Bylo něco po poledni a slunce vrhalo paprsky na mýtinu tábora Stromového klanu. Každá kočka plnila své povinnosti - učedníci lovili pro starší nebo byli na výcviku, válečníci chodili na hlídky či na lov, léčitelka a její učedník kontrolovali bylinky a připravovali z nich směsi... Všichni měli něco na práci, jen válečník Temná větev ne. Povaloval se na kraji tábora a nechystal se nic dělat - ani když mu to přikázala zástupkyně.
Začala se blížit doba, kdy se měl válečník zase vydat pryč.
Zrzavá učednice zrovna přišla z lovu, když se válečník zvedal a chystal se jít pryč. Odložila úlovky a pak se na něj zadívala. Válečník se rozhlédl a najednou se rozběhl ostružinovým tunelem.
Záře udělala to samé, jen se od něj držela dostatečně daleko. Tentokrát to musí vyjít! Musím zjistit, co chystá a kam chodí!
Válečník se ze začátku ohlížel, ale Záře se dokázala schovat tak dobře, že ji neviděl. Blížili se k mostu, kudy chodí na shromáždění ke stříbrné tůňce, která je u území Slunečních. Nevěděla co se chystá udělat, ale po chvíli ucítila pachy neznámých koček.

Zúžily se jí zornice a ona se snažila dostat blíž ke kočkám.
Temna větev ale nezamířil k nim a šel pryč. Nic se nedělo a tak si učednice myslela, že šel jen na lov nebo na procházku.

Pokrčila rameny a už už se chtěla otočit a jít třeba na lov. Avšak pak se za ní ozvalo naštvané zavrčení. Sklopila uši a okamžitě se otočila. Za ní stál Temná větev a cenil na ni zuby. Záře se snažila napřímit a působit nebojácně, ale válečník byl větší a nepůsobil zrovna nadšeně.

,,Co tu děláš!?" prskl na ni a naježil se. ,,Ty jsi mě sledovala?!" nenechal ji ani domluvit. Nahrbil se a znovu výhružně zavrčel.

,,Ne!" zasyčela taky učednice a naježila se. ,,Proč jsi šel sem? Byli tu cítit tuláci!" prskla a mrska vousky.

,,Ty hovnivále!" ušklíbl se. ,,O čem to blábolíš!? Já bych se nikdy s nikým cizím nesetkal! Dávej si pozor na tlamičku! Já jsem svému klanu věrný ty idiote." zašklebil se a mrskl ocasem. Záře po něm chtěla skočit a zarýt mu drápy do toho jeho prašivého kožichu, ale věděla, že by neměla šanci. Přeci je zatím učednice a on silný válečník. Jen si odfrkla a otočila se.

,,Tomuhle budu věřit, až budou ježci létat!" řekla si pro sebe a mrskla vousky. Rozběhla se směrem k táboru, ale nakonec zabočila doprava ke kamenné skalce. Tam by mohla ještě něco ulovit, aby nepřišla do tábora s prázdnou.

///

Záře se cítila špatně. Dnes bude muset o půlnoci opustit tábor, ve kterém zůstane i Temná větev, co něco plánuje. Neví, kdy se vrátí do tábora - jestli se teda vůbec vrátí. začalo se stmívat a Záře se rozhodla se jít aspoň trochu prospat, aby nebyla na cestu unavená. Vzala si z hromady pěnkavu a došla za Pírkotlapkou, která jedla tučnou myš a povídala si s Křídlotlapkou a Lištičkou. Záře se usmála. Nejspíš to bude také poslední večeře a mycí rituál se svojí nejlepší kamarádkou. Došla v klidu za nimi a všichni kývli na pozdrav. Lehla si a začala jíst. Občas s nimi prohodila i nějaké slovo a jakmile dojedla a zahrabala kosti , všichni čtyři učedníci začali jako normálně mycí rituál.

Jakmile se zrzavá učednice umyla s přáteli, dala jim dobrou noc a vešla do doupěte učedníků. Stočila se do klubíčka, čumáček zavrtala pod ocásek a pokusila se usnout.

///

Něco Záři donutilo se probudit. Protáhla se mezi učedníky a nadechla se nočního vzduchu. jenže se jí povedlo probudit Pírkotlapku a ta pohotově zvedla hlavu. Záře si jí ale nevšímala. Měsíc byl skoro nejvýš a ji došlo, že se bude muset vydat na cestu z tábora. Rozběhla se ke vchodu do tábora, když ji najednou zastavil něčí hlas.

,,Záře! Kam to jdeš?" doběhla ji bílá učednice. Zrzavá kočička se polekala a pohotově se otočila.

,,Nikam?" odpověděla nervózně. Jenže kamarádka ji nevěřila a dál se vyptávala. Nakonec jí vše řekla a dovolila ji jít s ní. Najednou ucítila další pach. Ohlédla se a spatřila učedníka léčitelky Oříška, jak k ní běží a v tlamičce cosi nese. Když k ní doběhl, pustil balíčky na zem a rozzářil se.

,,Říkal jsem si, že jestli jdeš tedy někam pryč, tak by se ti hodil někdo, kdo se v bylinkách vyzná." šibalsky se na ni usmál. Také si všiml Pírkotlapky a jen se usmál.

,,Mohl bych jít s vámi, prosím?" žadonil. Učednice se povzdechla, ale nakonec si vzpomněla na to, co jí řekla její sestra.

,,Dobře, můžeš, ale měli-.." zarazila se, protože to k nim už běžela Smaragdička a chtěla hned vědět, o čem mluví. Záře mrskla vousky a nevěděla, co má říct.

,,Um.." začala, ale v tom ji přerušil Oříšek.

,,Záře má důležitý úkol! A já jdu s ní, viď?" usmál se a mrskl pobaveně vousky.

,,Můžu taky? Záře prosím!" naléhala a šťastně mrskla vousky.

,,Hmp," vydala ze sebe. ,,Fajn, ale už by jsme měli jít, jinak se tu objeví snad všichni učedníci." zaúpěla tiše. ,,A Oříšku? Na co si bral ty balíčky?" naklonila Záře nechápavě hlavu.

,,To jsou cestovní bylinky, které sníme když u nebudeme na našem území a nebudeme mít co lovit." nadšeně odpověděl a pyšně se usmál. Záře kývla, že chápe a pak mrskla ocasem. Otočila se ke vchodu do tábora a rozešla se pryč, ale bílá učednice ne. Dívala se k léčitelskému doupěti a Záři došlo, na koho myslí. Kopřiváček - včera se přihnal zraněný do tábory a nyní je u léčitelky. zrzavá kočičky se přitiskla ke kamarádce, aby ji utěšila. Nakonec se také zahleděla na stejné místo a vykulila oči. Naježila se a zároveň si povzdechla. Uviděla v doupěti pohyb a najednou se z doupěte vynořily dvě kočky. Byly to Křídlotlapka a Lištička. Tiše šly táborem, ale když si jich všimly, nechápavě se na ně zahleděly. Rozhlédly se a a pak se za nimi rozběhly. Jakmile se k nim přihnaly, Záře se chtěla zeptat, co tam dělaly, ale to ji Smaragdička předběhla.

,,Copak se stalo?" vyhrkla a usmála se. Obě se na sebe podívaly a pak se usmály.

,,Ale nic, jen jsme se chtěly podívat, jak se daří zraněným." mňoukla Lištička, ale neznělo to zrovna věrohodně. Co by dělaly takhle o půlnoci u léčitelky? Záře jen zavrtěla hlavou.

,,Kam jdete vy? Stalo se něco? Mohly by jsme dyštak s vámi?" usmála se Křídlotlapka a posadila se. Záře se po všech rozhlédla a ti jen buď kývli nebo pokrčili rameny.

,,Uh.." zamručela a nakonec si povzdechla. ,,Dobře, ale pojďme už! Za chvíli tu přijde snad celý klan a budou se ptát.." zaúpěla Záře a vzala si jeden balíček od Oříška. To samé udělali i ostatní a Záře na ně kývla. Všichni se rozběhli tunelem, ale Pírkotlapka zabloudila pohledem naposledy k léčitelce. 

,,Neboj, bude v pořádku," zašeptal jí Oříšek do ucha, aby ji utěšil.Nakonec si povzdechla a taky vyběhla pryč. Záře si ještě chvíli prohlížela tábor.

,,Sbohem," zašeptala na rozloučenou a vydala se za ostatními.

Všechny kočky si myslely, že je nikdo neviděl, ale byly na omylu. Ve stínu je sledovaly dva páry očí. Jedny patřily učedníkovi, který měl jméno Stínek. zúžil je odfrkl si. Nakonec vystoupil ze stínu a tajně se za nimi rozběhl. Samozřejmě netušil, že nebyl jediný, kdo je viděl. Na strome seděla další kočka, které ve tmě zářily oči jako dvě hvězdy. Pomalu mrkla a nakonec seskočila ze stromu. Měla černou srst a oči připomínající zářivé hvězdy. Ušklíbla se a jakmile zmizel ocas učedníka Stromového klanu, se pomalu vydala za ním a držela se za nimi tak, aby ji nepoznaly, ale aby je zároveň mohla v poklidu sledovat na cestě za záchranou klanu...

///

1246 slov UwU

Rekord no ne? :D

Snad se kapitolka líbila a tušíte, kdo byla ta Černá Kočka?

Co vlastně plánuje Temná Větev?

Co čeká na Záři a její přátele při cestě za záchranou klanu?

Tak já se poroučím a....

✌😸Mňaur Válečníci! 😸✌