Už měsíc třikrát vyšel od doby, co Záře, Plamen, Noc a jejich učitelé byli trénovat na kamenné mýtince. Snad každý den či noc usilovně pršelo a voda se znovu zvedla. Pírkotlapčiny obavy se skoro vyplnily. Ještě párkrát zaprší a voda bude až u jejich tábora!
Záře si také všimla, že se každý den v jednu a tu samou dobu odchází Temná větev pryč. Vždy když se vrátil, byl perfektně umytý a kdyby se vracel z lovu či hlídky takhle by asi nevypadal. Spíš, jakoby chtěl zamaskovat nějaké pachy. Učednici to stále vrtalo hlavou a tak se rozhodla s ním promluvit. Byla doba, kdy slunce stálo nejvýš a Temná větev se chystal odejít.
,,Um.. Temná větev!" zavolala učednice a Větev se zastavil. Před tím, než se otočil tiše zavrčel a až pak se za ní vydal.
,,Děje se něco?" mňoukl až nechutně sladce. Záře se zarazila. Až teď jí došlo, že se ho nemůže zeptat kam chodí. Buď by jí řekl lež nebo ji rozsápal na kousky - a to nechtěla riskovat.
,,Um.. Ne- Neviděl si někde Ohnivého Měsíčka? Chtěli jsme jít spolu na lov," špitla. Do všech drápků a vousků! To jsem pokazila! A začala nervózně přešlapovat.
,,Ne, promiň," odpověděl sladce, ale bylo vidět, že ani jemu se ten jeho tón hlasu, jakým to řekl, nelíbil. ,,Až ho potkám, pošlu ho za tebou." dodal a rozmyslel si cestu pryč. Místo toho se otočil na doupě válečníků a rozešel se k němu. Cestou popuzeně mrskal vousky.
,,A nechceš jít se mnou? Měsíček je na tréninku," promluvila za ní Křídlotlapka mile. Záře si jí vůbec nevšimla a tak vyskočila do vzduchu. Pak dopadla na všechny čtyři a měla naježenou srst i na ocase. Když jí došlo, že je to ona, uklidnila se a naježená srst jí poklesla. ,,Tak jo," souhlasila a i s Křídlotlapkou se vydala na neplánovaný lov.

Zrzavá učednice zrovna nesla v tlamě hraboše do školky, když se jedno kotě najednou zjevilo před ní. Záře se polekala a uskočila do strany. Byla to Zářinečka, která utíkala ze školky. Ani né po sekundě si všimla i Plamínečka, co pádil za svojí sestrou.
,,Stůjte!" zavolala za nimi jemně naštvaná matka Velká tlapa. Zavrtěla hlavou a rozběhla se za nimi. Záře pobaveně mrskla vousky a dál pokračovala do školky. Jakmile vešla do školky, ucítila pach mléka a tepla. Chvíli počkala, než si oči přivyknou na tmu a pak zapředla. Došla za jednou z matek - Modrou skvrnou. Položila k ní hraboše a usmála se.
,,Ahoj, přinesla jsem ti čerstvý úlovek." dloubla do hraboše a usadila se s ocáskem kolem tlapek. Matka zavrněla a kývla hlavou na pozdrav.
,,Děkuji ti, sestřičko," usmála se a pustila se do hraboše. Modrá skvrna je její starší sestra. Byla narozena v prvním porodu její matky. Jakmile dojedla, olízla se a zahleděla se na učednici.
,,Zlatuška se brzy stane učednicí," mňoukla pyšně. ,,Je z toho hrozně nadšená," usmála se a pohledem hledala svoji dcerku. Zlatuška tam ale nebyla. Nejspíš běhala s koťaty venku.
,,Tak já už půjdu," stoupla si učednice. ,,Zítra ti zase přinesu čerstvou kořist." mrkla na ni a vyběhla ze školky.

,,Chtěla jsi mě?" ozval se přicházející Měsíček Záře. ,,Byl jsem na tréninku, ale to ti nejspíš Křídlotlapka řekla." a při zmínce jejího jména tichounce zavrněl.
Záře se usmála. Jeho zavrnění slyšela, ale nic neřekla.
,,To už je jedno," usmála se znovu a sedla si.
,,A jak bylo na tréninku?" mňoukla a začala si olizovat náprsenku.
,,Jako vždy," odpověděl a také se začal olizovat. Najednou ho ale zavolala Modrá mlha a on musel neochotně vstát. Nejspíš byl unavený a už měl chuť jen tak polehávat. Záře taky vstala a začala pozorovat kočky v táboře. Vypadaly tak bezstarostně a usmívaly se na sebe.
Pohledem se zastavila u Noci a Plamena. Povídali si a usmívali se. Záře se taky musela usmát a něco uvnitř jí říkalo, že ty dva musí dát dohromady. Odtrhla od nich pohled a tentokrát ji zaujala Perla a Tmavý mrak. Oba vedle sebe stáli a občas něco prohodili. Vypadalo to, že se stydí spolu mluvit. Znovu se usmála a najednou si  všimla odcházející větve. To je moje šance!  Vítězně se usmála a běžela za Temnou větví. Byla od něj několik liščích délek a snažila se být tichá jako myška. Temná větev zprvu vždy zavětřil, ale záře byla proti větru a tak nic necítil. Když byli už dal od tábora, zjistila, že Temná větev míří k řece, kde je voda už vysoko.
Asi dvakrát se zastavil a něco ulovil. Možná proto, aby když se vrátí mohl říct, že byl na lovu.
Ale taky ucítila kořist a řekla si, že by nevadilo, kdyby něco ulovila a pak až šla po jeho pachu ne? Rozhlédla se a začala hledat tvorečka. Byla to myš. Učednice zaujala lovecký postoj a začala se plížit. Když byla jen kousek, skočila a zabila myš. Pak na ni nahrnula hlínu a už už se vydala za Větví. Ale napadlo ji, se jít podívat, jak vypadá řeka. Došla k jejímu okraji, ale půda byla vlhká a mazlavá. Záři najednou uklouzly tlapky a už se řítila pod hladinu ledové vody..

///
842 slov ❣
Snad se líbí a vytkli by jste tomu něco? Budu ráda za rady!