Ahoj lidičky :D před vánoci se pokusím být o něco aktivnější tak tady máte rovnou nášup :3

---------------------------------------------------------

všichni se nahlas zasmáli a ty dvě si mě přitáhli mezi sebe. "To je ale ubožák. no a co ty? heh, určitě máš žízeň.." dala mi k puse sklenici s nějakým alkoholem. "Ne, já.." vydechnu, ale ona se jen zamračí a s pomocí sestry mi to nalejou snad přímo do krku. "Nám odmlouvat nebudeš! jsi teď náš, a jestli nechceš moc trpět, tak budeš dělat co se ti řekne! takže teď další, chci vidět opilého anděla!"

Vtrhnul za mnou Ryuu a vypadal zmateně.
,,Co je s tebou? Chceš pomoct?'' zajímal se a já se na něj podíval.
,,On je...''
Naklonil hlavu, položil mi ruku na rameno a usmál se.
,,On je můj...můj přítel,'' hlesl jsem a skoro to se mnou seklo.
Ryuu se otočil na dveře a pak zpátky na mě
,,Pomůžu ti.''

Nalili do mě ještě několik panáků, pak je to ale přestalo bavit, a nechali mě zas klečet na zemi. pili dál a já si všiml pod barem zakutálené menší lahve se silným alkoholem. kdyby se mi povedlo.. nejak jí u sebe schovat.. mohl bych si s tím minimálně vyčistit tu ránu. Otočil jsem se tedy k baru zády a nohou se jí pokusil přisunout k sobě. bohužel se mi to nepovedlo a lahev se mi někam odkutálela. samozřejmě že si toho někdo všiml.. "Hej ty skrčku! co si myslíš že děláš?! Kradeš? Já ti ukážu.."
k mému překvapení... i když by mě to vlastně nemělo překvapovat, Dvojčata mě přidržela aby mi mohl uštědřit několik ran do tváře, i do břicha. po tom co jsem se z toho pozvracel, jedna z dvojčat se zvedla a naštvaně mě odváděla pryč.

,,Ryuu, co to je, co se stalo? Proč jsem to nechal zajít tak daleko?'' křičel jsem sám na sebe a v dlaních svíral své vlasy.
,,Všechno zlé je k něčemu dobré,'' hlesl a já se na něj podíval.
,,Proč mi chceš pomoct?'' ucedil jsem skrze zuby a on se usmál.
,,Sám mám poměr s andělskou dívkou...Ale narozdíl od tebe mi na to nikdo nepřišel,'' řekl a já opět spadl na kolena. Bylo mi tak špatně...Začal jsem se měnit do démoní podoby ale...tenokrát to bylo jiné.
,,Musím ho odsud dostat, musím ho odsud dostat..."
,,R-Rancisi!'' křikl Ryuu a couvnul o pár kroků. Naštvaně jsem se zvedl a všiml si, že mé ruce jsou tak...mohutné. A jsou na nich obrovské drápy a šupiny... Otočil jsem se k zrcadlu a viděl to monstrum. Rohy obrovských rozměrů, oči kompletně černé a křídla, která bych normálně sotva unesl. Já jsem...Falešný bůh? ... Ryuu na mě koukal se zděšením a já byl odhodlaný z toho Akiho dostat. Vyletěl jsem s hajzlu a dostal se opět do toho veselí, kde jsem z plných plic zařval.

dovedla mě k místnosti kde mě předtím drželi, dala mi silnou facku a ještě proslov o tom, jak patřím jí a její sestře, a že pokud se nebudu chovat, useknou mi i druhé křídlo. ještě pak jsme uslyšeli nějaký řev.. mě z toho mrznula krev v žilách. ona se jen zmateně zamračila, strčila mě dovnitř tak silně že jsem neudržel rovnováhu a po zamknutí těch dveří odešla. pomalu jsem se zvedl do sedu a přisunul se zády do rohu místnosti. Strašně mě bolelo břicho.. přitáhl jsem si tedy více pokrčené nohy k sobě a opřel si o kolena čelo, ve snaze rozdýchat to a.. i když jsem nechtěl, rozbrečel jsem se při pomyšlení na Hinu, která musí doma umírat strachy..na Jura který se mě snažil za každou cenu zachránit.. doufám že je v pořádku..

Supěl jsem...Moje špičáky mi téměř vylézaly u úst a zatnul jsem ruce v pěst.
,,Kde je?'' zařval jsem a všichni se strachem ukázali směr, kterým ho odvedly.
,,Každej, kdo se mě pokusí zastavit...zhebne,'' zavrčel jsem a rozletěl se tím směrem. Ryuu mi byl v patách.
,,Rancisi, co chceš proboha dělat?'' zeptal se.
,,Cokoliv, i kdybych měl zabít své vlastní, dostanu ho odsud.''

netrvalo dlouho a dveře se prudce otevřeli. byla to ta démonka, ale vypadala naštvaně a vyděšeně zároveň. Najednou přiběhla ke mně, zvedala mě na nohy a držela mě jakoby si ze mě dělala živý štít, zároveň mi ale přiložila nějaký nůž ke krku. byl jsem tak zmatený ale to rychle přešlo a já se vyděšeně natiskl na ní při pohledu jak nějaký démon dostal dovnitř.

Rozrazil jsem dveře, jako by byly z papíru a vlítl dovnitř. Měl jsem tak o půl metru víc, skoro jsem se praštil o futra...Stoupnul jsem si na zem a zlostně oddechoval. Ryuu přistál vedle mě a naskytl se mi pohled na Kiku, jak drží Akimu nůž pod krkem.
,,O co ti jde ty poběhlice,'' křiknul jsem a okolo mých rukou se objevily černé plameny.

ten démon.. ta tvář.. ne to.. heh, to nemůže být pravda, to němůže být on.. nebo ano?
"Mě? O co jde tobě!? Neumíš skousnout prohru? Tenhle opeřenec je můj a mé sestry, jen tak ti ho nedám.. Navíc, neznáš snad pravidla?" přitlačila mi nůž více ke krku, až jsem se bál dýchat.

,,Jaká pravidla?'' zařval jsem a mě samotnému nebyl ten démoní hlas příjemný.
,,Není to předmět!'' udělal jsem krok vpřed, ale Ryuu mě zastavil. Má plán? Nevím, jak fungují klamači...Vždy jsem měl za to, že jsem běs...
,,Heele, klidně ho zabijte. Samy o něj pak přijdete a nebudete se mít čím chlubit,'' zasmál se a založil ruce na prsou. Co dělá?
,,Klid, Rancisi,'' vyslovil mé jméno a já viděl Akiho zděšení.

tak jsem se teď bál.. tak strašně moc. "Drž hubu! Ticho! vím moc dobře o co se snažíš! Nech toho!" chytila mě najednou loktem kolem krku, jakoby mě chtěla začít dusit, a nůž namířila na můj bok.
"Co se to tady děje?!" objevila se ve dveřích druhá z dvojčat.

,,Nejsi snad frutrovaná z toho, že tak dobře vypadající muž, jako je Ered, si s tebou zašukal a odkopl tě?'' zvedl obočí a mě nějak nesecvaklo, jak to může vědět. Pak se za námi objevila Reiky. Vzal jsem svou příležitost za pačesy, okamžitě jí popadl a svůj dlouhý dráp jí přiložil k tepně.

Proboha.. ta co mě držela začala hystericky křičet, ať její sestru pustí, zatím co její sestra byla vyděšená a asi nechápala situaci. pak mě ale srazila na kolena a kopla mi do zad tak, že jsem tvrdě dopadl na zem.
"A teď jí pusť! dělej, pusť jí!" křičela, div se na něj nevrhla..