Vlny kočkou házely sem a tam. Snažila se dostat aspoň nad hladinu, ale vždy se jen nalokala vody. Mrkla a najednou upadla do temnoty.
Zjevila se u stříbrné tůňky. ,,J-Je tu někdo?" zakoktala a snažila se jít z místa, ale nešlo to. Jakoby byla přilepená!
Zaklonila hlavu a pozorovala hvězdy.Znenadání se ve vzduchu začali objevovat hvězdičky a něco nebo někdo sestoupil ze stříbrné kožešiny.
Před ní se ocitly čtyři kočky se srstí, co vypadala jako vytvořená z hvězd.
Pokusila se rozeznat, kdo jsou, ale nikdy předtím je neviděla a ani nebyly cítit jako jeden ze čtyř klanů.
,,K-Kdo js-te?" polekaně zakoktala.
Kocour, co měl ohnivě zrzavý kožíšdk a byl podobný jejímu, pobaveně zavrněl.
,,Nemusíš se nás bát," mňoukl ,,jsme jedni z velitelů dřívějších klanů." odpověděl na její otázku. Zrzavá učednice je nevěřícně pozorovala.
,,A-le z ja-kých d-dřívějších klan-ů? A ja-ká jso-u va-še j-jména?" nepřestávala koktat. Bylo to tak neuvěřitelné! Nenechala je ani domluvit a chrlila na ně další otázky. ,,Jsem ve hvězdném klanu? Umřela jsem? Proč jsem vůbec-" modro šedá kočka ji umlčela ocasem. ,,Uklidni se, vše je v pořádku." pravila klidně.
,,Jak už jsme řekli, jsme jedni z velitelů dřívějších klanů. Mé jméno je Ohnivý měsíc - jeden z velitelů Hromového klanu." usmál se zrzavý.
,,Vysoký měsíc - jméno mé," předstoupil černo bílý kocour. ,,Můj klan je Větrný."
,,Jmenuji se Mlžná hvězda, velitelka Říčního klanu." pro změnu mňoukla modro šedá kočka.
,,Také nezapomeň na Stínový klan!" vložil se do rozhovoru bílý kocour s černými tlapkami. ,,Já jsem jeden z jeho velitelů a mé jméno je Černý měsíc." představil se.
,,Nejsi ve hvězdném klanu," odpověděla Mlžná hvězda. ,,A ani jsi neumřela," zavrtěla hlavou.
Když si Záře uvědomila, kdo jsou nevěřícně je pozorovala. Taková čest! Potkat někoho jako jsou oni!
,,Mám na vás tolik otázek!" rozzářily se jí oči a už už chtěla znovu mluvit.
,,Záře," oslovil ji Vysoký. ,,Na otázky bude čas později. Musíme ti říct něco opravdu důležitého." naléhal. Učednice zmlkla a zadívala se na něj.
,,Vaše klany jsou v ohrožení." mňoukl Černý měsíc. ,,Nemůžeme ti říct proč a jak to zastavit." podíval se jí do očí.
,,Jen ty a pár tvých kamarádů může," zvážněla Mlžná Hvězda. ,,Když uvidíš, že měsíc bude vypadat zvláštně-" nedopověděla to, protože učednice začala mluvit.
,,Už vím! To je když měsíc má kolem sebe bílou záři a je černý! To se na nás hvězdný klan zlobí?" zesmutněla.
,,Hvězdný klan se nezlobí - to je znamení, že děláš něco dobře." odpověděl Ohnivý. ,,Ale když má tuto podobu často, říká to, že něco musíš udělat hned a né se zdržovat."
,,A co mám udělat?" nechápala stále Záře.
,,Musíš se vydat na cestu a nebezpečí zastavit," odpověděl jednoduše Velitel Větrného klanu.
,,Ale já stále nechápu kam, co a jak mám zastavit?" už byla zoufalá.
,,Až bude správný čas, budeš to vědět." tentokrát promluvili všichni dohromady.
,,Už musíš jít Záře," znovu mluvili všichni.
,,Sbohem a šťastnou cestu!" rozloučili se a Záře se propadla do temnoty.

Učednice ucítila, jak jí někdo uchopil za zátylek a tahal z vody. Když ji dal na břeh, okamžitě začala kašlat a jakmile si myslela, že už v sobě nemá žádnou vodu, přestala.
Kolem ní byly čtyři kočky a opodál i Temná větev. Snažila se rozpoznat kdo všechno tam s ní je, ale jelikož se nalokala vody, její pachové žlázy nedokázaly rozpoznat pachy a zamlženýma očima od vody taky nic neviděla.
Najednou k ní nakráčel Temná větev.
,,Co jsi dělala!?" prskl jí do obličeje.
,,Byla... Jsem... Na... Lovu.." vydolovala ze sebe sekaně. Větev nakonec kývl, že chápe, ale nevypadalo to moc přesvědčivě. Nakonec odešel a ona konečně poznala, kdo tam s ní je. Kousek od ní stala Lilie a její učedník, Lví srdce a Tma - vypadalo to, že to byla hlídka. Záře se pokusila vstát, ale tlapky měla tak vysílené, že s žuchnutím dopadla na zadek. Lilie k ní přišla a podepřela ji z jedné strany a z druhé Tma. Pak kývla na Lví srdce a s ním v čele se vydali do tábora.
Lví srdce je vedl svižným tempem a učednice s nimi ze začátku zkoušela udržet tempo, ale únava ji přemohla a začala zpomalovat. Snažila se to nedát najevo, ale Tma si toho všimla a došla za Lvím. Něco mu řekla a vrátila se k nim.
Zpomalili a do tábora se vlekli snad celou věčnost.
U vchodu si Záře oddechla a když vešli na mýtinku, došlo jí, že vypadá jako zmoklá slepice. Skoro všechny kočky je s tázavými pohledy sledovali a Zářininy nejbližší se za ní rozběhli s otázkami co se stalo. Jenže učednice byla unavená a tak s omluvným výrazem se na ně podívala. Vypadalo to, že chápou a že jim to řekne později.
Učednice hned vlezla do doupěte a i s mokrou srstí se stočila do klubíčka.
Před spaním dumala, co to mělo znamenat.
S kým a kam se mám vydat? Proč zrovna já? Co máme zjistit?  A s těmihle myšlenkami nakonec usla..

///
821 slov :3
Doufám, že se líbila!
Co jste si mysleli, že se se Září stane když spadla do vody?
Co vas napadlo, když se objevila u stříbrné Tůňky?
Jaké kočky jste čekaly, když sestoupily ze Stříbrné kožešiny?

Tak já se poroučím....

🎉😼Mňaur válečníci!😼🎉