Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:
Pozorně jej sleduju. Ano, je trochu opilý a mele nesmysly, ale je to milé.
„Půjdu," zarazím příval jeho slov a snažím se ignorovat zápach alkoholu.
„Už dlouho jsme spolu neběželi jen tak. Půjdu se jen převléknout, jo?" kdyby z něj netáhl chlast, tak bych mu dal i pusu, ale takhle mu ji nedám. Neměl pít? Proč pil? Stále se na to musím ptát. Zas a znova.
Převléknu se do svého běžeckého úboru a nezapomenu si vzít sluchátka a láhev s vodou. Bez hudby běh nezvládám.
„Můžeme?" usměju se na Feda.

Oliver:
„Samozřejmě, že jen se zvířátky," uklidním jej a vezmu jej do náruče. Tohle popravdě nemám rád. Přál bych si, aby jsme tohle nemuseli vůbec řešit.
Odnesu jej do koupelny, kde mu nachystám vaničku a hodím tam nějaké ty blbůstky. Čapnu si vedle něj.
„Budeš potřebovat pomoc?"

Fed:
Přijal to, srdce mi poskočí, a já začnu nemotorně hledat své běžecké boty.
Než je najdu, je Lou zpět a s úsměvem na mě čeká u dveří. Moc mu to sluší...
Trošku delší dobu na něj jen zírám, dokud mě na to neupozorní. Pak se začnu věnovat svým tkaničkám, asi si pořídím boty na suchý zip.
Když jsem konečně hotov, Louis už se rozcvičuje.
Strávím pár minut okukováním jeho zadku a potom se k němu přidám.

Mike:
„Myslím, že to zvládnu, zatím se můžeš umýt sám, jen sem tam na mě promluv, jo?" Špitnu stydlivě a snažím se nevnímat, že jak sedím, tak mě bolí zadek a namáčí se mi ocásek.
Odhodlaně do ruky vezmu mokrou žábu a přejedu si s ní po noze. Brr...

Louis:
Rozcvičili jsme se a brzy na to jsem vyběhli. Spokojeně jsem vdechoval čerstvý vzduch a melodie mi hezky hrála přímo do mého tempa běhu. Snad až po hodině jsme se zastavili u nějakého posezení pro cyklisty. Oba jsme byli udýchání, ale oba jsme se usmívali. Napil jsem se a podal jsem láhev Fedovi. Stále jsem nemohl moc dobře propadnout dech, ale tyhle ranní běhy mi vážně chyběly.
Pomalu jsem se k Fedovi přiblížil a objal jsem jej, při čemž jsem jej políbil.
„Já mám rád něžnosti, jen nechci, aby ses o mě staral až moc. Jsme ve vztahu rovnocenní. Nejsem holka, nepotřebuju takovouhle pozornost." Opět jsem jej políbil.
„Chápeš mě?"

Oliver:
„Dobře, ale nespustím tě z očí," souhlasím nakonec. Nehodlám mu přivodit žádný šok. Sám si vlezu do sprchového koutu a na Mika mluvím prakticky celou dobu a nutím jej svými odpověďmi do toho, aby mi odpovídal.
Když vylezu, tak si s ručníkem kolem pasu kleknu na zem a začnu jej hladit po stehně. Nakonec mu nohy roztáhnu trošku od sebe a nepřestávám s jeho hlazením.
Svou hlavu opřu o jeho stehno.
„Moc se mi naše noc líbila."

Fed:
Ten běh byl pro mě mučením, ale alkohol ze mě postupně vyprchal.
„Já ti ty něžnosti chci dávat, ale nevím, co je pro tebe moc." Povzdechnu si a obejmu jej nazpět.
„Budu se snažit, uvidíš, ale až za pár měsíců budeš mít břicho jako balón, tak mi v tom nezabráníš, to si uvědom." Líbnu ho na čelo.
„Od teď budeme zase chodit běhat každé ráno, co ty na to?"

Mike:
Oliver směruje celou dobu mou pozornost všude možně, jen né k vodě, která mi teče po břiše.
Pak už bylo po koupeli a ke mně přišel Oli.
„Mně taky," špitnu a celý rudý mu rukou prohrábnu vlasy.
Stále mě hladí a já slastně přivírám oči.
„Těším se, až si to zopakujem, Oli."

Louis:
„Když se mi něco nebude líbit, tak ti to řeknu a přece kolem mě nemusíš našlapovat po špičkách. Vím, že jsem to teď pokazil a doma ti to vynahradím, co ty na to? Myslím, že by to už mohlo jít," kousl jsem se do rtu a jen jsem na něj upíral pohled.
„A nepřipomínej mi to. Víš jak moc mi to zkazí figuru?" zabědoval jsem nahlas a plácl jsem jej po zadku.
„A rozhodně budeme."

Oliver:
„Vážně?" políbil jsem mu stehno.
„Víš, že ve sprše bývá sex ještě intenzivnější? Někdy bychom to mohli zkusit," navrhl jsem s nevinnou tváří a jazykem jsem přejel po kousku jeho stehna.
„Jsi teď jen můj, že ano?" Natáhl jsem se k němu pro polibek.

Fed:
„Pokud na to budeš mít náladu, tak budu rád." Vlepím mu pusu, pustím jej z objetí a začnu utíkat domů.
„Tak honem, než tě to přejde..." Křičím na něj, když jen zmateně stojí na místě.

Mike:
„Jsem tvůj a ty můj..." Sex může být ještě intenzivnější? Ve sprše, pod vodou? Vážně na sobě musím zapracovat, abychom mohli zkusit i toto...
A pokud toho nenechá, tak budu mít brzy malý problém.

Louis:
Zrudnu a okamžitě se rozeběhnu za ním, ale doženu jej až, když jsme skoro u domu. Vzal to chytrolín zkratkou, takže jsme byli mnohem chytřejší.
Unaveně se opřu o kolena a nechám jej, aby mě objal. Když mi začne líbat krk, tak se začervenám a nechám jej, aby mě na sebe natiskl.

Oliver:
S úsměvem se odtáhnu.
„Teď bychom si měli dát tu snídani a pak bychom si mohli jít třeba zase lehnout do postele, co ty na to?" usměju se a vstanu. Začnu jej sušit a posléze se vydám do ložnice, abych se oblékl.
Mikimu chci dát svou mikinu, bude mu určitě moc slušet.

Fed:
Sice mám v hlavě pořád tu bolest z našeho posledního pokusu o styk, ale nemůžu jinak, než jej k sobě tisknout a líbat.
Všechno bude v pohodě, budu se chovat tak, jak uznám za vhodné, a Loui si řekne, když to na něj bude moc. Třeba ho na to navyknu...
„Doufám, že nám dnes nebude asistovat Oliver, řekni mi, co můžu udělat, aby se to, co posledně, nestalo znovu. Co to vlastně bylo?" Šeptám Louimu do ouška a jemně ho postrkuju ke vchodovým dveřím.
„Nebo, kdyby jsi chtěl, tak se můžeme prohodit, nechci, abychom ani jeden tu bolest cítili znovu."
Nechápu, jak o tom můžu jen tak mluvit a přitom nás navádět do naší ložnice. Ale toto je důležité, musím to vědět, vždyť Louise to bolelo tak stokrát víc než mě, a že mě to bolelo opravdu hodně. Chvíli jsem měl pocit, že mi snad upadne a zůstane v něm...

Mike:
„Rád," po celou dobu, co mě suší a pak mě odvede za ruku zpátky do ložnice, se stydlivě a zároveň šťastně culím na podlahu pod sebou.
V našem pokoji jsem usazen na postel a poslušně čekám, co mi Oli vybere na sebe.
Tiše jej s úsměvem pozoruju a oči mi zakotví na mém kousanci na jeho krku. Je celý rudý, asi jsem to přehnal...
„Oli, měl by sis nechat ošetřit nebo alespoň něčím namazat ten kousanec, nevypadá moc pěkně..."
Co jsem udělal špatně? Když Lou kousl Feda v nemocnici, tak byla ta značka tak pěkná, zoubky tam byly... Proč jsem vlastně chtěl tak moc porušit Oliverovu kůži?

Louis:
Držím jej za ruku a začínám postupně rudnout.
„To bylo. Neumím to moc popsat, ale byl jsem hodně. No, potřeboval jsem to a asi na to nebyla vhodná doba, nevím, co to bylo." Kousám se do rtu, ale nad jeho nabídkou se usměju. Nechápu, jak o tom dovede jen tak mluvit. Já tohle nesvedu.
Beze slov za námi zamknu a opřu se o dveře. Je to najednou tolik zvláštní.
Nechám jej, aby se na mě natiskl a sám započnu polibek, kdy otočím naše pozice a tisknu jej na dveře.
Hladím jej po tváři a volnou rukou vklouznu do jeho kalhot.

Oliver:
Zmateně k němu vzhlédnu a dotknu se svého krku.
„Ah, s tím si nedělej starost. Reaguju na zranění trochu hůř, skoro po všem mám jizvy a tak, bude to v klidu," mávnu nad tím rukou a podám mu oblečení, které chci, aby si oblékl.
„Možná nám Louis s Federicem nachystali něco dobrého k snídani," zapřemýšlím nahlas a nepřítomně Mika hladím po stehně.

Fed:
Dravě se líbáme a Louisova ruka najde poměrně rychle cestu do mých kalhot.
Držím jej u sebe a vzdychám mu do rtů, zatímco mi honí.
Je to tak příjemné...
Své ruce přemístím k Louisovu pozadí a pořádně ho zmáčknu. Má tak perfektní zadek.
Postupně mu vklouznu i pod ten jeho běžecký set a pomůžu mu jej sundat.
Lou je dokonalý úplně celý a nejraději bych ho zlíbal úplně celého a obzvlášť jeho břicho, ale vím, že to by pro něj bylo daleko přes čáru.
Tak mu jen zběžně přejedu po pevných břišácích a pak mu obmotám ruce kolem krku a zatahám jej prsty za delší vlasy.
„Loui..." Vyjeknu, když mi náhle zabrání vyvrcholit.

Mike:
„I tak, dal bys mi něco, čím ti to můžu namazat?" Zeptám se, jakmile na sebe natáhnu vybrané oblečení.
Je po mém, takže ještě před snídaní se stavíme v místnosti, kde má Oli různé léky, mastičky a přístroje a já mu na krk opatrně rozetřu chladivý gel. Místa, které jsem tím nepotřel, začnu posévat motýlími polibky... Je ticho, Oliver přivírá oči a má tak blažený výraz...
Pak mu vlepím pusu na pusu a se smíchem uteču do kuchyně.

Louis:
Tvář mi naruší spokojený úsměv a já mu taktéž stáhnu kalhoty, kde je přes látku boxerek už jasně vidět, že je připraven na všechno. Natisknu se na něj svým vzrušeným klínem a nebojím se jej pomalu táhnout k posteli, kde jej povalím pod sebe a nalehnu na něj. Nejspíš je to přesně to, co potřebuju. Dokázat mu, že jsem pořád chlap, i když se stalo to, co se stalo.

Oliver:
S povzdechem mu podám mastičku, kterou vytáhnu ze šuplíku. Nechci, aby na to moc sahal. Pořád to bolí a asi si to přelepím náplastí, což mi připomíná, že si asi vezmu svetr, nebo nějaký vysoký límec. Nepotřebuju, aby to Louis viděl.
Překvapeně se zachechtám, když mě začne takto pusinkovat. Je to miloučké a příjemné. Příjemnější, než by to za normální situace mělo být.
Když zmizí, tak si ránu ještě přelepím a vydám se konečně za ním. Nechci moc přemýšlet nad tím, co se z nás vlastně stalo.

Fed:
Ležím pod ním, otíráme se o sebe rozkroky a na minisekundu se Louisovi podívám do očí, než mi začne náruživě okusovat krk.
Pane bože, k tomu to tření a jeho nenechavé ruce, které putují stále dokola po mém břiše.
Sténám na celý pokoj a vůbec mi to nevadí.
Nechám se opečovávat a pánví vycházím Louimu vstříc. Mé ruce jsou najednou uvězněny někde nad mojí hlavou a Louisovy rty se přesunuly k mé pravé bradavce.

Mike:
V kuchyni na lince ležel jeden talíř s míchanými vajíčky, typuju, že to je Federicova nebo Louisova snídaně.
Já dostal ale hravou náladu.
Před pár lety, když jsem býval hodně nemocný, tak mi Loui k snídani a ke svačině připravoval nakrájené ovoce například ve tvaru chobotnice, slona, srdíčka a tak. Bylo to od něj moc hezké.
Oli má plno ovoce a plno vykrajovátek, takže už asi vím, co si s Olim dáme k snídani...
Začnu poletovat po kuchyni, abych stihl začít ještě před Oliverovým příchodem. Naskládám si do misky kiwi, jablka, hrušky, jahody, meloun... a vykrajovátka.
Některé mají podivné tvary. Vykrajovátko ve tvaru mužského a ženského přirození nebo králičí a kočičí hlavy? No, ještě že jsou tu i normální. Panáček, hvězdička, srdíčko, ježek...

Louis:
Dráždím jej. Soustředím se na jeho tělo, které se pode mnou propíná a chvěje. Ruce mu pustím, abych oběma rukama mohl věnovat jeho hrudníku. Pojednou jej ale zvednu a donutím jej, aby šel na všechny čtyři.
„Řekni mi, co chceš, abych udělal?" zeptal jsem, při čemž jsem jej kousl do ucha.

Oliver:
Konečně přijdu do kuchyně a rovnou se zmateně zadívám na formičky, než mi dojde, že je sem vlastně dotáhl Federico.
„Musím Federicovi říct, aby si to odnesl," zamumlu a obejmu Mika zezadu.
„Copak to tu kuchtíš, hmm?" zavrním spokojeně. Připravuje mi snídani? Musím se usmívat, nejde tomu jinak. Tohle je naprosto úžasné ráno.