Učednice stala jako zmražená. Její učitelka měla rozseklé hrdlo. Záře zaklonila hlavu a zaúpěla. Se slzami v očích se znovu podívala na Tůňku. Vypadalo to, že nedýchá. Přišla k ní blíž a všimla si, že se jí nadzvedává břicho. Oddechla si, ale stále se o ni bála. Rozhlédla se po doupěti a kousek od její učitelky ležel Oblak. Jeho obvykle lesklá srst byla od prachu a potřísněná krví.
Kousek od něj ležela i Vánice a měla zkrvavený bok. Také si všimla, že má zkrvavenou tlapku. Polekala se, že s ní něco má, ale když přišla blíže, vypadala normálně. Znovu si oddechla a došla ke svojí učitelce. Čumáčkem se jí dotkla tváře a pak ji něžně olízla. Zatočila se a ulehla vedle ní. Naposledy se na ni podívala a pak zavřela oči..

Kde to jsem? Záře se rozhlížela. Nikde nic, jen tma. Najednou si všimla světle zrzavé kočky. Její kožíšek byl posetý hvězdami a na tváři měla laskavý výraz. ,,Záře!" zvolala.
Záře zamrkala a nechápavě ji pozorovala.
,,Kdo jsi?" podezíravě přivřela oči.
,,Ty si mě nepamatuješ sestřičko?" usmála se a přišla blíž. Zrzavá učednice najednou otevřela tlamičku v údivu.
,,Písečko!" vykřikla a rozběhla se k pískově zbarvené kočičce. Písečka je Zářinina zesnulá sestra. Když byla učednicí a vydala se poprvé  na samostatný lov, narazila na bandu tuláků a ty ji chladnokrevně zabili. Její tělo našli zkrvavené pod stromem. Záře si to dlouho vyčítala, ale pokusila se na to zapomenout.
,,Proč jsi tady?" odtáhla se a pak jí jemně olízla tvář.
,,Jsem tu, abych ti řekla, že je čas." zahleděla se na ni.
,,Čas na co?" nechápala Záře a nechápavě naklonila hlavičku na stranu.
,,Až ode dneska vyjde po druhé měsíc, budeš se muset vydat na cestu, aby jsi zachránila klan." naléhala.
,,A kam se mám vydat? Mám jít sama nebo mám někomu říct?" zoufale se zeptala. Všichni jí říkali to samé, ale nikdy jí neřekli přesně co má udělat.
,,Les ti ukáže cestu," odpověděla na její první otázku. ,,Nikoho nemusíš hledat. Ten který s tebou má jít, sám přijde. Nebude vědět, že jde na důležitou misi. Půjde vás šest, to si pamatuj." usmála se.
,,Musím jít sestřičko," odmlčela se. ,,Sbohem a nezapomeň!" naposledy se objala se Září a něžně ji olízla. Pak zmizela a Záře upadla do tmy.

Zrzavý učednice vyskočila na všechny čtyři. Srst měla naježenou a svaly napjaté. Byla zmatená.. Začala se olizovat a snažit se uklidnit.. Vylezla z doupěte a protáhla se. Schylovalo se k večeru, ale bylo ještě vidět.
Najednou jí napadlo, že by se o snu a všem co věděla Oříškovi. Byl to přeci jen učedník léčitele a její dobrý přítel. Povzdechla si a znovu se otočila k doupěti léčitelé.
,,Oříš-" zarazila se. Před ní se objevila léčitelka - Jizva. Něco si naštvaně mumlala, ale jakmile uviděla Záři, malinko se usmála.
,,Jizvo? Děje se něco?" mňoukla učednice a olízla si náprsenku. Léčitelka jen zavrtěla hlavou a povzdechla si.
,,Potřebuji jít hledat bylinky, které Oříšek ještě nezná. Mohl by jít se mnou, abych mu je ukázala, ale musí hlídat zraněné. Kdyby se něco stalo, aby byl někdo nablízku." sevřela víčka a pak je zase otevřela.
Záře v duchu zaúpěla. Potřebovala si nutně promluvit s Oříškem, ale zase léčitelství je léčitelství. Povzdechla si.
,,Nemůžu ti nějak pomoct? Třeba bych šla s tebou nebo bych místo Oříška hlídala zraněné." nabídla se. Jizva se usmála.
,,To by jsi byla hodná," kývla hlavou a sedla si.
,,Zajdu pro Oříška!" zavolala a rozešla se ho najít.
,,Oříšku!" zvolala. Chvíli se nic neozývalo, ale najednou z menší jeskyňky vykoukla učedníkova hlava a pak i celé tělo. Když si všiml Záře, usmál se a došel k ní.
,,Co potřebuješ?" usmál se a mrskl ocasem.
,,Máš jít s Jizvou pro bylinky. Já je pohlídám - jen mi řekni, co jim mám dát kdyby se něco stalo." usmála se. Oříšek chtěl nejdříve protestovat, ale pak si povzdechl a odběhl pro nějaké bylinky. Pak je položil přes Záři a začal mluvit.
,,Kdyby se někdo z nich probudil a bolela ho moc zranění, dej mu trochu makových semínek. Ale né moc!" mňoukl a zahleděl se na ni. ,,Pokud by se hlavně Tůňce těžce dýchalo, dej jí podběl." šťouchl tlapkou do bylinky. ,,To je asi vše," odmlčel se. ,,Tak já jdu, ať na mě Jizva nečeká!" na rozloučenou jí olízl a vyběhl ven. Záře se pohodlně usadila a pozorovala zraněné spící kočky.

Učednice vyšla na chvíli z doupěte. Už byla skoro tma, když se najednou v tunelu objevila léčitelka a za ní hned Oříšek. Záře vyskočila na všechny čtyři a rozběhla se za nimi.
,,Záře? Stalo se něco?" polekala se léčitelka. Zrzavý učednice jen zavrtěla hlavou.
,,Jsou v pořádku, jen si potřebuji promluvit s Oříškem." odpověděla a otočila se na učedníka léčitele. Oříšek kývl na Jizvu a ta švihla ocasem, že chápe. Kulhavě se vydala ke svému doupěti. Pak se podíval na Záři a kývl hlavou, že může mluvit.
,,Měla jsem dnes zvláštní sen," začala. Řekla mu všechno co jí řekli velitelé dřívějších klanů, když se málem utopila. Také mu řekla i o dnešním snu. Jakmile domluvila, zadívala se na něj. Oříšek chvíli mlčel, ale pak se na ni zahleděl.
,,Neboj Záře," mňoukl ,,spolu na to přijdeme - to mi věř."

///
853 slov 🎉
Doufám, že se líbila!
Tahle kapitola, řekla bych, byla dost důležitá!
Tak se těšte na výpravu, kterou bude muset Záře podniknout..!

já se poroučím a.....

🎉😼💪Mňaur válečníci!💪😼🎉