Část 62.
-taak a další dílek je tady :3 tak papejte :D
Políbil jsem mu krk a pak se jen přitulil. Chytil jsem ho za ruku a zavřel oči.
Lehce jsem jeho ruku stiskl a začal usínat. Usnul jsem celkem rychle ale ráno mě vzbudilo podivné tlačení na hlavě. Otevřel jsem oči a zjistil, že se mi přes noc vyvolala má křídla pokrytá chmýřím a, pro mě nové, rohy.
V noci do mě začala šťouchat jeho křídla, tak jsem si šel lehnout na gauč. Už jsem ale nespal, jen celou noc přemýšlel se zavřenýma očima. V pul osmý už bylo venku relativně světlo.
Odvolal jsem svá křídla a zmateně se posadil na kraj postele. Kde je Ered? Hrklo mi když mě napadlo, že zas dělá někomu hračku a tak jsem vstal a chtěl raději prohledat dům. Naštěstí byl jen na gauči. Uff.. došel jsem k němu a sedl si na zem, pozoroval ho.. pak mi pohled padl na jeho tělo... Položil jsem na něj ruce a začal se soustředit na to, abych mu to vyléčil. Aspoň něco pro něj můžu udělat.
Něco mě najednou příjemně zahřálo. Pootevřel jsem oči a viděl Akiho. Asi se mi to snaží vyléčit... ,,To nemusíš," zašeptal jsem.
Koukl jsem mu do očí a pak zpět na svou rozdělanou práci. "Já chci.. aspoň něco pro tebe můžu udělat."
,,Stejně tam budou nový... Nemá to cenu, neplýtvej zbytečně," pousmál jsem se a zhluboka se nadechl.
Odvrátil jsem od něj tvář aby neviděl že se mi zrak zamlžuje slzami.. "To je jedno." Víc jsem na něj zatlačil a tím to i do léčil. Pak jsem se zas na zemi posadil zády k němu.
,,Aki?" Otočil jsem se na bok a po chvilce si dřepnul před něj ,,Co je?..."
"Co by asi bylo.. dělá si z tebe hračku a ty se prostě necháš.." Popotáhl jsem a schoval si tvář do dlaní. "A to jen kvůli mě... Proto... Protože.. j-sem nesch-opný.."
,,Aki...Aki, Aki ne. Není to proto, že jsi neschopný. Já se tě snažím chránit... tak jako vy máte Anděla Smrti, my máme Dantaliona... Nemůžu se mu vzepřít," zvedl jsem mu hlavu a utřel mu slzy. ,,Přestane to..." pousmál jsem se a políbil ho na čelo.
"... Já tě.. chci taky chránit.. n-echci aby jsi to dělal.. nechci.." přitiskl jsem se k němu a pevně ho objal.
,,Já to... Já to taky nechci dělat..." opětoval jsem mu objetí a políbil ho na krk. Hned na to se mi na ruce zase vyrýsoval znak a začal zářit. ,,My o vlku..."
Podíval jsem se mu do očí a prosebně zakroutil hlavou. "Prosím..."
,,Aki já..." podíval jsem se na zářící ruku a pak jemu do očí. V tu chvíli jsem nevěděl, co mám dělat. Nakonec jsem jen vydechl a zase ho objal.
Stiskl jsem ho jak jsem mohl a schoval si tvář k jeho krku. V tom se ale ozvalo zaklepání na dveře ale i přes to, že dotyčný zaklepal, hned vešel. "Oh, Ruším?" Zeptal se Tato. Nechápal jsem, co tady dělá ale když jsem si všiml, že má v rukou igelitku s obvazy a lékárničku, pochopil jsem že jde opět ošetřit mé břicho.
Zničehonic se mi začala pálit kůže a já se prudce odtáhl. ,,Kurva..." zaklel jsem a najednou mě někdo chytil pod krkem a hodil se mnou o zem.
,,Jakto, že jsi nepřišel na zavolání!?" Dantalion... A přišel si pro mě osobně, to je malér!
Dost jsem se lekl ale hned na to jsem se naštval. Byl jsem za ním.. tak jsem vstal a že všech sil do něj strčil. "Nech ho!!" Sice to nebylo to nejlepší co jsem uměl ale když jsem bez zbraně, hold mě nic jiného nenapadlo. Tato se ale během okamžiku objevil přede mnou ve své andělské podobě a byl připravený k okamžitému útoku.
Chytil mě pod krkem a v ruce se zakeskla jeho ocelová dýka. ,,Pohneš se... A na místě chcípne!" Zařval Dantalion a já cítil ledové ostří na svém krku. Chytil jsem se jeho předloktí a nervózně polknul.
Nevím jak Tato ale já měl z téhle situace nahnáno. Bál jsem se o Ereda a taky toho, ze se vzbudí a přijde Hina.. neodvážil jsem se k pohybu.. ale Tato vypadal klidně i přes to se ale nehnul. "To se mě tak bojíš že se schovávaš za něj?" Zabručel znuděně Tato a já se jen modlil aby to toho falešného boha nenasralo.
,,Vypadám na to?" Zeptal se pobaveně a přitlačil mi na krk, takže se mi tam udělala malá krvavá rýha.
"hmm." Zabručel a kosou se proti nim rozmáchl. Hrklo mi a doufal jsem, že se mi to jen zdá ale nezdálo. Ostří kosy projelo Eredovi břichem a zabořilo se do démona za ním. Ten Ereda z bolesti pustil a Tato z nich ostří vyškubl. "Erede?!" Přiběhl jsem k němu a Tato se s vervou pustil do toho hajzla. já začal Eredovi léčit ránu a až teď zjistil, že Tato nezasáhl žádné důležité orgány. Stejně jako u mě... Stačilo ránu jen zacelit.
Zničehonic se mi v břiše objevila kosa. Vyprsknul jsem krev a svalil se na zem. Dantalion vylít ven... Aby měl asi větší bojiště. ,,A-ki! N-nechte ho být. .nah..."
Tato letěl za ním.. podíval jsem se na Ereda a i přes to, že jsem ho léčil, jsem ho jemně políbil. "Promiň, teď tě můžu jen vyléčit.. a.. omlouvám se i za Tatoa.. nemyslel to zle. Minul všechny důležité orgány. Stačí jen když zacelím ránu." Pousmál jsem se a z venku se začalo ozývat řinčení zbraní.
,,Heh...V pohodě..." zachroptěl jsem. Bolí to jak Čert... ale žiju.
"Moc tě miluju.." už to měl z poloviny zacelené. Řinčení zbraní nestávalo a ze svého pokoje vyšla Hina. "Kluci co... Proboha co je?!"
,,Běž jinam...On tě zabije..." podíval jsem se na ní. Ale myslím to vážně, zabije bez lítosti.
"Pomoc mi ho odtáhnout do pokoje!" Křykl jsem na ní aniž bych dbal jeho varování. Věřil jsem, že Tato to zvládne. Ered už nekrvácel a tak jsme ho oba podepřeli a odvedli k Hině do pokoje. Tam jsme se zavřeli a já pokračoval v léčení. "Hino, schovej se pod postel. Kdyby cokoliv. Tohle už zvládnu." Šeptl jsem.
,,Co blbneš," zaúpěl jsem a zhluboka se nadechl. Už to není tak děsný.
Hina zalezla trochu zmateně pod postel a já se mu podíval do očí. "Já o tebe nepřijdu." Pomalu jsem mu to vyléčil a pak se rozrazili dveře. Strašně jsem se lekl ale byl to Tato. "Uletěl mi... Hh.. ale je... těžce zraněný." Posadil se a na zemi se pomalu utvořila malá rudá kaluž. "Kam tě trefil?" Přisunul jsem se k němu.
Posadil jsem se a prohmatal si břicho. Podíval jsem se na toho podivného anděla a pomalu kývnul. ,,Díky..."
"Neděkuj. Chápu vaši situaci.." Šeptl a já se na něj zkoumavě zadíval. Ale pak jsem mu začal léčit ránu na zádech.
+++++++++++++++++++++++++
Od Anonymního člověka
Od CrazyElizabeth
- Opět moc děkuji za obrázky!!!!
- A další zas příště :3 takže... V sobotu!!!
Hvězdičky a komentáře nejsou špatné takže.... Jsou povoleny xD
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro