Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Mike:
„Já vím, promiň, ale já ho o to poprosil. Kdybych přišel za tebou, neměl bys překvapení." Mumlu a...
„Jsem si jistý." Řeknu pevně, odtáhnu se mírně od Oliho hrudi a podívám se mu do očí.
„A, a, v období já, já už nechci žádné prášky. Žádné hračky, chtěl bych je prožívat s tebou." Dodám a radši sklopím oči. Třeba se mnou Oli mé období trávit nechce... Ani se nedivím, minule jsem mu tolik ublížil...
Nejistě se mu zhoupnu na klíně a natáhnu se pro polibek.

Fed si užívá sladkého bezvědomí po těžké sázce.

Oliver:
„Se mnou?" řeknu polichoceně a jemně jej políbím. I když to, co se stalo, už opakovat nechci. Přisaju se na jeho rty.
Jsou sladké a měkké, tak jako pokaždé.
„Budu se snažit, aby to bylo to nejhezčí, co jsi zatím zažil," zašeptám, než jej položím pod sebe. Tu děsnou košili jsem z něj už stáhl, takže už se koukám jen na to hezké. Přes látku košilky jej pohladím po pravé bradavce a současně jej kousnu do krku.
„Jsi tak krásný," zavrním a rukou sjedu k jeho rozkroku.

Mike:
„Já vím," špitnu než mě povalí pod sebe.
Sundá ze mě Louisovu košili a já tu teď ležím jen v té tenké průhledné látce, která mi kryje asi jenom už lehce vzrušený klín.
Dotýká se mě, jakobych se měl každou chvíli rozbít.
A pak z ničeho nic se mi zakousne do krku, skoro tak jak to plánuju udělat já. Tuší to, když mi teď sám opečovává pokousané místo na krku polibky?Ruce se mi automaticky přesunou na jeho záda a proklínám to oblečení, co má na sobě.
Vjedu mu levou rukou do vlasů a držím si Oliho hlavu u svého krčku.
Pravou rukou šátrám po knoflíčcích jeho saka a košile.

Oliver:
Vím, co pro něj znamená kousnutí do krku a já mu chci tohle všechno co nejvíce zpříjemnit.
Po chvilce laskání se trochu odtáhnu, abych se mohl svléknout. Při tom jej ale stále líbám. Je to obtížné, ale nehodlám se nechat připravit o žádný okamžik.
„Miki," zamručím mu do rtů a nechám jej, aby mi hladil boky. Byl bych radši, kdyby hladil něco jiného, ale teď stačí i tohle. Ovšem jen na chvíli.
Přejedu rukou po jeho vzrušení.
„Jsi tak krásný."

Mike:
Pořád dokola opakuje, že jsem krásný, asi bych se kvůli tomu normálně červenal, ale teď jeho slova vnímám jen okrajově. Jediné, na co zvládnu myslet, je jeho ruka na mém vzrušeném penisu.
Slatně mňoukám a snažím se Oliho co nejvíce i sám dotýkat. Jeho mírně vypracované svaly na zádech se napínají a já do nich zatínám prsty.
„Oli..." Mňouknu obzvlášť hlasitě, když mě něco zastudí na konečníku. Oliver mě musí umlčet polibkem, aby na nás Fed s Louisem nepřišli...
Začnu se různě prohýbat a třít se o Oliho naběhlý poklopec.

Oliver:
„Shhh," tišil jsem jej a pomalu jsem do něj zasouval první prst. Samozřejmě jsem použil lubrikant, bez něj bych si to ani nedovolil.
Svými ústy jsem tišil jeho stehy a postupně jsem přidal i druhý prst. Na přípravě jsem si hodlal nechat dát hodně záležet. Nic jej nesmí bolet.
Druhou rukou jsem mnul jeho ocásek a tím jsem se jej snažil i uklidnit.

Mike:
Jakoby celé mé tělo hořelo a brnělo zároveň. Mít v sobě Oliho prsty je zvláštní, ale takový já nevím...všední pocit? Jakoby do mě prostě patřily a byly mou součástí.
A k tomu ještě to masírování ocásku na TOM místě. Myslím, že se brzy zblázním.
Pánví se čím dál tím víc vybízím jeho prstům a vzdychám mu do úst.
Ach, Oli... Je to tak zatraceně skvělé, ale chci víc. Nechci jeho čtyři kmitající prstíky, ale přímo hořím touhou po Oliverovi juniorovi.

Oliver:
Odtáhnu se a vzrušeně vydechnu. Kochám se pohledem, který je naprosto uchvacující. Je nádherný. Pomyslím si. A je jenom můj.
Natisknu se na něj svým rozkrokem, než si uvědomím, že musím použít kondom.
Natáhnu se proto rychle k šuplíku a vytáhnu rovnou celý balíček. Co kdyby chtěl pokračovat, přece ho nenechám tak dlouho čekat.
„Snaž se být uvolněný, ano? Možná to bude zprvu trošku divné," Konejším jej, mezitím co do něj začnu pronikat.

Mike:
Kondom...je tak opatrný, nebo se mnou jen nechce mít koťata? Přeci jen mít děti s kočičím hybridem znamená mít celý vrh dětí. Většinou to podle statistik bývají trojčata, pak jsou paterčata a jen ojediněle dvojčata nebo jen jeden, chudáček.
Sleduju Oliho, jak na mě nalehává, a cítím, jak do mě pomalu proniká.
Bolí to... Něco takového jsem ještě nikdy necítil.
Bolestivě zakňourám a uroním pár slz, ale držím, chci, aby byl už celý ve mně.
Oli mi slíbá slzy z tváří a přirazí do mě nadoraz, až hlasitě vyjeknu.
Chvíli setrvá na místě se zavřenýma očima. Jeho výraz je k nezaplacení. Celý Oliverův obličej jakoby zářil slastí a štěstím.
Vypadal nanejvýš spokojeně, a když otevřel oči, mohl jsem v nich vidět odraz sám sebe.
„Můžeš," špitnu chraplavě a vybídnu ho k dalšímu pohybu.

Oliver:
Zrychleně dýchám a snažím se ihned neukojit své potřeby a dbát i na jeho pocity.
Chytím jej za stehna. Cítím tu horkost a teplo, které mě svírá. Konečné se po jeho souhlasu poprvé pohnu. Zprvu pomalé tempo ale brzy zrychlím a neúnavně pohybuju boky.
Ruce mu chytím nad hlavou a nalehnu na něj. Sem tam jej líbám na krku a z hrdla se mi derou steny.

Mike:
Má mysl nestíhala vnímat, bylo to rychlé, krásné, smyslné, intenzivní ani nevím, jak to správně popsat.
Z mých úst vychází jen Oliho jméno a zvuky náhlé slasti.
Cítím se plný a cítím, že je to tak správně.
Ležím pod Olim a snažím se k němu přirážet pánví, když už mi znemoznil se jej dotýkat.
Vím, že už se to blíží, vím, že za chvíli nastane ta velká chvíle.
Zoufale zakňučím a nadlidskou silou Oliverovi vyškubnu své ruce a obrátím naše pozice. Teď on leží pode mnou a zmateným zastřeným pohledem mě pozoruje.
Držím mu ruce nad hlavou a párkrát na něj tvrdě dosednu.
Je to tady...Těsně předtím, než se celé mé tělo zhroutí v mohutném organismu, se Olimu surově zakousnu do krku, aby se mi povedlo prokousnout i kůži. Aby každý věděl, že už svého kocourka má...
Vlna slasti mě celého smete a já se v milostné křeči stulím na Oliho hruď.

Oliver:
Spíš než milování to bylo plné života, rychlé, svůdné a zvířecí.
Bral jsem si jeho tělo a při tom jsem cítil, že se naše duše tímto činem svazují k sobě.
Dobrovolně jsem se nechal položit na záda a nechal jsem, aby sám pokračoval v činnosti. Slastně jsem oddechoval a celým tělem mu pulzovalo teplo a slast.
Šokem jsem vyjekl, když se mi zakousl do krku a vyděšeně jsem na něj pohlédl. On mě ale stále držel a omámeně se ke mně tulil. Mým tělem prostupovala bolest a jakési otupění. Trhaně jsem se nadechoval a mé vyvrcholení přišlo o chvíli později.

Mike:
Je po všem, oči se mi klíží a v hrudi se mi rozlívá příjemné teplo. Co to je? Je to tím kousnutím nebo Oliverem, který kolem mě právě obmotal své silné ruce?
Nasaji jeho osobitou vůní, která se od teď na pořád bude mísit s tou mojí.
Víčka mi těžknou a já už se dál nedokážu bránit spánku.

Oliver:
Usnul mi v náruči a já konečně hodil zavázaný kondom na zem.Víc jsem jej na sebe natiskl, ale stejně jsem se cítil zvláštně. Vážně tohle byla dobrá možnost? Vždyť se známe tak krátce a tohle byl velký krok, který udělal bez mého svolení. Přesto jej políbím do vlasů. Možná to tak mělo prostě být.

Louis:
Už dvě hodiny leží na naší posteli a zdá se, že spí. Taky se už blíží k jedenácté hodině a já nemůžu usnout. Mám výčitky svědomí a stále musím myslet na to, jak špatně jsem se vůči Federicovi zachoval. Lehnu si vedle něj a nechám si i ocásek a ouška. Musím se naučit to před ním neskrývat.

Mike spí.

Fed:
Je to, jakobych stále padal. Bezedná jáma pode mnou, tma kolem mě a všude tíživé ticho.
Kopu nohama, mávám rukama ve snaze zastavit ten nekonečný pád.
Z ničeho nic se objevím někde úplně jinde. Kde? Proč jsem v nemocnici?Lou?
Leží na nemocničním lůžku a v náruči svírá něco drobného. Zdá se mi to, nebo je to malá holčička? Jen holčička? Já myslel, že bude jako Louis... Hybrid, ale po ouškách nebo ocásku není ani památky.
Lou si to malé stvoření tiskne k hrudi a v očích má slzy štěstí.
„Bude mít krásný život, žádné omezování, žádná diskriminace, holčičko moje," šeptá a pohled upírá na naši dcerku.
„Jak se bude jmenovat?" Zeptám se tiše a přistoupím k nim blíž.
„Bella," vzhlédne ke mně Lou a já nemůžu jinak než se usmát.
„Naše malá Bella..."

Louis:
Nedůvěřivě jsem si Feda měřil pohledem. Pořád mumlal vážně tuctové jméno a pitomně se culil. Žárlil jsem a současně to ve mně probouzelo smutek. Co když je to něco vážného, co když...
Zakázal jsem si tyto myšlenky a radši jsem se konečně zachumlal pořádně do peřiny a přestože jsem byl na Feda trošku naštvaný, tak jsem mu na nohu položil ocásek a rukou jsem jej objal kolem pasu. Prostě se vyspím a bude to v pořádku.

Fed:
Ráno se probudím v Louisově objetí v naší ložnici. Jen matně si vzpomínám na naši sázku. Kdo vlastně vyhrál?Pevně jej k sobě přivinu a všimnu si jeho oušek a ocásku, který mi v noci obmotal kolem nohy.
Tiše jej pozoruju a myšlenkama jsem u svého snu. Budeme šťastná rodina.

Oliver spí.

Louis:
Probudil jsem se, jelikož jsem i ve snu vycítil, že se na mě někdo dívá. Neměl jsem moc silný spánek. Upřel jsem na něj oči a mlčky jsem jej pozoroval.
„Dobré ráno," oznámil jsem tiše a nebránil jsem se zívnutí.
„Měl bych se podívat po Mikovi." Dojde mi náhle a celý se napružím, čímž zmizí i mé kočičí znaky.
Co když vůbec nedošel domů, nebo něco horšího!?

Fed:
„Dobré, o Mika se neboj, je určitě s Oliverem, měli přece to své velké rande. Doufám, že to kino dopadlo lépe než posledně." Odmítám ho od sebe pustit.
„Co se vůbec večer stalo? Omdlel jsem? Jak jsem se dostal sem? Doufám, že jsi mě netahal, jsem těžký a ty by ses neměl namáhat."

Louis:
„Ale já o něj mám strach, co když se vůbec nevrátili?" odseknu a snažím se mu vykroutit.
Když mě však nepouští, tak se rozlobím ještě víc.
„Jo, omdlel jsi a pusť mě. Nejsem postižený, abych tě nedokázal odnést do postele." Nechci být na něj takto nevrlý a zlý, ale cožpak mě nedokáže pochopit?