Část 42.
-Dnešní nášup se nese a já doufám, že si ho užijete :D
Párkrát jsem se pořádně nadechl a až pak promluvil. "Co... se stalo..? Erede... mám o tebe s-strach.." Začal jsem ho palcem na hlavě hladit.
,,Jsem strašně manipulativní... Nanami má na starost sebevrahy... a nějak tu silu používá na mě. Budu mít takové výpadky... dokud..." vydechl jsem. Nechci říct, že se zabiju. Protože ji do té doby najdu.
"Teď když to vím... podržím tě ale... jak? Jak ti může dělat tohle..?" Šeptl jsem. Byl jsem strašně rád že to.. jakoby nebyl on.
,,Naposledy mě nezvala zrádcem. Řekl bych že... se mě chce prostě zbavit?" Je mi z toho na nic. Jak se mi od základů změnil život.
Chvíli jsem nad tím přemýšlel a pak jsem oddechl... "Promiň... neměl jsem ti tak poplétst hlavu..." Šeptl jsem.
,,Cože?" Zamračil jsem se. Ještě si za to přiloží vinu.
Ten tón se mi nelíbil ale nemůžu se divit. Chvilku bylo trapné ticho ale to jsem prolomil. "Erede..? Zvládneme to... spolu. Že jo?" Vsunul jsem mu obě ruce do vlasů.
,,Jak se mě na něco takového můžeš ptát? Myslíš si, že bych podstoupil všechna za muka, abychom to nakonec nezvládli?"
Tohle mě hodně zahřálo u srdce a já se usmál. "Promiň. Moc tě miluju." Přitáhl jsem si ho a políbil.
,,Já tebe přeci taky..." zavřel jsem oči a polibek mu oplatil. ,,Když...budu mít ten stav... někam mě připoutej. Opravdu jsem schopný se zabít..."
Tiše jsem nad tou představou polkl ale... chápal jsem to... "D-Dobře..." Zavřel jsem oči a hladil ho ve vlasech.
,,Předem se omlouvám za své chování," pousmál jsem se. Nechci ...
"Neomlouvej se, nemůžeš za to." Usmál jsem se. "Erede, jsem strašně vyčerpaný... nelehneme si do postele?"
Kývl jsem, vzal ho do náruče a položil do postele. Přikryl jsem ho a já si lehl vedle něj. Je mi teplo... deku nepotřebuju.
Trošičku víc jsem se zachumlal do peřiny ale pak jsem se k němu přitulil a pevně ho objal. "Děkuju."
,,To já bych měl," usmál jsem se a políbil ho do vlasů. Hrozně se bojím, že mu ublížím...
Spokojeně jsem zavrněl a zavřel oči. I přes to že jsem chtěl být ještě chvíli vzhůru, vyčerpání mě přemohlo a já u Ereda spal přišpendlený jako klíště.
Hladil jsem ho ve vlasech a pak jsem zavřel oči. Na spánek to není, ale potřebuju odpočívat. Nějak se mi přepíná svalstvo.
Spal jsem jak zabitý celou noc až do rána. Když jsem se vzbudil, byl jsem stále přilepený na Eredovi a tak jsem se usmál a ještě na chvíli zavřel oči.
Koukal jsem do zdi a snažil se krotit myšlenky. Nehtama jsem mu začal jezdit po zádech.
"Mmhh.. příjemný.." Zavrněl jsem a dal mu pusu na krk.
,,Huh...dobré ráno," pousmál jsem se a věnoval mu další pusu do vlasů. Pevně jsem ho objal a položil na sebe
Krátce jsem se uchechtl když jsem se ocitl na něm. "Taky ti přeju dobré ráno." Položil jsem si hlavu na jeho hruď.
,,Jak se spalo?" Zeptal jsem se a zabořil do do vlasů obličej.
"U tebe nádherně. Příjemně hřeješ a jsi pohodlný." Broukl jsem a nechal si ze zad vystoupit křídla která jsem protáhl. Jsem jak kropenatá slepice. "A co ty?"
,,Já nespal... Dalo by se říct, že se mi dobře odpočívalo," uchechtl jsem se a po tech jemných křídlech ho pohladil.
"Tak aspoň to." Lehce jsem s křídly zatřásl a usmál se. "To šimrááá." Ještě že neví o tom, že mě takhle může i vzrušit když na ně bude sahat jinak. To bych se asi propadl studem. Je to tak divně trapný.
Zasmál jsem se a začal ho hladit po vnitřní straně křídel. Já na svých křídlech například skoro vůbec nejsem citlivý.
Když má křídla začal hladit zevnitř, zrudl jsem, schoval tvář k jeho hrudi a ucukl s nima. Sakra, já už raději na nic myslet nebudu! On mi ty myšlenky snad čte!
Asi se mu to líbí... Usmál jsem se a pokračoval. Měnil jsem směry a i sílu.
Skousl jsem si ret a snažil se o to, aby nepoznal co to se mnou dělá ale už během chvilky se mi udělala boule v rozkroku a já tiše zakňučel.
,,Copak Aki?" Zašeptal jsem a zvedl jeho hlavu. He?! Proč je tak rudej?
"T-To nic..!" zas jsem zabořil tvář do jeho hrudi a křídla pevně složil k tělu. Tohle je tak trapný!
,,Fakt?" Zamrkal jsem překvapeně. Co je s nim najednou?
Tiše jsem dýchal a začal tisknout nohy k sobě s domněním že by mi to snad pomohlo ale opak byl pravdou.. Já zešílím!!
Najednou k sobě začal tisknout nohy. Usmál jsem se a kousl se do rtu. ,,Akii~ Ty úchyláčku."
Jeho slova mnou projela jako elektrický proud a já stiskl o to víc nohy k sobě. "J-Já nejsem.."
Zasmál jsem se a svalil ho pod sebe.,,Nevymlouvej se..." zašklebil jsem se a položil mu ruku do rozkroku.
Zavřel jsem oči a zas tiše zakňoural. "A-le.. za to.. můžeš ty.." Napráskal jsem ho jemu samotnému.
,,Já tě jen hladil na křídlech. To ty..." olízl jsem mu ucho a začal ho hladit
Zavzdychal jsem a lehce zaklonil hlavu. "Ale.. Z-evnitř.." Zaprotestoval jsem znovu a chvilku na to mi došlo, co že jsem mu prozradil, a tak jsem si zakryl rukou pusu jakoby jsem to snad mohl vrátit.
Usmál jsem se a začal mu okusovat krk. Tak křídla jo? Heh, tak dobře. Rukou jsem mu zajel pod kalhoty a hladil ho přes boxerky.
Zas jsem tiše vzdechl a moje maličkost se postavila už úplně. "Mhhh.."
Začal jsem kousat do klíčních kostí a po chvilce zajel i pod boxerky.
Chvilku jsem se ještě snažil ovládat ale nakonec jsem mu stejně podlehl. Naprosto jsem se uvolnil, vrněl pod jeho doteky a ovinul kolem něj svá křídla a při tom ho objal kolem krku. "Ahh.. Erede..." Šeptl jsem a přivíral oči.
- No já doufám že jste očekávali, že tady to ustřihnu XD Další dílek zítra :3
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro