Zrzavá učednice se plížila neslyšně podrostem a větřila pach kořisti, která se schovávala pod stromy. Najednou ji do nosu udeřil pach zajíce. Záře se instinktivně přikrčila do správné lovecké pozice a začala se tiše plížit. Zajíc ji ale uslyšel a rozběhl se pryč. Ona ale na nic nečekala a rozběhla se za ním. Nakonec se jí podařilo se k němu dostat na jednu délku ocasu. Skočila. Přišpendlila zajíce k zemi a okamžitě ho usmrtila. Zvedla se a popadla kořist do zubů, otočila se a nasměrovala si to k táboru. Cestou nezapomněla vyzvednout předešlé úlovky. Lovila celý den a konečně se mohla vrátit.
Do tábora přišla právě v čas. Lví měsíc právě stál pod vysokým stromem. ,,Ať se všechny kočky, co jsou dost staré na to, aby si ulovily svou vlastní potravu, dostaví pod vysoký strom." zvolal zvučně a usadil se. Záře odložila kořist a došla k němu. Ostatní kočky také začaly pomalu vylézat z doupat a začaly si sedat pod strom. Učednice se rozhlédla a všimla si matky Modré skvrny, co se pyšně usmívala a při tom periferně pozorovala svoji dcerku Zlatušku. Kotě se hrdě naparovalo a pozorovalo ostatní. Srst mělo perfektně umytou a už se těšilo na jmenovací ceremoniál. Dnes se ze Zlatušky stane učednice. Pomyslela si a usmála se.
Jakmile už byli všichni u velitele a pozorovali ho, spustil.
,,Sešli jsme se dnes za úplňku, abychom dali nové jméno jednomu kotěti. Přistup blíže, Zlatuško." zahleděl se na kočičku a ta se vzpřímila. Usmála se a okamžitě se rozběhla za velitelem.
,,Ode dneška, budeme až do chvíle, než dostane válečnické jméno, říkat této učednici říkat Zlatka." mňoukl a zadíval se na ni. Zrzavá kočička se usmála a v očích jí hrály jiskřičky. Byla tak nadšená, že začala malinko poskakovat. Její matka ji utišila syknutím a mrsknutím ocasu.
,,Lví srdce," oslovil velitel válečníka. ,,Staneš se učitelem Zlatky. Jsi silný a odvážný bojovník a tak věřím, že se o své zkušenosti podělíš se svojí učednicí." mrskl ocasem Lví měsíc a mrkl.
Válečník se napřímil a rozešel se za svojí nově zvolenou učednicí. Oba se dotkli nosy a pak poodešli od stromu. Najednou se do tábora přihnal Kopřiváček. V očích měl děs a všude byl cítit pach strachu. Učima tikal z velitele na Temnou větev. Najednou se davem prodrala Pírkotlapka a okamžitě doběhla za Kopřiváčkem. Začala ho utěšovat a nedocházelo jí,co dělá. Záře ji překvapeně pozorovala a malinko pootevřela tlamičku.
,,Co se stalo mladíku?" promluvil jeden ze starších. Byla to Námraza, která vystoupila z davu a upřela pohled na učedníka.
Kopřiváček chvíli vylekaně stál, ale pak zavřel oči a polknul.
,,Byl jsem na lovu," začal a zadíval se na všechny kočky. ,,Plížil jsem se podrostem a najednou zaslechl šustění v keři. Zavétřil jsem a zjistil, že to byla myš." polkl. Záře si najednou všimla, že má podobně jako její učitelka zasáhlé hrdlo.
,,Začal jsem se za ní plížit a pak skočil. Zabil jsem ji a pak ji vzal. Chtěl jsem se otočit a jít k táboru, když mě najednou něco srazilo. Jelikož jsem držel myš, nedokázal jsem poznat pach. Snažil jsem se bránit, ale přišpendlil mě k zemi a nic jsem nemohl dělat. Najednou se od někud ozvalo zaštěkání a on se naježil. Před tím, než mě pustil mi rozsekl hrdlo, ale né hluboko. Nakonec se mi podařilo dobelhat sem do t-" zmlkl. Zakymácel se a spadl na zem. Záře vykulila oči. Nejspíš ztratil hodně krve, protože z jeho rány na krku mu kapaly kapičky krve.
Po chvíli se davem prodrala i léčitelka s jejím učedníkem v patách. Jakmile uviděla Kopřiváčka, na chvíli se zastavila. Pak zatřepala hlavou a znovu se za ním rozkulhala. Odehnala Pírkotlapku, která chtěla protestovat, ale zastavil ji její její učitel Oblak. Zamračila se a mrskla ocasem. Se skloněnou hlavou se doplížila za Září  sedla si.
Zrzavá učednice se rozhlédla po kočkách a všechny si mezi sebou něco horlivě šeptali. Pohled ji stanul na Temné větvi. Posměšně se šklebil a bylo vidět, že to přímo Kopřiváčkovi přeje. Záři se zúžily zornice a poznala, že Větev má něco za lubem. On si jí ale také všiml a tak rychle zatřepal hlavou. Nervózně mrskl vousky a radši se otočil a odešel. Chvíli ho pozorovala, ale pak honem zatřepala hlavou a pokusila se dostat za Kopřiváčkem. Léčitelka se nad ním skláněla a něco říkala Oříškovi, který jen přikyvoval. Kocourek s nazelenalou srstí ležel a měl obvazané hrdlo. Záře se polekala, že snad nedýchá, ale začaly se mu nadzvedávat boky a občas vydal jakýsi chrápající zvuk.
Jizva zavrčela, jelikož kolem nich bylo až moc koček. Pak se podívala na Světlého mraka, co seděl kousek od nich. Hlavou ukázala na učedníka a on pochopil. Světlý mrak je učitel Kopřiváčka, proto ho požádala léčitelka, aby ho donesl do jejího doupěte. Záře je chvíli pozorovala, ale byla tak unavená, že se rozhodla jít spát. Ani si nevšimla, že Pírkotlapka šla za nezvykle zeleným mourkem. Zalezla do doupěte učedníků a umyla se. Když usínala, přemýšlela nad vším možným.
Temná Větev v tom má určitě prsty. Vytrácení z tábora, posměšné culení na učesníka a hrané přátelství? Pomyslela si a zavrtěla hlavou. Větev dělá něco, co rozhodně není v prospěch klanu a já zjistím co. Ať to stojí co to stojí...

///
864 slov
Čusky!
Doufám, že se kapitola líbila!
Od teď budou kapitoly vycházet nepravidelně.
Proč?
Protože takhle se snažím něco honem vymyslet, a pak to není takové záživné..
To je asi všem a asi některým dobrou noc :D
Já se poroučím a...

😎😼Mňaur Válečníci!😼😎