Já se mooooc omlouvám, minulý týden jsem úplně zapoměl přidat kapitolu... jako omluva je tato kapitola o něco delší.. ehm ehm.. odpuštěno?? XD

--------------------------

Také jsem poděkoval za jídlo, a raději začal jíst. bylo to ale skvělý. "páni, po takovém obědě si asi budu muset jít na chvíli lehnout." uchechtnu se, ale chopím se aspoň mytí nádobí.

,,Pořád bys ležel,'' rejpnul jsem si a věnoval svůj pohled opět Hině.
,,Jak se jmenuje? Kdes ho poznala?'' začal jsem zas vyzvídat.

jen jsem se nad tím usmál ale když začal vyslýchat Hinu, byl jsem zvědavý, tak jsem si nakonec přisedl.
"No, jmenuje se Kano aa v kavárně. Obsluhovala jsem ho tam už delší dobu ale nijak jsem po něm nekoukala, protože jsem prostě myslela že je zadaný. Jenžeee včera se ukázalo že není a že on kouká po mně.. tak jsem ho pozvala a hodili jsme řeč. zatím se zdá být fajn. Ale nic jiného než víno nebylo." uchechtla se.

,,Jen aby,'' popíchl jsem a dojedl. Bylo to zvláštní, protože Aki měl ještě půlku talíře.
,,Uhmmm...můžu ještě?''

"Neboj, s tím tvým zájmem budeš možná první kdo to bude vědět." uchechtla se.
"klidně si dej mou polévku. už nějak nemůžu." brouknu a vstanu od stolu

,,Toho si vysoce cením,'' usmál jsem se a Aki mi pak strčil svůj talíř.
Podíval jsem se na něj a zvedl obočí.
,,Děje se něco?''

"Ne, jen už nějak nemůžu." pousměji se a dám mu pusu do vlasů. "půjdu se natáhnout." usměji se a následně obejmu Hinu než odejdu do pokoje kde jsem si lehl na postel a po chvíli si z nočního stolku vzal knihu.

Dojedl jsem polévku a zasekl se. Podíval jsem se z okna a můj výraz se zkřivil.
,,Děje se něco?'' optala se Hina a já zavrtěl hlavou.
,,Ne...ne, nic.''
Hned na to jsem se vydal za Akim

pomalu jsem četl a po chvilce přišel Ered. Věnoval jsem mu krátký pohled a chtěl dál číst, ale v tom mi došlo že se tvářil zvláštně.. "Erede, co je?"

,,Nic...jen mě šimrá na koulích,'' zamaskoval jsem svou nejistotu vtipem a posadil se na postel.
,,Jinak...napadlo mě...Pokud se Hina rozhodne žít s tím jejím amantem...Bylo by hezké si časem najít něco svýho.''

"Oh, jo tak." zamrkal jsem překvapeně a následně na chvíli zmlknul. "Erede... ne.. ne že bych nechtěl. Zní to dobře.. ale teď se ještě o Hinu dost bojím.. uhm." znervózněl jsem, ale pak mi došlo že řekl vlastně, že časem. "heh, Promiň. Ano, časem.. časem by to bylo určitě fajn." pousměji se.

,,Samozřejmě, že ne hned... Hlavně ai musím najít práci...Je to třeba,'' vydechl jsem a plácl sebou na záda.
Venku se spustil chcanec a do toho bouřka.
,,Půjdu na chvíli ven...''

pohladil jsem ho po hlavě a přikývl. "dobře. hlavně žádné blbosti, vrať se mi v pořádku." pousměji se.

,,Potřebuju jenom blesk...budu hned zpět,'' políbil jsem ho, zvedl se a šel ke dveřím. Vyšel jsem ven a ihned mě zavalila vlna ledového deště.

polibek jsem mu samozřejmě opětoval a pak přikývl. "tak jo." pak už ho jen sleduji než odejde a začnu dál číst knihu. po chvilce mě ale začala celkem bolet hlava a celkově.. mi nebylo nejlépe. tak jsem knihu odložil a přikryl se peřinou abych mohl spát. "To je divný.."

Roztáhl jsem křídla a letěl ke kostelu. Je to vysoké místo, a tak se tak dá dobře přivolat blesk. Bylo opravdu chladno, tak jsem to chtěl mít rychle za sebou.

netrvalo dlouho a já usnul, i když tento spánek pro mě z nějakého důvodu nebyl jedním z těch mnoha, které mi dali odpočinek.

Vyletěl jsem na střechu kostela a chytil se kříže, který se tam tyčil. Zvedl jsem ruku nad hlavu a trpělivě vyčkával na příval energie.

"AKI NOTAK!" Silný otřes mě probudil a já se zmateně díval na Hinu.. "Uhm.. co.. co je?" chci si prohrábnout vlasy ale už na čele ruku zastavím.. proč jsem celý zpocený?
"No to mi řekni ty. Řval jsi jakoby tě na nože brali, a já tě nemohla vzbudit. je všechno v pořádku?" sedla si na kraj postele a já si promnul oči.. "Nepamatuju si že by se mi něco zdálo, promiň." brouknu a ona mi dá ruku na čelo. "Úplně hoříš.. sundej si to propocené oblečení, donesu ti studený obklad." pousměje se a odejde z pokoje. já se tedy svléknu z propoceného a vezmu si pyžamo.

Netrvalo to moc dlouho a skrze mojí paži se mi do těla napumpovala spousta nové energie. Mám teď vlasy jako vrabčí hnízdo, ale získat tolik energie bez zabíjení...dobrej pocit. Ačkoliv mě to přešlo v momentě, kdy jsem za sebou uslyšel známý hlas.

na chvíli jsem zavřel oči. cítil jsem tlak na hlavě.. tak jsem si na ní sáhl a ucítil své malé rohy.. možná by mi mohl aspoň poradit Ered.. pak mi došlo z čeho mi není dobře.. a tak jsem ihned vypnul ochranou bariéru a v tu chvíli se mi hodně ulevilo.. i tak jsem ale hořel, a tak jsem ocenil když přišla Hina a dala mi obklad na čelo.

,,Yuu?'' otočil jsem nechápavě hlavu a spatřil ho.
,,Bude velká rada, Erede...Dost možná tě zabíjí,'' řekl a já ho okamžitě chytil pod krkem, kdyby chtěl něco udělat.
,,Uklidni se, draku... Nepřišel jsem dělat problémy, máš jich dost,'' uchechtl se a já povolil stisk.

"Moc děkuji." pousměji se na Hinu když mě přikryje peřinou. "Prosimtě neděkuj. to je to nejmenší. hlavně ať jsi v pořádku." usmála se a já přikývl. "neboj."

,,Hele, já seru na celou radu a na celé zákony. Nehodlám přijít o Akiho po tom všem, čím si kvůli mně prošel. Však je z něj poloviční démon,'' křikl jsem po něm a jeho výraz se proměnil v překvapený.
,,Ty...tys udělal z holuba 'Zatraceného'? Tak to potěš prdel, jaks to dokázal?'' zasmál se a já se podíval do strany.
,,Nebyl to úmysl,'' hlesl jsem a opět mu věnoval pohled.
,,Tohle je náhodou bomba!''

"Teď zkus spát. přijdu tě zkontrolovat a běda jestli budeš křičet." uchechtne se a já nakonec taky. "Ano ano, pardon. už spím." usmívám se.

,,Co se mnou bude?'' zabručel jsem a Yuu mě poplácal po rameni.
,,Kamaráde, jestli tě nezabijí, budeš pravděpodobně leader našich loveckých nocí,'' zasmál se a otřel si vodu z obličeje.
,,Nejsem, co jsem býval...''

naštěstí nyní netrvalo dlouho než jsem usnul. Snad budu zítra v pořádku.

,,Erede, myslíš na to...myslíš na ten život, který jsi žil...Bavilo tě být rebel. Bavilo tě být ten záporák. Copak ti ta svoboda nechybí? Nechybí ti ten pocit volnosti a nespoutanosti?'' usmál se šibalsky a já si jedním máchnutím z křídel sklepnul vodu.
,,Yuu...já nevím. Mám pocit, že ho musím ochraňovat. Vím, že jsme byli jedna ruka...byli jsme parťáci a vyváděli šílené věci... Nevím, zda se k tomu chci ale vrátit...Dostal jsem se do nové etapy...''
Nelíbil se mi jeho pohled. Chtěl jsem se vrátit domů, ale něco mi říkalo, že se zdržim.

"Aki, Aki vstávej." jemně se mnou zatřásla Hina a já na ní překvapeně koukal.. "zase jsem křičel?" divím se.
"Ne, neboj. nesu ti ten tvůj zázračný bylinkový čaj, který jsi vždy dělal mě." pomohla mi se posadit, sundala z čela obklad, a podala čaj. "Děkuju. uhm, je už doma Ered?"

Pomalu jsem se uvedal ze zeme, protože jsem téměř nevybral pád z té výšky.
Zvedl jsem se na nohy a hned na to přede mnou přistál Yuu.
,,Nechci ti ublížit, ale měl by ses konečně probrat, Erede,'' uchechtl se a v ruce se mu leskla katana.
,,Yuu, nechci bojovat,'' křikl jsem, ale viděl jsem ty jiskry v jeho očích. Je zle.

"Ne, ještě ne." podívala se na okno.
"Měl bych ho najít.." posadím se na kraj postele a odložím čaj.
"Aki, ne. Úplně hoříš. Lehni si." zatlačí mi na ramena aby mě zas položila.
"Hino..!" zavrčím a prudce vstanu.
"Říkal že tu hned bude.." podívám se na ní. K mému překvapení vypadala vyděšeně, ale.. nevím, nějak jsem to nevnímal. Otevřel jsem okno a co nejrychleji vyletěl ven.

,,Nedělej to,'' zavrčel jsem a v ruce sevřel kosu.
Vystartoval po mně tak rychle, že mě seknul v oblasti žeber. Syknul jsem, ale když se znovu ohnal, stihl jsem útok vykrýt.
,,Jsi démon! Démon, ty mamrde!'' křičel na mě, když naše zbraně skřípaly o sebe.

-----------------------

No a na konec... Konec :D
Pro dnešek. Další kapitolu se pokusím vydat ve středu a nebo ve čtvrtek, aby jste toho neměli moc naráz :P