Záře běžela lesem s ostatními v patách. Líbila se jí ta rychlost a netušila, kam vlastně běží. Tlapky jí unášely někam pryč a nechystaly se zastavit. najednou ucítila pach. Pach kořisti. Prudce zastavila, ale to už i ostatní stáli a větřili kořist. Učednice pootevřela tlamičku, aby dokázala rozpoznat, o jaké zvířátko se jedná. Byl to králík, co poskakoval nedaleko od nich a hledal něco k snědku. Záře se okamžitě přikrčila a začala se za chlupáčem plížit. Když od něj byla asi dvě liščí délky, to stvoření si jí všimlo. Vypálilo do podrostu, to ale kočička také. Avšak nebyla jediná, kdo za ním utíkal. Podívala se do boku a uviděla, jak se u ní mihla šedavá srst.
Byla to Smaragdička a uháněla za zvířátkem.
,,Smaragdičko!"vykřikla za ní ohnivě zbarvená učednice. Ale šedavá kočička ji neslyšela.
,,Záře," oslovila ji Křídlotlapka a usmála se. ,,Smaragdička tu bude za chvíli."
Záře na to nic neřekla a kývla. Pírkotlapka si sedla vedle své sestry a Oříšek vedle Záře.

,,Ještě tu není," promluvila do ticha Lištička a přejela si tlapkou po obličeji. ,,Čekáme tu už dlouho a stále nic." mňoukla a vyznělo to trochu polekaně.
,,Půjdeme ji hle-," chtěla navrhnout bíle zbarvená kočka, když ji přerušilo překvapené zavřísknutí. Všem kočkám se naježila srst a některé i vyskočily na čtyři.
,,Smaragdička!" mňoukl Oříšek a zastříhal ušima. Všechny Kočky popadly svůj balíček bylinek od učedníka léčitele a rozběhly se směrem, odkud byl slyšet vřískot.
Záře se proplétala mezi stromy a neřešila, jak jí trny drasají kožíšek. Její kamarádce se něco mohlo stát!

Výkřik ale neslyšeli jenom oni, ale i učedník Stínek a tmavá válečnice Černá Lilie. Samozřejmě se oba rozběhli jako ostatní za hlukem, ale každý v jiné vzdálenosti a rozdílnou rychlostí.
Jakmile Záře ucítila silný pach Smaragdičky, zabrzdila. Byla stále tma a v lese nebylo vidět tak moc jako na nějaké rozlehlé krajině. Všichni učedníci se překvapeně podívali na Smaragdičku a požadovali vysvětlení.
,,Smaragdičko?" oslovila ji Křídlotlapka a nakrčila čumáček.
,,Mhm," zamručela učednice a mrskla ocasem nějakým směrem. Záře se tím směrem podívala a údivem otevřela tlamičku. Stáli na kraji kopce a kousek od nich tekl malý potůček. Měsíc vrhal světlo na jeho hladinu a ten pohled stál za to.
V tom zafoukal vítr stejným směrem, jako tekl potůček a nějaké menší zapomenuté hejno ptáků vzlétlo, a rozletělo se úplně stejným směrem.
,,Les vám ukáže cestu," zopakovala tiše slova své sestry Záře.
,,Cože?"nechápala Lištička a obmotala si ocásek kolem tlapek. Tiše pozorovala tekoucí potok.
,,To mi řekla má sestra ve snu," odpověděla už hlasitěji ohnivě zrzavá kočička.
Nikdo poté už nic neřekl, jen Záře si uvědomila, že ta voda, vítr i ptáci míří na území Slunečního klanu. Zvedla se a zavelela.
,,Jdeme," a rozběhla se z kopce dolů.

,,Jestli půjdeme na území Slunečních, musíme dávat pozor na tuláky. Pamatujete si, co říkali na minulém shromáždění." připomněla všem Pírkotlapka, když byli několik liščích délek od hranice.
,,A na hlídky," dodal Oříšek. ,,Také by se nám hodilo se ještě najíst, ten králík nám všem nemohl stačit."
,,S tím musím souhlasit," mňoukla pobaveně Smaragdička a jako na souhlas, jí zakručelo v břiše. Záře se uchechtla a kývla.
,,Tak my s Křídlotlapkou půjdeme něco ulovit," nabídla se Záře a stoupla si. Poté švihla ocasem a ani nečekala na jejich odpověď. Prostě se rozběhla od nich za účelem, ulovit něco k snědku.
Po chvíli se zastavila a zavětřila. Zaznamenala nějaký pohyb v křoví. Byla to myška, co si dávala zrovna svačinku. Učednice využila její nepozornosti a začala se k ní tiše krást. Když už byla jen kousíček, skočila a zahryzla se myši do krku. Poté ji pustila a vítězně se usmála.

Jakmile kromě myši ulovila nepozornou pěnkavu a vypaseného hraboše, rozhodla se vrátit k ostatním. Všimla si, že je u nich i Křídlotlapka. Všichni na ni čekali s jídlem. Záře se usmála a k úlovkům své kamarádky dala i ty své. Sama si vzala pěnkavu a sedla si vedle bílé kočičky. Pustila se do ní a stejně jako ona si i ostatní rozebrali jídlo.
,,Tak jak to uděláme? Půjdeme podél hranice, ale budeme riskovat, že na nás narazí hlídka nebo..?" zauvažoval Oříšek a znovu si ukousl sousto. Záře spolkla to své a zamyslela se.
,,Myslím, že by jsme mohli jít podél hromové stezky, ale budeme muset být na pozoru. Nevíme, jestli tam nebude hlídka." podívala se zrzavá učednice na své přátele. Pírkotlapka dojedla svého hraboše a olízla se. Zahrabala kosti a poté se začala čistit.
,,To by šlo. Nemůžeme přeci jít skrz jejich území.. Ale co když narazíme na hlídku? Co si pomyslí, když uvidí, jak jde šest učedníků na jejich teritorium?" přestala se umývat a malinko se jí zježily chlupy za krkem při představě, že potkají Slunečné.
,,Buď se to pokusíme vysvětlit, nebo budeme bojovat. Jich bude nanejvýš čtyři a nás je šest - máme přesilu, no ne?" odpověděla sebevědomě Křídlotlapka a olízla sestře ucho. Pírkotlapka se na ni podívala pohledem, jakoby říkala ,co děláš? Já nejsem nějaké ustrašené kotě!'
Všichni učedníci kývli na souhlas a poté dojedli své porce. Kosti zahrabali, jako úctu k mrtvému zvířeti a Záře si stoupla do čela výpravy. Každý nesl balíček bylinek od Oříška a se sebevědomým výrazem překročili hranici. Několik liščích délek od nich stál Stínek a o pár dalších i Černá Lilie. Stínek se vydal za nimi a i když mu bylo proti srsti, aby šel sám na cizí území, udělal to. Jen černá válečnice z toho nebyla zrovna nadšená. Nakonec se odhodlala a také překročila hranici, která oddělovala Stromový klan od Slunečného...

///
911 slov
Čauky mňauky!
Ano, žiju! :DD
Omlouvám se, že je nová kapitola až po měsíci, ale neměla jsem moc čas.. Škola, jiná kniha a ještě něco.
Pokusím se zase vydávat častěji ♡♡
Snad se vám kapitola líbila!

✌😸Mňaur Válečníci! 😸✌