-Předem se omlouvám, ale tenhle nášup je o trošičku kratší... (nezabijte mě XD)

Všechno ve mě se stáhlo a slzy už si prorazili cestu na svět i když jsem nechtěl. Nebyl jsem schopný nic na to říct... Jak jsem mohl být tak hloupý..? Jak jsem se vlastně mohl opravdu zamilovat do démona..? Začal jsem od něj couvat a zatnul jsem pěsti.

,,Takže jsi poslouchal. Ne, není to pravda," chytl jsem ho za ruku a přitáhl k sobě. ,,Jsem hajzl, ale ne takovej. Jasný?"

Nejdřív jsem nehybně stál ale pak jsem se přitiskl na jeho hruď a rozbrečel se. Na chvilku mě zahřálo že je všechno v pořádku ale potom zas přišli pochybnosti. Co když je i tohle lež..? Zas jsem se od něj odtáhl a chytil se za hlavu. Pevně jsem stiskl své vlasy a snažil se ustálit své myšlenky. Tak moc jsem mu chtěl věřit. Tak moc... Ale... vraceli se mé vzpomínky na to co nás jako začínající anděli učili a co jsem zažil.. všechno se to ve mě pralo a já prostě nevěděl co dělat..!

,,Mel jsi zůstat na gauči...ještě jsem to zdůrazňoval," zavrčel jsem a pevně ho stiskl do objetí. Jsem na něj naštvanej. A na sebe ještě víc 

Pokusil jsem se od něj odstrčit. Nešlo mi to... "J-jen-že já se.. Já se o te-b-be bál..." Zavzlykal jsem a pokusil se odstrčit znovu. Potřebuju být aspoň chvilku sám.. vyvolal jsem svá křídla a prudce je roztáhl takže jsem ho tím donutil mě pustit. Nečekal jsem ani sekundu a vletěl do kuchyně kde jsem křídly srazil na zem spoustu věcí, chvilku jsem zápasil s oknem které se mi nakonec podařilo otevřít. Ihned jsem vyletěl ven.

Nasupeně jsem zavrčel. Když to chce takhle, má to tak mít. Já se teď musím vybít. Vyběhl jsem ven, roztáhl křídla a rychlostí blesku vletěl do města. 

Letěl jsem jako smyslů zbaven a slzy mi zamlžovali zrak takže mě to nutilo pořád si utírat oči. Díky tomu jsem málem vletěl přímo do několika domů kterým jsem se jen tak tak na poslední chvíli vyhl. Někde na konci města jsem chtěl přistát na střeše domu ale moc se mi to nepovedlo takže jsem si sedřel ruce a rozvalený jsem tam zůstal ležet a nemohl jsem přestat brečet. Určitě jsem ho naštval..

Moje oči se zbarvily do červena...jsem nasranej. Přistál jsem mezi lidmi a pozorněji se rozhlížel. Tenhle má v kapse kapesní kudlu...Heh. Svojí silou jsem ho donutil, aby nůž vytáhl a bodl si ho do krku. Lidi začali hystericky křičet, což mě donutilo se usmát. 

Pomalinku jsem se začal uklidňovat a z hluboka dýchat... Proč je láska tak krutá, slepá ale při tom tak krásná..? "Jsi v pořádku?" Ozvalo se za mnou, podebrali mě silné ruce a za chvilku jsem se ocitl v něčí náruči. "Erede..?" Šeptl jsem. Teď jsem neměl v hlavě nic jiného. I přes to že jsem se bál, mé city k němu byli stejné a tak když jsem zvedl pohled k osobě, zamrazilo mě. "Kdo že?" Zamračil se Katsu. Proč zase on?! On mě sleduje?! "Pust mě!" Křikl jsem a začal se všemožně kroutit ale on mě stiskl ještě víc takže jsem se nemohl téměř hnout. "Čí jméno si to řekl?" Zavrčel. 

Lidé křičeli...a volali o pomoc, když jsem jim postupně bral život a obracel je v prach. Chovám se přesně jako kdysi...když jsem vylidnil celou vesnici. 

"Do toho ti nic není.." Zamračil jsem se a rychle si utřel mokré tváře. "To jméno. Hned." Zatřásl se mnou a ne zrovna jemně. "Říkám že ne!" Vzpíral jsem se dál. "Zatajování informací, Aki. Chceš dalš-" Zasekl se a přiblížil se blíž ke mě. "Cítím z tebe démona... a z města taky..." Zavrčel a se mnou v rukou prudce vzlétl. 

Lidi se rozutekli do svých domů. Za chvíli už jsem stal na ulici sám...okolo mě par mrtvolek a já překypoval energií.

,,Tak tohle jsi ty," zavrněla za mnou Nanami. Otočil jsem se na ní a pousmál se.

Letěli jsme docela rychle na to že mě držel a já se mu při tom vzpíral. Netrvalo dlouho a ucítil jsem hodně silnou negativní energii. Přestal jsem sebou škubat a zpozornil jsem. Co se tady stalo...?

Drcla mě do ramena a zasmála se. ,,Odvedl jsi kus práce, ale takhle za bílého dne řádit nemůžeš," objasnila mi.

Moje oči zase nabraly normální barvu a já se vzpamatoval.

podíval jsem se dolů pod nás a prostě se mi udělalo z toho pohledu zle. Zároveň to tolik bolelo u srdce... že by...?

,,Tak já letím Brouku... a nedělej kraviny, " zakřenila se a odletěla pryč.

Zadíval jsem se pod sebe a zamračil se. ,,Co jsem to udělal?..."

"Démoni už to přehání." Nasral se Katsu a spustil se se mnou dolů. Vždyť já se pozvracím!!!

Pořad jsem si koukal pod nohy a snažil se to pobrat...kdy mi naposled takhle šiblo? To ne... porad to neumím ovládnout...

Katsu vytasil svůj meč, mě teď držel kolem pasu a namířil ránu na Ereda ale ještě než stačila dopadnout... vytasil jsem svou zbraň a útok odrazil při čemž jsem volnou rukou chytil jeho křídlo... díky tomu jsme se projeli po zemi...

Pěkně jsem sebou škubl. Vytasil jsem kosu a postavil se do bojové pozice. Holubi? AKI?!

-Ještě jednou vás žádám aby jste mě nezabili  XD