Záře vylezla z doupěte učedníků a i když spala skoro půl dne, byla unavená. Začala se čistit a když dokončila čistící rituál, vzhlédla a najednou před ní stála Smaragdička. Záře se polekala až vyskočila. Jakmile se uklidnila, obě se rozesmály.
,,Půjdeme na lov?" mrskla pobaveně vousky Smaragdička.
,,Tak jo," kývla Záře. ,,Nepůjdeme ještě s někým?" dodala a podívala se na Smaragdičku.
,,Můžeme vzít ještě Shilku a Kopřivačka," navrhla a už lezla do doupěte učedníků.
Když vylézala ven, za ní se hned objevil Kopřiváček a Shilka.
,,Najíme se, nebo půjdeme rovnou?" optal se ospale Kopřiváček.
,,Já bych šla rovnou, nebo znovu usnu." zívla Shilka a pořádně se protáhla.
Záře zastříhala ušima a rozešla se k východu. Najednou ji někdo předběhl. Byla to Smaragdička. Záře se ušklíbla a rozběhla se za ní.

Záře větřila a byla ticha jako myška. Najednou zaznamenala drobné krůčky a podle pachu poznala malé stvoření jménem myš. Přikrčila se a všechnu váhu dala do stehen. Přední tlapky kladla lehounce a když byla od kořisti jen kousek, skočila. Myš vyhodila do vzduchu a když dopadla, byla omráčena. Záře jí pak zakousla a překryla hlínou. Chtěla znovu zavětřit, ale kromě pachu kořisti ucítila pach koček. V tom uslyšela varovný výkřik.
,,Oblačný klan!" zavřískl Kopřiváček. Záře se naježila a doběhla za ostatními.
,,Napadneme je?" zeptala se Shilka.
,,Ne," zavrhla okamžitě Záře ,,podle pachu jich je moc!"
,,Tak co uděláme!?" zaúpěla Smaragdička.
Záře ji umlčela švihnutím ocásku a zadívala se na ni.
,,Já a Shilka půjdeme po jejich pachu a zkusíme je zdržet." odmlčela se. ,,Ty a Kopřiváček poběžíte do tábora a varujete ostatní. Musí se to dozvědět co nejdřív!" rozkázala. Všichni kývli a udělali, co řekla Záře. Ona a Shilka se rozběhli za Oblačnými. Záře přemýšlela, jak je jen zastavit. Najednou ji něco napadlo. Zkusí udělat rachot, aby si mysleli, že jde na ně hlídka! Svůj plán řekla i Shilce a ta kývla. Obě vylezly na strom a zavřískly. Pak seskočily dolů a začaly dupat ne větvičky. Zdálo se, že na to Oblační skočili a zastavili se. Záře mrkla na Shilku a obě se rozběhly směrem do tábora. Snad to Smaragdička a Kopřiváček stihli říct klanu. Jakmile dorazily do klanu, Lví měsíc dával rozkazy. Záře si oddechla a zařadila se mezi učedníky a připravila se na boj s Oblačným klanem. Po chvíli uslyšela bojový pokřik a do tábora se nahrnuly kočky z oblačného klanu. Velitel Stromových zavřískl a bojovníci Stromového kmene se vrhli na nepřátele.

Zrzavá učednice se zrovna prala s nějakým učedníkem, když ji někdo strhl. Byl to válečník a cenil na ni zuby. Byl mnohem větší a Záře to moc dobře věděla. Polkla, e neutekla. Zavřískla a skočila po něm. Začala mu drásat břicho a když se válečník vzpamatoval, vykroutil se jí a zaprskal. Vrhl se na ni a přišpendlil ji k zemi. Začal se sklánět, aby se jí zakousl do hrdla, ale najednou ho v tom něco zastavilo. Zavřískl a rozběhl se ven. Najednou se Záři poskytl pohled na Noc a ta se posměšně šklebila.
,,Co jsi mu udělala?" mňoukla.
,,Skoro nic," pokrčila Noc rameny. ,,Jen jsem se mu zakousla do ocasu!" usmála se a pak se znovu vrhla do bitvy. Záře vyskočila na čtyři a skočila po první kočce, co byla na blízku a zakousla se jí do ramene. Zadními drápy se jí zaryla do zad. Kočka zavřískla a vykroutila se jí. Pak jen viděla mizící ocas v tunelu.
Najednou ji ale něco dopadlo na záda a zasyčelo. Záře se začala zmítat a nakonec se jí podařilo vymámit. Všimla si bílého kožíšku a ano správně - byl to učedník Mrakotlapka. Na nic neváhal a znovu po ní skočil. Záře ale poznala, že jí chce skočit na záda a tak uhla do strany. Jakmile byl vedle ní, tlapkou ho odstrčila a učedník spadl do písku. Vyskočil znovu na čtyři a chystal se po ní znovu skočit, ale to už byla Zrzavá učednice za ním a zakousla se mu do nohy. Doufala, že nezná ten samý trik, co ji učila zástupkyně - a očividně ne. Chvíli nohou mrskal, ale Záře ho nepouštěla. Nakonec povolila a on se jí vyškubl. Začal kulhat k východu a když byl na jeho konci, otočil se a něco na Záři zaprskal. Pak se otočil a odkulhal směrem k jeho území.

Záře pozorovala tábor. Vyhráli. Byla ráda, ale tušila, že další prohra pro Oblačné není dobrá zpráva. Najednou si všimla Větve, jak se olizuje, ale nemá moc zranění.
Záře se zamyslela, jestli ho viděla někde bojovat. Najednou jí to došlo. Skoro u konce boje zahlédla, jak se dere do tábora a zapojuje se do bitvy. Tak proto není tolik zraněný! Byl zase pryč a vrátil se až ke konci bitvy! Učednice se naštvala a byla rozhodnutá říct vše veliteli. Že se tajně vytrácí z tábora jako dneska a že ho při tom viděla. Když došla za velitelem, bavil se s lécitelkou Jizvou.
,,Máme tři těžce zraněné a nejhůř je na tom Zlatá tůňka." povzdechla si. ,,V bitvě ji nějaký válečník chtěl rozseknout hrdlo, ale naštěstí uhla a není to tak hluboké." mňoukla ustaraně.
Jakmile Záře uslyšela, že je její učitelka těžce zraněná zapomněla na Věvet a hrnula se do léčitelského doupěte.

///
854 slov ^^
Tak doufám, že se kapitolka líbila.
Dnes bylo takové drama! 😏
Snad vám to nevadilo a u příští kapitoly!
Já se poroučím a...

😼😎Mňaur válečníci!😎😼