Blonďatý mladík s rozčepýřenými vlasy zvědavě vyhlížel přes ulici, zatímco sváděl poměrně krutou bitvu se svým vlastním svědomím, které bohužel více než jistě prohrávalo. Kousal se do rtu, ptaje se sám sebe, jestli má udělat ten pomyslný, ale i opravdový krok a vykročit na druhou stranu silnice, a změnit tak celý běh svého života.

Mám to udělat?

Ptal se a zpovídal sám sebe, když pozoroval staršího chlapce, tedy spíš muže, jenž lascivně postával na rohu Měsíční ulice, jak se čas od času na někoho usmál, mávl, nebo dal do řeči s bohatě vypadajícími lidmi.

Mám vůbec na vybranou?

Blonďák si povzdychl a s velkým sebezapřením se odpoutal od stínu stromu, stojícího na kraji silnice poskytujícího mu alespoň trochu stínu v parném letním dni, a vyrazil. Objekt jeho zájmu ho ihned zahlédl, ve tváře maje široký úsměv plný nadšení.

„Nazdar Naruto, zvážil jsi mojí nabídkou?" usmál se zeširoka hnědovlasý, spoře oděný mladík.

Jmenovaný se nervózně usmál a samovolně si vzpomněl na včerejší večer. Nikdy nedostal seřezáno tolik, ani jako malý kluk, jako právě předchozího dne, když se rodičům konečně přiznal se svou orientací. Tajit tu skutečnost bylo velice těžké a Naruto měl několik posledních týdnů pocit, že mu na to již nezbývá žádná energie. Kdyby však věděl, co přesně tím rozpoutá, možná by se ještě chviličku snažil své tajemství udržet. Matka by se s tím možná i smířila, ale jeho otec Minato byl nekompromisní.

„Úplně jsi se pomátl? Víš jaké je vůbec postavení naší rodiny, ty malý nevděčný spratku?! Já za syna buzeranta mít nebudu, to tedy ne! Budeš se chovat normálně jako všichni ostatní! Nikdo z klanu Namikaze nebude dělat takovou špínu na cti naší rodiny!"

Pět minut poté se za řádně pomláceným a všemi barvami hrajícím chlapcem zabouchly vchodové dveře. Bylo mu již skoro sedmnáct let, tohle přece nebude trpět! Vzal si jen to nejnutnější - batoh, nějaké oblečení a peněženku. Mobil nechal na nočním stolku, stejně ho nebude potřebovat. A kdykoli si přece může opatřit jiný. Noc přečkal u nejlepšího přítele Gaary, ale věděl, že tam nemůže být navždycky. V noci, když koukal do stropu a poslouchal chrápání svého kamaráda, si vzpomněl na roztomilého mladíka, kterého potkal před rokem. Vypadal docela normálně – hnědé vlasy i oči, krásný úsměv. Jeho typ to nebyl, ale slovo dalo slovo a druhý den ráno se probudili vedle sebe. Jaké to bylo překvapení, když zjistil, že to vůbec není hotelový pokoj, ale luxusně vybavený pokoj v bordelu, kde Kiba pracoval. Od té doby se tak nějak vídali spíš jako kamarádi, ale občas zbyl čas i na vzájemnou výpomoc.

Asi před dvěma týdny Kibu potkal naposledy. Jelikož věděl, jaký má Narutův otec postoj k homosexuálům, navrhl mu zajímavou věc. Odejít z domu, stejně jako to udělal on sám, nechat se zaměstnat u místního „bordeltaťky" Jiraiyi a prodávat své tělo výměnou za peníze a ubytování. Je přece blonďatý s modrýma nevinnýma očima, prostě dokonalý uke typ! Určitě by ho vzali jedna dvě a o zákazníky by neměl nouzi. Nejdříve to blonďákovi přišlo jako veliká blbost, takhle si zničit život, ale teď? Co mohl dělat? Měl svojí hrdost a domů, pod otcovu otročinu, se už vracet nehodlal. A jestli chtěl mít z čeho žít, nějak pracovat a vydělávat musel. S nedodělanou střední školou ho stejně nikde jinde nezaměstnají.

Naruto se zhluboka nadechl a vypjal hruď, aby si dodal sebevědomí. Škoda jen, že si připadal akorát jako veliký hlupák, pomalu se vrhající do jámy lvové. Teď už couvnout nemůžu...

„Nazdar Kibo," usmál se Naruto a vlepil mu přátelskou pusu na tvář. Hnědovlásek se jen uculil. „No..." začal Naruto „přemýšlel jsem a myslím... že bych to mohl zkusit."

Všechna slova vycházející mu z úst zamumlal téměř neslyšně. Z jeho odvahy mu toho moc nezbylo. Tak, to bychom pro začátek měli.

„Otec na to přišel, hm?"

„Řekl jsem mu to. Neuvěřitelně mě seřval a pro ránu taky nešel daleko," v chlapcových očích zajiskřil vzdor. Sám sobě přísahal, že to otci nikdy nezapomene.

„On tě zbil? Ajej... to budeš muset počkat než začneš pracovat, kurvičku s modřinama si nikdo nevybere..." zamračil se jeho kamarád.

Naruto sebou při slově „kurvička" trhl. Ten výraz se mu vůbec nelíbil. Již několikrát Kibovi říkal, ať jej nepoužívá, jemu očividně ale bylo úplně ukradené, že o sobě a svých spolupracovnících mluvil tak otřesným způsobem. Jako kdyby byli ta nejspodnější špína celého města. Smutné na tom bylo to, že on se měl právě takovou kurvičkou stát.

„I když si tě někdo vybere na sado-maso a máš pak modřiny, musíš si vzít dovolenou do té doby, než máš tělo v naprostém pořádku. Takového Saie si na tyhle hrátky berou pořád a on s tou svojí bledou kůží... no řeknu ti nic moc, Naru."

Snaží se mě snad odradit? ¨

Modrooký se zamyslel. Měl strach, samozřejmě. V životě měl sex jen se dvěma chlapci, a ti byli oba docela něžní. Při představě, že by si ho najal nějaký starý hnusný úchyl, se otřásl.

„Kibo, já..."

„Co? Snad nechceš couvnout?!" otočil se na něj hněvivě mladík. „Domů se vrátit nemůžeš, a kdybys zůstal u nějakého známého, tak jeho rodiče vašim ihned vyslepičí, kde jsi. Nebo chceš třeba žebrat? Ujišťuju tě, že to je mnohem horší, než se občas nechat ošukat nějakým chlápkem. Zkoušel jsem to. Takhle si užiješ a aspoň za to dostaneš prachy a máš kde bydlet. Nemusíš se bát, že by ti někdo ublížil, na to Jiraiya vymezil moc jasné podmínky. Klient vždycky dostane přesně dané informace, co si může a nemůže dovolit."

Vypadalo to, že to ze sebe dostal na jediný nádech. Pak vydechl, zavřel oči a opět se usmál. „Promiň, nechci na tebe křičet. Jen chci, abys byl v pořádku... a taky tam nechci být tak sám."

„To... to je v pohodě, Kibo," Naruto na tváři vykouzlil něco, co zdánlivě připomínalo úsměv. Věděl, že se po něm Kibovi moc stýskalo. Když ještě chodil do školy, moc času na něj neměl.

„Vidíš, tak pojď," uculil se druhý a užuž táhl Naruta za ruku směr Měsíční ulice.

***

Měsíční ulice. Ta největší špína pod sluncem celé Konohy. Procházeli okolo pobudů, ožralů, chlapeckých i dívčích šlapek. Upřímně, byl to hnus.

„Nechápu, proč Jiraiya nepostavil podnik někde, kde to nesmrdí jako pochcanej pes," zamumlal Naruto, zatímco procházeli okolo dvou psů peroucích se o kus salámu.

„Taky jsme se ho na to jednou ptali," pokrčil rameny starší kluk. „Naznačil něco v tom smyslu, že tohle místo je pro podnik nejlepší. Abys věděl, myslím si, že sex a kurvy nejsou jediná věc, ve kterých starej Jiraiya podniká. Občas k nám chodí divný lidi, co se po něm ptají... a tak."

Víc už z Kiby nedostal. Poté jejich cesta probíhala v tichu. I když se Naruto snažil znovu zavést konverzaci, s úspěchem se nesetkal. Kibu očividně trápilo něco, o čem se nechtěl bavit. To Naruta trošku znervózňovalo. Co když to mělo něco společného s ním samotným?

„Tak jsme tady," usmál se konečně hnědooký chlapec, když otevíral dveře do blyštivě svítících dveří bordelu. Naruto vstoupil a ocitl se... na recepci?

„Tak to bych teda nečekal," vypadlo z něj, když se koukal na úplně normálně vybavenou místnost. Žádné třpytky, flitry ani svítící neony či podobné věci, které by zrovna v takovém podniku očekával.

„Nazdar Kibo, koho sis to s sebou přivedl?" zakřičela na ně ve vteřině modrooká blondýna opírající se o pult recepce. Mrkla na ně a červenajícího se Naruta sjela pohledem. „Snad to není nějaký nový úlovek. Moc pěknej."

„Ale, prosímtě, co to povídáš. Není to můj klient, ale nová posila," zazubil se Kiba a bouchl blonďáka do zad. „To je Naruto, vyprávěl jsem ti o něm. A není pěknej. Je naprosto k sežrání."

Vlepil mu pusu na tvář, možná aby tak svá slova více potvrdil, až se jmenovaný ještě víc začervenal. „Naruto, to je Ino. Právě dneska si vylosovala službu na recepci, je to pro ní utrpení, normálně je strašně nenasytná."

Ino jen na Kibu vyplazila jazyk. „Mhmm.. tak Naruto. No abych nezapomněla, máš tu návštěvu, vypadal docela neodbytně... a sexy," ušklíbla se blondýnka.

„Hmm... tak ho za mnou pošli, stejně musím tady nováčkovi ukázat, kde bude bydlet,"

„Uhm... neměl bys to nejdřív říct šéfovi?"

„A ty si jako myslíš, že někoho s takovým kukučem by nevzal? Bude to pro něj překvapení," mrkl na ní Kiba a táhl vykuleného Naruta za sebou.

***

„Táák, vítej doma, Naruto!" vykřikl Kiba, když otevřel dveře od svého pokoje.

„No... čekal jsem to horší," vypadlo z Naruta, když vcházel do místnosti. Pokoj byl akorát tak velký pro dva. Byl v něm stůl, pár skříní, další dveře... a manželská postel. Naruto se na přítele podíval s tázavým, nicméně pobaveným výrazem v obličeji.

„To ti snad vadit nebude, ne?" zasmál se Kiba, když si všiml, jak se na něj blondýn kouká. Ten jen zavrtěl hlavou a pousmál se, už se cítil o trochu líp. Inuzukova společnost na něj vždycky působila přívětivým dojmem.

„Bude vadit, když dám sprchu? Jsem docela unavenej a potřebuju se trochu probrat."

„Nene, vůbec. Mě sem stejně za chvíli má přijít ten klient."

„A to jako budete šukat tady, zatímco budu ve sprše?" zachechtal se pobaveně Naruto.

„No jasně! A až uslyšíš klapnout dveře od koupelny, tak jdeme za tebou na trojku," zasmál se.

„Kibo!"

„Jen si dělám srandu. A šup, jdi do tý sprchy," hodil po něm ručník. „Najdeš tam nějaký sprchový gely, a v šuplíku taky čistej kartáček na zuby."

Naruto se ve dveřích zarazil, nasadil vyjevený kukuč a hraně vyjekl: „Ty ses na mě normálně připravil!"

„To víš, štěstí přeje připraveným."

Namikaze jen zavrtěl hlavou a zavřel se v koupelně, svlékl se do půli těla, ale pak si to rozmyslel a začal hledat šuplík, ve kterém se měl vyskytovat již zmíněný kartáček a pasta. Podíval se na odraz v zrcadle a málem to s ním švihlo. Vypadal strašně, o čemž svědčily zejména fialové kruhy pod očima a nezdravá barva pleti. Modřiny na obličeji a krku se mu již taky začínaly pomalu vybarvovat, nemluvě o těch na zbytku těla.

„Dále," uslyšel z pokoje kamarádka, jak přijímá svého hosta.

Upřímně doufám, že tady nebudou nic provozovat. Tohle zvládnu, už jsem přece tady a to je nejdůležitější. Kiba se sem dostal, když byl ještě o rok mladší než já a taky to zvládl. Mají přece nějaký ty speciální podmínky. A určitě si taky vydělám hodně peněz, a až jich budu mít dost, skončím tady a najdu si nějaký pronájem a dodělám školu!

Zatímco si čistil zuby, přemýšlel, uzavřený hluboko do svých myšlenek, aniž by nějak vnímal tlumenou konverzaci z druhého pokoje.

Prásk!

Výstřel se ozval znenadání, až se Naruto málem vrazil kartáček až do mozku. Zvědavě se podíval na dveře. Co tam sakra blbnou? Vypláchl si pusu vodou a otevřel dveře. Naskytl se mu tak příšerný výjev, že mu bylo jasné, že na něj do konce života asi jen tak nezapomene. Kiba ležel na zemi s prostřelenou hlavou a nad ním se skláněl cizí muž. Modrookému chlapci při pohledu na rudou rozlévající se životadárnou tekutinu zdřevěněly nohy.

„Co to sakra...?!" začal, než mu došla jedna důležitá věc. Je v místnosti s cizím člověkem, který právě někoho zavraždil. A ten člověk se na něj díval. Za jednu jedinou vteřinu ho napadlo asi bambilion věcí, které by mohl udělat. Snažit se prosmýknout okolo cizince a zavolat pomoc? Pokusit se ho omráčit? Milion racionálních věcí mu problesklo hlavou. A on udělal tu největší blbost. Otočil se a zamířil do koupelny. Zabouchl za sebou dveře, zamkl a oddechuje si sedl na zadek na chladné dlaždičky. Bohužel mu to nevydrželo moc dlouho, jelikož se mu vzápětí udělalo špatně nad Kibovou prostřelenou hlavou. Zvedl se a mocně se vyzvracel do záchoda. Otřel si pusu a čekal.

Třeba na mě zapomněl. Takovou smůlu snad mít nemůžu... prosím...

Modlil se, když se ve vteřině ozval úder.

„Snaží se vyrazit dveře..." zaječel Naruto nahlas. „Jsem v prdeli." 

***

Aloha moji milovaní.

Přibližně v prosinci jsem vám všem slibovala, že pro vás mám připravenou další povídku, a tak jsem se konečně rozhodla, že ji vydám.

Povídka je DOKONČENÁ již pár let, je třeba kapitoly jen zkontrolovat a upravit. Doufám, že se vám příběh bude líbit :3 budu se jej snažit vydávat nějak pravidelně :3

A víte co? Toto je první povídka, kterou jsem sepsala, když jsem si vybrala jméno Majo :3 A přidávám ji jako jednu z posledních :D No nic :3

Za veškeré odezvy a kritiku budu velice vděčná :3

No, co k tomu jinak říct? Naruto se prostě vždycky dostane do nějakého průseru :D

Vaše Majo :3