl ze soukromých úvah.

„Huh... jsem tady teprve od minulého týdne."

„Hm, samozřejmě, já se vrátil až dnes," řekl si jakoby pro sebe, jako kdyby všichni lidé v místnosti najednou zmizeli a on se v jídelně ocitl sám.

„Vrátil?"

Sasuke na něj znovu přivedl svou pozornost.

„Ano... Byl jsem na terénním cvičení - přežití v divočině. Myslím si teda, že je to naprostá ztráta času, ale vypadá to, že támhle Zetsu si ji vyškemral," poznamenal a očima poukázal na Zetsua, jenž v ten moment vypadal, že vinou zalidněnosti centrály raději proskočí zdí. Jen aby tam s nimi nemusel být.

„Jo... On vypadá tak..." zadíval se na něj. Stále skenoval jídelnu ze strany na stranu. „zajímavě. A, ehm... jsem Naruto. Jsem tu nový v učení. Sasori je můj mentor."

Černovlásek jenom kývl.

Tedy, ukecaný ten kluk moc není.

„Jaké to je u ostatních členů, když tě zasvěcují?" zeptal se ještě, jak chtěl nadhodit téma ke konverzaci. I když se ten kluk tvářil trochu jako kakabus, docela se mu líbil. Navíc to vypadalo, že mohli být zhruba stejně staří. A bylo by přece moc fajn, kdyby si tu našel kamaráda svého věku! Samozřejmě, Deidara mu byl taky docela blízko, nicméně toho zajímal jen Sasoril. A výbuchy.

Sasuke pokrčil rameny. „Mě učí jen můj bratr. Jen to přežití si Zetsu vybrečel sám pro sebe," uvedl na pravou míru mladší Uchiha. Dál zjevně v rozhovoru pokračovat nehodlal.

Když se na stole před Narutem objevil talíř horké polévky a houska, která vypadala jako právě vytažená z trouby, vděčně se otočil za sebe, kde našel Konan obsluhující ostatní. Vděčně se na ni usmál. Ona na něj pouze mrkla a úsměv mu oplatila. Docela ji obdivoval, že s tím obřím bubnem ještě obsluhuje partu mafiánů, ale když se do jeho žaludku dostala první lžíce polévky, všechny myšlenky ho přešly a on ji celou zhltl během okamžiku. Dál se pustil do pečeného vepřového a po půl hodině mlaskání si myslel, že snad praskne. Když zaslechl tichý smích, otočil se.

„Aby se ti neudělalo těžko," varoval ho s hranou starostí jeho nový známý Sasuke.

To se blonďáčkovi nelíbilo, přeci jen byl unavený a právě se neuvěřitelně nacpal, byl zralý akorát tak na postel. Zamračil se. Chtěl mu odseknout, ať si svoje rady nechá pro sebe, když v tu chvíli se v místnosti rozhostilo ticho. Právě dorazil Sasukeho starší bratr. Skoro to vypadalo, že se ochladilo, když skenoval prostor svýma černýma ledovýma očima. Nakonec se zastavil na svém bratrovi, jeho zrak se však téměř okamžitě přesunul na Uzumakiho. V Uchihově obličeji nezměnil polohu jediný sval, grimasu zachovával stále stejnou, přesto však Naruto nějakým zvláštním způsobem věděl, že starší z Uchihů zuří vzteky. Chladným a zuřivým maskovaným vztekem.

„Sasuke..."

Jediné slovo, jméno, vyřkl svým hlubokým hlasem, aby si blondýnek uvědomil, že jeho hlas ještě předtím neslyšel. Jmenovaný seděl na židli a neodpovídal, chvíli to vypadalo, že mezi sebou mají nějakou tajemnou oční hádku. Pak ji asi mladší z nich vzdal, protože se zvedl, zdvořile se se všemi rozloučil a šel za bratrem. Před odchodem se však nezapomněl na Naruta otočit a mrknout na něj.

„No... to bylo přinejmenším divný..."

„Nech to bejt," zamumlal mračící se Deidara.

Naruto se trochu zasekl, kdyby mu druhý modrooký blonďák neodpověděl, vůbec by netušil, že vyřkl své myšlenky nahlas. Potichu ukusoval svůj dezert (Konan se v kuchyni činila i jako těhotná) a přemýšlel. Konverzace se mezitím vrátila na stejnou míru hlasitosti, jaká byla předtím. Halekající Hidan, ukecaný Deidara a smějící se Konan.

„Trápí tě něco?" zeptal se Sasori, když si toho všiml. Za celý den si totiž ověřil jeden fakt – má štěstí na naprosto idiotské ukecané blonďáky. Proto mu Narutovo mlčení nešlo do hlavy. Že by ho opravdu tak unavil ten dnešní výcvik s holemi? „Jestli toho bylo moc, můžu zítra zvolnit."

Modrooký zavrtěl hlavou. „Ne, to ne."

Nebyl přece žádná třasořitka! Ani si nechtěl nasrat do kalhot, jak prvního dne vtipně a nahlas prohlásil Hidan.

„Jen... Na tom Uchihovi... Hmm Itachim, je něco divného. Je takový... nepřirozený," otřásl se.

Sasori si povzdechl a trochu se k němu naklonil, aby je nikdo nemohl poslouchat.

„Je to už hodně dávno, co jsem se sem přidal. Jako každý jsem měl svoje důvody. Nikomu je nevyhlašujeme, ale také se s tím netajíme. Deidara měl těžký život a vyrůstal na místě, kde by žádné dítě vyrůstat nemělo. Hidan byl členem nějakého loupícího mládežnického gangu a byl v jednom pasťáku za druhým. Zetusa Pein vytáhl z nějakého pokusného ústavu... proto ty tiky."

„A ty?" zajímalo Naruta.

Akasuna se pousmál.

„Já jsem se sem přidal dobrovolně. Už od malička mě fascinovaly jedy, a no... co si budeme povídat, to není zrovna koníček, který by u nás doma schvalovali. Pamatuju si, jak babička vyváděla, vždycky když mě načapala. Ale to není to hlavní, co jsem ti chtěl říct. Byl jsem tu už rok, když nám šéf představil Itachiho. Tehdy mu bylo osmnáct a bylo na něm vidět, že je chytrý a schopný... Ale zamlklý. Jelikož ani já nejsem ukecaný, když to není vyloženě potřeba, docela jsme si tenkrát sedli. Ale pořád mezi námi bylo něco, něco, co jsem nedokázal určit. Byli jsme kolegové, to ano ale nebyli jsme přátelé. A Uchiha byl rok od roku zamlklejší a no... Divnější. Nevím jak jinak to říct. Ale ještě jsme občas prohodili pár slov. Úplné utlumení nastalo až ve chvíli, kdy jsem sem přivedl Deidaru."

„Tys sem přivedl Deidaru?" podivil se Naruto.

„Ano, ale to je příběh na jindy."

Druhý blonďák asi slyšel, že zaznělo jeho jméno. Jen se na ně dva zaculil, vlepil Sasorimu pusu na tvář a znovu si začal povídat s Konan.

„Už od začátku se ti dva nemohli ani vystát, a co jsem nechápal, Itachi začal ignorovat i mě. Chvíli jsem si myslel, že se mu třeba Dei líbí, a že nad ním nejspíš držím moc strážnou ruku, ale pak jsem zjistil, že to nebylo ono. A když se Pein začal dávat dohromady se svojí asistentkou, pochopil jsem, že problém není sám Deidara. On nejspíš prostě nemůže vystát všechny, co mají nějakým způsobem úspěšný vztah. Nepochopil jsem to," dovyprávěl všechno, co potřeboval.

„To je fakt docela ujetý," zamumlal Naruto. „Sasuke nevypadá, že by měl sklony k takové magořině."

„Všiml jsem si, že sis s mladým Uchihou povídal. Jestli tě můžu o něco poprosit, dohlídni na něj očkem. Ten kluk je možná trošku namyšlený, ale vcelku vypadá, že je v pohodě. Bojím se, aby na něj Itachi neměl špatný vliv," poprosil. „Přijde mi, že mu snad ani nedovoluje se s námi bavit."

***

Toho večera mu dal Sasori mnoho námětů k přemýšlení a on opět nemohl usnout. Přetáčel se ze strany na stranu, ale pořád to nešlo. Aspoň se tentokrát z vedlejšího pokoje neozývaly žádné perverzní zvuky. Přemýšlel. Vracel se k událostem za poslední týden, kolik se toho stalo. Jako poslední si vzpomněl na černovlasého mladíka, jehož ústa se usmívala, ale oči byly smutné. Proč to? Stalo se mu snad něco? I když vypadal tiše a zamyšleně, Naruta zaujalo, s jakou rychlostí se s ním seznámil. Sasori měl pravdu, vypadal jako v pohodě kluk... A ještě ke všemu byl moc hezký. Naštěstí pro Naruta nepodědil děsivý pohled jeho bratra.

Když konečně usnul vyčerpáním, zdálo se mu o čokoládových tyčinkách.

***

Ohayo, zlatíčka!

Přináším sem další kapitolku Zavrženého. Dneska byla trošku delší, ale snad vám to nevadí.

Naruto od Sasoriho dostává pořádně na zadek. A taky se konečně setkává se Sasukem! Mladík se mu zdá docela sympatický. Tedy až na jeden jediný detail - na staršího bratra. Co má ten Itachi sakra za problém?

Moc děkuji za všechnu Vaši podporu, jak za hvězdičky, tak za krásné podporující komentáře jak k povídce, tak ke zkouškám! <3 Jsem moc šťastná, že jsem se do povídkového světa zase vrátila.

Vaše Majo <3