Pomalu jsem se zvedl a prohlédl si ho. ,,Byl jsi můj dobrý přítel, Erede. Co se pokazilo? Stal se z tebe ten, které jsi vždy nesnášel," dodal a já přemýšlel, jak ho obejít.

Jelikož jsem opravdu už musel, šel jsem na záchod ale jakmile jsem vykonal potřebu, postavil se za mě démon který zrovna přišel... Tiše jsem polkl a proběhl mu těsně pod rukama když mě chtěl chytit. Vyběhl jsem ze záchodů a rozeběhl se rovnou k místnosti kam zašel Ered, protože snad všichni démoni vstali od stolů, a šli ke mně. "Erede!!" Křikl jsem když mě u dveří chytili.

Okamžitě jsem zpozorněl. Zeki se usmál, když jsem se dostal do demonni podoby. ,,Na něj nikdo nebude...SAHAT!'' vyštěkl jsem a strhnul si prsten z ruky.

Strhli mě na zem a já rychle sáhnul po svém přívěsku, který ale na mém krku nebyl od doby, kdy mě chtěl pán popravit. To uvědomění mě zděsilo a já sebou začal rychle škubat a ohánět se pěstmi abych se od nich dostal. Začal jsem propadat panice. Těch démonů tu bylo docela dost, Ered byl v druhé místnosti a bůh ví co se tam děje. Vyvolal jsem křídla, začal se bránit i pomocí nich tomu, aby mě pevně chytili a ucítil jsem tlak na hlavě v místech, kde jsem měl malé růžky. Měl jsem pocit jakoby rostli..

Tření kovu o kov. Moje černo-fialová kosa versus jeho meč. Na svůj věk je obratný, to se musí nechat. Moje oči zrudly a na rukách mi vystouply žíly. ,,Nechte Akiho!'' Zakřičel a můj hlas byl taktéž napůl demoní. Máchnutim kosy odklonil útok a Zeki spadl na stranu. Moje šance! Běžel jsem ke dveřím a rozrazil je.

Jeden démon se dostal až příliš blízko a náhle se s bolestným křikem odtáhl... Jeho ruka se začala rozpadal na prach.. Ten sluneční kámen! Rychle jsem ho vytáhl z kapsy a nabil svou energií. Kámen se rozzářil a démoni rychle odskočili. "Ts.." zatnul jsem zuby... Kámen nyní pálel i mě.. pak přiběhl Ered. Hodně se mi ulevilo když jsem ho viděl v pořádku a díky tomu že se teď démoni drželi nerozhodně dál, zvedl jsem se ze země.

Démoni byli okolo Akiho. Prodral jsem se davem a nakonec skončil na zemi, protože takto zesílená sluneční energie mi fakt dobře nedělá. Ale teď nejde o mě, jde mi o něj. Neodpustil bych si, kdyby se mu něco stalo. Zatnul jsem zuby a začal se zvedat.

"Erede, co blbneš?!" Natáhnul jsem energii z kamene zpět do sebe a volnou rukou přitáhl Ereda k sobě, protože se po něm jeden z démonů ohnal zbraní. "Tady oba chcípnete!!" Křikl démon bez ruky a všichni se na nás vrhli. Lekl jsem se a tak okamžitě kámen opět nabil, při tom jsem ale Ereda strčil za sebe, aby mu ta energie neublížila. Co mě ale překvapilo, a zároveň vyděsilo, bylo když mi kámen dal něco jako krátký elektrický šok. Upustil jsem ho a když jsem si všiml že prasknul, rychle se otočil k Eredovi kterého jsem objal a zakryl svými křídly. "Skrč se!" Hned na to kámen prasknul. Slyšel jsem jen ohlušující křik démonů a to, jak mě Pálela záda. Ered byl ale naštěstí podle všeho v pořádku. Byl jsem šťastný že jsem zvládl ochránit ho. "Erede, jsi v pořádku..?" Zeptal jsem se tiše. Pro jistotu.

Zničehonic to bylo šíleně rychlé. Aki mě stáhnul za sebe a opět nabil kámen. Ta energie byla tak nepříjemná... ale pak se něco stalo. Aki syknul bolestí a jeho kámen upadl na zem. Vtom mě objal křídly a všude byl slyšet křik. Zatnul jsem zuby a když se Aki odtáhnul, ucítil jsem palčivou bolest na zápěstí...Mám ho spálené. ,,Jo... asi jo... co se tu kurva stalo?...''

Podíval jsem se za sebe a polkl při pohledu na hromádky prachu který byl jediný důkaz toho, že tu byli démoni... Pak jsem se podíval na svou spálenou dlaň. "Uhm.. ten kámen mě považoval za démona.. tak mi dal ránu. A když praskl tak.. z něj vystřelila všechna energie." Řekl jsem tiše, jako bych se bál, že je tu ještě někde někdo.. což mohla být pravda. Pomalu jsem vstal a zdavou ruku podal Eredovi, abych mu pomohl taky vstát. "Promiň Erede.."

,,Mm...dobrý,'' bez jeho pomoci jsem se zvedl a podíval se na ruku. ,, Je nebezpečné se mnou být... nemyslím si, že by nějaký náš výlet byl v pořádku...'' pousmál jsem se smutně a zajel rukou do vlasů.

Povzdechl jsem si a objal ho. "A co s tím chceš dělat? Běda ti, Jestli řekneš, že se musíme od sebe oddělit. Nestal jsem se polovičním démonem proto, abych byl nakonec bez tebe." Řekl jsem důrazně a stáhl si ho opatrně blíž. "Navíc, pořád si můžeme udělat výlet kamkoliv, kde nikdo není." Dal jsem mu pusu na krk.

Usmál jsem se a přivinul ho k sobě. Rukou jsem mu zajel do vlasů. ,,Pojďme domů...'' zašeptal jsem a do vlasů ho políbil.

"Dobře lásko." Broukl jsem a políbil ho, když jsem se trošku odtáhl.

Chytil jsem ho za ruku a vyšli jsme ven. Roztáhl jsem křídla a usmál se na něj. ,,Těším se do postele,'' zazubil jsem se a vyletěl s ním k obloze.

Musel jsem se uchechtnout. "Tuším dva důvody proč, ale spaní to asi nebude, že?" Vyplázl jsem na něj jazyk a vzlétl. Sám jsem se divil že po tom zážitku nepociťuji žádnou úzkost, strach nebo jakýkoliv podobný pocit. I přesto jsem se tím moc nezabýval. Možná jsem si zvykl?

,,Kdo ví,'' vypláznutí jsem mu oplatil a pak se usmál. Užijeme si a pak se budem mazlit...Možná spolu koukat na film...Jooo, to bude fajn.

"Aaa~ kam domů přesně myslíš? Do tvé chatky a nebo úplně domů?" Broukl jsem trochu nejistě. Tak či onak, s ním kamkoliv. Tak jsem přiletěl pod něj, rychle se otočil zády k zemi a políbil ho než jsem se opět otočil a letěl dál.

,,Nejradši bych letěl domů, ale jsem vyčerpaný...takže dnes přespíme na chatě,'' usmál jsem se na něj a zase se podíval na spálené zápěstí.

"Dobře." Broukl jsem a když jsem se na něj podíval, všiml jsem si toho pohledu.. "bolí to hodně?" Přiletěl jsem blíž a zdravou, tedy levou rukou, ho opatrně chytil kousek za spáleninou.

++++++++++++++++++++++++

- Tak, toto je první díl nového roku 2018 a já vám tímto i za Tourua přeji hodně štěstí, zdraví a úspěch v tomto roce :D snad se vám novoroční dílek líbil a... opět nemohu říci, kdy bude další XD